Lucas 16
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te Jèsús xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
1 Jesus contou a seguinte história a seus discípulos: “Um homem rico tinha um administrador que cuidava de seus negócios. Certo dia, foram-lhe contar que esse administrador estava desperdiçando seu dinheiro.
2 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ cana ñaha‑dě xii‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě: “¿Ná cuèndá duha càháⁿ ñáyiu cuèndá‑n? Yáchí chi na tàxi cuendá‑n nchàa chiuⁿ ní quide‑n, chi vitna te vá táxí tnùní‑gá‑n cuè tée xìnu cuechi núù‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
2 Então mandou chamá-lo e disse: ‘O que é isso que ouço a seu respeito? Preste contas de sua administração, pois não pode mais permanecer nesse cargo’.
3 Te tée tàxi tnuní ñáhá xìi cue tée xìnu cuechi‑áⁿ nǐ sani iní‑dé: “¿Te nása cada‑í vitna na quèhndé pàtróòⁿ‑í chìuⁿ‑í? Chi ñá cúndèe‑gá‑í cada‑í chìuⁿ vée, te cùcahaⁿ núù‑í cácáⁿ ndàhú‑í.
3 “O administrador pensou consigo: ‘E agora? Meu patrão vai me demitir. Não tenho força para trabalhar no campo, e sou orgulhoso demais para mendigar.
4 Dico duha cada‑í cuèndá queheⁿ cuèndá ñáhá ñǎyiu vehé‑yu òré ná quèhndé duuⁿ‑ná pàtróòⁿ‑í chìuⁿ‑í”, duha ní sani iní‑dé.
4 Já sei como garantir que as pessoas me recebam em suas casas quando eu for despedido!’.
5 Te sátá dúcáⁿ te ní cana‑dé ɨɨⁿ ɨɨⁿ cue tée tàú núú pàtróóⁿ‑güedě. Te tée díhna ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑dě, te xǎhaⁿ‑dě: “¿Ndèé dau tàú‑n nǔú pàtróóⁿ‑i?”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
5 “Então ele convocou todos que deviam dinheiro a seu patrão. Perguntou ao primeiro: ‘Quanto você deve a meu patrão?’.
6 Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Tàú‑í ɨɨⁿ cièndú bàrríl acìtí”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te tée tàxi tnuní ñáhá xìi cue tée xìnu cuechi‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Iha náu recìú‑n‑á, te ndadúha ɨngá sá ǔdico úxí taxi‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
6 O homem respondeu: ‘Devo cem tonéis de azeite’. Então o administrador lhe disse: ‘Pegue depressa sua conta e mude-a para cinquenta tonéis’.
7 Te dǎtnùní ní xícáⁿ tnúhú tùcu‑dé núú ɨ̀ngá‑dé, te xǎhaⁿ‑dě: “Te yòhó, ¿ndèé dau tàú‑n‑í?”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te tée tàú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Ɨɨⁿ cièndú ngohnchi trìú tàú‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te tée tàxi tnuní ñáhá xìi cue tée xìnu cuechi‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Iha náu recìú‑n‑á, te cadúha ɨngá sá cùmídícó‑nǎ taxi‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
7 “‘E quanto você deve a meu patrão?’, perguntou ao segundo. “Devo cem cestos grandes de trigo’, respondeu ele. E o administrador disse: ‘Tome sua conta e mude-a para oitenta cestos’.
8 Te tée cùu patróóⁿ‑áⁿ nǐ cachí‑dé sá ǐo váha ñùhu dɨ́quɨ́ těe dùhu‑áⁿ nàcuáa cada‑dé cundecu váha‑dé. Te nchaa ñáyiu xǐndecu ichi cuèhé ichi duha, ío‑gá váha ñùhu dɨ́quɨ̌‑yu nàcuáa cadá‑yu cundecu váha‑yu ndɨhɨ nchaa ñáyiu cùndɨhɨ́‑yu dàcúúxí ñǎyiu ndècu ichi Yá Ndiǒxí.
8 “O patrão elogiou o administrador desonesto por sua astúcia. E é verdade que os filhos deste mundo são mais astutos ao lidar com o mundo ao redor que os filhos da luz.
9 ’Te yúhú càchí‑í sá cádá‑ndó sǎ vǎha ndɨhɨ nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo ní cuáha ñuyíú yǐcá cuěchi‑a, te ducaⁿ te coo cue tée ío váha tnahá tnúhu ndɨhɨ‑ndo, te òré ná ndɨ̀hɨ nchaa sá ìó ñuyíú‑a, te Yá Ndiǒxí queheⁿ cuèndá ñáhá‑gǎ xii‑ndo, te cundecu‑ndo ndɨ̀hɨ‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
9 Esta é a lição: usem a riqueza deste mundo para fazer amigos. Assim, quando suas posses se extinguirem, eles os receberão num lar eterno.
10 ’Te núu ɨɨⁿ tée quìde ndáá cuěi ɨɨⁿ chìuⁿ líhli na càda‑dé, te dɨu‑ni ducaⁿ quìde ndáá‑dé cuěi ɨɨⁿ chìuⁿ cahnu na cada‑dé. Dico tée ñá túú quìde ndáá, chi cuěi chìuⁿ líhli àdi chiuⁿ cahnu na cada‑dé dico ɨɨⁿ‑ni quìde‑dé.
10 “Se forem fiéis nas pequenas coisas, também o serão nas grandes. Mas, se forem desonestos nas pequenas coisas, também o serão nas maiores.
11 Te núu nchòhó vá cádá‑ndó sǎ vǎha ndɨ̀hɨ nchaa sá nǐ cuáha ñuyíú yǐcá cuěchi‑a ña, te Yá Ndiǒxí vá táxí‑gǎ sá vǎha ndècu ndɨhɨ‑gá xii‑ndo.
11 E, se vocês não são confiáveis ao lidar com a riqueza injusta deste mundo, quem lhes confiará a verdadeira riqueza?
12 Te núu vá cádá ndǎá‑ndó còto‑ndo nchaa sá táxí nùu tnaha ñáyiu‑ndo, te vá yǒo taxi sá ndúú tàhú‑ndó.
12 E, se não são fiéis com os bens dos outros, por que alguém lhes confiaria o que é de vocês?
13 ’Te ni ɨ̀ɨⁿ tée xìnu cuechi vá ndácú‑dě cunu cuechi‑dě núú ǔú pàtróóⁿ, chi tée‑áⁿ cuu váha iní‑dé núú ɨɨⁿ pàtróóⁿ‑dě te tnɨɨ‑dé nchaa tnúhu càháⁿ pàtróóⁿ těe cùu váha iní‑dé núú‑xi‑áⁿ. Te núú ɨ̀ngá tucu pàtróóⁿ‑dě vá cúú vǎha iní‑dé, te ni vǎ tnɨ́ɨ́‑dě tnúhu càháⁿ pàtróóⁿ‑dě‑áⁿ. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu nchohó chi vá ndácú‑ndó cùnu cuechi‑ndo núú Yǎ Ndiǒxí te cuhuⁿ iní‑ndó nchàa sá ìó ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
13 “Ninguém pode servir a dois senhores, pois odiará um e amará o outro; será dedicado a um e desprezará o outro. Vocês não podem servir a Deus e ao dinheiro”.
14 Te nchaa cue tée cùu fariséú ío ñùhu iní‑güedé nchaa sá ìó ñuyíú‑a, te xǐndedóho‑güedé nchaa tnúhu càháⁿ Jèsús, te ní cáháⁿ yíchí‑güedé cuèndá‑gá.
14 Os fariseus, que tinham grande amor ao dinheiro, ouviam isso tudo e zombavam de Jesus.
15 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
15 Então ele disse: “Vocês gostam de parecer justos em público, mas Deus conhece o seu coração. Aquilo que este mundo valoriza é detestável aos olhos de Deus.
16 ’Te nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés cúnùu‑xi ni cuu, ndɨhɨ nchaa tnúhu ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha. Dico cútnàhá ní ngüíta té Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní cáháⁿ‑dé tnúhu‑í, ndéé dàvá‑áⁿ ñà túú‑gǎ ní cùnuu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ndɨhɨ nchaa tnúhu ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha. Te dɨu‑ni ndéé dàvá‑áⁿ nǐ quesaha ta tècú tnùní ñáyiu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, te vài ñáyiu ío sàni iní‑yu vitna nàcuáa cadá‑yu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
16 “Até a chegada de João, a lei de Moisés e a mensagem dos profetas eram seus guias. Agora, porém, as boas-novas do reino de Deus estão sendo anunciadas, e todos estão ansiosos para entrar.
17 Te nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ío ndáá càháⁿ‑xi, te ndɨ̌hɨ‑gá naa andɨu ndɨ̀hɨ ñuyíú dàcúúxí sǎ ndɨ́hɨ́ ɨ̀ɨⁿ ɨɨⁿ tnúhu‑áⁿ cada‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi.
17 É mais fácil o céu e a terra desaparecerem que ser anulado até o menor traço da lei de Deus.
18 ’Te núu ɨɨⁿ tée na dàña tnaha‑dé, ndɨhɨ ñadɨ̀hɨ́‑dé, te tnándaha tucu‑dé ndɨhɨ ɨngá‑yu, te nèhé víhí quìde‑dé te núu ducaⁿ na càda‑dé, te tée na tnǎndaha ndɨhɨ ñaha ní dáñá yɨ̀ɨ‑xi, te dɨu‑ni ducaⁿ ñà túú cùu‑xi sá vǎha te núu ducaⁿ na càdá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 “Assim, o homem que se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério. E o homem que se casa com uma mulher divorciada também comete adultério”.
19 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé:
19 Jesus disse: “Havia um homem rico que se vestia de púrpura e linho fino e vivia sempre cercado de luxos.
20 Te ní xíndecu tucu ɨɨⁿ tée ndàhú ní xínani‑dě Lǎzarú, te tée‑áⁿ nǐ cuhú‑dé ní xíndeé‑dé nɨtùhú‑dé ndɨ́hyɨ, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ní xóo taxinucóo ñaha‑güedě xii‑dé yuyèhe tée cuica‑ǎⁿ.
20 À sua porta ficava um mendigo coberto de feridas chamado Lázaro.
21 Te tée ndàhú‑áⁿ nǐ xóo cuú‑dé docó, te ní xóo cuiní‑dé caxi‑dé nchaa sá ñà túú‑gǎ ní xǒo yáha caxi tée cuica‑ǎⁿ, te ñá túú ní xǒo níhí‑dě. Te cuěi iná ní xóo quɨ́hɨ́ⁿ‑dɨ ní xóo nayuu‑dɨ nchaa núú ndɨ̌hyɨ ndèé‑dé‑áⁿ.
21 Ele ansiava comer o que caía da mesa do homem rico, e os cachorros vinham lamber suas feridas abertas.
22 Te ní sáá ɨɨⁿ nduu te ní xíhí tée ndàhú‑áⁿ, te cue espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí ndécá ñàha‑xi xii‑dé cuándaa núú ndécú tě Àbrahám cundecu‑dé. Te ní sáá nduu nǐ xíhí tée cuica‑ǎⁿ tnàhá‑dé, te ní chindúxi ñaha‑güedě xii‑dé.
22 “Por fim, o mendigo morreu, e os anjos o levaram para junto de Abraão. O rico também morreu e foi sepultado,
23 Te ní sáá‑dé núú xǐndecu nchaa ñáyiu ní xíhí ñá túú ní quìde ndáá núú Yǎ Ndiǒxí te xíáⁿ ǐo ndòho‑dé ndécú‑dě, te ní ndonehe núú‑dě te xica nǐ xiní‑dé té Àbrahám ndɨhɨ té Lǎzarú‑áⁿ xǐndecu‑güedé.
23 e foi para o lugar dos mortos. Ali, em tormento, ele viu Abraão de longe, com Lázaro ao seu lado.
24 Te níhi ní cáháⁿ‑dé, te xǎhaⁿ‑dě: “Yòhó tǎtá Àbrahám, cundàhú iní ñáhá xìi‑í, te cúñaha xìi té Lǎzarú ná dàndaxiⁿ‑dé dɨ́quɨ́ ndáhá‑dě, te na quìxi‑dé dandàxiⁿ‑dé yàa‑í, chi ío ndòho‑í ñúhù‑í núú ñùhú núú càyú‑a”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii té Àbrahám.
24 “O rico gritou: ‘Pai Abraão, tenha compaixão de mim! Mande Lázaro aqui para que molhe a ponta do dedo em água e refresque minha língua. Estou em agonia nestas chamas!’.
25 Dico té Àbrahám ní xáhaⁿ‑dě: “Ndàhú yòhó ñaní tnáhà‑í, dandàcu iní sá ǐo váha ní xíndecu‑n ñùyíú, te té Lǎzarú ío ndàhú ní ndoho‑dé ní xíndecu‑dé. Te vitna ní nucúndecu váha‑dé iha, te yòhó ndóhó‑n vìtna.
25 “Abraão, porém, respondeu: ‘Filho, lembre-se de que durante a vida você teve tudo que queria e Lázaro não teve coisa alguma. Agora, ele está aqui sendo consolado, e você está em agonia.
26 Te ñá dɨ́ú‑ní sǎ xǐǎⁿ tucu, chi cuádava ndècu ɨɨⁿ déhvá cùnú ñúhú nèhu‑xi núú ndécú‑ó, te cuěi nchaa ñáyiu xǐndecu iha na càchí iní‑yu quixí‑yu núú ndécú‑ndó dico vá ndácǔ‑yu, te ni nchòhó vá ndácú‑ndó quìxi‑ndo núú ndécú‑ndɨ̌”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
26 Além do mais, há entre nós um grande abismo. Ninguém daqui pode atravessar para o seu lado, e ninguém daí pode atravessar para o nosso’.
27 Te ní xáhaⁿ těe cuica‑ǎⁿ: “Te núu ducaⁿ te càháⁿ ndàhú‑í núú yòhó tǎtá Àbrahám vitna sá téndàha‑n té Lǎzarú ná quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé vehe tǎtà‑í,
27 “Então o rico disse: ‘Por favor, Pai Abraão, pelo menos mande Lázaro à casa de meu pai,
28 chi ndècu úhúⁿ‑gá ñaní‑í, te na cǔñaha‑dě xii‑güedé sá vǎ cádá‑güedě dàtná ní quide‑í cuèndá sá vǎ quíxí‑güedě tnàhá‑güedé núú ndécù‑í ndóhò‑í‑a”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
28 pois tenho cinco irmãos e quero avisá-los para que não terminem neste lugar de tormento’.
29 Te té Àbrahám ní xáhaⁿ‑dě: “Mee‑güedě ndécú ndɨ̀hɨ‑güedé nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ nchaa tnúhu ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, te nchaa tnúhu‑áⁿ ná tnɨ̀ɨ‑güedé nàcuáa càháⁿ‑xi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
29 “‘Moisés e os profetas já os avisaram’, respondeu Abraão. ‘Seus irmãos podem ouvir o que eles disseram.’
30 Te ní xáhaⁿ tùcu tée cuica‑ǎⁿ: “Tǎtá Àbrahám, dico vá cádá cuèndá‑güedé nchaa tnúhu‑áⁿ, dico núu ɨɨⁿ ñáyiu ñá túú‑gǎ ndécú ñùyíú ɨɨⁿ ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑n quɨ́hɨ́ⁿ‑yu cáháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑güedé nàcuáa ndùu tnúhu váha, te ndixi cuéchi iní‑güedé nchaa sá ñà túú quìde váha‑güedé ndécú‑güedě, te cada váha‑güedé”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
30 “Então o rico disse: ‘Não, Pai Abraão! Mas, se alguém dentre os mortos lhes fosse enviado, eles se arrependeriam!’.
31 Dico té Àbrahám ní xáhaⁿ‑dě: “Te núu ñá túú cuìní‑güedé tnɨɨ‑güedé tnúhu ní cáháⁿ ndíi Moìsés, ndɨhɨ tnúhu ní cáháⁿ cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha ña, te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑güedé cuěi ɨɨⁿ ñáyiu ní xíhí ná ndòtó‑yu cúñàhá‑yu nàcuáa ndùu tnúhu váha, chi vá quɨ̀ndáá iní‑güedé”, càchí té Àbrahám xǎhaⁿ‑dě xii tée cuica‑ǎⁿ —càchí Jèsús xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée cùu fariséú.
31 “Abraão, porém, disse: ‘Se eles não ouvem Moisés e os profetas, não se convencerão, mesmo que alguém ressuscite dos mortos’”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.