Lucas 14
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te duha ní cuu ɨɨⁿ nduu, nduu ndètatú ñáyiu chi ɨɨⁿ tée cùu fariséú cúnùu ní cáháⁿ‑dé Jèsús vehe‑dé caxi‑gá, te cue tée ndècu vehe‑dé ndéhé‑güedě nǔu nása cada‑gá.
1 Certo sábado, Jesus foi comer na casa de um líder fariseu, onde o observavam atentamente.
2 Te xíáⁿ ndécú tnàhá ɨɨⁿ tée cùhú ñúhú‑dě cuiñu.
2 Estava ali um homem com o corpo muito inchado.
3 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú cuè tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ núú cuè tée cùu fariséú, te xáhaⁿ‑gǎ:
3 Jesus perguntou aos fariseus e aos especialistas da lei: “A lei permite ou não curar no sábado?”.
4 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú tnàhí ni cǎháⁿ‑güedé. Te ní dácàá‑gá ndaha‑gá ní tendaha‑gǎ tée cùhú‑áⁿ nǐ quide tátna ñaha‑gǎ xii‑dé, te ní xáhaⁿ‑gǎ sá ná nùhú‑dé vehe‑dé.
4 Eles nada responderam, e Jesus tocou no homem enfermo, o curou e o mandou embora.
5 Te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú nchàa cue tée‑áⁿ, te xáhaⁿ‑gǎ:
5 Depois, perguntou a eles: “Qual de vocês, se seu filho ou seu boi cair num buraco, não se apressará em tirá-lo de lá, mesmo que seja sábado?”.
6 Te ñá túú ní nǐhí‑güedě tnúhu na dànchocáva‑güedé.
6 Mais uma vez, não puderam responder.
7 Te ndèhe Jesús nàcuáa xǐquide nchaa ñáyiu ndècu vico sá sǔúní nǐ nacáxi‑yu xìlé sácǒo nchihi cue tée cùnuu‑gá conchihí‑yu òré cuánguɨhú‑yu mèsá caxí‑yu, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
7 Quando Jesus observou que os convidados para o jantar procuravam ocupar os lugares de honra à mesa, deu-lhes este conselho:
8 —Òré ná càháⁿ ñáhá ɨ̀ɨⁿ ñáyiu xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ vico tnándaha, te vá cóó‑ndó nǔú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá, chi núu ducaⁿ na càda‑ndo, te cudana quexìo dava‑gá ñáyiu cùnuu‑gá dàcúúxí nchòhó.
8 “Quando você for convidado para um banquete de casamento, não ocupe o lugar de honra. E se chegar algum convidado mais importante que você?
9 Te ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo‑áⁿ quixí‑yu te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Chí cuǎñaha xìlé núcǒo nchihi‑ndo‑ǎⁿ ná cònchihi ñáyiu ní quexìo‑a”, quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te cuìní‑ndó ñǎhá cuěi cùcahaⁿ núú‑ndó ndàcuɨ́ñɨ́‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ngǒo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi.
9 O anfitrião virá e dirá: ‘Dê o seu lugar a esta pessoa’, e você, envergonhado, terá de sentar-se no último lugar da mesa.
10 Te yúhú càchí‑í sá òré ná càháⁿ ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ngóo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi chi cuèndá òré ná quèxio ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo, te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Nchòhó cue ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ‑í, chí yǎha núú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá coo‑ndo”, duha cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te ducaⁿ te cada nínu ñaha nchàa ñáyiu yɨ̀hɨ ndɨhɨ‑ndo mesá.
10 “Em vez disso, ocupe o lugar menos importante à mesa. Assim, quando o anfitrião o vir, dirá: ‘Amigo, temos um lugar melhor para você!’. Então você será honrado diante de todos os convidados.
11 Te nchaa ñáyiu na càda nínu mee‑xi, te ñáyiu‑áⁿ ñà túú cùu nínu‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú quìde nínu mee‑xi, ñáyiu‑áⁿ cúú nǐnu‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
11 Pois os que se exaltam serão humilhados, e os que se humilham serão exaltados”.
12 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní cáháⁿ ñáhá xìi‑gá:
12 Então Jesus se voltou para o anfitrião e disse: “Quando oferecer um banquete ou jantar, não convide amigos, irmãos, parentes e vizinhos ricos. Eles poderão retribuir o convite, e essa será sua única recompensa.
13 Te ñáhá chi òré ná càda‑n ɨɨⁿ vico, te cáháⁿ‑n ñǎyiu ndàhú, ndɨhɨ ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ ñáyiu yacua, ndɨhɨ ñáyiu cuàá.
13 Em vez disso, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos.
14 Te núu ducaⁿ na càda‑n, te cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha xii‑n, chi ñáyiu‑áⁿ vǎ nìhí‑yu nacoto ñàhá‑yu xii‑n, dico na cùú‑n te sáá nduu ndòto‑n ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní quide ndáá ní xíndecu ichi Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ taxi‑gá sá ndúú tàhú‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
14 Assim, na ressurreição dos justos, você será recompensado por ter convidado aqueles que não podiam lhe retribuir”.
15 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús ní tecú dóho cue tée yɨ̀hɨ mesá‑áⁿ, núu ní xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ‑dé xii‑gá:
15 Ao ouvir isso, um homem que estava à mesa com Jesus exclamou: “Feliz será aquele que participar do banquete no reino de Deus!”.
16 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
16 Jesus respondeu com a seguinte parábola: “Certo homem preparou um grande banquete e enviou muitos convites.
17 Te òré sa ní cuu‑ná sá cáxǐ‑yu, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé cúñaha‑dě quɨ́hɨ́ⁿ‑yu caxí‑yu, chi sa ndècu túha nchaa sá cáxǐ‑yu.
17 Quando estava tudo pronto, mandou seu servo dizer aos convidados: ‘Venham, o banquete está pronto’.
18 Dico nchaá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé sá ná cádá càhnu iní tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ, chi ñá túú cùyáchí‑yu quɨ́hɨ́ⁿ‑yu vico‑áⁿ. Te tée ní cáháⁿ ndɨhɨ tée xìnu cuechi‑áⁿ dǐhna ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ saaⁿ‑í ɨɨⁿ pedàsú ñuhu, te quɨ́hɨ́ⁿ ndéhè‑í tnavíí, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
18 Mas todos eles deram desculpas. Um disse: ‘Acabei de comprar um campo e preciso inspecioná-lo. Peço que me desculpe’.
19 Te ɨngá‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Ní saaⁿ‑í úhúⁿ yùndá ndɨcutu sa xìtu, te cue quɨtɨ‑áⁿ quɨ̌hɨ́ⁿ‑í coto ndeé‑í‑güedɨ vitna, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
19 Outro disse: ‘Acabei de comprar cinco juntas de bois e quero experimentá-las. Sinto muito’.
20 Te ɨngá tucu‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ tnándaha‑í nǔu xíǎⁿ vá cúyǎchí‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
20 Ainda outro disse: ‘Acabei de me casar e não posso ir’.
21 Te òré ní nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní nacani tnúhu‑dé núú pàtróóⁿ‑dě nchaa nàcuáa ní xáhǎⁿ‑yu. Te ní cudééⁿ těe cùu patróóⁿ‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ: “Yáchí cuàháⁿ nanducu‑n nchàa ñáyiu ndàhú, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ nchaa ñáyiu yacua, ndɨhɨ nchaa ñáyiu cuàá, te nděni ní cuu na nàníhǐ‑n‑yu te candècá‑n‑yu quixi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
21 “O servo voltou e informou a seu senhor o que tinham dito. Ele ficou furioso e ordenou: ‘Vá depressa pelas ruas e becos da cidade e convide os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos’.
22 Te sátá nǐ nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, sa ní quide‑í chìuⁿ ní táhú‑n, dico ndècu‑gá núú cóo‑yu”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
22 Depois de cumprir essa ordem, o servo informou: ‘Ainda há lugar para mais gente’.
23 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Cuàháⁿ tucu nděni ní cuu te cada yica‑n na quìxí‑yu quɨ́hu‑yu cuèndá ná chìtú vehe‑í.
23 Então o senhor disse: ‘Vá pelas estradas do campo e junto às cercas entre as videiras e insista com todos que encontrar para que venham, de modo que minha casa fique cheia.
24 Te na càchí tnúhu‑í xii‑n sǎ nì ɨɨⁿ ñáyiu ní cáháⁿ‑í díhna vá cúú‑gǎ caxí‑yu sá sà ní quide túha‑í caxí‑yu ni cùu”, cachí tée‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée‑áⁿ.
24 Pois nenhum dos que antes foram convidados provará do meu banquete’”.
25 Te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ‑yu Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
25 Uma grande multidão seguia Jesus, que se voltou para ela e disse:
26 —Te núu dava nchòhó cuìní‑ndó chìtnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te cuu iní ñáhá ndìsa‑ndo. Te cuěi na dàndóo‑ndo tǎtá‑ndó, ndɨ̀hɨ náná‑ndó, ndɨ̀hɨ ñadɨhɨ́‑ndó, ndɨhɨ déhe‑ndo, ndɨhɨ ñaní‑ndó, ndɨhɨ cúha‑ndo, te cani iní‑ndó sǎ cuěi na cùú‑ndó sǎ cuèndá‑í, te ducaⁿ te cuu ndisa‑ndo cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
26 “Se alguém que me segue amar pai e mãe, esposa e filhos, irmãos e irmãs, e até mesmo a própria vida, mais que a mim, não pode ser meu discípulo.
27 Te nchaa ñáyiu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñaha xìi‑í cuèndá sá yùhú‑yu ndohó‑yu dàtná ndoho‑í, ñáyiu‑áⁿ vǎ cúǔ‑yu ñáyiu tnahá tnúhu ndɨhɨ‑í.
27 E, se não tomar sua cruz e me seguir, não pode ser meu discípulo.
28 Te núu ɨɨⁿ nchòhó ná càni iní‑ndó dàcaa‑ndo ɨɨⁿ vehe ducúⁿ, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑ndó nǔu ndědau díhúⁿ cuu, ducaⁿ te cutnùní iní‑ndó nǔu tnahá díhúⁿ‑ndó càa vehe‑áⁿ àdi ñáhá?
28 “Quem começa a construir uma torre sem antes calcular o custo e ver se possui dinheiro suficiente para terminá-la?
29 Chi núu vá dúcáⁿ càda‑ndo, te na ngüǐta‑ndo tàusaha‑ndo te vá xǐnu cada‑ndo, te nchaa ñáyiu na cùndehe ñaha xii‑ndo, te cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑ndó.
29 Pois, se completar apenas os alicerces e ficar sem dinheiro, todos rirão dele,
30 Te cachí‑yu: “Tée‑ǎⁿ ní ngüíta‑dé dácàa‑dé ɨɨⁿ vehe te ñá ní ndàcu‑dé xínu”, cachí‑yu.
30 dizendo: ‘Esse aí começou a construir, mas não conseguiu terminar!’.
31 Àdi te núu ɨɨⁿ tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cuìní‑dé nàá‑dé ndɨhɨ ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑dé te núu ndacu‑dé ndɨhɨ úxí mǐl cue sandàdú‑dé nàá‑güedé, ndɨhɨ ócó mǐl cue sandàdú ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑ǎⁿ?
31 “Ou que rei iria à guerra sem antes avaliar se seu exército de dez mil poderia derrotar os vinte mil que vêm contra ele?
32 Àdi te núu xìto‑dé sá vǎ ndácú‑dě ñá, te òré vátá cúyàtni ñaha‑gá tée cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑áⁿ, te tendaha‑dě ɨɨⁿ tée quɨ́hɨ́ⁿ‑dé quɨ́hu‑dé tnúhu ndàhú núú těe‑áⁿ cuèndá sá vǎ nàá‑güedé.
32 E, se concluir que não, o rei enviará uma delegação para negociar um acordo de paz enquanto o inimigo está longe.
33 Te duha càháⁿ‑í chi núu nchòhó vá cádá ndèe iní‑ndó dàña‑ndo nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo cuendá chitnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te vá cúú‑ndó cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
33 Da mesma forma, ninguém pode se tornar meu discípulo sem abrir mão de tudo que possui.
34 ’Te ñɨ́ɨ́ chi ío váha, dico núu na ndùu víxiⁿ‑xi, ¿te nása‑gá cada‑o nàndɨ́hɨ‑o te núu ducaⁿ‑i?
34 “O sal é bom para temperar, mas, se perder o sabor, como torná-lo salgado outra vez?
35 Chi ñá túú‑gǎ nándɨ̌hɨ‑xi nì sá dàcá ñuhu, te nì sá dàcá saháⁿ, chi cuèndá‑nǎ dǎngoyo‑o. Te nchaa nchòhó ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ‑í‑a xìni ñuhu‑xi ío váha cuáha‑ndo cuèndá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
35 O sal sem sabor não serve nem para o solo nem para adubo; é jogado fora. Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.