Mateus 13

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Te dɨu‑ni nduu‑ǎⁿ ní quee Jèsús vehe núú ndécú‑gǎ, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní ngóo‑gá yuhu làgúná.
1 Naquele mesmo dia Jesus saiu de casa, foi para a beira do lago da Galileia, sentou-se ali e começou a ensinar.
2 Te ío cuéhé ñǎyiu ní tacá núú ndécú‑gǎ. Te sá dúcáⁿ ǐo cuéhé ñǎyiu núu ní quée‑gá xɨtɨ́ ɨɨⁿ bàrcú nútnɨ̌ɨ xɨtɨ́ ndute làgúná‑áⁿ, te núú xǐǎⁿ ní ngóo‑gá, te nchaa ñáyiu‑áⁿ xǐxúcu‑yu yuhu làgúná‑áⁿ.
2 A multidão que se ajuntou em volta dele era tão grande, que ele entrou num barco e sentou-se; e o povo ficou em pé na praia.
3 Te Jèsús ní ngüíta‑gá ní cani‑gá tɨtnɨ́ cuèndú núǔ‑yu nàcuáa tecú tnùní‑yu nchaa nàcuáa ndùu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
3 Jesus usou parábolas para ensinar muitas coisas. Ele disse:
4 te òré ní ngüíta‑dé dǎngoyo‑dé trìú‑áⁿ, te dava ní quene ndava ní ngava ndéé ichi, te ní xiní cue tɨ́laá te ní nadatàcá‑güedɨ.
4 Quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, e os passarinhos comeram tudo.
5 Te dava ní ngava ñuhu yadi nǔú yɨ́hɨ́ vìhi yúú, te ndɨ̌hɨ‑ni ní xínu‑xi chi ñá túú càvihi ñuhu.
5 Outra parte das sementes caiu num lugar onde havia muitas pedras e pouca terra. As sementes brotaram logo porque a terra não era funda.
6 Dico òré ní nayehé te ñá túú ní cùndee iní‑xi chi ní yíchí‑xi, chi ñá túú ní nǐhí quɨ̌hɨ́ⁿ cùnú yóho‑xi.
6 Mas, quando o sol apareceu, queimou as plantas, e elas secaram porque não tinham raízes.
7 Te dava ní ngava núú yúcú ndɨ̌quɨ́ⁿ tnu ìñu, te ɨɨⁿnuu‑ni nǐ xínu‑xi ndɨhɨ tnu ìñu. Te tnu ìñu‑áⁿ nǐ sahnu‑xi te ní dánáá‑xí nchàa triú sá nǐ xínu‑áⁿ.
7 Outras sementes caíram no meio de espinhos, que cresceram e sufocaram as plantas.
8 Dico dava‑gá trìú ní ngava núú ndécú ñùhu cocoⁿ te xíǎⁿ ío váha ní cuu, chi núú ɨ́ɨ́ⁿ‑ní trìú‑áⁿ te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ ócó úxí trìú‑xi, te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ únídico trìú‑xi, te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ ɨɨⁿ cièndú trìú‑xi.
8 Mas as sementes que caíram em terra boa produziram na base de cem, de sessenta e de trinta grãos por um.
9 Te vitna nchaa nchòhó ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ‑í‑a, te ío váha chí cuǎha cuèndá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús ní sáháⁿ‑güedé ndéé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
10 Então os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Por que é que o senhor usa
11 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
11 Jesus respondeu:
12 Te nchaa ñáyiu sa tècú tnùní te uuⁿ‑gá cuita tecú tnùní‑yu quɨ́hɨ́ⁿ, te nchaa ñáyiu ñá túú tècú tnùní te uuⁿ‑gá vá tècú tnùní‑yu.
12 Pois quem tem receberá mais, para que tenha mais ainda. Mas quem não tem, até o pouco que tem lhe será tirado.
13 Te xíǎⁿ nǔu duha càni‑í mee‑ni cuèndú núǔ‑yu, chi cuěi na quìní‑yu nchaa nàcuáa cuu dico ni vǎ cútnùní iní‑yu ná cuèndá ducaⁿ cùu, te cuěi na cùndedóho‑yu dico ni vǎ tècú tnùní‑yu.
13 É por isso que eu uso parábolas para falar com essas pessoas. Porque elas olham e não enxergam; escutam e não ouvem, nem entendem.
14 Te dɨu cuèndá ñáyiu‑áⁿ nǐ xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii ndíi Chàiá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha nǐ chídó tnùní ndíi núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
14 E assim acontece com essas pessoas o que disse o
15 Te ducaⁿ chi cùu‑ndo ñáyiu ío sàá iní‑xi,
15 Pois a mente deste povo está fechada:
16 ’Dico nchòhó chi ío váha táhú‑ndó chi cùtnuní iní‑ndó nchàa nacuáa quìde‑í, te cùtnuní tucu iní‑ndó nchàa nacuáa ndùu tnúhu càháⁿ‑í.
16 Jesus continuou, dizendo:
17 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ǐo vài cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha ndɨ̀hɨ nchaa dava‑gá ñáyiu váha iní‑xi ní cuiní‑yu cundèhé‑yu nchaa sá ndéhé‑ndó vìtna quide‑í dico ñá túú ní xìní‑yu, te ní cuiní tucú‑yu cundedóho‑yu nchaa tnúhu ndèdóho‑ndo vìtna cáháⁿ‑í te ñá túú ní xǐndedóho‑yu.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: muitos profetas e muitas outras pessoas do povo de Deus gostariam de ver o que vocês estão vendo, mas não puderam; e gostariam de ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 ’Te vitna cundedóho váha‑ndo na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa quèe‑xi cuendú tée cuángacáⁿ trìú ní cani‑í núú‑ndó.
18 — Então escutem e aprendam o que a
19 Te trìú sá nǐ quene ndava ní ngava ndéé ichi, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní xíndedóho tnúhu sá càháⁿ nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, dico ñá túú ní cuìní‑yu tnɨɨ́‑yu, chi sácuíhná cuǎháⁿ‑xi nàdatuhú‑xi iní‑yu cuèndá sá vǎ cánchìcúⁿ nihnú‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ.
19 As pessoas que ouvem a mensagem do vem e tira o que foi semeado no coração delas.
20 Te trìú sá nǐ ngava ñuhu yadi nǔú yɨ́hɨ́ vìhi yúú‑ǎⁿ, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní xíndedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te dɨ́ɨ́ ìní ní tnɨɨ́‑yu tnúhu‑gá,
20 As sementes que foram semeadas onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a aceitam logo com alegria,
21 dico òré ná ngüǐta ñáyiu cúcuèhé ñáhǎ‑yu xií‑yu àdi nándɨ‑gá sá yǎha‑yu sá cuèndá tnúhu‑gá, te ñá cúndèe iní‑yu chi dàñá‑yu tnúhu‑gá cuèndá sá ñà túú nìhí ndéě‑yu.
21 mas duram pouco porque não têm raiz. E, quando por causa da mensagem chegam os sofrimentos e as perseguições, elas logo abandonam a sua fé.
22 Te trìú sá nǐ ngava núú yúcú ndɨ̌quɨ́ⁿ tnu ìñu‑áⁿ, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní tecú dóho‑xi tnúhu Yá Ndiǒxí dico cuèé cuèé ní nacuanaá‑yu tnúhu‑gá, chi cuèndá mee‑ni sǎ ìó ñuyíú‑a ñùhu iní‑yu, ndɨhɨ cuèndá sá ǐo sàni iní‑yu cuu cuìcá‑yu, te mee‑ni nchàa xíǎⁿ ñúhú ìní‑yu te ñá túú ñùhu iní‑yu tnúhu sá nǐ xíndedóho‑yu‑áⁿ nàcuáa cada váha‑yu cundecú‑yu.
22 Outras pessoas são parecidas com as sementes que foram semeadas no meio dos espinhos. Elas ouvem a mensagem, mas as preocupações deste mundo e a ilusão das riquezas sufocam a mensagem, e essas pessoas não produzem frutos.
23 Dico trìú sá nǐ ngava núú ndécú ñùhu cocoⁿ‑áⁿ, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní xíndedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te quìdé‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑gá. Te cada iní‑ndó sǎ ñǎyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi ócó úxí trìú‑xi, ndɨhɨ trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi únídico trìú‑xi, ndɨhɨ trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi ɨɨⁿ cièndú trìú‑xi. Ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu chi ío váha quìdé‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
23 E as sementes que foram semeadas em terra boa são aquelas pessoas que ouvem, e entendem a mensagem, e produzem uma grande colheita: umas, cem; outras, sessenta; e ainda outras, trinta vezes mais do que foi semeado.
24 Te Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núú ñǎyiu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
24 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
25 Dico xɨtɨ́ niú ní sáháⁿ ɨɨⁿ tée cùu úhú iní ñáhá xìi‑dé, te ní dǎngoyo‑dé ndɨ́quɨ́ⁿ yǔcú sǎ ñà túú vǎha núú nǐ sacáⁿ‑dé trìú‑áⁿ.
25 Certa noite, quando todos estavam dormindo, veio um inimigo, semeou no meio do trigo uma erva ruim, chamada joio, e depois foi embora.
26 Te òré vitna váha váha ní ngüíta‑xi quène yoco nchaa triú‑áⁿ, te ní xínu coyo nchaa yúcú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ.
26 Quando as plantas cresceram, e se formaram as espigas, o joio apareceu.
27 Te cue tée xìnu cuechi núú těe ní sacáⁿ trìú‑áⁿ nǐ xítnǔhu ñaha‑güedě xii‑dé sá dúcáⁿ nǐ xínu cúhú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ nǔú trìú‑dé, te xǎhaⁿ‑güedě: “Pàtróóⁿ, ¿nása ní cuu núu ní xínu cúhú sǎ ñà túú vǎha núú trìú‑n, te ío váha càa triú ní sacáⁿ‑n ní cùu?”, cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
27 Aí os empregados do dono das terras chegaram e disseram: “Patrão, o senhor semeou sementes boas nas suas terras. De onde será que veio este joio?”
28 Te tée cùu patróóⁿ‑güedě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑güedé: “Ɨɨⁿ tée cùu úhú iní ñáhá nàhi xii‑í ducaⁿ nǐ quide‑dé ní sáháⁿ‑dé ní dǎngoyo‑dé ndɨ́quɨ́ⁿ cǔhú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ nǔú trìú‑í nǔu ducaⁿ nǐ xínu coyo‑xi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Te cue tée xìnu cuechi núú‑dě ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé: “Te núu cuìní‑n te quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ tnuhu‑ndɨ́ nchaa cúhú sǎ ñà túú vǎha ní xínu núú trìú‑n”, càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
28 — “Foi algum inimigo que fez isso!”, respondeu ele.
29 Te tée cùu xítohó trìú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii cue tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ: “Ñáhá, vá quɨ̀hɨ́ⁿ‑ndó tnùhu‑ndo, chi òré tnuhu‑ndo te tnàhá‑ni trìú quene chi càa vihi cúhú‑ǎⁿ.
29 — “Não”, respondeu ele, “porque, quando vocês forem tirar o joio, poderão arrancar também o trigo.
30 Váha‑gá chí dáñá ná cuìhnu nahi ndéé ná cùu triú, te dǎtnùní nducu‑ǐ cue tée quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé tnuhu‑güedé nchaa cúhú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ, te dacùtu nuhní‑güedé te cahmi‑güedé, te dǎtnùní nàquehndé‑güedé trìú nacani‑güedé te nataxúha‑güedé xɨtɨ́ yacá‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé —duha ní cani Jèsús cuèndú núǔ‑yu.
30 Deixem o trigo e o joio crescerem juntos até o tempo da colheita. Então eu direi aos trabalhadores que vão fazer a colheita: ‘Arranquem primeiro o joio e amarrem em feixes para ser queimado. Depois colham o trigo e ponham no meu depósito.’ ”
31 Te Jèsús ní cani tucu‑gá ɨngá cuèndú núú ñǎyiu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
31 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
32 Te ndɨ́quɨ́ⁿ yutnu‑áⁿ ǐo chàhu, dico òré ná xǐnu‑xi te sàhnu‑gá‑xi dàcúúxí nchàa cúhú, te cue quɨtɨ ndàva núú tàchí cádǔha‑güedɨ tacá‑güedɨ núú dìté‑xi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
32 Ela é a menor de todas as sementes; mas, quando cresce, torna-se a maior de todas as plantas. Ela até chega a ser uma árvore, de modo que os passarinhos vêm e fazem ninhos nos seus ramos.
33 Te Jèsús ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii ñáyiu:
33 Jesus contou mais esta parábola para o povo:
34 Te mee‑ni cuèndú ní cani Jèsús núú ñǎyiu ndɨ tnahá òré ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu‑gá.
34 Jesus usava parábolas para dizer tudo isso ao povo. Ele não dizia nada a eles sem ser por meio de parábolas.
35 Te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní chídó tnùní ɨɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǔú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
35 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito: “Usarei parábolas quando falar com esse povo e explicarei coisas desconhecidas desde a criação do mundo.”
36 Te Jèsús ní dándácá‑gǎ ñáyiu te cuánuhú‑gá vehe, te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá:
36 Então Jesus deixou a multidão e voltou para casa. Os discípulos chegaram perto dele e perguntaram: — Conte para nós o que quer dizer a
37 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
37 Jesus respondeu:
38 Te nchaa núú nǐ sacáⁿ tée‑áⁿ trìú cúú‑xí ñùyíú. Te tatá váha‑áⁿ cúú‑xí cuè ñáyiu yɨ̀ndaha ñaha Yá Ndiǒxí. Te nchaa cúhú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ cúú‑xí ñǎyiu yɨ̀ndaha ñaha sácuíhná.
38 O terreno é o mundo. As sementes boas são as pessoas que pertencem ao .
39 Te tée ní dǎngoyo ndɨ́quɨ́ⁿ cǔhú sǎ ñà túú vǎha núú trìú‑áⁿ cúú‑dě mee sàcuíhná. Te nduu nàtehndé‑nǎ trìú‑áⁿ cúú‑xí ndùu ndɨhɨ nihnu‑ná nchaa sá ìó ñuyíú‑a. Te nchaa ñáyiu nàquehndé trìú‑áⁿ cúǔ‑yu mee‑ni cuè espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí.
39 O inimigo que semeia o joio é o próprio Diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os que fazem a colheita são os anjos.
40 Te dàtná cada cue tée quɨ́hɨ́ⁿ tnuhu nchaa cúhú sǎ ñà túú vǎha‑áⁿ dacùtu nuhní‑güedé te cahmi‑güedé, ducaⁿ sǎtnahá‑xi yáha nchaa ñáyiu cùndɨhɨ yucu ñávǎha na sàá nduu.
40 Assim como o joio é ajuntado e jogado no fogo, assim também será no fim dos tempos.
41 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo tendaha‑í nchaa espíritú xínú cuèchi núù‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑xi nadatàcá‑xi nchaa ñáyiu sànu ichi cue tnaha ñáyiu‑xi ichi cuèhé ichi duha, ndɨhɨ nchaa dava‑gá ñáyiu ñá túú quìde váha, te nchaa ñáyiu‑áⁿ xǐndecú‑yu nchaa núú ndécú cuè ñáyiu yɨ̀ndaha‑í.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, e eles ajuntarão e tirarão do seu Reino todos os que fazem com que os outros pequem e também todos os que praticam o mal.
42 Te cue espíritú‑áⁿ daquɨ̀hɨ́ⁿ‑xi cue ñáyiu‑áⁿ nǔú ñùhú núú càyú, te yàcáⁿ ío ndáhyú‑yu te dìcó rúhñú‑nǎ cuu núhu‑yu sá sàtú iní‑yu sá ndóhǒ‑yu.
42 Depois os anjos jogarão essas pessoas na fornalha de fogo, onde vão chorar e ranger os dentes de desespero.
43 Te nchaa ñáyiu quìde nchaa nacuáa cuìní Tǎtǎ‑yu Dútú Ndiǒxí, ñáyiu‑áⁿ ǐo cunùú‑yu cundecú‑yu núú ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá, chi cuú‑yu dàtná nchícanchii dayèhé‑yu cundecú‑yu núú ndécú‑gǎ. Te nchaa nchòhó ñáyiu ndèdóho nchaa tnúhu càháⁿ‑í‑a, te ío váha chí cuǎha cuèndá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
43 Então o povo de Deus brilhará como o sol no Reino do seu Pai. Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.
44 Te Jèsús xǎhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé:
44 — O
45 ’Te na càni tucu‑í ɨngá cuèndú núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑ndó nàcuáa cada‑xi òré ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii ñáyiu. Ɨɨⁿ tée quìde ndáhú ndúcú‑dě sá nání pěrlá sá ǐo ndèyáhu.
45 — O
46 Te ní naníhí‑dě ñáyiu ndècu ndɨhɨ ɨɨⁿ pérlá sá ǐo‑gá ndèyáhu, te ní xica‑dé cuánuhú‑dé te ní nadico‑dě nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑dé, te ní sáháⁿ‑dé ní saaⁿ‑dé pěrlá sá ǐo‑gá ndèyáhu‑áⁿ.
46 Quando encontra uma pérola que é mesmo de grande valor, ele vai, vende tudo o que tem e compra a pérola.
47 ’Te na càni tucu‑í ɨngá cuèndú núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑ndó nàcuáa cada‑xi òré ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii ñáyiu. Cue tée tnɨ̀ɨ chácá nǐ dáquěe‑güedé ñunu‑güedé xɨtɨ́ ndute làmár tnɨ́ɨ́‑güedě chácá, te dàcá nuu dàcá nihnu chácá cuǎnguee‑güedɨ xɨtɨ́ ñunu‑áⁿ.
47 — O
48 Te òré ní cutnùní iní‑güedé sá nǐ chítú ñunu‑güedé, te ní natava‑güedé ní nene yuhu làmár, te ní ngüíta‑güedé nácǎxi‑güedé nchaa chácá‑ǎⁿ. Te nchaa chácá vǎha dàquée‑güedé‑dɨ xɨtɨ́ tɨ́dihi, te nchaa chácá nèhé dǎngoyo‑güedé‑dɨ.
48 E, quando está cheia, os pescadores a arrastam para a praia e sentam para separar os peixes: os que prestam são postos dentro dos cestos, e os que não prestam são jogados fora.
49 Te dàtná ní quide cue tée‑áⁿ ducaⁿ càda cue espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí ná sàá nduu vǎ cúndècu‑gá nchaa sá ìó ñuyíú‑a, chi cue espíritú‑áⁿ daquèe dɨɨⁿ‑xi nchaa ñáyiu ní quide váha tnuú nchaa ñáyiu ñá túú ní quìde váha.
49 No fim dos tempos também será assim: os anjos sairão, e separarão as pessoas más das boas,
50 Te nchaa ñáyiu ñá túú ní quìde váha‑áⁿ daquɨ̀hɨ́ⁿ ñáhá‑xí xìí‑yu núú ñùhú núú càyú, te yàcáⁿ ío ndáhyú‑yu, te dìcó rúhñú‑nǎ cuu núhu‑yu sá sàtú iní‑yu cuèndá sá ndóhǒ‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
50 e jogarão as pessoas más na fornalha de fogo. E ali elas vão chorar e ranger os dentes de desespero.
51 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
51 Então Jesus perguntou aos discípulos: — Sim! — responderam eles.
52 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé:
52 Jesus disse:
53 Te sátá nǐ yáha ducaⁿ nǐ cani Jèsús cuèndú núú‑güedě, te ní xica‑gá cuánuhú‑gá.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas , saiu dali
54 Te ní ndexìo‑gá ñuú núú cúú ñùú‑gá, te cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu càa ñuú‑áⁿ te ní ngüíta‑gá dánèhé‑gá ñáyiu. Te nchaa ñáyiu ndèdóho nchaa tnúhu càháⁿ‑gá xǐcuñúhu‑yu, te xǐtnàhá‑yu:
54 e voltou para a cidade de Nazaré, onde ele tinha morado. Ele ensinava na sinagoga , e os que o ouviam ficavam admirados e perguntavam: — De onde vêm a sabedoria dele e o poder que ele tem para fazer milagres?
55 Te dìcó déhe tée cùu carpinterú ndɨhɨ tá Màriá cúú‑dě, te ñaní‑dé cúú tě Jàcobó, ndɨhɨ té Chèé, ndɨhɨ té Xǐmú, ndɨhɨ té Jùdás.
55 Por acaso ele não é o filho do carpinteiro? A sua mãe não é Maria? Ele não é irmão de Tiago, José, Simão e Judas?
56 Te cue cúha‑dé ndécú ndɨ̀hɨ ñahá‑yu xii‑o ñùú‑a. ¿Te nása ní quide‑dé nǔu ndéé dàcáⁿ ío váha cùtnuní iní‑dé nàcuáa cunduu tnúhu cáháⁿ‑dé‑i? —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
56 Todas as suas irmãs não moram aqui? De onde é que ele consegue tudo isso?
57 Te ñá túú ní cuìní‑yu cáháⁿ ndɨhɨ váha‑yu Jèsús, dico mee‑gǎ ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
57 Por isso ficaram desiludidos com ele. Mas Jesus disse:
58 Te ñá túú ní quìde Jesús tɨtnɨ́ núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ñuú‑áⁿ, chi ñá túú ní cuìní‑yu quɨndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
58 Jesus não pôde fazer muitos milagres ali porque eles não tinham fé.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.