Lucas 14

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Te duha ní cuu ɨɨⁿ nduu, nduu ndètatú ñáyiu chi ɨɨⁿ tée cùu fariséú cúnùu ní cáháⁿ‑dé Jèsús vehe‑dé caxi‑gá, te cue tée ndècu vehe‑dé ndéhé‑güedě nǔu nása cada‑gá.
1 Num sábado, ao entrar Jesus na casa de um dos principais fariseus para tomar uma refeição, eles o estavam observando.
2 Te xíáⁿ ndécú tnàhá ɨɨⁿ tée cùhú ñúhú‑dě cuiñu.
2 E eis que diante dele se achava um homem hidrópico.
3 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú cuè tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ núú cuè tée cùu fariséú, te xáhaⁿ‑gǎ:
3 Então Jesus, dirigindo-se aos intérpretes da Lei e aos fariseus, perguntou:
4 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú tnàhí ni cǎháⁿ‑güedé. Te ní dácàá‑gá ndaha‑gá ní tendaha‑gǎ tée cùhú‑áⁿ nǐ quide tátna ñaha‑gǎ xii‑dé, te ní xáhaⁿ‑gǎ sá ná nùhú‑dé vehe‑dé.
4 Eles, porém, não disseram nada. Então Jesus pegou na mão daquele homem, curou-o e o mandou embora.
5 Te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú nchàa cue tée‑áⁿ, te xáhaⁿ‑gǎ:
5 A seguir, Jesus lhes perguntou:
6 Te ñá túú ní nǐhí‑güedě tnúhu na dànchocáva‑güedé.
6 A isto nada puderam responder.
7 Te ndèhe Jesús nàcuáa xǐquide nchaa ñáyiu ndècu vico sá sǔúní nǐ nacáxi‑yu xìlé sácǒo nchihi cue tée cùnuu‑gá conchihí‑yu òré cuánguɨhú‑yu mèsá caxí‑yu, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
7 Reparando como os convidados escolhiam os primeiros lugares, Jesus contou-lhes uma parábola:
8 —Òré ná càháⁿ ñáhá ɨ̀ɨⁿ ñáyiu xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ vico tnándaha, te vá cóó‑ndó nǔú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá, chi núu ducaⁿ na càda‑ndo, te cudana quexìo dava‑gá ñáyiu cùnuu‑gá dàcúúxí nchòhó.
8 — Quando alguém convidá-lo para um casamento, não sente no lugar de honra, pois pode haver um convidado mais importante do que você.
9 Te ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo‑áⁿ quixí‑yu te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Chí cuǎñaha xìlé núcǒo nchihi‑ndo‑ǎⁿ ná cònchihi ñáyiu ní quexìo‑a”, quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te cuìní‑ndó ñǎhá cuěi cùcahaⁿ núú‑ndó ndàcuɨ́ñɨ́‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ngǒo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi.
9 Então aquele que convidou os dois dirá a você: “Dê o lugar a este aqui.” Então você irá, envergonhado, ocupar o último lugar.
10 Te yúhú càchí‑í sá òré ná càháⁿ ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ngóo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi chi cuèndá òré ná quèxio ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo, te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Nchòhó cue ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ‑í, chí yǎha núú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá coo‑ndo”, duha cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te ducaⁿ te cada nínu ñaha nchàa ñáyiu yɨ̀hɨ ndɨhɨ‑ndo mesá.
10 Pelo contrário, quando alguém convidá-lo, vá sentar no último lugar, para que, quando vier aquele que o convidou, diga a você: “Amigo, venha sentar num lugar melhor.” Isso será uma honra para você diante de todos os demais convidados.
11 Te nchaa ñáyiu na càda nínu mee‑xi, te ñáyiu‑áⁿ ñà túú cùu nínu‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú quìde nínu mee‑xi, ñáyiu‑áⁿ cúú nǐnu‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
11 Porque todo o que se exalta será humilhado; e o que se humilha será exaltado.
12 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní cáháⁿ ñáhá xìi‑gá:
12 Depois Jesus disse ao que o havia convidado:
13 Te ñáhá chi òré ná càda‑n ɨɨⁿ vico, te cáháⁿ‑n ñǎyiu ndàhú, ndɨhɨ ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ ñáyiu yacua, ndɨhɨ ñáyiu cuàá.
13 Pelo contrário, ao dar um banquete, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos,
14 Te núu ducaⁿ na càda‑n, te cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha xii‑n, chi ñáyiu‑áⁿ vǎ nìhí‑yu nacoto ñàhá‑yu xii‑n, dico na cùú‑n te sáá nduu ndòto‑n ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní quide ndáá ní xíndecu ichi Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ taxi‑gá sá ndúú tàhú‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
14 e você será bem-aventurado, pelo fato de não terem eles com que recompensá-lo. A sua recompensa você receberá na ressurreição dos justos.
15 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús ní tecú dóho cue tée yɨ̀hɨ mesá‑áⁿ, núu ní xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ‑dé xii‑gá:
15 Ao ouvir tais palavras, um dos que estavam à mesa com Jesus lhe disse: — Bem-aventurado aquele que participar do banquete no Reino de Deus.
16 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
16 Jesus, porém, respondeu:
17 Te òré sa ní cuu‑ná sá cáxǐ‑yu, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé cúñaha‑dě quɨ́hɨ́ⁿ‑yu caxí‑yu, chi sa ndècu túha nchaa sá cáxǐ‑yu.
17 À hora da ceia, enviou o seu servo para avisar aos convidados: “Venham, porque tudo já está preparado.”
18 Dico nchaá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé sá ná cádá càhnu iní tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ, chi ñá túú cùyáchí‑yu quɨ́hɨ́ⁿ‑yu vico‑áⁿ. Te tée ní cáháⁿ ndɨhɨ tée xìnu cuechi‑áⁿ dǐhna ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ saaⁿ‑í ɨɨⁿ pedàsú ñuhu, te quɨ́hɨ́ⁿ ndéhè‑í tnavíí, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
18 Mas todos eles, um por um, começaram a apresentar desculpas. O primeiro disse: “Comprei um campo e preciso ir vê-lo; peço que me desculpe.”
19 Te ɨngá‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Ní saaⁿ‑í úhúⁿ yùndá ndɨcutu sa xìtu, te cue quɨtɨ‑áⁿ quɨ̌hɨ́ⁿ‑í coto ndeé‑í‑güedɨ vitna, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
19 Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; peço que me desculpe.”
20 Te ɨngá tucu‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ tnándaha‑í nǔu xíǎⁿ vá cúyǎchí‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
20 E outro disse: “Casei-me e, por isso, não posso ir.”
21 Te òré ní nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní nacani tnúhu‑dé núú pàtróóⁿ‑dě nchaa nàcuáa ní xáhǎⁿ‑yu. Te ní cudééⁿ těe cùu patróóⁿ‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ: “Yáchí cuàháⁿ nanducu‑n nchàa ñáyiu ndàhú, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ nchaa ñáyiu yacua, ndɨhɨ nchaa ñáyiu cuàá, te nděni ní cuu na nàníhǐ‑n‑yu te candècá‑n‑yu quixi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
21 — O servo voltou e, contou tudo ao seu senhor. Então, irado, o dono da casa disse ao seu servo: “Saia depressa para as ruas e becos da cidade e traga para cá os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Te sátá nǐ nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, sa ní quide‑í chìuⁿ ní táhú‑n, dico ndècu‑gá núú cóo‑yu”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
22 Mais tarde, o servo lhe disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, e ainda há lugar.”
23 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Cuàháⁿ tucu nděni ní cuu te cada yica‑n na quìxí‑yu quɨ́hu‑yu cuèndá ná chìtú vehe‑í.
23 Então o senhor disse ao servo: “Saia pelos caminhos e atalhos e obrigue todos a entrar, para que a minha casa fique cheia.
24 Te na càchí tnúhu‑í xii‑n sǎ nì ɨɨⁿ ñáyiu ní cáháⁿ‑í díhna vá cúú‑gǎ caxí‑yu sá sà ní quide túha‑í caxí‑yu ni cùu”, cachí tée‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée‑áⁿ.
24 Porque digo a vocês que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.”
25 Te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ‑yu Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
25 Grandes multidões acompanhavam Jesus, e ele, voltando-se, lhes disse:
26 —Te núu dava nchòhó cuìní‑ndó chìtnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te cuu iní ñáhá ndìsa‑ndo. Te cuěi na dàndóo‑ndo tǎtá‑ndó, ndɨ̀hɨ náná‑ndó, ndɨ̀hɨ ñadɨhɨ́‑ndó, ndɨhɨ déhe‑ndo, ndɨhɨ ñaní‑ndó, ndɨhɨ cúha‑ndo, te cani iní‑ndó sǎ cuěi na cùú‑ndó sǎ cuèndá‑í, te ducaⁿ te cuu ndisa‑ndo cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
26 — Se alguém vem a mim e não me ama mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua mulher, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Te nchaa ñáyiu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñaha xìi‑í cuèndá sá yùhú‑yu ndohó‑yu dàtná ndoho‑í, ñáyiu‑áⁿ vǎ cúǔ‑yu ñáyiu tnahá tnúhu ndɨhɨ‑í.
27 E quem não tomar a sua cruz e vier após mim não pode ser meu discípulo.
28 Te núu ɨɨⁿ nchòhó ná càni iní‑ndó dàcaa‑ndo ɨɨⁿ vehe ducúⁿ, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑ndó nǔu ndědau díhúⁿ cuu, ducaⁿ te cutnùní iní‑ndó nǔu tnahá díhúⁿ‑ndó càa vehe‑áⁿ àdi ñáhá?
28 Pois qual de vocês, pretendendo construir uma torre, não se assenta primeiro para calcular a despesa e verificar se tem os meios para a concluir?
29 Chi núu vá dúcáⁿ càda‑ndo, te na ngüǐta‑ndo tàusaha‑ndo te vá xǐnu cada‑ndo, te nchaa ñáyiu na cùndehe ñaha xii‑ndo, te cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑ndó.
29 Para não acontecer que, tendo lançado os alicerces e não podendo terminar a construção, todos os que a virem zombem dele,
30 Te cachí‑yu: “Tée‑ǎⁿ ní ngüíta‑dé dácàa‑dé ɨɨⁿ vehe te ñá ní ndàcu‑dé xínu”, cachí‑yu.
30 dizendo: “Este homem começou a construir e não pôde acabar.”
31 Àdi te núu ɨɨⁿ tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cuìní‑dé nàá‑dé ndɨhɨ ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑dé te núu ndacu‑dé ndɨhɨ úxí mǐl cue sandàdú‑dé nàá‑güedé, ndɨhɨ ócó mǐl cue sandàdú ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑ǎⁿ?
31 Ou qual é o rei que, indo para combater outro rei, não se assenta primeiro para calcular se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 Àdi te núu xìto‑dé sá vǎ ndácú‑dě ñá, te òré vátá cúyàtni ñaha‑gá tée cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑áⁿ, te tendaha‑dě ɨɨⁿ tée quɨ́hɨ́ⁿ‑dé quɨ́hu‑dé tnúhu ndàhú núú těe‑áⁿ cuèndá sá vǎ nàá‑güedé.
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, envia-lhe uma embaixada, pedindo condições de paz.
33 Te duha càháⁿ‑í chi núu nchòhó vá cádá ndèe iní‑ndó dàña‑ndo nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo cuendá chitnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te vá cúú‑ndó cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
33 Assim, pois, qualquer um de vocês que não renuncia a tudo o que tem não pode ser meu discípulo.
34 ’Te ñɨ́ɨ́ chi ío váha, dico núu na ndùu víxiⁿ‑xi, ¿te nása‑gá cada‑o nàndɨ́hɨ‑o te núu ducaⁿ‑i?
34 — O sal é certamente bom; mas, se o sal se tornar insípido, como lhe restaurar o sabor?
35 Chi ñá túú‑gǎ nándɨ̌hɨ‑xi nì sá dàcá ñuhu, te nì sá dàcá saháⁿ, chi cuèndá‑nǎ dǎngoyo‑o. Te nchaa nchòhó ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ‑í‑a xìni ñuhu‑xi ío váha cuáha‑ndo cuèndá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
35 Não presta mais nem para a terra nem para o monte de estrume; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.