Hebreus 7
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te ndíi Melquisèdéc ní xɨ́ndaha ndíi cue ñáyiu ñuú Sàlém, te ní cuu ndíi dútú nǐ xinu cuechi ndǐi núú Dǔtú Ndiǒxí Yaá ío cùnuu. Te ndíi Melquisèdéc‑áⁿ nǐ xícáⁿ táhú ndǐi núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ndíi Àbrahám cútnàhá ní sáháⁿ ndíi Àbrahám‑áⁿ nǐ nàá ndíi ndɨhɨ cue dava‑gá cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu. Te cue tée‑áⁿ ñà túú ní ndàcu‑güedé nàá‑güedé ndɨhɨ ndíi Àbrahám‑áⁿ chi ní xíta‑güedé.
1 Esse Melquisedeque era rei de Salém e também sacerdote do Deus Altíssimo. Quando Abraão regressava para casa, depois de derrotar os reis, Melquisedeque foi ao seu encontro e o abençoou.
2 Te nchaa sá nǐ níhí ndǐi Àbrahám‑áⁿ nǔú nǐ nàá ndíi, te ní quide ndíi úxí xichi te ɨɨⁿ xichi núú ùxí‑áⁿ nǐ sáñaha ndǐi xii ndíi Melquisèdéc. Te dɨ̀u ndíi Melquisèdéc‑áⁿ quéé‑xí: Tée ío váha quìde ndáá yɨ́ndàha ñaha xii ñáyiu, duha quèe‑xi. Te ní xóo danàni ñahá‑yu xii ndíi Tée yɨ̀ndaha ñuú Sàlém, duha ní xóo danàni ñahá‑yu. Te tnúhu Sàlém‑áⁿ quéé‑xí: Ñuú ndécú nàhi, duha quèe‑xi tnúhu‑áⁿ. Núu xíǎⁿ quéé tùcu‑xi nacuáa nàni ndíi Tée yɨ̀ndaha ñuú ndécú nàhi, duha quèe tucu‑xi dɨu ndíi.
2 Então Abraão separou a décima parte de tudo e a entregou a Melquisedeque, cujo nome significa “rei da justiça”, enquanto rei de Salém quer dizer “rei da paz”.
3 Te ñá túú tnǔhu núu yoo cùu tátá ndǐi ndɨhɨ nǎná ndǐi, te ni ñà túú tnǔhu núu yoo cùu xíí ndǐi ndɨhɨ xǐtná ndǐi, te ni ñà túú tnǔhu núu nándɨ cùu ñáyiu ní cuu ñaní tnáhá ndǐi ní xíndecu ndéé sanaha‑gǎ, te ni ñà túú tnǔhu núu ná ama ní cacu ndíi, te ni ñà túú tnǔhu núu ná ama ní xíhí ndíi. Te ndíi‑áⁿ ducaⁿ‑ni nǐ cuu ndíi dútú nǐ xíndecu ndíi, te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu Xítohó Jesucrìstú déhe Yá Ndiǒxí chi cuu‑gá dútú nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
3 Não há registro de seu pai nem de sua mãe, nem de nenhum de seus antepassados, nem do começo nem do fim de sua vida. Semelhantemente ao Filho de Deus, ele permanece sacerdote para sempre.
4 Te vitna chí cuǎha váha cuèndá sá ndǐi Melquisèdéc ní cuu ndíi ɨɨⁿ tée ío ní cuu càhnu ní xíndecu ñuyíú‑a, chi ndíi Àbrahám tée ní cuu ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha nǐ quide ndíi úxí xichi nchaa sá nǐ níhí ndǐi núú nǐ nàá ndíi. Te ɨɨⁿ xichi núú ùxí‑áⁿ nǐ sáñaha ndǐi xii ndíi Melquisèdéc.
4 Considerem, portanto, a importância de Melquisedeque. Até mesmo Abraão, o patriarca, a reconheceu ao entregar a ele um décimo do que havia conquistado na batalha.
5 Te ndíi Moìsés ní chídó tnùní ndíi nàcuáa cada nchaa dútú, cue tée ní cuu ñaní tnáhá ndǐi Lèví sá cuè tée‑áⁿ queheⁿ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú ùxí xichi sá nìhí cue ñáyiu isràél ñáyiu cùu ñaní tnáhá‑güedě cuu cuèndá‑güedé. Te ducaⁿ quìde‑güedé cuěi ñaní tnáhá‑güedě ndɨhɨ́‑yu ní cuu ndíi Àbrahám.
5 A lei de Moisés exigia que os sacerdotes, os descendentes de Levi, recebessem o dízimo de seus irmãos israelitas, que também são descendentes de Abraão.
6 Te cuěi ñá dɨ́ú ñàní tnáhá ndǐi Melquisèdéc cúú ndǐi Àbrahám dico ní queheⁿ ndíi Melquisèdéc‑áⁿ ɨɨⁿ xichi núú ùxí xichi nchaa sá nǐ níhí ndǐi Àbrahám. Te ndíi Melquisèdéc‑áⁿ nǐ xícáⁿ táhú ndǐi núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ndíi Àbrahám. Te dɨu‑ni ndíi Àbrahám‑áⁿ nǐ xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii ndíi sá cádá vǎha ñaha‑gǎ xii ndíi.
6 Melquisedeque, porém, que não era descendente de Levi, recebeu o dízimo e, em seguida, abençoou Abraão, que já havia recebido as promessas.
7 Te sa cùtnuní iní‑ó sǎ nǔu ɨɨⁿ tée na càcáⁿ táhú‑dě núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ɨɨⁿ ñáyiu, te tée‑áⁿ cúnùu‑gá‑dé.
7 Sem dúvida, quem tem poder para abençoar é superior a quem é abençoado.
8 Te cue dútú ñǎyiu isràél quéhéⁿ‑güedě ɨɨⁿ xichi núú ùxí xichi nchaa sá nìhí‑yu cùu cuendá‑güedé, te cue tée‑áⁿ cuú‑güedé. Te núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càchí‑xi sá ndǐi Melquisèdéc ndécú‑ní ndǐi, te ducaⁿ càháⁿ‑xi chi ñá túú tnǔhu sá nǐ xíhí ndíi.
8 Os sacerdotes que recebem os dízimos são homens mortais. A respeito de Melquisedeque, no entanto, é dito que ele continua vivo.
9 — ausente —
9 Além disso, pode-se dizer que os levitas, que recebem o dízimo, também o entregaram por meio de Abraão.
10 — ausente —
10 Embora Levi ainda não tivesse nascido, a semente da qual ele veio já estava no corpo de Abraão, seu antepassado, quando Melquisedeque se encontrou com ele.
11 Te sá cuèndá cue dútú cue tée cùu ñaní tnáhá ndǐi Lèví ní ngúndecu ndɨhɨ cue ñáyiu isràél tnúhu sá sánú ìchi ñaha xií‑yu nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu. Te ñaní tnáhá ndǐi Àrón cúú cuè dútú‑ǎⁿ. Te núu dìcó cue dútú‑ǎⁿ ní ndàcu‑güedé cada‑güedé nàcuáa cudɨ̀u ñáyiu isràél núú Yǎ Ndiǒxí, te ñá túú‑gǎ xíní ñùhu‑xi ngúndecu ɨngá dútú dàtná ndíi Melquisèdéc ní cùu. Te dútú‑ǎⁿ ñà túú ní cùu‑dé dàtná ní cuu cue ñaní tnáhá ndǐi Àrón.
11 Portanto, se o sacerdócio de Levi, sob o qual o povo recebeu a lei, pudesse ter alcançado a perfeição, por que seria necessário estabelecer outro sacerdócio, com um sacerdote segundo a ordem de Melquisedeque, em vez da ordem de Arão?
12 Te núú cuè dútú cue tée cùu ñaní tnáhá ndǐi Lèví‑áⁿ nǐ ngúndecu ɨngá dútú. Te sá dúcáⁿ nǐ ngúndecu ɨngá dútú xíǎⁿ dacuɨtɨ́í nǐ xini ñuhu‑xi sá dǎma nàcuáa ndùu tnúhu sá sánú ìchi ñaha xií‑yu nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu.
12 E, se o sacerdócio muda, também é preciso que a lei mude.
13 — ausente —
13 Pois o sacerdote ao qual estamos nos referindo pertence a outra tribo, cujos membros nunca serviram no altar como sacerdotes.
14 — ausente —
14 De fato, como todos sabem, nosso Senhor veio da tribo de Judá, e Moisés nunca mencionou que dessa tribo viriam sacerdotes.
15 Te vitna cùtnuní ndáá iní‑ó nàcuáa ní cuu, chi Xítohó Jesucrìstú cúú‑gǎ ɨngá dútú dàtná ní cuu ndíi Melquisèdéc.
15 Essa mudança se torna ainda mais clara com o surgimento de outro sacerdote, semelhante a Melquisedeque,
16 Te ñá dɨ́ú cuèndá tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii ñáyiu nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu ducaⁿ ni cùu‑gá dútú, chi ní cuu‑gá dútú cuèndá sá cúú‑gǎ Yaá cundecu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ chi vá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu te ndɨhɨ nihnu‑gá.
16 o qual se tornou sacerdote não por cumprir leis e exigências humanas, mas pelo poder de uma vida indestrutível.
17 Te duha ní xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii‑gá:
17 Pois a respeito dele foi dito: “Você é sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque”.
18 Te xíǎⁿ nǔu nchaa tnúhu ndéé díhna, tnúhu sá nǐ xíndecu ndɨhɨ cue dútú ñà túú‑gǎ cúnùu‑xi vitna chi ñá túú‑gǎ xíní ñùhu‑xi te ni ñà túú nǎ chíndèe ñaha‑xi.
18 Desse modo, o antigo requisito, por ser fraco e inútil, foi cancelado.
19 Te dɨu‑ni tnúhu‑áⁿ cúú‑xí tnǔhu sá nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés canu ichi ñaha xìi ñáyiu nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu. Te tnúhu‑áⁿ ñà túú vědana ni quìde‑xi nacuáa chindee‑xi ñǎyiu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí. Dico vitna ní ngúndecu ndɨhɨ‑o tnǔhu ndee ìní sá ǐo‑gá váha dàcúúxí tnǔhu ndéé díhna, chi ndècu ndɨhɨ‑o Xítohó Jesucrìstú Yaá cúú dǔtú‑ó. Te Yaá‑áⁿ quídé‑gǎ tnàhá tnúhu‑o ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí vitna.
19 Pois a lei nunca tornou perfeita coisa alguma. Agora, porém, temos certeza de uma esperança superior, pela qual nos aproximamos de Deus.
20 Te Yá Ndiǒxí ní cáháⁿ ndáá cuɨtɨ‑gá sá Xǐtohó Jesucrìstú cuu‑gá dútú.
20 Esse novo sistema foi instituído com um juramento solene. Os outros se tornaram sacerdotes sem esse juramento,
21 Dico ñá túú dùcaⁿ ní cáháⁿ‑gá cuèndá cue ñaní tnáhá ndǐi Lèví cue tée ní cuu dútú, cuěi mei òré ní chisaha‑güedě ní cuu‑güedé dútú. Te cútnàhá ní chisaha Xǐtohó Jesucrìstú cúú‑gǎ dútú, te Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ ndǎá cuɨtɨ‑gá xii‑gá, te duha ní xáhaⁿ‑gǎ:
21 mas a respeito dele houve um juramento, pois Deus lhe disse: “O Senhor jurou e não voltará atrás: ‘Você é sacerdote para sempre’”.
22 Te Xítohó Jesucrìstú quídé‑gǎ nàcuáa cutnùní ndáá iní‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí cada‑gá ɨngá núú sǎ vǎha sá cúú‑xí‑ó dàtná ní cachí‑gá, te xíǎⁿ cúú‑xí sǎ ǐo‑gá váha dàcúúxí tnǔhu ní cáháⁿ‑gá ndéé díhna.
22 Por causa desse juramento, Jesus é aquele que garante uma aliança superior.
23 Te ío cuéhé cue ñaní tnáhá ndǐi Lèví ní cuu‑güedé dútú, te ducaⁿ cuèndá sá ñà túú ní cùdíi‑güedé cundecu‑güedé chi ní ndɨhɨ‑güedé ní xíhí.
23 Além disso, havia muitos sacerdotes, pois a morte os impedia de continuar a desempenhar suas funções.
24 Dico Xítohó Jesucrìstú chi vá cùú‑gá, chi cundecu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ nǔu xíǎⁿ dɨu‑ni‑gá cuu‑gá dútú, te vá yǒo ɨɨⁿ‑gá cuu dútú cada núú‑gǎ.
24 Mas, visto que ele vive para sempre, seu sacerdócio é permanente.
25 Te núu xíǎⁿ Xítohó Jesucrìstú dácǎcu nihnu ñaha‑gǎ xii nchoo ñǎyiu núú ùhú núú ndàhú, nchoo ñǎyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá, te dɨu‑ni nchoo cùu‑o ñáyiu tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te vá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu‑gá te cuíta nihnu‑o. Te ducaⁿ chi Xítohó Jesucrìstú ñá túú xòcuɨñɨ́‑gá núú Yǎ Ndiǒxí càháⁿ ndàhú‑gá cuèndá‑ó.
25 Portanto, ele é capaz de salvar de uma vez por todas aqueles que se aproximam de Deus por meio dele. Ele vive sempre para interceder em favor deles.
26 Te Xítohó Jesucrìstú cúú‑gǎ Yaá cúú dǔtú cúnùu xini ñuhu‑o cundecu ndɨhɨ‑o, te dɨu‑gá cúú‑gǎ Yaá chíndèe chitúu ñaha xii‑o, te cùu‑gá Yaá ío quìde ndáá núú Yǎ Ndiǒxí, te cùu‑gá Yaá cándòo canine chi ñá túú tnàhí cuéchi‑gá. Te ñá túú tnàhí quìde‑gá dàtná quídé nchàa cue ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha, te cùu‑gá Yaá ní nucúndecu andɨu nǔú ndécú Yǎ Ndiǒxí te yàcáⁿ táxí tnùní‑gá.
26 É de um Sumo Sacerdote como ele que necessitamos, pois é santo, irrepreensível, sem nenhuma mancha de pecado, separado dos pecadores e colocado no lugar de mais alta honra no céu.
27 Te ñá túú quìde‑gá dàtná ní quide cue dútú nǐ cunuu nǐ xíndecu, chi cue dútú‑ǎⁿ ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ní xóo cahni‑güedé quɨtɨ ní xóo nduu táhú Yǎ Ndiǒxí, te díhna‑gá cuèndá nchaa cuéchi mee‑güedě ducaⁿ nǐ xóo cada‑güedé te dǎtnùní ducaⁿ nǐ xóo cada tucu‑güedé cuèndá nchaa cuéchi ñáyiu. Dico Xítohó Jesucrìstú chi ɨɨⁿ xito‑ni ní xíhí‑gá sá cúú‑xí nchàa ñáyiu chi ducaⁿ nǐ sani iní‑gá, te vá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu‑gá ducaⁿ càda tucu‑gá.
27 Ele não precisa oferecer sacrifícios diariamente, ao contrário dos outros sumos sacerdotes, que os ofereciam primeiro por seus próprios pecados e depois pelos pecados do povo. Ele, porém, o fez de uma vez por todas quando ofereceu a si mesmo como sacrifício.
28 Te sá cuèndá nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés xíǎⁿ ní xíndecu cue tée ní cuu dútú cúnùu, te cue tée‑áⁿ nǐ cuu‑güedé cue tée yícá cuěchi‑xi. Te sátá dúcáⁿ nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés nàcuáa cada ñáyiu, te ní xica cuéhé víhí ndùu te dǎtnùní ní cáháⁿ ndáá cuɨtɨ Yá Ndiǒxí sá Děhe‑gá cuu‑gá dútú cúnùu. Te Yaá cúú Děhe‑gá‑áⁿ nǐ quide‑gá nchaa nàcuáa tàú‑xi cunduu, te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
28 A lei nomeava sacerdotes limitados pela fraqueza humana. Mas, depois da lei, Deus nomeou com juramento seu Filho, que se tornou o Sumo Sacerdote perfeito para sempre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.