Mateus 11
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ACF
1 Te sátá nǐ yáha ducaⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá nchaa ñuú cáá yàtni xíáⁿ dánèhé‑gá ñáyiu tnúhu‑gá.
1 E aconteceu que, acabando Jesus de dar instruções aos seus doze discípulos, partiu dali a ensinar e a pregar nas cidades deles.
2 Te té Juàá yɨ̀hɨ‑dé vecaá te ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa quìde Xítohó Jesucrìstú. Te sátá dúcáⁿ te ní tendaha‑dě ɨɨⁿ ǔú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑dé cuáháⁿ‑güedé núú ndécú Jèsús.
2 E João, ouvindo no cárcere falar dos feitos de Cristo, enviou dois dos seus discípulos,
3 Te òré ní quexìo‑güedé núú ndécú‑gǎ, te xìcáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nàcuáa ní xáhaⁿ tě Juàá xii‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
3 A dizer-lhe: És tu aquele que havia de vir, ou esperamos outro?
4 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
4 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Ide, e anunciai a João as coisas que ouvis e vedes:
5 Te cúñaha‑ndo xìi‑dé sá quídé tǎtna‑í núú cuè ñáyiu cuàá, te quìde tátna‑í cue ñáyiu yacua, ndɨhɨ cue ñáyiu tnàhá cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑yu, ndɨhɨ cue ñáyiu doho, nchaa ñáyiu‑áⁿ quídé tǎtna‑í, te ndǔha‑yu, te ndéé tnàhá cue ñáyiu sa ní xíhí dándòto‑í cúñaha‑ndo. Te cúñaha tùcu‑ndo xii‑dé sá nděcuu‑í dánèhé‑í nchaa ñáyiu ndàhú, tnúhu sá sánú ìchi ñaha xií‑yu nàcuáa naníhí tàhú‑yu.
5 Os cegos vêem, e os coxos andam; os leprosos são limpos, e os surdos ouvem; os mortos são ressuscitados, e aos pobres é anunciado o evangelho.
6 Te cúñaha tùcu‑ndo xii‑dé sá ǐo váha táhú nchaa ñáyiu ñá túú quìde sáá iní‑xi nchaa tnúhu càháⁿ‑í, duha cúñaha‑ndo xìi‑dé —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
6 E bem-aventurado é aquele que não se escandalizar em mim.
7 Te sátá nǐ yáha‑güedé cuánuhú‑güedé te ní ngüíta Jèsús ní cáháⁿ‑gá núú ñǎyiu cuèndá té Juàá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
7 E, partindo eles, começou Jesus a dizer às turbas, a respeito de João: Que fostes ver no deserto? uma cana agitada pelo vento?
8 Te ni ñà túú ní sǎháⁿ ndéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ tée nìhnu dóó vǎha dóó vii càa. Te nchòhó xìní‑ndó sǎ ncháá ñǎyiu nìhnu dóó vǎha dóó vii càa xíndecú‑yu vehe cue tée cùnuu yɨndaha ñáyiu.
8 Sim, que fostes ver? um homem ricamente vestido? Os que trajam ricamente estão nas casas dos reis.
9 Dico nchòhó chi ní sándéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí, te ndáá sá dɨ́ú ɨ̀ɨⁿ tée càháⁿ tnúhu‑gá cúú‑dě, te cùnuu‑gá‑dé dàcúúxí dàva‑gá cue tée càháⁿ tnúhu‑gá.
9 Mas, então que fostes ver? um profeta? Sim, vos digo eu, e muito mais do que profeta;
10 Te dɨu cuèndá té Juàá‑áⁿ càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ xii Crìstú, te duha ní xáhaⁿ‑gǎ:
10 Porque é este de quem está escrito:Eis que diante da tua face envio o meu anjo,que preparará diante de ti o teu caminho.
11 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nì ɨɨⁿ cue tée ñuyíú‑a ñá túú cùnuu‑güedé dàtná cúnùu té Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu. Te nchaa ñáyiu sa ta ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí vitna cuáháⁿ cúnùu‑gá‑ni tucú‑yu dàcúúxí tě Juàá cuěi cùú‑yu ñáyiu ñá túú cùnuu dacúúxí dàva‑gá ñáyiu yɨ̀ndaha‑gá.
11 Em verdade vos digo que, entre os que de mulher têm nascido, não apareceu alguém maior do que João o Batista; mas aquele que é o menor no reino dos céus é maior do que ele.
12 ’Te ndéé cútnàhá ní ngüíta té Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu càháⁿ‑dé tnúhu Yá Ndiǒxí ñuyíú‑a, ndéé dàvá‑áⁿ nǐ ngüíta ñáyiu cuìní‑yu sá ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu te ndùcu ndeé‑yu quìdé‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu.
12 E, desde os dias de João o Batista até agora, se faz violência ao reino dos céus, e pela força se apoderam dele.
13 Te nchaa cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ cáháⁿ‑güedé sá dɨ́ú‑gǎ ndɨ́hu ndaha‑gǎ cue ñáyiu, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cáháⁿ tucu ndíi Moìsés ní ngódó tnùní núú tùtú ndíi. Te dɨu‑ni ducaⁿ cùnuu nchaa tnúhu‑áⁿ càháⁿ‑xi nàcuáa ndɨ́hu ndaha Yǎ Ndiǒxí ñáyiu ndéé ní sáá nduu nǐ ngüíta té Juàá càháⁿ‑dé tnúhu‑gá ñuyíú‑a.
13 Porque todos os profetas e a lei profetizaram até João.
14 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ cádá cuèndá‑ndó, chi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càchí‑xi sá ndíxí tě Èliás, te dɨu núú tě Èliás‑áⁿ nǐ quide té Juàá.
14 E, se quereis dar crédito, é este o Elias que havia de vir.
15 Te nchaa nchòhó ñáyiu ndèdóho nchaa tnúhu càháⁿ‑í‑a te ío váha chí cuǎha cuèndá.
15 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
16 ’Te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo nàcuáa sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu ndècu vitna. Chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná cue landú sácǒo núú yǎhu dàdɨquɨ‑güexi te níhi càháⁿ‑güexi, te xǐtnàha‑güexi ndɨ mee landú‑güexi:
16 Mas, a quem assemelharei esta geração? É semelhante aos meninos que se assentam nas praças, e clamam aos seus companheiros,
17 “Ní tɨú‑ndɨ́ yaá ndɨhɨ vǐlu te ñá túú ní cuìní‑ndó càta‑ndo. Te ío yica ìní ní xita yuhu‑ndɨ̌ te ñá túú ní ndǎhyú‑ndó”, càchí‑güexi xǐtnàha‑güexi. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu ndècu vitna,
17 E dizem: Tocamo-vos flauta, e não dançastes; cantamo-vos lamentações, e não chorastes.
18 chi té Juàá ío ndàhú ní xóo caxi‑dé, te ni ñà túú ní xǒo coho‑dé ndudí ndéhé yoho yàha stilé sá sà ní nduu‑xi ndidí, te sá dúcáⁿ nǐ xóo cada‑dé te ní cachí‑yu sá nǐ xíndecu ndɨhɨ‑dé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha.
18 Porquanto veio João, não comendo nem bebendo, e dizem: Tem demônio.
19 Te sátá nǐ quexìo yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te xèxi‑í xìhi‑í quídè‑í, te càchí‑yu sá yǔhú cúù‑í ɨɨⁿ tée xèxi vihi te xìhi vihi, te càchí tucú‑yu sá cúù‑í tée xìca cuu ndɨhɨ cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìí‑yu cuèndá impuèstú ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha, duha càchí‑yu. Te ñáyiu ní tnahá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, ñáyiu‑áⁿ quídě‑yu sá vǎha nàcuáa cutnùní sá méé‑gǎ ío ndècu ndɨhɨ‑gá sá xìní tnùní‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
19 Veio o Filho do homem, comendo e bebendo, e dizem: Eis aí um homem comilão e beberrão, amigo dos publicanos e pecadores. Mas a sabedoria é justificada por seus filhos.
20 Te Jèsús ní ngüíta‑gá càháⁿ‑gá dóho nchaa ñáyiu ñuú núú ǐo‑gá vài núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ní quide‑gá, chi nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ ñà túú cuìní‑yu ndixi túu iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu ndècú‑yu, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
20 Então começou ele a lançar em rosto às cidades onde se operou a maior parte dos seus prodígios o não se haverem arrependido, dizendo:
21 —¡Ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Coràzín! ¡Te ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Bètsaidá! Chi núu dìcó ñuú Tìrú ndɨhɨ ñuú Sìdón ní quìde‑í nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada datná ní quide‑í ñuú‑ndó‑á nǐ xiní‑ndó ñá, te sá ndéé ama‑gá cuihnú‑yu dóó ndàhú te cunu cóo‑yu núú yàá cuèndá sá ndíxí cuěchi iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu ni cùu.
21 Ai de ti, Corazim! ai de ti, Betsaida! porque, se em Tiro e em Sidom fossem feitos os prodígios que em vós se fizeram, há muito que se teriam arrependido, com saco e com cinza.
22 Dico sáá nduu te ío‑gá dandòho ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo dàcúúxí ñǎyiu ñuú Tìrú ndɨhɨ ñáyiu ñuú Sìdón.
22 Por isso eu vos digo que haverá menos rigor para Tiro e Sidom, no dia do juízo, do que para vós.
23 Te nchòhó cue ñáyiu ñuú Capèrnaúm ío quìde cahnu‑ndo mee‑ndo, te quìde iní‑ndó sǎ sà cuándaa‑ná‑ndó àndɨu, dico ñáhá chi núú ùhú núú ndàhú nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo. Te núu dìcó ñuú Sòdomá ní quìde‑í nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada datná ní quide‑í ñuú‑ndó nǐ xiní‑ndó ñá, te ñáyiu‑áⁿ vǎ náǎ‑yu chi cundecu‑ní‑yu ndéé vitna ni cùu.
23 E tu, Cafarnaum, que te ergues até ao céu, serás abatida até ao inferno; porque, se em Sodoma tivessem sido feitos os prodígios que em ti se operaram, teria ela permanecido até hoje.
24 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ sàá nduu te ío‑gá dandòho ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo dàcúúxí ñǎyiu ñuú Sòdomá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ.
24 Eu vos digo, porém, que haverá menos rigor para os de Sodoma, no dia do juízo, do que para ti.
25 Te sátá xǐǎⁿ te Jèsús ní ngüíta‑gá càháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑gǎ:
25 Naquele tempo, respondendo Jesus, disse: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, que ocultaste estas coisas aos sábios e entendidos, e as revelaste aos pequeninos.
26 Chi ducaⁿ cuìní‑n cùnduu —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii Tǎtá‑gǎ.
26 Sim, ó Pai, porque assim te aprouve.
27 Te xǎhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ:
27 Todas as coisas me foram entregues por meu Pai, e ninguém conhece o Filho, senão o Pai; e ninguém conhece o Pai, senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
28 Te nchaa nchòhó ñáyiu ñá túú ndècu váha, ñáyiu ñá túú nìhí nàcuáa cada cundecu váha iní‑xi quixi‑ndo tùha ñaha‑ndo xii‑í nàcuáa ducaⁿ cùndecu váha iní‑ndó.
28 Vinde a mim, todos os que estais cansados e oprimidos, e eu vos aliviarei.
29 Te cuu vii cuu váha iní‑ndó tnɨ̀ɨ‑ndo nchaa tnúhu càháⁿ‑í, te ío dacuàha‑ndo, te ducaⁿ càda‑ndo chi yúhú ío càhnu iní‑í, te ío ndàhú iní‑í. Te núu ducaⁿ na càda‑ndo te ío váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo.
29 Tomai sobre vós o meu jugo, e aprendei de mim, que sou manso e humilde de coração; e encontrareis descanso para as vossas almas.
30 Te tnɨɨ‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑í chi ñá túú cùu‑xi ɨɨⁿ sá věe, chi cada iní‑ndó sǎ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ chìuⁿ ñamá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
30 Porque o meu jugo é suave e o meu fardo é leve.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.