2 Coríntios 12
Ja øgyajpxy ja ømyadya̱ʼa̱ky midi xukpa̱a̱jtɨmp ja nɨtsoʼokʼajtɨn (MXPNT) vs VC
1 Nnɨja̱ꞌwɨp øts ku nɨwɨneꞌen kyajamɨ ku nnayꞌaga̱jpxaꞌant køꞌøm. Meets ukja̱ꞌgyukɨ, kuwa̱nɨ øts ɨdøꞌøn nnɨga̱jpxt sudso nwɨndsønꞌa̱jtɨm ja yjaꞌ tø tna̱nkyꞌijxyɨyɨ ku ø køꞌøm nnayꞌijxyɨyɨ kuma̱a̱ꞌyjøtpy.
1 Importa que me glorie? Na verdade, não convém! Passarei, entretanto, às visões e revelações do Senhor.
2 — ausente —
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos foi arrebatado até o terceiro céu. Se foi no corpo, não sei. Se fora do corpo, também não sei; Deus o sabe.
3 — ausente —
3 E sei que esse homem - se no corpo ou se fora do corpo, não sei; Deus o sabe -
4 ku ojts yikwa̱a̱nijkxy jap tsa̱jpjøtpy ma̱ ojts tmadøy ja kajpxy ja madya̱ꞌa̱ky midi kaꞌ pøn nugo ñɨyiktukmadøy.
4 foi arrebatado ao paraíso e lá ouviu palavras inefáveis, que não é permitido a um homem repetir.
5 Ti kanadyamɨguexyɨm ɨdøꞌøn ja yja̱wɨ ku øts jadeꞌen sa̱m ja ja̱a̱ꞌy, kaꞌats øts nnamyɨkexyɨyɨ pø wanɨmts øts ja ngamøkꞌa̱jtɨn nnadyamɨkexyɨyɨ.
5 Desse homem eu me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, a não ser das minhas fraquezas.
6 Øyɨmts øts køꞌøm njanchjanañɨga̱jpxwa̱ꞌa̱ñɨyɨ, pø kaꞌaxɨ ja ñugo kajpxyɨ, pø tɨyꞌa̱jtɨnxɨ øts wyɨnaty nnɨgajpxpy; kaꞌats øts jadeꞌen nduñ jøts kidi pøn nugo wyɨnmay jøts ku øts ngamaabyɨ jøts ku øts kaꞌ njadeꞌenɨ sa̱m pøn ya̱mts øts ɨdøꞌøn ja jadeꞌen ngatuñ sa̱m ja wyɨnmaydɨ.
6 Pois, ainda que me quisesse gloriar, não seria insensato, porque diria a verdade. Mas abstenho-me, para que ninguém me tenha em conta de mais do que vê em mim ou ouve dizer de mim.
7 Kawɨnmaañɨxɨ døꞌøn ja chujɨ midi øts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm xukꞌejx nguma̱a̱ꞌyjøtpy; jøts øts ja nganadyamɨkaxɨyɨt, wɨnets nja̱ꞌwɨgyejky adsuꞌjky nɨkøjxp yja̱jkejky sa̱mdam ja kujp xkuuꞌmɨnt. Ja mɨkuꞌwɨndsøn Satanás ja tyunkjøøjp jadeꞌen ña̱nkyꞌejxɨp.
7 Demais, para que a grandeza das revelações não me levasse ao orgulho, foi-me dado um espinho na carne, um anjo de Satanás para me esbofetear e me livrar do perigo da vaidade.
8 Tɨgøøk ojk øts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm ojts njanchꞌamɨdøy jøts tyikna̱xt ja ja̱jɨn ja tøøꞌyɨn;
8 Três vezes roguei ao Senhor que o apartasse de mim.
9 jøts øts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm yɨdeꞌen jaꞌayɨ xꞌadsøy: “Ja ndsojkɨn ja nbaꞌayoꞌowɨn mets jaꞌayɨ mbudøkɨyɨp; jabɨ jadeꞌenxɨ øts nmøkꞌa̱jtɨn neꞌegɨ ñɨgaxɨꞌɨky ku nbudøkɨ pøn ja kyøꞌøm møkꞌa̱jtɨn kaꞌejtxɨp.” Jadeꞌen ja wya̱ꞌa̱ñ. Patyxɨ øts ja ngamøkꞌa̱jtɨn ndajotkujkꞌaty, jøts jadeꞌen ja Cristo yjaꞌ kyaxøꞌøkt.
9 Mas ele me disse: Basta-te minha graça, porque é na fraqueza que se revela totalmente a minha força. Portanto, prefiro gloriar-me das minhas fraquezas, para que habite em mim a força de Cristo.
10 Nꞌøyja̱ꞌwɨp øts ja kamajada̱jkɨn, nꞌøyja̱ꞌwɨp øts ku nyikjemnøjmɨ nyiktenøjmɨ uk ku tigati xkaꞌejtxɨ, uk ku øts Cristo køjxp nyikmɨꞌa̱mbiky nguꞌayoꞌomba̱a̱dɨ. Ku nnayja̱wɨyɨ nmøkꞌa̱jtɨn kyaꞌity jats ɨdøꞌøn nwɨndsønꞌa̱jtɨm ja myøkꞌa̱jtɨn tyikꞌawa̱ꞌa̱ñ jøts øts ja xukꞌajotꞌaty.
10 Eis por que sinto alegria nas fraquezas, nas afrontas, nas necessidades, nas perseguições, no profundo desgosto sofrido por amor de Cristo. Porque quando me sinto fraco, então é que sou forte.
11 Janch moꞌtpɨn ø tø nmadya̱ꞌa̱ky ku køꞌøm tø nnayꞌagajpxyɨyɨ, køꞌøm meets tø xyikjaty jabɨ meetsxɨk ɨdøꞌøn jeexyɨp øy tø xnɨmadya̱ꞌa̱ky jøts øts jadeꞌen jeexyɨp køꞌøm tø nganayꞌagajpxyɨyɨ. ¿Tyimya̱ba̱a̱t ja ndejɨnt yja̱ꞌa̱ttɨ ja wyejɨn ja kyajɨn pøn ñadyijyɨ myøjkudanaabyɨꞌajtpy ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm? Øy øts ɨdøꞌøn ma̱ba̱a̱t nguidyimyjaty kaꞌap øts ja mɨba̱a̱t xwɨna̱xtɨt.
11 Tenho-me tornado insensato! Vós a isso me obrigastes. Vós é que deveríeis fazer o meu elogio, visto que em nada fui inferior a esses eminentes apóstolos, se bem que nada sou.
12 Ku øts ja ndunk tø nyikyøꞌøy ma̱ meets jam ejtp øts nna̱nkyꞌijxyɨyɨ ku øts ɨdøꞌøn ndyimgyudanaabyɨꞌaty ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm. Ejxpajtɨngøjxp mila̱grɨkøjxp øts ɨdøꞌøn ja nꞌødyunk tø xꞌejxɨdɨ tø xnɨja̱ꞌwɨyɨdɨ.
12 Os sinais distintivos do verdadeiro apóstolo se realizaram em vosso meio através de uma paciência a toda prova, de sinais, prodígios e milagres.
13 Pønɨ mwa̱ndɨpts ku meets kaꞌ tukna̱x myikꞌødyuñ sa̱ øts ja jaduꞌukpɨ nꞌødyundɨ ma̱ jaty ø nwɨdity ma̱ jaty ø nba̱a̱ttɨ nꞌejxtɨ ja jaduꞌukpɨ janchja̱ꞌwɨbɨdɨ, janch ɨdøꞌøn mwa̱ꞌa̱ndɨ. Xmøøyɨmdsɨk meets jam ja kaaky ja ma̱a̱da̱a̱jk kuk øts jam nꞌatsꞌøjch. ¡Maaꞌkxtɨ, kidi xkaꞌøyja̱wɨdɨ ku øts yɨdeꞌen nwa̱ꞌa̱ñ!
13 Em que fostes inferiores às outras igrejas, senão no fato de que a vós não vos fui pesado? Relevai-me esta injúria!...
14 Ɨxya̱m nnayꞌaꞌejxɨyɨ nnayꞌaba̱a̱dɨyɨ jaꞌ ku meets myɨdɨgøøk ojk nꞌatsꞌejxwa̱ꞌa̱ñ. Kaꞌap meets jam nugo nꞌatsyikꞌadujktɨwya̱ꞌa̱ñ. Jabɨ kaꞌaxɨ meets ja mbɨkta̱ꞌa̱ky nꞌɨxa̱a̱jyɨ, meetsxɨ døꞌøn ja mꞌøyꞌa̱jtɨn jaꞌayɨ nꞌɨxa̱a̱jyɨp. Yiknɨja̱ꞌwɨpxɨ ku ja uꞌnkteety tꞌɨxa̱ꞌa̱dɨ ja meeñ ja jɨnga̱a̱p midi ja yꞌuꞌnk ñɨdsɨnaꞌadyɨp jøts kaꞌap ja yꞌuꞌnk neꞌegɨ ja tyeety ja yjujkyꞌa̱jtɨn tjotmayꞌa̱ttɨt.
14 Eis que estou pronto a ir ter convosco pela terceira vez. Não vos serei oneroso, porque não busco os vossos bens, mas sim a vós mesmos. Com efeito, não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Xonda̱a̱jkɨn ø nba̱a̱tp ku mee ndamɨyoxkøxt ja nꞌa̱a̱w ja njoojt mjanchja̱ꞌwɨngøjxp; øy meets yja̱wɨ xjagatsøky sa̱mdam meets ndsøky.
15 De mui boa vontade darei o que é meu, e me darei a mim mesmo pelas vossas almas, ainda que, amando-vos mais, seja menos amado por vós.
16 Øy wɨna̱a̱gɨn tjaja̱ꞌgyukɨdɨ ku meets jam nugo ngayikꞌadujktɨ, jadeꞌen ja wya̱ꞌa̱ndɨ ku mee nugo tø nwɨnꞌɨɨñ.
16 Mas seja! Não vos fui pesado. Como, porém, sou esperto, apanhei-vos pela astúcia...
17 ¿Tø meets ndejɨnt ndawɨnda̱a̱yꞌaty ja nmɨguꞌuk pøn jaty meets jam tø ndanɨguexy?
17 Acaso tirei proveito de vós por meio de algum daqueles que vos enviei?
18 Køꞌøm øts ja Tito nꞌaneꞌemy jøts mꞌatsꞌejxɨdɨt jøts øts ndamɨgajxɨyɨɨꞌñ jaduꞌuk adøm nmɨguꞌuk. ¿Tits, mwɨnda̱a̱yꞌa̱jtɨdɨ ja Tito? ¿Ti kaꞌ xꞌejxtɨ ku øøts tuꞌugyɨ nwɨnma̱a̱ꞌñ nyikyøꞌøy jøts tum jadeꞌen øøts nꞌøyja̱a̱ꞌyꞌaty?
18 Roguei a Tito, e com ele enviei um irmão que conheceis. Por acaso tirou Tito de vós alguma coisa? Não andamos nós com o mesmo espírito, sobre as mesmas pegadas?
19 Wan meets jadeꞌen mwɨnmay ku øø nugo nnagyubøkɨyɨ. Kaꞌap yjadeꞌenɨ. Wa̱ꞌa̱ts ja Dios tnɨja̱wɨ ku øøts Cristo køjxp ja ndunk tø nyikyøꞌøy, jøts meets jadeꞌen ja mjanchja̱ꞌwɨn myøjɨt.
19 Já há muito pensais que nos justificamos diante de vós. Perante Deus, em Cristo, é que nós falamos; mas tudo isto, meus caríssimos, para vossa edificação.
20 Ku øts jam wyɨnaty nꞌatsꞌøch jadeꞌen ø njøpja̱wɨ ku meets yja̱wɨ øy ngapa̱a̱tt sa̱mdam øts ja ndsojkɨn njadyimyjamøøtꞌaty. Jøts mee nayɨdeꞌen xkaꞌøyja̱ꞌwyɨmɨt ja nja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn sa̱mdam meets xjadyimyjatsøkyꞌaty, ku meets xkaꞌøyja̱wɨt ja ka̱jpxwejɨn midi wyɨnaty nyajkpy. Jabɨ jadeꞌenxɨ nnajtsja̱wɨ ku meets wyɨnaty mgaꞌuknamya̱a̱ꞌnɨyɨdɨ nɨxem nɨya̱m, jøts xyikmøjtøjkɨñɨdɨ ja wɨndiiꞌñꞌa̱jtk, ja akɨ, ja tamɨꞌama̱ꞌa̱tꞌa̱jtk, ja nabyaga̱jpxɨ, sa̱m nayɨdeꞌen ja namyɨkajxan jøts nɨxem nɨya̱m mgaꞌuknamyɨmadoꞌonɨyɨdɨ.
20 Temo que, quando for, não vos ache quais eu quisera, e que vós me acheis qual não quereríeis. Receio encontrar entre vós contendas, invejas, rixas, dissensões, calúnias, murmurações, arrogâncias e desordens.
21 Wan øts ja Dios yja̱wɨ nmɨdsøꞌødyuꞌunt ku meets jadeꞌen mja̱a̱ꞌyꞌa̱jtnɨ. Wan meets ngujɨyɨt nguya̱a̱xɨt ku meets wyɨnaty neꞌegɨ tø xpadøjkɨñɨ ja mgaꞌøchɨna̱a̱ꞌyɨn midi ɨxya̱mba̱a̱t mgamajtstuꞌutwa̱ndɨp. Tum ja axøøꞌkpɨ tum ja yigaappɨ mꞌa̱mp mjotp mmɨmajada̱jkɨdɨp.
21 Receio que à minha chegada entre vós Deus me humilhe ainda a vosso respeito; e tenha de chorar por muitos daqueles que pecaram e não fizeram penitência da impureza, fornicação e dissolução que cometeram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.