Mateus 25

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Te úhúⁿ ñáyiu cuechi‑ǎⁿ ǐo váha cùtnuní iní‑yu, te úhúⁿ‑yu ñáhá.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi dùcaⁿ ñá túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ ñà túú ní cǎnehé‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu.
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 Dico ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ néhě‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Te tée tnándaha‑áⁿ cúyàa‑dé quexìo‑dé núú ndétú ñàhá‑yu‑áⁿ, te nɨni dùcaⁿ cuyaa‑dé ní tnɨɨ ñaha sàní xií‑yu ní xídí‑yu.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Te cùu‑xi datná dava niú níhi ní cáháⁿ dava‑gá ñáyiu, te càchí‑yu: “Sa véxi tée tnándaha, chí táquèe quehé queheⁿ cuèndá‑ndó‑dě”, càchí‑yu.
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Te ndɨ ùxí ñáyiu cuechi‑ǎⁿ nǐ ndacóo‑yu quìde túha‑yu lìntérnǎ‑yu.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi ñà túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ xáhǎⁿ‑yu xii cue ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cùtnuní iní‑xi‑áⁿ: “Chí táxí nùu luha sá nděe lìntérná‑ndó ná nděe lìntérná‑ndɨ̌ chi ñá cuìní‑xi cáyú mee‑ni ndàhvá”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Te cue ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ xáhǎⁿ‑yu: “Vá táxí nùu‑ndɨ́ chi vá tnàhá canehe chìuⁿ mee‑ndɨ́, te váha‑gá chí cuàháⁿ cuaaⁿ‑ndo nǔú cuè ñáyiu xǐdícó cuèndá sá vǎ cúmǎní xii‑ndo, te vá cúmǎní xii nchúhú tucu”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Te nɨni cuǎháⁿ ndɨ ùhúⁿ ñáyiu ducaⁿ ñà túú cùtnuní iní‑xi‑áⁿ cuǎnguaáⁿ‑yu sá nděe lìntérnǎ‑yu ní quexìo tée tnándaha. Te ndɨ ùhúⁿ ñáyiu cuechi cùtnuní iní‑xi‑áⁿ nǐ queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑dé, te cuánguɨhu ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑dé núú cóó vìco tnándaha, te sátá dúcáⁿ te ní nandedɨ́ yuyèhe.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Te òré ní nasáá cue ñáyiu cuechi ñǎyiu ní sánguaaⁿ sá nděe lìntérná‑xi‑áⁿ, te ní ngüíta‑yu càháⁿ‑yu xǐnutnɨ́ɨ‑yu ndàa sátá yuyèhe ndaa quehé, te xǎhǎⁿ‑yu xii tée tnǎndaha‑áⁿ: “¡Tǎta, nacaáⁿ yuyèhe na quɨ́hu‑ndɨ́!”, càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑dé.
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Te tée tnǎndaha‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchòhó ñá túú tàú‑ndó quɨ̌hu‑ndo vìco‑a, chi ñá túú tnàhá tnúhu ndɨhɨ ñaha‑ndo xìi‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 ’Te nàcuáa ndùu chiuⁿ quide ɨɨⁿ ɨɨⁿ‑güedé te ducaⁿ dǐhúⁿ nǐ sáñaha‑dě xii‑güedé, te ɨɨⁿ‑dé ní sáñaha‑dě úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ ǐo yahu nàni talentú, te ɨngá‑dé ní sáñaha‑dě úú tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ, te ɨngá‑dé ní sáñaha‑dě ɨɨⁿ díhúⁿ‑ǎⁿ, te dǎtnùní ní quee‑dé cuáháⁿ‑dé.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Te tée ní queheⁿ cuèndá úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ nání tàlentú ní quide‑dé ndáhú ndɨhɨ‑xi te ní níhí tucu‑dé úhúⁿ‑gá tucu tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu tée ní níhí ǔú díhúⁿ sǎ nání tàlentú‑áⁿ, chi ní quide‑dé ndáhú te ní níhí tucu‑dé úú‑gá tucu tnàhá.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Dico tée ní níhí ɨɨⁿ‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ chi da ní chiváha‑dé díhúⁿ pàtróóⁿ‑dě, chi ní xete‑dé ɨɨⁿ yaú te ní chindúxi‑dé.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 ’Te ní cuu cuéhé nduu sá nǐ quee pàtróóⁿ‑güedě‑áⁿ ní sángaca cuu‑dé, te ní nasáá‑dé te ní ngüíta‑dé quídé ndǎá‑dé ndɨhɨ‑güedé cuèndá díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑dé xii‑güedé.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Te tée ní quendóo ndaha ǔhúⁿ tnàhá díhúⁿ‑ǎⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, náu úhúⁿ tnàhá díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í‑a, te ní sáháⁿ‑í ní quide‑í ndɨhɨ‑xi ndáhú te ní chídó‑xí ǔhúⁿ‑gá tucu tnàhá, te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě.
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑dé: “Ío váha ní quide‑n, te vitna quìde ñaha‑í xii‑n ɨ̀ɨⁿ tée váha tée quìde ndáá, te sá sàcú díhúⁿ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n te ní quide ndáá‑n, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑n te vài‑gá taxi cuèndá ñáhà‑í xii‑n. Te vitna cuu cundecu‑n nǔú ndécù‑í, te ío cudɨ́ɨ́ ìní‑ó cùndecu ndɨhɨ tnaha‑o”, cachí tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 Te sátá dúcáⁿ te tée ní quendóo ndaha ǔú tnàhá díhúⁿ sǎ nání tàlentú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑güedě: “Pàtróóⁿ, náu úú tnàhá díhú sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n‑a, te ní sáháⁿ‑í ní quide‑í ndɨhɨ‑xi ndáhú, te ní chídó‑xí ǔú‑gá tucu tnàhá, te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑güedě.
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ xii‑dé: “Ío váha ní quide‑n, te vitna quìde ñaha‑í xii‑n ɨ̀ɨⁿ tée váha tée quìde ndáá, te sá sàcú díhúⁿ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n te ní quide ndáá‑n, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑n te vài‑gá taxi cuèndá‑í. Te vitna cuu cundecu‑n nǔú ndécù‑í, te ío cudɨ́ɨ́ ìní‑ó cùndecu ndɨhɨ tnaha‑o”, cachí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 Te tée ní ndóo ndaha ɨ̀ɨⁿ‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ: “Pàtróóⁿ, yúhú sa nàha‑í sá yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée ndùcu mee‑ni sá cúú‑xí mèe‑xi te tàhu‑n chiuⁿ cuáháⁿ nchúhú cue tée xìnu cuechi núú‑n sàcáⁿ‑ndɨ́ trìú, te òré ná nàtaxi tnaha‑ndɨ́, te yòhó dìcó‑nǎ náquèheⁿ cuendá‑n tàxúha‑n.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Te núu xíǎⁿ ní yùhú‑í cada‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n, te ní sáháⁿ‑í ní xete‑í ɨɨⁿ yaú te ní chindúxi‑í, te náu díhúⁿ‑n‑áⁿ naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée cùu patróóⁿ‑áⁿ.
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 Te tée cùu patróóⁿ‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée cuihna ìní‑xi xìnu cuechi núù‑í te cuhndu‑n, te núu yòhó sání ìní‑n sǎ cúù‑í ɨɨⁿ tée tàuchiuⁿ cuáháⁿ‑ndó sàcáⁿ‑ndó trìú te òré nátàxi tnaha‑ndo, te yúhú dìcó‑nǎ náquèheⁿ cuendá‑í nátàxúha‑í.
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 Te núu sàni iní‑n sǎ dúcáⁿ quìde‑í, te dasaⁿ nùu‑n díhùⁿ‑í te cúñaha‑n chǎhu‑yu dɨ́quɨ́‑xi ni cùu, te òré ndexìo‑í te sa ngódó lùha‑gá dɨ́quɨ́‑xi naqueheⁿ‑í ní cùu”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 Te tée cùu patróóⁿ‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii dava‑gá cue tée ndècu ndɨhɨ‑dé: “Chí quéndèé ɨɨⁿ díhúⁿ sǎ nání tàlentú néhé těe‑áⁿ, te cuáha‑ndo těe nèhe úxí tnàhá dɨu‑ni díhúⁿ‑ǎⁿ.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Chi cue tée sa ndècu ndɨhɨ te níhí‑gǎ‑güedé cundecu ndɨhɨ‑güedé, te ni vǎ nìhí‑gá‑güedé ndèé cundecu nchaa sá cúndècu ndɨhɨ‑güedé. Te cue tée ñá túú nǎ ndécú ndɨ̀hɨ vai, te nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑güedé vá cúndècu ndɨhɨ‑gá‑güedé.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Te tée xìnu cuechi ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑áⁿ, chí tnɨ́ɨ́‑dě te daquɨ̀hɨ́ⁿ‑ndó‑dě ɨɨⁿ xichi núú néé nǔú ǐo ndoho‑dé, te yàcáⁿ ndáhyú‑dé, te dìcó rúhñú‑nǎ cuu núhu‑dé sá sàtú iní‑dé sá ndóhó‑dě”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Duha sǎtnahá‑xi ndoho nchaa ñáyiu ñá túú quìde váha —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Te dàvá‑áⁿ natacá nchaa ñáyiu xǐndecu nɨ càa xico ñuyíú cundecú‑yu núù‑í, te cada‑í‑yu dàtná quídé ɨ̀ɨⁿ toli oré táú dɨ̀ɨⁿ‑dé nchaa mběé ndɨhɨ nchaa chìvá chi dɨ̀ɨⁿ taxi ndecu‑dé nchaa mběé, te dɨ̀ɨⁿ taxi ndecu‑dé nchaa chìvá.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada‑í chi nchaa ñáyiu ní quide ndáá núù‑í ñáyiu‑áⁿ taxi ndecu‑í‑yu xio cùha‑í, te nchaa ñáyiu cuihna ìní‑xi ñá túú ní cuìní cada ndáá núù‑í ñáyiu‑áⁿ taxi ndecu‑í‑yu xio dàtni‑í.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 Te ducaⁿ te yúhú tée ío cùnuu cúñaha‑ǐ xii ñáyiu na cùndecu xio cuha‑í: “Nchaa nchòhó ñáyiu ní quide váha ñaha Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, chí nèhé chi vitna ní sáá nduu cùndecu‑ndo núú ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá, chi ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú sa ndècu túha tnàhí núú ndécú‑gǎ‑áⁿ sǎ nchòhó nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Te ducaⁿ chi òré xìhí‑í docó te ní taxi‑ndo sǎ nǐ xexi‑í, te òré yìchí‑í ndute te ní taxi‑ndo ndùte ní xihi‑í, te òré ñúhù‑í ichi te ní taxi‑ndo vèhe ní ndetatú‑í.
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 Te òré xíní ñùhu‑í dóó cuihnu‑í te ní taxi‑ndo, te òré ní cuhú‑í te ní quixi coto ñaha‑ndo xìi‑í, te òré ní xɨ́hɨ‑í vecaá te ní quixi tucu‑ndo nǐ quixi coto ñaha‑ndo xìi‑í”, duha cúñaha‑ǐ xii nchaa ñáyiu‑áⁿ.
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 Te nchaa ñáyiu ducaⁿ nǐ quide ndáá‑áⁿ cǔñàhá‑yu xii‑í: “Yòhó Yaá cúú Xǐtohó‑ndɨ́, ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní tàxi‑ndɨ́ sá cáxí‑n òré xìhí‑n dòcó, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní tàxi‑ndɨ́ ndute coho‑n òré yìchí‑n.
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 Te ni ñà túú ní tàxi‑ndɨ́ vehe ndetatú‑n òré ñúhú‑n ìchi, te ni ñà túú ní tàxi‑ndɨ́ dóó cuihnu‑n òré xíní ñùhu‑n.
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 Te ni ñà túú ní quìxi coto ñaha‑ndɨ́ xii‑n òré ní cuhú‑n, te ni ñà túú ní quìxi coto ñaha‑ndɨ́ xii‑n òré ní xɨ́hɨ‑n vècaá”, duha quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑í.
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 Te yúhú tée cùnuu cúñaha‑ǐ xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ncháá sǎ vǎha ní quide‑ndo sǎ cúú‑xí nchàa ñáyiu xǐndecu ichi‑í cuěi ío ndàhú xǐndáa‑yu, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑ndo sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cada iní‑ndó sǎ mèe‑í ducaⁿ nǐ quide‑ndo nǐ xito ñaha‑ndo xìi‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 ’Te dǎtnùní cúñaha‑ǐ xii ñáyiu na cùndecu xio datni‑í: “Nchaa nchòhó ñáyiu ní xíta nihnu chí xócuɨ̀ñɨ́ núú ndécù‑í‑a, chi nchòhó ní nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo núú ñùhú núú càyú, dɨu‑ni núú nǐ quide túha‑í cundecu sácuíhná ndɨhɨ nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi, te yàcáⁿ cundecu‑ndo nɨ̀ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Chi yúhú òré xìhí‑í docó te ñá túú ní tàxi‑ndo sá cáxì‑í, te ni òré yìchí‑í ndute te ñá túú ní tàxi‑ndo ndute coho‑í.
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 Te ni òré ní xúhuⁿ‑í ichi ñá túú ní tàxi‑ndo vehe ndetatú‑í, te ni òré xíní ñùhu‑í dóó cuihnu‑í te ñá túú ní tàxi‑ndo, te ni òré ní cuhú‑í te ñá túú ní quìxi‑ndo quixi coto ñaha‑ndo xii‑í, te ni òré ní xɨ́hɨ‑í vecaá te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìxi‑ndo quixi coto ñaha‑ndo xii‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 Te ñáyiu‑áⁿ cǔñàhá‑yu xii‑í: “Yòhó Yaá cúú Xǐtohó‑ndɨ́ ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré xìhí‑n dòcó cuèndá taxi‑ndɨ́ sá cáxí‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré yìchí‑n ndùte cuendá taxi‑ndɨ́ ndute coho‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ cuhuⁿ‑n ìchi cuendá taxi‑ndɨ́ vehe ndetatú‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré xíní ñùhu‑n dóó cuèndá taxi‑ndɨ́ dóó cuihnu‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ òré cùhú‑n cuèndá quixi coto ñaha‑ndɨ̌ xii‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú ní xìní‑ndɨ́ quɨhɨ‑n vècaá cuèndá quixi coto ñaha‑ndɨ̌ xii‑n”, duha quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑í.
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 Te yúhú cúñaha‑ǐ xií‑yu: “Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ sǎ cuèndá sá ñà túú ní quìde‑ndo ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí cuè ñáyiu ndècu ichi‑í cuěi ío ndàhú xǐndáa‑yu, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìde‑ndo sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu, te cada iní‑ndó sǎ mèe‑í ducaⁿ nǐ quide‑ndo ñà túú ní quìde‑ndo sá vǎha sá cúú‑xì‑í”, duha cúñaha‑ǐ xií‑yu.
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Te nchaa ñáyiu‑áⁿ quɨ̌hɨ́ⁿ‑yu núú ùhú núú ndàhú nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te nchaa ñáyiu ní quide ndáá núù‑í ní xíndecu ñuyíú‑a, ñáyiu‑áⁿ nduu táhǔ‑yu ío váha cundecú‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.