Lucas 14

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Te duha ní cuu ɨɨⁿ nduu, nduu ndètatú ñáyiu chi ɨɨⁿ tée cùu fariséú cúnùu ní cáháⁿ‑dé Jèsús vehe‑dé caxi‑gá, te cue tée ndècu vehe‑dé ndéhé‑güedě nǔu nása cada‑gá.
1 Num sábado, Jesus entrou na casa de certo líder fariseu para tomar uma refeição. E as pessoas que estavam ali olhavam para Jesus com muita atenção.
2 Te xíáⁿ ndécú tnàhá ɨɨⁿ tée cùhú ñúhú‑dě cuiñu.
2 Um homem, com as pernas e os braços inchados, chegou perto dele.
3 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú cuè tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ núú cuè tée cùu fariséú, te xáhaⁿ‑gǎ:
3 E Jesus perguntou aos mestres da Lei e aos fariseus:
4 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú tnàhí ni cǎháⁿ‑güedé. Te ní dácàá‑gá ndaha‑gá ní tendaha‑gǎ tée cùhú‑áⁿ nǐ quide tátna ñaha‑gǎ xii‑dé, te ní xáhaⁿ‑gǎ sá ná nùhú‑dé vehe‑dé.
4 Mas eles não responderam nada. Então Jesus pegou o homem, curou-o e o mandou embora.
5 Te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú nchàa cue tée‑áⁿ, te xáhaⁿ‑gǎ:
5 Aí disse:
6 Te ñá túú ní nǐhí‑güedě tnúhu na dànchocáva‑güedé.
6 E eles não puderam responder.
7 Te ndèhe Jesús nàcuáa xǐquide nchaa ñáyiu ndècu vico sá sǔúní nǐ nacáxi‑yu xìlé sácǒo nchihi cue tée cùnuu‑gá conchihí‑yu òré cuánguɨhú‑yu mèsá caxí‑yu, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
7 Certa vez Jesus estava reparando como os convidados escolhiam os melhores lugares à mesa. Então fez esta comparação:
8 —Òré ná càháⁿ ñáhá ɨ̀ɨⁿ ñáyiu xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ vico tnándaha, te vá cóó‑ndó nǔú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá, chi núu ducaⁿ na càda‑ndo, te cudana quexìo dava‑gá ñáyiu cùnuu‑gá dàcúúxí nchòhó.
8 — Quando alguém convidá-lo para uma festa de casamento, não sente no melhor lugar. Porque pode ser que alguém mais importante tenha sido convidado.
9 Te ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo‑áⁿ quixí‑yu te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Chí cuǎñaha xìlé núcǒo nchihi‑ndo‑ǎⁿ ná cònchihi ñáyiu ní quexìo‑a”, quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te cuìní‑ndó ñǎhá cuěi cùcahaⁿ núú‑ndó ndàcuɨ́ñɨ́‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ngǒo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi.
9 Então quem convidou você e o outro poderá dizer a você: “Dê esse lugar para este aqui.” Aí você ficará envergonhado e terá de sentar-se no último lugar.
10 Te yúhú càchí‑í sá òré ná càháⁿ ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ngóo‑ndo nǔú xìlé xǐnutnɨ́ɨ ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndàa sátá‑xi chi cuèndá òré ná quèxio ñáyiu ní cáháⁿ ñáhá xìi‑ndo, te cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Nchòhó cue ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ‑í, chí yǎha núú xìlé sácǒo cue tée cùnuu‑gá coo‑ndo”, duha cúñàhá‑yu xii‑ndo. Te ducaⁿ te cada nínu ñaha nchàa ñáyiu yɨ̀hɨ ndɨhɨ‑ndo mesá.
10 Pelo contrário, quando você for convidado, sente-se no último lugar. Assim quem o convidou vai dizer a você: “Meu amigo, venha sentar-se aqui num lugar melhor.” E isso será uma grande honra para você diante de todos os convidados.
11 Te nchaa ñáyiu na càda nínu mee‑xi, te ñáyiu‑áⁿ ñà túú cùu nínu‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú quìde nínu mee‑xi, ñáyiu‑áⁿ cúú nǐnu‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
11 Porque quem se engrandece será humilhado, mas quem se humilha será engrandecido.
12 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní cáháⁿ ñáhá xìi‑gá:
12 Depois Jesus disse ao homem que o havia convidado:
13 Te ñáhá chi òré ná càda‑n ɨɨⁿ vico, te cáháⁿ‑n ñǎyiu ndàhú, ndɨhɨ ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ ñáyiu yacua, ndɨhɨ ñáyiu cuàá.
13 Mas, quando você der uma festa, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos
14 Te núu ducaⁿ na càda‑n, te cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha xii‑n, chi ñáyiu‑áⁿ vǎ nìhí‑yu nacoto ñàhá‑yu xii‑n, dico na cùú‑n te sáá nduu ndòto‑n ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní quide ndáá ní xíndecu ichi Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ taxi‑gá sá ndúú tàhú‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
14 e você será abençoado. Pois eles não poderão pagar o que você fez, mas Deus lhe pagará no dia em que as pessoas que fazem o bem ressuscitarem.
15 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús ní tecú dóho cue tée yɨ̀hɨ mesá‑áⁿ, núu ní xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ‑dé xii‑gá:
15 Um dos que estavam à mesa ouviu isso e disse para Jesus: — Felizes os que irão sentar-se à mesa no
16 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
16 Então Jesus lhe disse:
17 Te òré sa ní cuu‑ná sá cáxǐ‑yu, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé cúñaha‑dě quɨ́hɨ́ⁿ‑yu caxí‑yu, chi sa ndècu túha nchaa sá cáxǐ‑yu.
17 Quando chegou a hora, mandou o seu empregado dizer aos convidados: “Venham, que tudo já está pronto!”
18 Dico nchaá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé sá ná cádá càhnu iní tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ, chi ñá túú cùyáchí‑yu quɨ́hɨ́ⁿ‑yu vico‑áⁿ. Te tée ní cáháⁿ ndɨhɨ tée xìnu cuechi‑áⁿ dǐhna ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ saaⁿ‑í ɨɨⁿ pedàsú ñuhu, te quɨ́hɨ́ⁿ ndéhè‑í tnavíí, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
18 — Mas eles, um por um, começaram a dar desculpas. O primeiro disse ao empregado: “Comprei um sítio e tenho de dar uma olhada nele. Peço que me desculpe.”
19 Te ɨngá‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Ní saaⁿ‑í úhúⁿ yùndá ndɨcutu sa xìtu, te cue quɨtɨ‑áⁿ quɨ̌hɨ́ⁿ‑í coto ndeé‑í‑güedɨ vitna, núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑n sǎ cǔñaha‑n xìi tée càháⁿ ñáhá‑ǎⁿ xii‑í sá ná cádá càhnu iní‑dé chi ñá túú cùyáchí‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
19 — Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e preciso ver se trabalham bem. Peço que me desculpe.”
20 Te ɨngá tucu‑dé ní xáhaⁿ‑dě: “Íchí nǐ tnándaha‑í nǔu xíǎⁿ vá cúyǎchí‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
20 — E outro disse: “Acabei de casar e por isso não posso ir.”
21 Te òré ní nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní nacani tnúhu‑dé núú pàtróóⁿ‑dě nchaa nàcuáa ní xáhǎⁿ‑yu. Te ní cudééⁿ těe cùu patróóⁿ‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ: “Yáchí cuàháⁿ nanducu‑n nchàa ñáyiu ndàhú, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñá cúú càca, ndɨhɨ nchaa ñáyiu yacua, ndɨhɨ nchaa ñáyiu cuàá, te nděni ní cuu na nàníhǐ‑n‑yu te candècá‑n‑yu quixi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
21 — O empregado voltou e contou tudo ao patrão. Ele ficou com muita raiva e disse: “Vá depressa pelas ruas e pelos becos da cidade e traga os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Te sátá nǐ nasáá tée xìnu cuechi‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, sa ní quide‑í chìuⁿ ní táhú‑n, dico ndècu‑gá núú cóo‑yu”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
22 — Mais tarde o empregado disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, mas ainda está sobrando lugar.”
23 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Cuàháⁿ tucu nděni ní cuu te cada yica‑n na quìxí‑yu quɨ́hu‑yu cuèndá ná chìtú vehe‑í.
23 — Aí o patrão respondeu: “Então vá pelas estradas e pelos caminhos e obrigue os que você encontrar ali a virem, a fim de que a minha casa fique cheia.
24 Te na càchí tnúhu‑í xii‑n sǎ nì ɨɨⁿ ñáyiu ní cáháⁿ‑í díhna vá cúú‑gǎ caxí‑yu sá sà ní quide túha‑í caxí‑yu ni cùu”, cachí tée‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi núú‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée‑áⁿ.
24 Pois eu afirmo a vocês que nenhum dos que foram convidados provará o meu jantar!”
25 Te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ‑yu Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
25 Certa vez uma grande multidão estava acompanhando Jesus. Ele virou-se para eles e disse:
26 —Te núu dava nchòhó cuìní‑ndó chìtnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te cuu iní ñáhá ndìsa‑ndo. Te cuěi na dàndóo‑ndo tǎtá‑ndó, ndɨ̀hɨ náná‑ndó, ndɨ̀hɨ ñadɨhɨ́‑ndó, ndɨhɨ déhe‑ndo, ndɨhɨ ñaní‑ndó, ndɨhɨ cúha‑ndo, te cani iní‑ndó sǎ cuěi na cùú‑ndó sǎ cuèndá‑í, te ducaⁿ te cuu ndisa‑ndo cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
26 — Quem quiser me acompanhar não pode ser meu seguidor se não me amar mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua esposa, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a si mesmo.
27 Te nchaa ñáyiu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñaha xìi‑í cuèndá sá yùhú‑yu ndohó‑yu dàtná ndoho‑í, ñáyiu‑áⁿ vǎ cúǔ‑yu ñáyiu tnahá tnúhu ndɨhɨ‑í.
27 Não pode ser meu seguidor quem não estiver pronto para morrer como eu vou morrer e me acompanhar.
28 Te núu ɨɨⁿ nchòhó ná càni iní‑ndó dàcaa‑ndo ɨɨⁿ vehe ducúⁿ, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑ndó nǔu ndědau díhúⁿ cuu, ducaⁿ te cutnùní iní‑ndó nǔu tnahá díhúⁿ‑ndó càa vehe‑áⁿ àdi ñáhá?
28 Se um de vocês quer construir uma torre , primeiro senta e calcula quanto vai custar, para ver se o dinheiro dá.
29 Chi núu vá dúcáⁿ càda‑ndo, te na ngüǐta‑ndo tàusaha‑ndo te vá xǐnu cada‑ndo, te nchaa ñáyiu na cùndehe ñaha xii‑ndo, te cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑ndó.
29 Se não fizer isso, ele consegue colocar os alicerces, mas não pode terminar a construção. Aí todos os que virem o que aconteceu vão caçoar dele, dizendo:
30 Te cachí‑yu: “Tée‑ǎⁿ ní ngüíta‑dé dácàa‑dé ɨɨⁿ vehe te ñá ní ndàcu‑dé xínu”, cachí‑yu.
30 “Este homem começou a construir, mas não pôde terminar!”
31 Àdi te núu ɨɨⁿ tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cuìní‑dé nàá‑dé ndɨhɨ ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu, ¿te náa ñá dɨ́ú dǐhna‑gá cada cuèndá‑dé te núu ndacu‑dé ndɨhɨ úxí mǐl cue sandàdú‑dé nàá‑güedé, ndɨhɨ ócó mǐl cue sandàdú ɨngá tucu tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑ǎⁿ?
31 — Se um rei que tem dez mil soldados vai partir para combater outro que vem contra ele com vinte mil, ele senta primeiro e vê se está bastante forte para enfrentar o outro.
32 Àdi te núu xìto‑dé sá vǎ ndácú‑dě ñá, te òré vátá cúyàtni ñaha‑gá tée cùu úhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑dé‑áⁿ, te tendaha‑dě ɨɨⁿ tée quɨ́hɨ́ⁿ‑dé quɨ́hu‑dé tnúhu ndàhú núú těe‑áⁿ cuèndá sá vǎ nàá‑güedé.
32 Se não fizer isso, acabará precisando mandar mensageiros ao outro rei, enquanto este ainda estiver longe, para combinar condições de paz. Jesus terminou, dizendo:
33 Te duha càháⁿ‑í chi núu nchòhó vá cádá ndèe iní‑ndó dàña‑ndo nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo cuendá chitnahá ñáhá‑ndó xìi‑í, te vá cúú‑ndó cuè ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í.
33 — Assim nenhum de vocês pode ser meu discípulo se não deixar tudo o que tem.
34 ’Te ñɨ́ɨ́ chi ío váha, dico núu na ndùu víxiⁿ‑xi, ¿te nása‑gá cada‑o nàndɨ́hɨ‑o te núu ducaⁿ‑i?
34 — O sal é uma coisa útil; mas, se perde o gosto, deixa de ser sal.
35 Chi ñá túú‑gǎ nándɨ̌hɨ‑xi nì sá dàcá ñuhu, te nì sá dàcá saháⁿ, chi cuèndá‑nǎ dǎngoyo‑o. Te nchaa nchòhó ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ‑í‑a xìni ñuhu‑xi ío váha cuáha‑ndo cuèndá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
35 É jogado fora, pois não serve mais nem para a terra nem para o monte de esterco. Se vocês têm ouvidos para ouvirem, então ouçam.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.