Lucas 15
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú ndɨhɨ cue dava‑gá ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha ní quexìó‑yu núú ndécú Jèsús cuèndá cundedóho‑yu tnúhu càháⁿ‑gá.
1 Cobradores de impostos e outros pecadores vinham ouvir Jesus ensinar.
2 Te ní ngüíta cue tée cùu fariséú, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés xǐcáháⁿ cuèhé‑güedé cuèndá‑gá, te càchí‑güedé:
2 Os fariseus e mestres da lei o criticavam, dizendo: “Ele se reúne com pecadores e até come com eles!”.
3 Te Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú nàcuáa tecú tnùní‑güedé tnúhu‑gá, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
3 Então Jesus lhes contou esta parábola:
4 —Ɨɨⁿ tée ndècu ɨɨⁿ ciendú mběé‑dě, te ní xíta ɨɨⁿ‑dɨ, te nchòhó sa cùtnuní iní‑ndó nàcuáa cada tée‑áⁿ, chi dàndóo‑dé cúmídícó sǎhúⁿ cúmí‑dɨ ɨɨⁿ yucu, te cúnúndúcú‑dě quɨtɨ ní xíta xíǎⁿ ndèé ndéé naníhí‑dě‑dɨ.
4 “Se um homem tiver cem ovelhas e uma delas se perder, o que acham que ele fará? Não deixará as outras noventa e nove no pasto e buscará a perdida até encontrá-la?
5 Te òré ní naníhí‑dě‑dɨ te ní dácáá‑dě‑dɨ chíó‑dě ní docó‑dé‑dɨ sá cúdɨ̌ɨ́ ìní‑dé.
5 E, quando a encontrar, ele a carregará alegremente nos ombros e a levará para casa.
6 Te òré ní nasáá‑dé vehe‑dé, te ní dátàcá‑dé nchaa cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑dé, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ndècu yatni ndɨhɨ‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě: “Chí ná cùdɨ́ɨ́ ìní‑ó vìtna, chi ní naníhì‑í mběè‑í quɨtɨ ní xíta ni cùu”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
6 Quando chegar, reunirá os amigos e vizinhos e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei minha ovelha perdida!’.
7 Te yúhú càchí‑í sá ǐo‑gá cúdɨ̌ɨ́ ìní Yǎ Ndiǒxí ndɨhɨ cue espíritú xínú cuèchi núú‑gǎ nǔu ɨɨⁿ ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha na ndìxi cuéchi iní‑yu cuèndá nchaa sá ñà túú vǎha quìdé‑yu ndècú‑yu te tnɨɨ́‑yu ichi‑gá, dàcúúxí cǔmídícó sǎhúⁿ cúmí ñǎyiu sa ní tuha ichi‑gá, chi ñá túú‑gǎ xíní ñùhu‑xi ndixi cuéchi iní‑yu chi sa ndècú‑yu ichi‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
7 Da mesma forma, há mais alegria no céu por causa do pecador perdido que se arrepende do que por noventa e nove justos que não precisam se arrepender.”
8 Te ní cani Jèsús ɨngá cuèndú núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ:
8 “Ou suponhamos que uma mulher tenha dez moedas de prata e perca uma. Acaso não acenderá uma lâmpada, varrerá a casa inteira e procurará com cuidado até encontrá-la?
9 Te òré ní naníhí‑aⁿ, te ní dátàcá‑aⁿ nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ càháⁿ ndɨhɨ‑aⁿ ndɨhɨ nchaa ñáyiu ndècu yatni ndɨhɨ‑aⁿ, te ní xáhaⁿ‑aⁿ: “Chí ná cùdɨ́ɨ́ ìní‑ó vìtna chi ní naníhì‑í díhùⁿ‑í sá nǐ xíta ni cùu”, cachí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìí‑yu.
9 E, quando a encontrar, reunirá as amigas e vizinhas e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei a minha moeda perdida!’.
10 Te yúhú càchí‑í sá dúcáⁿ ǐo cùdɨ́ɨ́ ìní nchaa espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí, núu ɨɨⁿ ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha na ndìxi cuéchi iní‑yu cuèndá nchaa sá ñà túú vǎha quìdé‑yu, te tnɨɨ́‑yu ichi‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
10 Da mesma forma, há alegria na presença dos anjos de Deus quando um único pecador se arrepende”.
11 Te ní cani tucu Jèsús ɨngá cuèndú núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ:
11 Jesus continuou: “Um homem tinha dois filhos.
12 te tée lǐhli‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii tǎtá‑dě: “Táu, taxi‑n tǎhú sǎ cúú cuèndá‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te tǎtá‑dě‑áⁿ nǐ sáñaha‑dě ndɨ́ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú‑güedě sá cúú cuèndá‑güedé.
12 O filho mais jovem disse ao pai: ‘Quero a minha parte da herança’, e o pai dividiu seus bens entre os filhos.
13 Te núú sàcú‑ni nduu, te déhe‑dé tée lǐhli‑gá‑áⁿ nǐ nadico‑dě nchaa sá nǐ sáñaha tǎtá‑dě, te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé ɨɨⁿ ñuú xícá, te yàcáⁿ ní tnɨɨ‑dé ɨɨⁿ ichi cuèhé ichi duha, te ní ndɨhɨ díhúⁿ‑dě ní dándóñùhu‑dé ndɨhɨ cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑dé, ndɨhɨ nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ xǐndecu ichi dɨ́ɨ́ ìní.
13 “Alguns dias depois, o filho mais jovem arrumou suas coisas e se mudou para uma terra distante, onde desperdiçou tudo que tinha por viver de forma desregrada.
14 Te ní ndɨhɨ ndoo díhúⁿ‑dě ní dándóñùhu‑dé, te núú sàcú‑ni nduu ní sáá tnamá ñuú núú ndécú‑dě‑áⁿ, te ñá nìhí‑gá‑dé sá cáxí‑dě, te xìhí‑dé docó.
14 Quando seu dinheiro acabou, uma grande fome se espalhou pela terra, e ele começou a passar necessidade.
15 Núu ní xica‑dé cuáháⁿ ndúcú chìuⁿ‑dé núú ɨ̀ɨⁿ tée dɨu‑ni ñuú xíáⁿ, te tée‑áⁿ nǐ sáha chìuⁿ ñaha‑dé ɨɨⁿ xichi núú ñúhú‑dě coto‑dé cùchí.
15 Convenceu um fazendeiro da região a empregá-lo, e esse homem o mandou a seus campos para cuidar dos porcos.
16 Te súúní xìhí‑dé docó te cuìní‑dé caxi‑dé nchaa sá sǎha‑yu cùchí‑áⁿ ní cùu, dico ñá túú ní sǎñàhá‑yu xii‑dé.
16 Embora quisesse saciar a fome com as vagens dadas aos porcos, ninguém lhe dava coisa alguma.
17 Te uuⁿni ní sani váha iní‑dé, te ní cachí‑dé: “¡Ío cuéhé cue tée xìnu cuechi vehe tátà‑í te ío cuéhé sǎ xéxí‑güedě ndécú, te yúhú duha ndòho‑í docó iha!
17 “Quando finalmente caiu em si, disse: ‘Até os empregados de meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui, morrendo de fome.
18 Te ndacuɨ́ñɨ́‑í te núhú‑í vehe tǎtà‑í, te cúñaha‑ǐ xii‑dé: Táu, ñá túú ní quìde váha‑í núú Yǎ Ndiǒxí te ni ñà túú ní quìde váha‑í núú‑n,
18 Vou retornar à casa de meu pai e dizer: Pai, pequei contra o céu e contra o senhor,
19 te ñá túú‑gǎ tàú‑í sá cúù‑í déhe‑n vìtna, te cada ñaha‑nǎ‑n xìi‑í dàtná ɨɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑n”, duha ní sani iní‑dé cúñaha‑dě xii tǎtá‑dě.
19 e não sou mais digno de ser chamado seu filho. Por favor, trate-me como seu empregado’.
20 Te sátá dúcáⁿ nǐ sani iní‑dé, te ní natnɨɨ‑dé ichi cuánuhú‑dé vehe tǎtá‑dě, te xica‑gǎ cuánuhú‑dé ní xiní ñáhá tǎtá‑dě xii‑dé te ní cundàhú iní ñáhá‑dě. Te xìnu tátá‑dě‑áⁿ nǐ sáháⁿ nútnahá ñáhá‑dě, te ní numi ñaha‑dě, te ío váha ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě.
20 “Então voltou para a casa de seu pai. Quando ele ainda estava longe, seu pai o viu. Cheio de compaixão, correu para o filho, o abraçou e o beijou.
21 Te ní xáhaⁿ děhe‑dé‑áⁿ xii‑dé: “Táu, ñá túú ní quìde váha‑í núú Yǎ Ndiǒxí te ni ñà túú ní quìde váha‑í núú‑n, te ñá túú‑gǎ tàú‑í sá cúù‑í déhe‑n vìtna”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
21 O filho disse: ‘Pai, pequei contra o céu e contra o senhor, e não sou mais digno de ser chamado seu filho’.
22 ’Dico tǎtá‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii cue tée xìnu cuechi núú‑dě: “Chí quéñùhu ndɨ́hɨ‑ni dóó vǎha‑gá cuáha‑ndo děhe‑í‑a na cuìhnu‑dé, ndɨhɨ ɨɨⁿ dehé ná quɨ̀hɨ dɨ́quɨ́ ndáhá‑dě, ndɨhɨ chàú váha na quɨ̀hɨ‑dé.
22 “O pai, no entanto, disse aos servos: ‘Depressa! Tragam a melhor roupa da casa e vistam nele. Coloquem-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés.
23 Te quɨ́hɨ́ⁿ ngueheⁿ‑ndo ɨ̀ɨⁿ ndɨcutu numa quɨtɨ caváha‑gá, te cahni‑ndo‑dɨ, te na càda‑o vico, te na càxi‑o‑dɨ.
23 Matem o novilho gordo. Faremos um banquete e celebraremos,
24 Chi déhe‑í‑a ní sani iní‑í sá nǐ xíhí‑dé ní cùu, te ñáhá chi ndècu vívú‑dě, te ní sani tucu iní‑í sá nǐ xíta‑dé ní cùu te ní nasáá méé‑dě”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii cue tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ. Te ní ngüíta‑güedé ní quide‑güedé vico.
24 pois este meu filho estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’. E começaram a festejar.
25 ’Te déhe‑dé tée sàcuéhé‑gǎ cuáháⁿ‑dé yucu, te òré cuándixi‑dé tá ndùu yatni‑dé vehe, te ní tecú dóho‑dé ìó yaá cúú vìco.
25 “Enquanto isso, o filho mais velho trabalhava no campo. Na volta para casa, ouviu música e dança,
26 Te ní cana‑dé ɨɨⁿ tée xìnu cuechi, te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑dě ná cuèndá ducaⁿ ìó yaá.
26 e perguntou a um dos servos o que estava acontecendo.
27 Te tée xìnu cuechi‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Ñaní‑n těe cuáháⁿ ní cùu ní nasáá‑dé, te tǎtá‑n nǐ táúchíúⁿ‑dě ní xíhí ɨɨⁿ ndɨcutu nùma quɨtɨ caváha‑gá cuèndá sá nǐ nasáá váha‑dé”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
27 O servo respondeu: ‘Seu irmão voltou, e seu pai matou o novilho gordo, pois ele voltou são e salvo!’.
28 ’Dico ñaní‑dé tée sàcuéhé‑ǎⁿ nǐ cudééⁿ‑dě, te ní cachí‑dé sá vǎ ndɨ̌hu‑dé vehe cundecu‑dé vico‑áⁿ ní cùu, dico ní quee tǎtá‑güedě ní cáháⁿ ndàhú‑dé núú‑dě cuèndá ndɨ́hu‑dé.
28 “O irmão mais velho se irou e não quis entrar. O pai saiu e insistiu com o filho,
29 Te ní xáhaⁿ‑dě xii tǎtá‑dě: “Táu, cundedóho váha saú‑n tnǔhu na càháⁿ‑í‑a, yúhú ío cuéhé cuǐá nǐ cuu xìnu cuechi‑í núú‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ xito ñá túú quìde sáá iní‑í núú‑n, te ni ɨ̀ɨⁿ chivá lǐhli ñá túú tàxi‑n‑dɨ caxi dɨ́ɨ́ ìní‑í‑dɨ ndɨhɨ cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑í.
29 mas ele respondeu: ‘Todos esses anos, tenho trabalhado como um escravo para o senhor e nunca me recusei a obedecer às suas ordens. E o senhor nunca me deu nem mesmo um cabrito para eu festejar com meus amigos.
30 Te vitna ní nasáá déhe‑n těe ní sáháⁿ ní dándóñùhu díhúⁿ‑n ndɨhɨ nchaa ñáyiu xǐndecu ichi dɨ́ɨ́ ìní. Te ní sahni‑n ɨ̀ɨⁿ ndɨcutu numa quɨtɨ caváha‑gá sá cuèndá‑dé”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tǎtá‑dě.
30 Mas, quando esse seu filho volta, depois de desperdiçar o seu dinheiro com prostitutas, o senhor comemora matando o novilho!’.
31 Te ní xáhaⁿ tǎtá‑dě xii‑dé: “Yòhó déhe‑í ducaⁿ‑ni ndècu ndɨhɨ ñaha‑n xii‑í, te nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑í cúú‑xí cuèndá‑n.
31 “O pai lhe respondeu: ‘Meu filho, você está sempre comigo, e tudo que eu tenho é seu.
32 Te vitna dacuɨtɨ́í tàú‑xi sá cádá‑ó vìco, te cudɨ́ɨ́ ìní‑ó, chi ñaní‑n‑áⁿ nǐ quide‑í cuèndá sá nì xíhí‑dé ní cùu, te ñáhá chi ndècu vívú‑dě, te sa ní xíta‑dé ní cùu, te ní nasáá méé‑dě”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii déhe‑dé tée sàcuéhé‑gǎ‑áⁿ —duha cuáháⁿ cuèndú ní cani Jèsús núú‑güedě.
32 Mas tínhamos de comemorar este dia feliz, pois seu irmão estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.