Gálatas 2

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te ní nútnahá úxícúmí cuǐá sǎ nǐ sáháⁿ‑í ñuú Jerusàlén ní cáháⁿ ndɨhɨ‑í té Pèlú, te dǎtnùní ndécà‑í té Bèé ní sáháⁿ, te tnàhá té Tìtú ní sáháⁿ ndɨhɨ‑ndɨ́‑dé.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Te ní sáháⁿ‑í chi mee Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑í. Te yàcáⁿ ní tacá mee‑ni cuè tée cùnuu. Te ní xáhaⁿ‑ǐ xii‑güedé nàcuáa ndùu tnúhu dànehé‑í ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél cuèndá naníhí tàhú‑yu. Te ducaⁿ nǐ quide‑í cuèndá cuìní‑í quiní‑güedé nàcuáa ndùu chiuⁿ quide‑í, chi nacuáháⁿ cachí‑güedé sá ñà túú nàndɨ́hɨ‑xi.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Te té Tìtú tée ndècu ndɨhɨ‑í chi ñá dɨ́ú těe isràél cúú‑dě, dico ñá túú ní quìde yica‑güedé cuáha‑güedé sèñá ñɨɨ‑dé.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Te ñáyiu càchí sá ndécú ìchi Xítohó Jesucrìstú te ñá ndàá sá ndécǔ‑yu ichi‑gá, ñáyiu‑áⁿ nǐ chitnahá ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́ cuèndá cuìní‑yu quiní‑yu nása quìde‑ndɨ́ ndécú‑ndɨ̌ ichi Xítohó Jesucrìstú. Te ducaⁿ nǐ quidé‑yu cuèndá sá nchǔhú sa ní cácu nihnu‑ndɨ́ ñá túú‑gǎ quídé‑ndɨ̌ nchaa nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés. Te cuìní‑yu sá núcuǐta saa tùcu‑ndɨ́ cada‑ndɨ́ nchaa nàcuáa ní cáháⁿ ndíi nucúndecu‑ndɨ́ dàtná ní xíndecu‑ndɨ́ cútnàhá vátá cǎcu nihnu‑gá‑ndɨ́ núú tnǔhu‑áⁿ ni cùu.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Te nchúhú ñá túú tnàhí ni dàña‑ndɨ́ méé‑ndɨ̌ dandàhú ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́. Te ducaⁿ nǐ quide‑ndɨ́, chi cuìní‑ndɨ́ sá ñà túú nǎgá tnúhu dácánuu ndɨhɨ tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó ndècu ndɨhɨ‑ndo.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 Te ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu sá vǎtá quìní‑gá‑í ñá túú ní càchí tnúhu cue tée cùnuu núú ñǎyiu cada‑í. Dico yúhú chi ñá túú ní quìde cuendá‑í nǔu cùnuu‑güedé àdi ñá túú cùnuu‑güedé, chi núú Yǎ Ndiǒxí ɨɨⁿ‑ni cùu‑o nchaa‑o.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 Te ní cutnùní iní‑güedé sá Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá xii‑í sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú ñǎyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél dàtná ní quide‑gá té Pèlú ní xáhaⁿ‑gǎ càháⁿ‑dé tnúhu‑gá núú ñǎyiu isràél.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Te ducaⁿ nǐ cutnùní iní‑güedé, chi dɨu‑ni Yá Ndiǒxí Yaá chíndèe ñaha xii té Pèlú càháⁿ‑dé tnúhu‑gá núú ñǎyiu isràél, dɨu‑ni Yaá‑áⁿ chíndèe ñaha‑gá xii‑í càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú ñǎyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 Te té Jàcobó, ndɨhɨ té Pèlú, ndɨhɨ té Juàá, cue tée ío cùnuu‑gá ní cutnùní iní‑güedé sá Yǎ Ndiǒxí ío chìndee ñaha‑gá xii‑í quídè‑í chìuⁿ‑gá. Te ío váha ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑í, ndɨhɨ té Bèé, te ní cuu ɨɨⁿnuu‑ndɨ̌ sá nchǔhú quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ cáháⁿ‑ndɨ́ tnúhu Yá Ndiǒxí núú nchàa ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te mee‑güedě cáháⁿ‑güedé tnúhu‑gá núú ñǎyiu isràél.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Te ɨɨⁿ‑ni tnúhu ní cáháⁿ‑güedé dóho‑ndɨ́ te ní cachí‑güedé xii‑ndɨ́ sá chíndèe‑ndɨ́ cue ñáyiu ndàhú, te sa ducaⁿ tnàhí sàni iní‑ndɨ́ cada‑ndɨ́.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Te cútnàhá ní sáháⁿ té Pèlú ñuú Antiòquiá yàcáⁿ ní cáháⁿ‑í dóho‑dé, chi quìde‑dé ɨɨⁿ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé ní cùu.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Te quìde váha‑dé ní cùu chi xèxi‑dé ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, dico òré ní sáá ɨɨⁿ ǔú ñáyiu cùndɨhɨ té Jàcobó, te òré‑áⁿ ñà túú‑gǎ ní cuìní‑dé caxi‑dé ndɨhɨ ñáyiu‑áⁿ. Te ducaⁿ nǐ quide‑dé chi ní yùhú‑dé cue ñáyiu nchìcúⁿ nihnu quìde nchaa nacuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés sá vǎ càháⁿ váha‑yu cuèndá‑dé.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 Te tnàhá dava‑gá ñáyiu isràél xǐndecu ichi Yá Ndiǒxí ñá túú quìde váha‑yu, chi quìdé‑yu dàtná quídé tě Pèlú ní cùu, te ndéé tnàhá té Bèé ní ngüíta‑dé ducaⁿ quìde‑dé ní cùu.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Te òré ní xiní‑í sá ñà túú quìde‑güedé ndɨhɨ́‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí, te núú nchàa ñáyiu ndècu ichi Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑ǐ xii té Pèlú: “Yòhó cúú‑n těe isràél, te ñá túú quìde‑n nchaa nacuáa quìde ñáyiu isràél, chi quìde‑ni‑n datná quídé nchàa ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél. Te núu ducaⁿ quìde‑n, ¿te ná cuèndá dánèhé‑n ñǎyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél sá cádǎ‑yu nchaa nàcuáa quìde ñáyiu isràél?”, duha ní xáhaⁿ‑ǐ xii té Pèlú.
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Te yúhú ndɨhɨ té Pèlú cúú‑ndɨ̌ ñaní tnáhá ñǎyiu isràél, te ñá túú ndècu‑ndɨ́ ichi cuèhé ichi duha dàtná ndécú nchàa ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Te xìní‑ó sǎ vǎ cúndècu‑gá cuéchi‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí te núu na quɨ̀ndáá iní‑ó Xǐtohó Jesucrìstú, te ñá dɨ́ú sǎ cánchǐcúⁿ nihnu‑o càda‑o nchaa nacuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés. Te tnàhá dava nchúhú ñáyiu isràél sàndáá iní‑ndɨ́ Xítohó Jesucrìstú, te xíǎⁿ cútnùní iní‑ndɨ́ sá ñà túú‑gǎ cuéchi‑ndɨ́ ndécú nǔú‑gǎ, dico ñá dɨ́ú sǎ nǐ cánchicúⁿ nihnu‑ndɨ́ ní quide‑ndɨ́ nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés, chi cuèndá sá sàndáá iní‑ndɨ́ Xítohó Jesucrìstú. Te vá yǒo ɨɨⁿ cachí‑ó sǎ ñà túú ndècu cuéchi‑xi núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá nchìcúⁿ nihnú‑yu nchaa nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 Te núu cuìní‑ó sǎ vǎ cúndècu cuéchi‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá sàndáá iní‑ó Xǐtohó Jesucrìstú, te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ ñà túú quìde váha‑o. ¡Te vá cúú tnàhí cani iní‑ó sǎ Xǐtohó Jesucrìstú dánèhé ñáhá‑gǎ xii‑o sǎ vǎ cádá vǎha‑o cùndecu‑o!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Te yúhú càchí‑í sá vǎ cánchǐcúⁿ nihnu‑gá‑ó nchàa nacuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés, dico núu vitna càchí‑í sá xíní ñùhu‑xi cada‑o nchaa nacuáa ní cáháⁿ ndíi ña, te ñá túú quìde váha‑í núú Yǎ Ndiǒxí te núu ducaⁿ na càda‑í.
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Te yúhú duuⁿ duuⁿ ní cutnùní iní‑í sá vǎ ndácù‑í cada‑í nchaa nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés nǔu xíǎⁿ ní dáñà‑í ñá túú‑gǎ nchìcúⁿ nihnu‑í nchaa nàcuáa ní cáháⁿ ndíi cuèndá sá cuìní‑í cundecu‑í sá cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Te Xítohó Jesucrìstú ní xíhí‑gá cuèndá‑í, dico dàtná tnúhu sá tnàhá‑í ní xíhí ndɨhɨ‑gá, chi ñá cúú‑gǎ cada‑í nchaa nàcuáa sàni iní méè‑í, chi Xítohó Jesucrìstú‑nǎ ndécú ndɨ̀hɨ ñaha‑gá xii‑í táxí tnùní ñáhá‑gǎ. Te vitna ndècu‑í ñuyíú‑a, te ío sàndáá iní‑í Xítohó Jesucrìstú Déhe Yá Ndiǒxí, te chìndee ñaha‑gá xii‑í. Te dɨu‑ni Xítohó Jesucrìstú ío cùu iní ñáhá‑gǎ xii‑í nǔu ní xíhí‑gá núú cùrúxí sá cuèndá‑í.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Te vitna ñá túú dàquee tɨ́hù‑í sá vǎha ní quide ñaha Yǎ Ndiǒxí xii‑í, chi núu ni ndàcu‑o vá cúndècu cuéchi‑o nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá nchìcúⁿ nihnu‑o quìde‑o nchaa nacuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés ní cùu ña, te àúⁿ nǎ cuu ní xíhí Xítohó Jesucrìstú ní cùu te núu ducaⁿ.
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.