Atos 28
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARC
1 Te sátá nǐ cácu‑ndɨ́ ní nene‑ndɨ́ ñuhu yìchí, te ní níhí‑ndɨ̌ tnúhu nàcuáa nàni ñuú núú nǐ sáá‑ndɨ́, te ñuú‑áⁿ nání‑xí Mǎltá, te càa‑xi cuádava làmár.
1 Havendo escapado, então, souberam que a ilha se chamava Malta.
2 Te ío quìde víxiⁿ‑xi cuèndá ío cùuⁿ dáú. Te ñáyiu ñuú‑áⁿ nǐ cundàhú iní ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́, ní dátnàhá‑yu ñuhú te ní cana ñàhá‑yu ní sáháⁿ‑ndɨ́ ní nacuídí‑ndɨ̌.
2 E os bárbaros usaram conosco de não pouca humanidade; porque, acendendo uma grande fogueira, nos recolheram a todos por causa da chuva que caía e por causa do frio.
3 Te té Pǎblú dátàcá‑dé nducú, te tnàhá‑ni ɨɨⁿ cóó děéⁿ nǐ tnɨɨ nihnu‑dé‑dɨ, te òré cuáháⁿ ndaha‑dé chucu‑dě núú ñùhú, te ní ñáni‑dɨ cahni, te ní ndee‑dɨ xɨtɨ́ nducú ní sánduú‑dɨ ndaha‑dé, te ní xexihaⁿ‑dɨ xìi‑dé.
3 E, havendo Paulo ajuntado uma quantidade de vides e pondo-as no fogo, uma víbora, fugindo do calor, lhe acometeu a mão.
4 Te nchaa ñáyiu ndèhé‑yu sá tácàndeé‑dɨ ndaha‑dé, te ní ngüíta‑yu ní xítnàhá‑yu:
4 E os bárbaros, vendo-lhe a víbora pendurada na mão, diziam uns aos outros: Certamente este homem é homicida, visto como, escapando do mar, a Justiça não o deixa viver.
5 Te té Pǎblú ní quɨdɨ‑dé ndaha‑dé ní ngaunihnu‑dɨ núú ñùhú, te ñá túú tnàhí ná ní cùu núú nǐ xexi‑dɨ.
5 Mas, sacudindo ele a víbora no fogo, não padeceu nenhum mal.
6 Te ñáyiu ñuú‑áⁿ xǐndéhě‑yu núu daquɨ̀hɨ́ⁿ‑xi chúhúⁿ àdi nduá‑dé cuú‑dé. Te naha nǐ xíndéhé ñàhá‑yu núu nása cada ñaha‑xi xìi‑dé, te ñá túú tnàhí ná ní quìde ñaha‑xi, te ní xítnàhá‑yu:
6 E eles esperavam que viesse a inchar ou a cair morto de repente; mas tendo esperado já muito e vendo que nenhum incômodo lhe sobrevinha, mudando de parecer, diziam que era um deus.
7 Te yatni núú dúcáⁿ nǐ xexihaⁿ cǒó‑ǎⁿ cáá ñùhu xitu tée nàni Publiú, te tée‑áⁿ táxí tnùní‑dé nɨhìí ñuú cáá cuǎdava xɨtɨ́ làmár núú ndécú‑ndɨ̌ nduu‑ǎⁿ. Te ío váha iní‑dé chi ní cana ñaha‑dě ní sáháⁿ‑ndɨ́ ní xíndecu‑ndɨ́ úní nduu vehe‑dé.
7 E ali, próximo daquele mesmo lugar, havia umas herdades que pertenciam ao principal da ilha, por nome Públio, o qual nos recebeu e hospedou benignamente por três dias.
8 Te tǎtá tě Pùbliú‑áⁿ cáá‑dě cùhú‑dé ñúhú‑dě cahni, te tnàhá‑dé daxi. Te té Pǎblú ní sáháⁿ‑dé núú cáá‑dě, te ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé Yǎ Ndiǒxí, te ní sacáⁿ ndodo‑dé ndaha‑dé dɨ́quɨ́ těe cùhú‑áⁿ, te ducaⁿ‑ni nǐ quide‑dé, te ní ndúha tée cùhú‑áⁿ.
8 Aconteceu estar de cama enfermo de febres e disenteria o pai de Públio, que Paulo foi ver, e, havendo orado, pôs as mãos sobre ele e o curou.
9 Te sátá dúcáⁿ nǐ quide té Pǎblú, te ní quixi nchaa ñáyiu cùhú núú ndécú‑ndɨ̌, te ní quide tátna ñaha tě Pǎblú xií‑yu te ní ndúha‑yu.
9 Feito, pois, isto, vieram também ter com ele os demais que na ilha tinham enfermidades e sararam,
10 Te òré ndécú‑ndɨ̌ xíáⁿ, te vài sá nǐ taxi táhú‑güedě, te òré ní xica‑ndɨ́ ní taxi tucu‑güedé nchaa sá xíní ñùhu‑ndɨ́ ichi.
10 os quais nos distinguiram também com muitas honras; e, havendo de navegar, nos proveram das coisas necessárias.
11 Te yàcáⁿ ní xíndecu‑ndɨ́ úní yóó, te sa ndècu ɨɨⁿ barcú tée ñuú Alejàndriá òré ní quexìo‑ndɨ́, te ní xíndecu‑xi nɨhìí yóó cúúⁿ dǎú táchí. Te núú‑xi càndodo sandú sá dánàni‑güedé Càstór ndɨhɨ sàndú sá dánàni‑güedé Pǒlúx, te xɨtɨ́ bàrcú‑áⁿ nǐ quée‑ndɨ́ cuáháⁿ‑ndɨ́.
11 Três meses depois, partimos num navio de Alexandria, que invernara na ilha, o qual tinha por insígnia Castor e Pólux.
12 Te ní quexìo‑ndɨ́ ñuú Siràcusá, te yàcáⁿ ní xíndecu‑ndɨ́ úní nduu.
12 E, chegando a Siracusa, ficamos ali três dias,
13 Te ní xica tucu bàrcú cuáháⁿ‑xi, te ní quexìo‑ndɨ́ ñuú Règiú. Te nduu tněé duha ní quene nuu táchí. Te ní xica bàrcú cuáháⁿ‑xi, te ndéé nduu úú ní quexìo‑ndɨ́ ñuú Pùteolí.
13 donde, indo costeando, viemos a Régio; e, soprando, um dia depois, um vento do sul, chegamos no segundo dia a Putéoli,
14 Te yàcáⁿ ní naníhí tnáhá‑ndɨ̌ ndɨhɨ ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús, te ní cachí‑yu sá cúndècu‑ndɨ́ úná nduu, núu xíǎⁿ ní xíndecu‑ndɨ́ úná nduu ndɨhɨ́‑yu. Te ní xica tucu bàrcú cuáháⁿ‑xi, te ní quexìo‑ndɨ́ ñuú Ròmá.
14 onde, achando alguns irmãos, nos rogaram que por sete dias ficássemos com eles; e depois nos dirigimos a Roma.
15 Te ñáyiu ròmá ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús, ní níhǐ‑yu tnúhu sá cuàháⁿ‑ndɨ́, te ní quixí‑yu ní quixi tnahá ñáhǎ‑yu ichi. Te davá‑yu ní naníhí‑ndɨ̌ ñuú Fòrú Àpiú, te davá‑yu ní naníhí‑ndɨ̌ ñuú Úní Tàbernás. Te òré ní xiní té Pǎblú nchaa ñáyiu véxi tnahá ñáhá xìi‑ndɨ́, te ndee ndèe ní cuu iní‑dé, te ní ndacáⁿ táhú‑dě núú Yǎ Ndiǒxí sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu.
15 E de lá, ouvindo os irmãos novas de nós, nos saíram ao encontro à Praça de Ápio e às Três Vendas, e Paulo, vendo-os, deu graças a Deus e tomou ânimo.
16 Te sátá nǐ quexìo‑ndɨ́ ñuú Ròmá, te cue tée cùchiuⁿ ní xáhaⁿ‑güedě xii té Pǎblú sá cúndècu dɨɨⁿ‑dé, te ní xíndeé ñáhá cuàa sandadú xii‑dé.
16 E, logo que chegamos a Roma, o centurião entregou os presos ao general dos exércitos; mas a Paulo se lhe permitiu morar por sua conta, com o soldado que o guardava.
17 Nduu úní sá nǐ quexìo té Pǎblú, te ní cana‑dé cue tée cùnuu núú ñǎyiu isràél ndécú ñùú Ròmá, te ní sáháⁿ‑güedé núú ndécú‑dě, te ní xáhaⁿ‑dě:
17 E aconteceu que, três dias depois, Paulo convocou os principais dos judeus e, juntos eles, lhes disse: Varões irmãos, não havendo eu feito nada contra o povo ou contra os ritos paternos, vim, contudo, preso desde Jerusalém, entregue nas mãos dos romanos,
18 Te cue tée‑áⁿ nǐ ndúcú tnǔhu‑güedé nǔu ndáá ndècuéchi‑í, te ní cutnùní iní‑güedé sá ñǎ túú nǎ ní quìde‑í, te xíǎⁿ cuìní‑güedé queñuhu ñaha‑güedě xii‑í vecaá ní cùu.
18 os quais, havendo-me examinado, queriam soltar- me, por não haver em mim crime algum de morte.
19 Te dɨu‑ni cue tée isràél ñá ní dàña‑güedé cácu‑í, chi cuìní‑güedé sá cáhní ñàha cue tée ròmá, cue tée xǐndecu yàcáⁿ xii‑í ní cùu, te xíǎⁿ nǔu ní xáhaⁿ‑ǐ sá quíxì‑í cáháⁿ ndɨhɨ‑í té Cèsár cuèndá iha cada ndáá méé‑dě cuèndá‑í, te vá yǒo ɨɨⁿ tee‑í cuéchi.
19 Mas, opondo-se os judeus, foi-me forçoso apelar para César, não tendo, contudo, de que acusar a minha nação.
20 Núu xíǎⁿ ní cana ñaha‑ǐ xii‑ndo cuèndá cunaha‑ndo nàcuáa ní cuu. Te ní xáhaⁿ‑ǐ sá sàndáá iní‑í sá ndótó ñǎyiu ní xíhí, te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ dava‑gá ñáyiu isràél, te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑í, te ní chihi ñaha‑güedě vecaá, te xǐndeé ñáhá‑güedě ndéé vitna —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
20 Por esta causa vos chamei, para vos ver e falar; porque pela esperança de Israel estou com esta cadeia.
21 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé:
21 Então, eles lhe disseram: Nós não recebemos acerca de ti cartas algumas da Judeia, nem veio aqui algum dos irmãos que nos anunciasse ou dissesse de ti mal algum.
22 Te cuìní‑ndɨ́ cundedóho‑ndɨ́ nása cunduu tnúhu cáháⁿ‑n, chi sa ní níhí‑ndɨ̌ tnúhu sá ncháá xìchi ío xǐcáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii té Pǎblú.
22 No entanto, bem quiséramos ouvir de ti o que sentes; porque, quanto a esta seita, notório nos é que em toda parte se fala contra ela.
23 Te ní xáhaⁿ‑güedě nduu cùyáchí‑güedé te quixi‑güedé cundedóho‑güedé dava‑gá cuèndú cáháⁿ té Pǎblú. Te ní tnahá nduu nǐ ndatnúhu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé núú quídé vèhe‑dé, te vàí‑yu ní sáháⁿ‑yu ní xíndedóho‑yu tnúhu ní cáháⁿ‑dé, te nchàca nchaa ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé‑yu. Te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu sá ndǐi Moìsés ndɨhɨ dava‑gá cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ chídó tnùní‑güedé núú tùtú‑güedé sá dɨ́ú‑gǎ tendaha‑gǎ Crìstú quixi‑gá ñuyíú‑a. Te ní chídó tnùní‑güedé nchaa nàcuáa cada‑gá, te dɨu‑ni nàcuáa càháⁿ tutú‑güedé cada Crìstú, te ducaⁿ nǐ quide‑gá cútnàhá ní xica cuu‑gá ñuyíú‑a, núu xíǎⁿ ní cutnùní sá dɨ́ú Jèsús cúú‑gǎ Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí ní quixi ñuyíú‑a. Te núu quɨndáá iní‑yu, te ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
23 E, havendo-lhe eles assinalado um dia, muitos foram ter com ele à pousada, aos quais declarava com bom testemunho o Reino de Deus e procurava persuadi-los à fé de Jesus, tanto pela lei de Moisés como pelos profetas, desde pela manhã até à tarde.
24 Te davá‑yu ní sándáá iní‑yu tnúhu ní cáháⁿ‑dé, te davá‑yu ñá túú ní sàndáá iní‑yu.
24 E alguns criam no que se dizia, mas outros não criam.
25 Te cuèndá sá ñǎ ɨ́ɨ́ⁿ‑ní tnǔhu ni cǎháⁿ‑yu, núu xíǎⁿ cuìní‑yu núhú‑yu ni cùu. Te ní xáhaⁿ tě Pǎblú sá cúndètu tnaá‑yu cáháⁿ‑dé ɨngá tnúhu, te xǎhaⁿ‑dě:
25 E, como ficaram entre si discordes, se despediram, dizendo Paulo esta palavra: Bem falou o Espírito Santo a nossos pais pelo profeta Isaías,
26 Quɨ́hɨ́ⁿ‑n te cúñaha‑n xìi ñáyiu:
26 dizendo: Vai a este povo e dize: De ouvido, ouvireis e de maneira nenhuma entendereis; e, vendo, vereis e de maneira nenhuma percebereis.
27 chi cuèndá sá ǐo sàá iní‑ndó,
27 Porquanto o coração deste povo está endurecido, e com os ouvidos ouviram pesadamente e fecharam os olhos, para que nunca com os olhos vejam, nem com os ouvidos ouçam, nem do coração entendam, e se convertam, e eu os cure.
28 Te na càchí tnúhu‑í sá quɨ̀hɨ́ⁿ cue tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí cáháⁿ‑güedé tnúhu‑gá núú ñǎyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi ñáyiu isràél ñá túú cuìní‑yu cundedóho‑yu. Dico ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél chi cùdɨ́ɨ́ ìní‑yu cundedóho‑yu, núu xíǎⁿ naníhí tàhú‑yu —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
28 Seja-vos, pois, notório que esta salvação de Deus é enviada aos gentios, e eles a ouvirão.
29 Te sátá nǐ ndɨhɨ cuèndú ní xáhaⁿ‑dě, te ní ndeé‑yu cuánuhú‑yu ta ndàtnúhu‑yu cuáháⁿ.
29 E, havendo ele dito isto, partiram os judeus, tendo entre si grande contenda.
30 Te úú cuíá nǐ xínu ní xíndecu té Pǎblú ɨɨⁿ vehe ní cháhu‑dé. Te ní xóo cáháⁿ váha‑dé ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní xóo quɨ́hɨ́ⁿ vehe‑dé.
30 E Paulo ficou dois anos inteiros na sua própria habitação que alugara e recebia todos quantos vinham vê-lo,
31 Te ní xáhaⁿ‑dě sá ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu núu quɨndáá iní‑yu tnúhu‑gá, te vá yǒo ɨɨⁿ ni sàdɨ́ yuhu‑dé. Te mee‑ni tnǔhu Xítohó Jesucrìstú ní cáháⁿ‑dé núǔ‑yu.
31 pregando o Reino de Deus e ensinando com toda a liberdade as coisas pertencentes ao Senhor Jesus Cristo, sem impedimento algum.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 28, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.