Mateus 25

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
1 “Então o reino dos céus será como as dez virgens que pegaram suas lamparinas e saíram para encontrar-se com o noivo.
2 Te úhúⁿ ñáyiu cuechi‑ǎⁿ ǐo váha cùtnuní iní‑yu, te úhúⁿ‑yu ñáhá.
2 Cinco delas eram insensatas, e cinco, prudentes.
3 Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi dùcaⁿ ñá túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ ñà túú ní cǎnehé‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu.
3 As cinco insensatas não levaram óleo suficiente para as lamparinas,
4 Dico ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ néhě‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu.
4 mas as outras cinco tiveram o bom senso de levar óleo de reserva.
5 Te tée tnándaha‑áⁿ cúyàa‑dé quexìo‑dé núú ndétú ñàhá‑yu‑áⁿ, te nɨni dùcaⁿ cuyaa‑dé ní tnɨɨ ñaha sàní xií‑yu ní xídí‑yu.
5 Como o noivo demorou a chegar, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Te cùu‑xi datná dava niú níhi ní cáháⁿ dava‑gá ñáyiu, te càchí‑yu: “Sa véxi tée tnándaha, chí táquèe quehé queheⁿ cuèndá‑ndó‑dě”, càchí‑yu.
6 “À meia-noite, foram acordadas pelo grito: ‘Vejam, o noivo está chegando! Saiam para recebê-lo!’.
7 Te ndɨ ùxí ñáyiu cuechi‑ǎⁿ nǐ ndacóo‑yu quìde túha‑yu lìntérnǎ‑yu.
7 “Todas as virgens se levantaram e prepararam suas lamparinas.
8 Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi ñà túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ xáhǎⁿ‑yu xii cue ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cùtnuní iní‑xi‑áⁿ: “Chí táxí nùu luha sá nděe lìntérná‑ndó ná nděe lìntérná‑ndɨ̌ chi ñá cuìní‑xi cáyú mee‑ni ndàhvá”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
8 Então as cinco insensatas pediram às outras: ‘Por favor, deem-nos um pouco de óleo, pois nossas lamparinas estão se apagando’.
9 Te cue ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ xáhǎⁿ‑yu: “Vá táxí nùu‑ndɨ́ chi vá tnàhá canehe chìuⁿ mee‑ndɨ́, te váha‑gá chí cuàháⁿ cuaaⁿ‑ndo nǔú cuè ñáyiu xǐdícó cuèndá sá vǎ cúmǎní xii‑ndo, te vá cúmǎní xii nchúhú tucu”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
9 “As outras, porém, responderam: ‘Não temos o suficiente para todas. Vão e comprem óleo para vocês’.
10 Te nɨni cuǎháⁿ ndɨ ùhúⁿ ñáyiu ducaⁿ ñà túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ cuǎnguaáⁿ‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu ní quexìo tée tnándaha. Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑dé, te cuánguɨhu ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑dé núú cóó vìco tnándaha, te sátá dúcáⁿ te ní nandedɨ́ yuyèhe.
10 “Quando estavam fora comprando óleo, o noivo chegou. Então as cinco que estavam preparadas entraram com ele no banquete de casamento, e a porta foi trancada.
11 Te òré ní nasáá cue ñáyiu cuechi ñǎyiu ní sánguaaⁿ sá nděe lìntérná‑xi‑áⁿ, te ní ngüíta‑yu càháⁿ‑yu xǐnutnɨ́ɨ‑yu ndàa sátá yuyèhe ndaa quehé, te xǎhǎⁿ‑yu xii tée tnǎndaha‑áⁿ: “¡Tǎta, nacaáⁿ yuyèhe na quɨ́hu‑ndɨ́!”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑dé.
11 Mais tarde, quando as outras cinco voltaram, ficaram do lado de fora, chamando: ‘Senhor! Senhor! Abra-nos a porta!’.
12 Te tée tnǎndaha‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchòhó ñá túú tàú‑ndó quɨ̌hu‑ndo vìco‑a, chi ñá túú tnàhá tnúhu ndɨhɨ ñaha‑ndo xìi‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 “Mas ele respondeu: ‘A verdade é que não as conheço’.
13 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
13 “Portanto, vigiem, pois não sabem o dia nem a hora da volta.”
14 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
14 “O reino dos céus também pode ser ilustrado com a história de um homem que estava para fazer uma longa viagem. Ele reuniu seus servos e lhes confiou seu dinheiro,
15 ’Te nàcuáa ndùu chiuⁿ quide ɨɨⁿ ɨɨⁿ‑güedé te ducaⁿ dǐhúⁿ nǐ sáñaha‑dě xii‑güedé, te ɨɨⁿ‑dé ní sáñaha‑dě úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ ǐo yahu nàni talentú, te ɨngá‑dé ní sáñaha‑dě úú tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ, te ɨngá‑dé ní sáñaha‑dě ɨɨⁿ díhúⁿ‑ǎⁿ, te dǎtnùní ní quee‑dé cuáháⁿ‑dé.
15 dividindo-o de forma proporcional à capacidade deles: ao primeiro entregou cinco talentos; ao segundo, dois talentos; e ao último, um talento. Então foi viajar.
16 Te tée ní queheⁿ cuèndá úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ nání tàlentú ní quide‑dé ndáhú ndɨhɨ‑xi te ní níhí tucu‑dé úhúⁿ‑gá tucu tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ.
16 “O servo que recebeu cinco talentos começou a investir o dinheiro e ganhou outros cinco.
17 Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu tée ní níhí ǔú díhúⁿ sǎ nání tàlentú‑áⁿ, chi ní quide‑dé ndáhú te ní níhí tucu‑dé úú‑gá tucu tnàhá.
17 O servo que recebeu dois talentos também se pôs a trabalhar e ganhou outros dois.
18 Dico tée ní níhí ɨɨⁿ‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ chi da ní chiváha‑dé díhúⁿ pàtróóⁿ‑dě, chi ní xete‑dé ɨɨⁿ yaú te ní chindúxi‑dé.
18 Mas o servo que recebeu um talento cavou um buraco no chão e ali escondeu o dinheiro de seu senhor.
19 ’Te ní cuu cuéhé nduu sá nǐ quee pàtróóⁿ‑güedě‑áⁿ ní sángaca cuu‑dé, te ní nasáá‑dé te ní ngüíta‑dé quídé ndǎá‑dé ndɨhɨ‑güedé cuèndá díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑dé xii‑güedé.
19 “Depois de muito tempo, o senhor voltou de viagem e os chamou para prestarem contas de como haviam usado o dinheiro.
20 Te tée ní quendóo ndaha ǔhúⁿ tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, náu úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í‑a, te ní sáháⁿ‑í ní quide‑í ndɨhɨ‑xi ndáhú te ní chídó‑xí ǔhúⁿ‑gá tucu tnàhá, te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě.
20 O servo ao qual ele havia confiado cinco talentos se apresentou com mais cinco: ‘O senhor me deu cinco talentos para investir, e eu ganhei mais cinco’.
21 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑dé: “Ío váha ní quide‑n, te vitna quìde ñaha‑í xii‑n ɨ̀ɨⁿ tée váha tée quìde ndáá, te sá sàcú díhúⁿ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n te ní quide ndáá‑n, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑n te vài‑gá taxi cuèndá ñáhà‑í xii‑n. Te vitna cuu cundecu‑n nǔú ndécù‑í, te ío cudɨ́ɨ́ ìní‑ó cùndecu ndɨhɨ tnaha‑o”, cachí tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
21 “O senhor disse: ‘Muito bem, meu servo bom e fiel. Você foi fiel na administração dessa quantia pequena, e agora lhe darei muitas outras responsabilidades. Venha celebrar comigo’.
22 Te sátá dúcáⁿ te tée ní quendóo ndaha ǔú tnàhá díhúⁿ sǎ nání tàlentú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑güedě: “Pàtróóⁿ, náu úú tnàhá díhú sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n‑a, te ní sáháⁿ‑í ní quide‑í ndɨhɨ‑xi ndáhú, te ní chídó‑xí ǔú‑gá tucu tnàhá, te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑güedě.
22 “O servo que havia recebido dois talentos se apresentou e disse: ‘O senhor me deu dois talentos para investir, e eu ganhei mais dois’.
23 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ xii‑dé: “Ío váha ní quide‑n, te vitna quìde ñaha‑í xii‑n ɨ̀ɨⁿ tée váha tée quìde ndáá, te sá sàcú díhúⁿ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n te ní quide ndáá‑n, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑n te vài‑gá taxi cuèndá‑í. Te vitna cuu cundecu‑n nǔú ndécù‑í, te ío cudɨ́ɨ́ ìní‑ó cùndecu ndɨhɨ tnaha‑o”, cachí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
23 “O senhor disse: ‘Muito bem, meu servo bom e fiel. Você foi fiel na administração dessa quantia pequena, e agora lhe darei muitas outras responsabilidades. Venha celebrar comigo’.
24 Te tée ní ndóo ndaha ɨ̀ɨⁿ‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ: “Pàtróóⁿ, yúhú sa nàha‑í sá yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée ndùcu mee‑ni sá cúú‑xí mèe‑xi te tàhu‑n chiuⁿ cuáháⁿ nchúhú cue tée xìnu cuechi núú‑n sàcáⁿ‑ndɨ́ trìú, te òré ná nàtaxi tnaha‑ndɨ́, te yòhó dìcó‑nǎ náquèheⁿ cuendá‑n tàxúha‑n.
24 “Por último, o servo que havia recebido um talento veio e disse: ‘Eu sabia que o senhor é homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não semeou.
25 Te núu xíǎⁿ ní yùhú‑í cada‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n, te ní sáháⁿ‑í ní xete‑í ɨɨⁿ yaú te ní chindúxi‑í, te náu díhúⁿ‑n‑áⁿ naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée cùu patróóⁿ‑áⁿ.
25 Tive medo de perder seu dinheiro, por isso o escondi na terra. Aqui está ele’.
26 Te tée cùu patróóⁿ‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée cuihna ìní‑xi xìnu cuechi núù‑í te cuhndu‑n, te núu yòhó sání ìní‑n sǎ cúù‑í ɨɨⁿ tée tàuchiuⁿ cuáháⁿ‑ndó sàcáⁿ‑ndó trìú te òré nátàxi tnaha‑ndo, te yúhú dìcó‑nǎ náquèheⁿ cuendá‑í nátàxúha‑í.
26 “O senhor, porém, respondeu: ‘Servo mau e preguiçoso! Se você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não semeei,
27 Te núu sàni iní‑n sǎ dúcáⁿ quìde‑í, te dasaⁿ nùu‑n díhùⁿ‑í te cúñaha‑n chǎhu‑yu dɨ́quɨ́‑xi ni cùu, te òré ndexìo‑í te sa ngódó lùha‑gá dɨ́quɨ́‑xi naqueheⁿ‑í ní cùu”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
27 por que não depositou meu dinheiro? Pelo menos eu teria recebido os juros.
28 Te tée cùu patróóⁿ‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii dava‑gá cue tée ndècu ndɨhɨ‑dé: “Chí quéndèé ɨɨⁿ díhúⁿ sǎ nání tàlentú néhé těe‑áⁿ, te cuáha‑ndo těe nèhe úxí tnàhá dɨu‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ.
28 “Em seguida, ordenou: ‘Tirem o dinheiro deste servo e deem ao que tem os dez talentos.
29 Chi cue tée sa ndècu ndɨhɨ te níhí‑gǎ‑güedé cundecu ndɨhɨ‑güedé, te ni vǎ nìhí‑gá‑güedé ndèé cundecu nchaa sá cúndècu ndɨhɨ‑güedé. Te cue tée ñá túú nǎ ndécú ndɨ̀hɨ vai, te nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑güedé vá cúndècu ndɨhɨ‑gá‑güedé.
29 Pois ao que tem, mais lhe será dado, e terá em grande quantia; mas do que nada tem, mesmo o que não tem lhe será tomado.
30 Te tée xìnu cuechi ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑áⁿ, chí tnɨ́ɨ́‑dě te daquɨ̀hɨ́ⁿ‑ndó‑dě ɨɨⁿ xichi núú néé nǔú ǐo ndoho‑dé, te yàcáⁿ ndáhyú‑dé, te dìcó rúhñú‑nǎ cuu núhu‑dé sá sàtú iní‑dé sá ndóhó‑dě”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Duha sǎtnahá‑xi ndoho nchaa ñáyiu ñá túú quìde váha —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
30 Agora lancem este servo inútil para fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes’.”
31 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
31 “Quando o Filho do Homem vier em sua glória, acompanhado de todos os anjos, ele se sentará em seu trono glorioso.
32 Te dàvá‑áⁿ natacá nchaa ñáyiu xǐndecu nɨ càa xico ñuyíú cundecú‑yu núù‑í, te cada‑í‑yu dàtná quídé ɨ̀ɨⁿ toli oré táú dɨ̀ɨⁿ‑dé nchaa mběé ndɨhɨ nchaa chìvá chi dɨ̀ɨⁿ taxi ndecu‑dé nchaa mběé, te dɨ̀ɨⁿ taxi ndecu‑dé nchaa chìvá.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará as pessoas como um pastor separa as ovelhas dos bodes.
33 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada‑í chi nchaa ñáyiu ní quide ndáá núù‑í ñáyiu‑áⁿ taxi ndecu‑í‑yu xio cùha‑í, te nchaa ñáyiu cuihna ìní‑xi ñá túú ní cuìní cada ndáá núù‑í ñáyiu‑áⁿ taxi ndecu‑í‑yu xio dàtni‑í.
33 Colocará as ovelhas à sua direita e os bodes à sua esquerda.
34 Te ducaⁿ te yúhú tée ío cùnuu cúñaha‑ǐ xii ñáyiu na cùndecu xio cuha‑í: “Nchaa nchòhó ñáyiu ní quide váha ñaha Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, chí nèhé chi vitna ní sáá nduu cùndecu‑ndo núú ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá, chi ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú sa ndècu túha tnàhí núú ndécú‑gǎ‑áⁿ sǎ nchòhó nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo.
34 “Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: ‘Venham, vocês que são abençoados por meu Pai. Recebam como herança o reino que ele lhes preparou desde a criação do mundo.
35 Te ducaⁿ chi òré xìhí‑í docó te ní taxi‑ndo sǎ nǐ xexi‑í, te òré yìchí‑í ndute te ní taxi‑ndo ndùte ní xihi‑í, te òré ñúhù‑í ichi te ní taxi‑ndo vèhe ní ndetatú‑í.
35 Pois tive fome e vocês me deram de comer. Tive sede e me deram de beber. Era estrangeiro e me convidaram para a sua casa.
36 Te òré xíní ñùhu‑í dóó cuihnu‑í te ní taxi‑ndo, te òré ní cuhú‑í te ní quixi coto ñaha‑ndo xìi‑í, te òré ní xɨ́hɨ‑í vecaá te ní quixi tucu‑ndo nǐ quixi coto ñaha‑ndo xìi‑í”, duha cúñaha‑ǐ xii nchaa ñáyiu‑áⁿ.
36 Estava nu e me vestiram. Estava doente e cuidaram de mim. Estava na prisão e me visitaram’.
37 Te nchaa ñáyiu ducaⁿ nǐ quide ndáá‑áⁿ cǔñàhá‑yu xii‑í: “Yòhó Yaá cúú Xǐtohó‑ndɨ́, ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní tàxi‑ndɨ́ sá cáxí‑n òré xìhí‑n dòcó, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní tàxi‑ndɨ́ ndute coho‑n òré yìchí‑n.
37 “Então os justos responderão: ‘Senhor, quando foi que o vimos faminto e lhe demos de comer? Ou sedento e lhe demos de beber?
38 Te ni ñà túú ní tàxi‑ndɨ́ vehe ndetatú‑n òré ñúhú‑n ìchi, te ni ñà túú ní tàxi‑ndɨ́ dóó cuihnu‑n òré xíní ñùhu‑n.
38 Ou como estrangeiro e o convidamos para a nossa casa? Ou nu e o vestimos?
39 Te ni ñà túú ní quìxi coto ñaha‑ndɨ́ xii‑n òré ní cuhú‑n, te ni ñà túú ní quìxi coto ñaha‑ndɨ́ xii‑n òré ní xɨ́hɨ‑n vècaá”, duha quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑í.
39 Quando foi que o vimos doente ou na prisão e o visitamos?’.
40 Te yúhú tée cùnuu cúñaha‑ǐ xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ncháá sǎ vǎha ní quide‑ndo sǎ cúú‑xí nchàa ñáyiu xǐndecu ichi‑í cuěi ío ndàhú xǐndáa‑yu, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑ndo sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cada iní‑ndó sǎ mèe‑í ducaⁿ nǐ quide‑ndo nǐ xito ñaha‑ndo xìi‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
40 “E o Rei dirá: ‘Eu lhes digo a verdade: quando fizeram isso ao menor destes meus irmãos, foi a mim que o fizeram’.
41 ’Te dǎtnùní cúñaha‑ǐ xii ñáyiu na cùndecu xio datni‑í: “Nchaa nchòhó ñáyiu ní xíta nihnu chí xócuɨ̀ñɨ́ núú ndécù‑í‑a, chi nchòhó ní nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo núú ñùhú núú càyú, dɨu‑ni núú nǐ quide túha‑í cundecu sácuíhná ndɨhɨ nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi, te yàcáⁿ cundecu‑ndo nɨ̀ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
41 “Em seguida, o Rei se voltará para os que estiverem à sua esquerda e dirá: ‘Fora daqui, malditos, para o fogo eterno preparado para o diabo e seus anjos.
42 Chi yúhú òré xìhí‑í docó te ñá túú ní tàxi‑ndo sá cáxì‑í, te ni òré yìchí‑í ndute te ñá túú ní tàxi‑ndo ndute coho‑í.
42 Pois tive fome, e vocês não me deram de comer. Tive sede, e não me deram de beber.
43 Te ni òré ní xúhuⁿ‑í ichi ñá túú ní tàxi‑ndo vehe ndetatú‑í, te ni òré xíní ñùhu‑í dóó cuihnu‑í te ñá túú ní tàxi‑ndo, te ni òré ní cuhú‑í te ñá túú ní quìxi‑ndo quixi coto ñaha‑ndo xii‑í, te ni òré ní xɨ́hɨ‑í vecaá te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìxi‑ndo quixi coto ñaha‑ndo xii‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
43 Era estrangeiro, e não me convidaram para a sua casa. Estava nu, e não me vestiram. Estava doente e na prisão, e não me visitaram’.
44 Te ñáyiu‑áⁿ cǔñàhá‑yu xii‑í: “Yòhó Yaá cúú Xǐtohó‑ndɨ́ ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré xìhí‑n dòcó cuèndá taxi‑ndɨ́ sá cáxí‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré yìchí‑n ndùte cuendá taxi‑ndɨ́ ndute coho‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ cuhuⁿ‑n ìchi cuendá taxi‑ndɨ́ vehe ndetatú‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré xíní ñùhu‑n dóó cuèndá taxi‑ndɨ́ dóó cuihnu‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré cùhú‑n cuèndá quixi coto ñaha‑ndɨ̌ xii‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ quɨhɨ‑n vècaá cuèndá quixi coto ñaha‑ndɨ̌ xii‑n”, duha quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑í.
44 “Então eles dirão: ‘Senhor, quando o vimos faminto, sedento, como estrangeiro, nu, doente ou na prisão, e não o ajudamos?’.
45 Te yúhú cúñaha‑ǐ xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ sǎ cuèndá sá ñà túú ní quìde‑ndo ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí cuè ñáyiu ndècu ichi‑í cuěi ío ndàhú xǐndáa‑yu, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìde‑ndo sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cada iní‑ndó sǎ mèe‑í ducaⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìde‑ndo sá vǎha sá cúú‑xì‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
45 “Ele responderá: ‘Eu lhes digo a verdade: quando se recusaram a ajudar o menor destes meus irmãos e irmãs, foi a mim que se recusaram a ajudar’.
46 Te nchaa ñáyiu‑áⁿ quɨ̌hɨ́ⁿ‑yu núú ùhú núú ndàhú nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te nchaa ñáyiu ní quide ndáá núù‑í ní xíndecu ñuyíú‑a, ñáyiu‑áⁿ nduu táhǔ‑yu ío váha cundecú‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
46 “E estes irão para o castigo eterno, mas os justos irão para a vida eterna”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.