Lucas 11

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Te ɨɨⁿ nduu càháⁿ ndɨhɨ Jèsús Yǎ Ndiǒxí ɨɨⁿ xichi, te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ní xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xii‑gá:
1 E aconteceu que, estando ele a orar num certo lugar, quando acabou, lhe disse um dos seus discípulos: Senhor, ensina-nos a orar, como também João ensinou aos seus discípulos.
2 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ:
2 E ele lhes disse: Quando orardes, dizei: Pai, santificado seja o teu nome; venha o teu Reino;
3 Te xìcáⁿ táhú‑ndɨ̌ núú‑n sǎ táxí‑n sǎ cándèca iní‑ndɨ́ ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu.
3 dá-nos cada dia o nosso pão cotidiano;
4 Te cada càhnu iní‑n nchàa yícá cuěchi‑ndɨ́, chi tnàhá nchúhú quídé càhnu iní‑ndɨ́ nchaa sá quídé ñàha tnaha ñáyiu‑ndɨ́.
4 perdoa-nos os nossos pecados, pois também nós perdoamos a qualquer que nos deve; e não nos conduzas em tentação, mas livra-nos do mal.
5 Te Jèsús ní xáhaⁿ tùcu‑gá:
5 Disse-lhes também: Qual de vós terá um amigo e, se for procurá-lo à meia-noite, lhe disser: Amigo, empresta-me três pães,
6 chi ɨɨⁿ tée xìní tnáhá ndɨ̀hɨ‑í ñúhú‑dě ichi ní quexìo‑dé vehe‑í, te ñá túú tnàhí ná cuáñaha‑ǐ caxi‑dé”, quesaha‑ndo cǔñaha‑ndo.
6 pois que um amigo meu chegou a minha casa,
7 Te tée‑áⁿ cǎháⁿ‑dé ndéé xɨtɨ́ vehe‑dé, te cúñaha‑dě xii‑ndo: “Vá dásàtú nihá‑n chi ndèdɨ́ yuyèhe‑í, te càa‑í ndɨhɨ cue landú‑í, te vá cúú ndàcóo‑í taxi‑í sá cuìní‑n”, quesaha‑dě cúñaha‑dě xii‑ndo.
7 se ele, respondendo de dentro, disser: Não me importunes; já está a porta fechada, e os meus filhos estão comigo na cama; não posso levantar-me para
8 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ cuěi cùu‑dé tée tnàha tnúhu ndɨhɨ‑ndo, dico ducaⁿ cǔñaha‑dě xii‑ndo, dico dacuɨtɨ́í sǎ ndácǒo‑dé taxi‑dé sá cuìní‑ndó cuèndá sá vǎ dásàtú‑gá‑ndó ìní‑dé.
8 Digo-vos que, ainda que se não levante a dar- por ser seu amigo, levantar-se-á, todavia, por causa da sua importunação e lhe dará tudo o que houver mister.
9 Te yúhú càchí‑í xii‑ndo sǎ cǎcáⁿ‑ndó nǔu ná cuìní‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí te taxi‑gá. Te vá dáñá ndèé‑ndó cǎcáⁿ‑ndó nǔú‑gǎ nǔu ná cuìní‑ndó, te ducaⁿ te níhí‑ndó. Te cada iní‑ndó sǎ nǐ quexìo‑ndo vehe ɨɨⁿ tnaha ñáyiu‑ndo te ní cáháⁿ‑ndó, te ñáyiu‑áⁿ nǐ tedóho ñàhá‑yu xii‑ndo te ní nacaáⁿ‑yu yuyèhe. Te ducaⁿ càda iní‑ndó chi Yá Ndiǒxí tedóho ñaha‑gǎ xii‑ndo, te taxi‑gá sá ná càcáⁿ‑ndó nǔú‑gǎ.
9 E eu vos digo a vós: Pedi, e dar-se-vos-á; buscai, e achareis; batei, e abrir-se-vos-á;
10 Chi nchaa ñáyiu ducaⁿ xǐquide te Yá Ndiǒxí tédǒho ñaha‑gǎ xií‑yu nìhí‑yu sá cuìní‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ tùcu nchaa ñáyiu na càcáⁿ núú‑gǎ ɨɨⁿ sá cuìní‑yu, chi sǎñaha‑gǎ sá xìcáⁿ‑yu núú‑gǎ. Te dɨu‑ni ducaⁿ tùcu níhí nchaa ñáyiu ñá túú dàña ndeé xìcáⁿ núú Yǎ Ndiǒxí sá cuìní‑yu, chi nìhí‑yu.
10 porque qualquer que pede recebe; e quem busca acha; e a quem bate, abrir-se-lhe-á.
11 ’Te nchòhó cue tée cùu tátá ñá túú cùndee iní‑ndó cuǎha‑ndo cuè déhe‑ndo ɨ̀ɨⁿ yúú caxi‑güexi òré xìcáⁿ‑güexi ɨɨⁿ pàá núú‑ndó càxi‑güexi, te ni ñà túú cùndee iní‑ndó cuǎñaha‑ndo ɨ̀ɨⁿ cóó caxi‑güexi òré xìcáⁿ‑güexi ɨɨⁿ chácá nǔú‑ndó càxi‑güexi.
11 E qual o pai dentre vós que, se o filho lhe pedir pão, lhe dará uma pedra? Ou também,
12 Te ni ñà túú cùndee iní‑ndó cuǎñaha‑ndo ɨ̀ɨⁿ nchacua caxi‑güexi oré xìcáⁿ‑güexi ɨɨⁿ ndɨ́ú nǔú‑ndó càxi‑güexi.
12 Ou também, se lhe pedir um ovo, lhe dará um escorpião?
13 Te nchòhó cuěi ndèé dau sàá iní‑ndó, dico sǎha‑ndo cuè déhe‑ndo sǎ vǎha xèxi‑güexi oré xìcáⁿ‑güexi núú‑ndó. Te núu nchòhó ducaⁿ quìde‑ndo, ¡te uuⁿ‑gá ducaⁿ quìde Tátá‑ndó Dǔtú Ndiǒxí Yaá ndécú àndɨu, chi taxi‑gá Espíritú‑gá cundecu ndɨhɨ‑ndo te núu na càcáⁿ‑ndó nǔú‑gǎ! —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
13 Pois, se vós, sendo maus, sabeis dar boas dádivas aos vossos filhos, quanto mais dará o Pai celestial o Espírito Santo àqueles que lho pedirem?
14 Te Jèsús ndéñùhu‑gá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ɨɨⁿ tée ní quide ñɨ̀hɨ́‑xi, te òré ní ndee ñaha espíritú‑áⁿ xii tée‑áⁿ, te ní nacáháⁿ‑dé. Te ío ní cuñúhu ñáyiu sá dúcáⁿ nǐ quide‑gá.
14 E estava ele expulsando um demônio, o qual era mudo. E aconteceu que, saindo o demônio, o mudo falou; e maravilhou-se a multidão.
15 Te davá‑yu ní xítnàhá‑yu:
15 Mas alguns deles diziam: Ele expulsa os demônios por Belzebu, príncipe dos demônios.
16 Te davá‑yu xìto ndeé ñáhǎ‑yu xii‑gá, te xǎhǎⁿ‑yu sá ná cádá‑gǎ ɨɨⁿ sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ñuyíú‑a cundèhé‑yu nàcuáa cutnùní iní‑yu núu ndáá sá Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑gá véxi‑gá ñuyíú‑a.
16 E outros, tentando- o, pediam-lhe um sinal do céu.
17 Dico mee‑gǎ sa ní cutnùní iní‑gá nchaa nàcuáa sàni iní‑yu, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
17 Mas, conhecendo ele os seus pensamentos, disse-lhes: Todo reino dividido contra si mesmo será assolado; e a casa
18 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu sácuíhná, chi núu vá cúú ɨ̀ɨⁿnuu‑xi ndɨhɨ nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi te vá cúdǐi‑xi cundecu‑xi taxi tnùní‑xi. Te duha càháⁿ‑í chi nchòhó càchí‑ndó sǎ sàcuíhná chíndèe ñaha‑xi xii‑í quéñùhu‑í nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi yɨhɨ ñaha xii ñáyiu.
18 E, se também Satanás está dividido contra si mesmo, como subsistirá o seu reino? Pois dizeis que eu expulso os demônios por Belzebu.
19 Te núu yúhú quídé cuèndá‑ndó sǎ sàcuíhná chíndèe ñaha‑xi xii‑í, te xìni ñuhu‑xi cada cuendá‑ndó yòo chindee ñaha xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑ndo queñuhu‑güedé nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi yɨhɨ ñaha xii ñáyiu. Te mee‑güedě càchí‑güedé sá nchòhó ñá túú càháⁿ ndáá‑ndó sǎ dúcáⁿ càháⁿ‑ndó.
19 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem
20 Te ndáá sá Yǎ Ndiǒxí chíndèe ñaha‑gá xii‑í quéñùhu‑í nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ sácuíhná yɨ́hɨ́ ñàha xii ñáyiu, te xíǎⁿ cutnùní iní‑ndó sǎ sà ní sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo.
20 Mas, se eu expulso os demônios pelo dedo de Deus, certamente, a vós é chegado o Reino de Deus.
21 ’Te núu ɨɨⁿ tée ío ndee, te súúní ñɨ̀ɨ́ cáá‑dě, te ndèé‑dé vehe‑dé cuèndá sá vǎ cuǐta, te ní quide túha‑dé tɨtnɨ́ sá děéⁿ, te ío váha nèhe váha‑dé nchaa ndachìuⁿ‑dé.
21 Quando o valente guarda, armado, a sua casa, em segurança está tudo quanto tem.
22 Dico núu quexìo ɨngá tée ío‑gá ñɨɨ́ cáá te ndee‑gǎ‑dé, te ngüíta‑dé nàá‑dé ndɨhɨ tée ndèé vehe‑xi‑áⁿ, te cada cànárí ñáhá těe‑áⁿ xii tée ndèé vehe‑xi‑áⁿ, te quendeé‑dé nchaa sá děéⁿ cúndèe iní‑dé, te taxi tnùní‑na‑dé nchaa xíǎⁿ, ndɨhɨ nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑dé, te dàcáhñu‑dé nchaa cue tée cùndɨhɨ‑dé nchaa sá ná nìhí‑dé.
22 Mas, sobrevindo outro mais valente do que ele e vencendo-o, tira-
23 ’Te nchaa ñáyiu ñá túú cùndɨhɨ ñaha xii‑í, te cùu úhú iní ñáhǎ‑yu, te nchaa ñáyiu ñá túú chìndee ñaha xii‑í, te dàquee tɨ́hǔ‑yu chìuⁿ quide‑í.
23 Quem não é comigo é contra mim; e quem comigo não ajunta espalha.
24 ’Te òré ná quèe ñaha ɨɨⁿ espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii ɨɨⁿ ñáyiu, te cuáháⁿ‑xi ndùcu‑xi ɨɨⁿ xichi núú cúndècu‑xi te ñá nìhí‑xi, te ní sani iní‑xi: “Váha‑gá núhú tucu‑í núú nǐ xíndecu‑í”, duha ní sani iní‑xi.
24 Quando o espírito imundo tem saído do homem, anda por lugares secos, buscando repouso; e, não
25 Te cuánuhú‑xi, te òré ní nasáá‑xi, te ní xiní‑xi sá cáá ìní ñáyiu‑áⁿ dàtná cáá‑nǎ ɨɨⁿ vehe ní natɨ́hú, chi ní nduu vii‑ná, vá yǒo‑gá ndécú.
25 E, chegando, acha-
26 Te sátá dúcáⁿ te ní xica‑xi cuáháⁿ‑xi cuándúcú‑xí ǔsá tnàhá espíritú cúndɨ̀hɨ‑xi sá nèhé víhí‑gǎ xǐquide, te òré ní níhí‑xi cue espíritú‑áⁿ te ndèca ñaha‑xi cuáháⁿ cuèndá ngúndecu ndɨhɨ‑xi ñáyiu‑áⁿ, te ñáyiu‑áⁿ uuⁿ‑gá nándɨ yáha‑yu dàcúúxí ndèé díhna —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
26 Então, vai e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele; e, entrando, habitam ali; e o último estado desse homem é pior do que o primeiro.
27 Te nɨni càháⁿ Jèsús tnúhu‑áⁿ nǔú ñǎyiu ní cáháⁿ níhi ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ tnuú‑yu, te xǎhaⁿ‑aⁿ xìi Jesús:
27 E aconteceu que, dizendo ele essas coisas, uma mulher dentre a multidão, levantando a voz, lhe disse: Bem-aventurado o ventre que te trouxe e os peitos em que mamaste!
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ:
28 Mas ele disse: Antes, bem-aventurados os que ouvem a palavra de Deus e a guardam.
29 Te ta tàcá vài ñáyiu te dàdehnde tnaha‑ná‑yu, te ní ngüíta Jèsús xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
29 E, ajuntando-se a multidão, começou a dizer: Maligna é esta geração; ela pede um sinal; e não lhe será dado outro sinal, senão o sinal do profeta Jonas.
30 Chi nchaa ñáyiu ñuú Nǐnivé ní cutnùní iní‑yu sá Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii ndíi Jònás ní sáháⁿ ndíi ñuú‑yu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, chi sáá nduu te cutnùní iní‑ndó sǎ Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a.
30 Porquanto assim como Jonas foi sinal para os ninivitas, assim o Filho do Homem
31 Te na sàá nduu càda ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a, te dàvá‑áⁿ quiní‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñadɨhɨ́ ñaha ní xɨ́ndaha ɨ̀ɨⁿ nacióⁿ cáá ndàa xio cuha núú quéné nchǐcanchii. Te ñaha‑áⁿ ǐo xica nǐ xíndecu‑aⁿ, te ní sáháⁿ‑aⁿ ní xíndedóho‑aⁿ nchaa tnúhu ní cáháⁿ ndíi Salòmón, chi ndíi‑áⁿ ǐo ní sáá sá xìní tnùní ndíi. Te ñaha‑áⁿ cǎháⁿ‑aⁿ dàvá‑áⁿ sǎ nchòhó ñáyiu ndècu vitna ñá túú ní quìde ndáá‑ndó. Dico vitna iha ndècu ndɨhɨ ñaha‑ndo xii yúhú, te dɨu‑í ío‑gá cúnùu‑í dàcúúxí ndǐi Salòmón.
31 A rainha do Sul se levantará no Dia do Juízo com os homens desta geração e os condenará; pois até dos confins da terra veio ouvir a sabedoria de Salomão; e eis aqui está quem é maior do que Salomão.
32 Te dɨu‑ni nduu càda ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a vitna, dàvá‑áⁿ tnàhá cue ñáyiu ní xíndecu ñuú Nǐnivé cundecú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te tnàhá‑yu cachí‑yu sá ñà túú ní quìde ndáá‑ndó. Chi ñáyiu ñuú Nǐnivé‑áⁿ nǐ ndixi túu iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu ndècú‑yu te ní natuhá‑yu ichi Yá Ndiǒxí cútnàhá ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha ndíi Jònás tnúhu‑gá xií‑yu. Dico vitna iha ndècu ndɨhɨ ñaha‑ndo xii yúhú tée càháⁿ tucu tnúhu Yá Ndiǒxí, te dɨu‑í ío‑gá cúnùu‑í dàcúúxí ndǐi Jònás.
32 Os homens de Nínive se levantarão no Dia do Juízo com esta geração e a condenarão; pois se converteram com a pregação de Jonas; e eis aqui está quem é maior do que Jonas.
33 ’Te ñá túú nì ɨɨⁿ ñáyiu tèñuhú ɨɨⁿ lìntérná, te taxi ndecú‑yu ɨɨⁿ núú yɨ́dǎhu, àdi chiváha‑yu xɨtɨ́ ɨɨⁿ tɨ́dihi, chi tàxi ndecú‑yu ɨɨⁿ núú nǐnu cuèndá nchaa ñáyiu quɨ́hu vehe cutnùní núǔ‑yu.
33 E ninguém, acendendo uma candeia, a põe em oculto, nem debaixo do alqueire, mas no velador, para que os que entram vejam a luz.
34 Te núú‑ndó cùu‑xi datná ɨɨⁿ ñuhú, chi ɨɨⁿ sá ná quìní‑ndó te ndìxi túu iní‑ndó nǎ cúú xǐǎⁿ, te núu càváha núú‑ndó, te ducaⁿ cùtnuní iní‑ndó nǎ cúú sǎ ndécú nǔú‑ndó, áⁿ te núu cùhú, te vá cútnùní iní‑ndó nǎ cúú sǎ ndécú nǔú‑ndó. Te sá dúcáⁿ cùhú núú‑ndó te cada iní‑ndó sǎ ndécú‑ndó dàtná ɨɨⁿ núú néé.
34 A candeia do corpo é o olho. Sendo, pois, o teu olho simples, também todo o teu corpo será luminoso; mas, se for mau, também o teu corpo será tenebroso.
35 Te ío cada cuèndá‑ndó vǎ cání cuèhé iní‑ndó cuèndá tnúhu Yá Ndiǒxí cuèndá cutnùní iní‑ndó nàcuáa cundecu‑ndo, chi núu na càni cuehé iní‑ndó cuèndá tnúhu‑gá, te cùu‑ndo datná ɨɨⁿ ñáyiu ñá túú cùtnuní núú‑xí.
35 Vê, pois, que a luz que em ti há não sejam trevas.
36 Te núu càndoo canine iní‑ndó, te mee‑ni sǎ vǎha ñùhu iní‑ndó, te cùtnuní váha iní‑ndó tnǔhu ndáá dàtná cútnùní váha núú‑ndó òré càyú ñuhú, ducaⁿ cùtnuní iní‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
36 Se, pois, todo o teu corpo é luminoso, não tendo em trevas parte alguma, todo será luminoso, como quando a candeia te alumia com o seu resplendor.
37 Te òré ní ndɨhɨ tnúhu ní cáháⁿ Jèsús, te ɨɨⁿ tée cùu fariséú ní cáháⁿ ñáhá‑dě xii‑gá vehe‑dé caxi‑gá, te cuánguɨhu‑gá vehe‑dé, te ní ngóo‑gá mèsá.
37 E, estando ele ainda falando, rogou-lhe um fariseu que fosse jantar com ele; e, entrando, assentou-se à mesa.
38 Te tée cùu fariséú‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑dé, chi Jèsús ñá túú ní ndàha‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé nduu vétú iní Yǎ Ndiǒxí òré ní ngóo‑gá caxi‑gá dàtná quídé mèe‑güedé.
38 Mas o fariseu admirou-se, vendo que se não lavara antes do jantar.
39 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
39 E o Senhor lhe disse: Agora, vós, fariseus, limpais o exterior do copo e do prato, mas o vosso interior está cheio de rapina e maldade.
40 ¡Te nchòhó cúú‑ndó cuè tée ío ñɨɨ́ iní‑xi! ¿Te náa ñá túú cùtnuní iní‑ndó sǎ Yǎ Ndiǒxí Yaá ní cadúha yɨquɨ cùñú‑ó dɨu‑ni‑gá ní chihi‑gá iní‑ó‑ǎⁿ?
40 Loucos! O que fez o exterior não fez também o interior?
41 Te nchaa sá vǎha ndècu ndɨhɨ‑ndo cuáha‑ndo nchàa ñáyiu xìni ñuhu na cundecu ndɨhɨ́‑yu, te núu ducaⁿ na càda‑ndo, te cuu‑ndo ñǎyiu sa ní nduu ndoo ní nduu nine iní‑xi.
41 Dai, antes, esmola do que tiverdes, e eis que tudo vos será limpo.
42 ’¡Te ndàhú ní cuu nchaa nchòhó cue tée cùu fariséú! Chi sǎha‑ndo Yǎ Ndiǒxí núú ùxí xichi yúcú nání mèntá, ndɨhɨ yúcú rùdá, ndɨhɨ nchaa dava‑gá núú yǔcú quěe comìdá, dico ñá túú quìde ndáá‑ndó, te ni ñà túú ñùhu iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí. Dico tnúhu càháⁿ‑í‑a tàú‑ndó càda‑ndo, te ni vǎ dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nchaa dava‑gá sá vǎha.
42 Mas ai de vós, fariseus, que dizimais a hortelã, e a arruda, e toda hortaliça e desprezais o Juízo e o amor de Deus! Importava fazer essas coisas e não deixar as outras.
43 ’¡Te ndàhú ní cuu nchòhó cue tée cùu fariséú! Chi cuìní‑ndó cùnucóo‑ndo nǔú sácǒo cue tée ío cùnuu xɨtɨ́ veñúhu, te cuìní‑ndó mèe‑ni ndɨhɨ tnúhu yɨñùhu cáháⁿ ndɨhɨ ñaha ñǎyiu xii‑ndo nchàa núú xícá cùu‑ndo.
43 Ai de vós, fariseus, que amais os primeiros assentos nas sinagogas e as saudações nas praças!
44 ’¡Te ndàhú ní cuu nchòhó cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ nchòhó cue tée cùu fariséú chi ío dàndahú‑ndó mèe‑ndo sá quídé ndǎá‑ndó te ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó! Chi cùu‑ndo datná ɨɨⁿ ñáyiu ní xíhí te ní nguɨ́ndǔxi, te ñá túú cùtnuní‑gá ndèé yɨ́ndǔxi‑yu, te cuěi nà yáha ñáyiu dico ñá túú cùtnuní sá yɨ́ndǔxi ndɨ́yɨ. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu nchohó, chi nchaa ñáyiu ndèhe ñaha xii‑ndo ñá túú cùtnuní iní‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
44 Ai de vós, escribas e fariseus hipócritas, que sois como as sepulturas que não aparecem, e os homens que sobre
45 Te ní xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ tée dàcuaha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés xii‑gá:
45 E, respondendo um dos doutores da lei, disse-lhe: Mestre, quando dizes isso também nos afrontas a nós.
46 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ:
46 E ele lhe disse: Ai de vós também, doutores da lei, que carregais os homens com cargas difíceis de transportar, e vós mesmos nem ainda com um dos vossos dedos tocais essas cargas!
47 ’¡Te ndàhú ní cuu tucu‑ndo! Chi càdúha‑ndo nǔú nǐ nguɨ́ndǔxi cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha cuèndá sá cúnàha‑ndo núú yɨ́ndǔxi cue ndíi, te dɨu‑ni cue ñaní tnáhá‑ndó nǐ sahni‑güedé cue ndíi.
47 Ai de vós que edificais os sepulcros dos profetas, e vossos pais os mataram!
48 Te nchòhó sa nàha‑ndo nacuáa ní quide cue ñaní tnáhá‑ndó, te càchí‑ndó sǎ nǐ quide váha‑güedé sá dúcáⁿ nǐ sahni‑güedé cue ndíi‑áⁿ, te vitna càdúha‑ndo nǔú nǐ nguɨ́ndǔxi cue ndíi.
48 Bem testificais, pois, que consentis nas obras de vossos pais; porque eles os mataram, e vós edificais os seus sepulcros.
49 ’Te Yá Ndiǒxí ío sàá nchaa sá xìní tnùní‑gá, te ní cachí‑gá sá dácàháⁿ‑gá iní cue tée cuèndá cáháⁿ‑güedé tnúhu‑gá núú ñǎyiu, te cada‑güedé nchaa nàcuáa cuìní‑gá, te dava‑güedé cahni ñàhá‑yu xii‑güedé, te dava‑güedé ío dandòho ñahá‑yu xii‑güedé duha ní cachí‑gá.
49 Por isso, diz também a sabedoria de Deus: Profetas e apóstolos lhes mandarei; e eles matarão
50 Te nchaa ñáyiu ñuyíú vitna tnàhá‑yu nacháhu‑yu núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá nǐ sahni‑güedé cue tée ní cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú.
50 para que desta geração seja requerido o sangue de todos os profetas que, desde a fundação do mundo, foi derramado;
51 Te ndéé ndíi Àbél tée ní sahni‑güedé ndéé díhna nuu, ndɨhɨ ndéé ndíi Zacàriá tée ní sahni‑güedé ndéé núú nǐ ndɨhɨ‑ná ndácáⁿ cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí núú ñǎyiu ndècu ñuyíú vitna, te dɨu ndíi‑áⁿ nǐ sahni‑güedé mei tnùú veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, ndɨhɨ xíto núú sácǒdó sǎ ndúú tǎhú Yǎ Ndiǒxí.
51 desde o sangue de Abel até ao sangue de Zacarias, que foi morto entre o altar e o templo; assim, vos digo, será requerido desta geração.
52 ’¡Te ndàhú ní cuu tucu nchaa nchòhó cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés! Chi quìde‑ndo datná quídé ɨ̀ɨⁿ tée tàxi tnuní ɨɨⁿ vehe, chi nacadɨ́‑dé te ñá dáñá‑dě quɨ́hu ñáyiu te ni mèe‑dé ñá túú quɨ̌hu‑dé. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi quìde‑ndo, chi dàcuaha‑ndo tnúhu Yá Ndiǒxí te ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó te ni ñà túú dànehé‑ndó ñǎyiu cuìní tnɨɨ tnúhu‑gá nàcuáa tàú‑xi cunduu cuèndá naníhí tàhú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
52 Ai de vós, doutores da lei, que tirastes a chave da ciência! Vós mesmos não entrastes e impedistes os que entravam.
53 Te òré ní ndee Jèsús vehe tée cùu fariséú‑áⁿ, te cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ní cudééⁿ‑güedě núú‑gǎ, te ní ngüíta‑güedé nándɨ sá xìcáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ cuèndá cuìní‑güedé nǔu vá cuǐta‑gá ɨɨⁿ tnúhu càháⁿ‑gá
53 E, dizendo-lhes ele isso, começaram os escribas e os fariseus a apertá-lo fortemente e a fazê-lo falar acerca de muitas coisas,
54 cuèndá ducaⁿ nǐhí‑güedě nàcuáa cada‑güedé cacáⁿ cuéchi‑güedé cuèndá‑gá.
54 armando-lhe ciladas, a fim de apanharem da sua boca alguma coisa para o acusarem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.