Atos 19

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te cútnàhá ndécú‑gǎ té Àpolós ñuú Còrintú, te ní xica té Pǎblú cuáháⁿ‑dé tá yǎha‑dé mee‑ni xɨ̀tɨ́ yucu cuáháⁿ, te ní sáá‑dé ndéé ñuú Éfesú. Te ñuú‑áⁿ nǐ naníhí tnáhá‑dě ndɨhɨ cue tée sàndáá iní tnúhu Jèsús.
1 Enquanto Apolo estava em Corinto, Paulo viajou pelas regiões do interior até chegar a Éfeso, no litoral, onde encontrou alguns discípulos.
2 Te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑dě:
2 Ele lhes perguntou: “Vocês receberam o Espírito Santo quando creram?”. “Não”, responderam eles. “Nem sequer ouvimos que existe o Espírito Santo.”
3 Te ní xáhaⁿ tùcu‑dé:
3 “Então que batismo vocês receberam?”, perguntou ele. “O batismo de João”, responderam.
4 Te ní xáhaⁿ tě Pǎblú:
4 Paulo disse: “João batizava com o batismo de arrependimento, dizendo ao povo que cresse naquele que viria depois, isto é, em Jesus”.
5 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé, núu xíǎⁿ ní sandute‑güedé nàcuáa ní dándǒo tnúhu Jèsús.
5 Assim que ouviram isso, foram batizados em nome do Senhor Jesus.
6 Te ní sacáⁿ ndodo té Pǎblú ndahá‑dé dɨ́quɨ́‑güedě, te òré‑ni ní quexìo Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndecu ndɨhɨ‑güedé, te ní ngüíta‑güedé ní cáháⁿ‑güedé tnúhu sá dácàhu iní ñáhá Espíritú‑gá, tnúhu sá ñà túú xìní‑güedé cáháⁿ‑güedé, te ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí nàcuáa ní dácáhú ìní ñáhá Espíritú‑gá xii‑güedé.
6 Paulo lhes impôs as mãos e o Espírito Santo veio sobre eles, e falaram em línguas e profetizaram.
7 Te cùu datná úxúú tnàhá‑güedé.
7 Eram ao todo uns doze homens.
8 Te té Pǎblú ní sáháⁿ‑dé veñúhu ñáyiu isràél ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé‑yu, te úní yóó nǐ xínu ní xica cuu‑dé veñúhu‑yu. Te ío váha ñùhu dɨ́quɨ́‑dě tnúhu cáháⁿ‑dé, núu xíǎⁿ ní cuyɨɨ‑dě ní cáháⁿ‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě sá quɨ̀ndáá iní‑yu tnúhu Jèsús, te ducaⁿ te ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
8 Em seguida, Paulo foi à sinagoga e ali pregou corajosamente durante três meses, argumentando de modo convincente sobre o reino de Deus.
9 Te davá‑yu ío sàá iní‑yu ñá ní cuìní‑yu quɨndáá iní‑yu, te ío ní cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá Jèsús xɨtɨ́ veñúhu núú dàva‑gá‑yu. Te té Pǎblú ní ndee‑dé veñúhu cuáháⁿ‑dé ndɨhɨ ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús. Te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ní sáháⁿ‑dé scuèlá té Tìranú ní dácuáhá ñàha‑dé xií‑yu.
9 Mas alguns deles se mostraram endurecidos, rejeitaram a mensagem e falaram publicamente contra o Caminho. Paulo, então, deixou a sinagoga e levou consigo os discípulos, passando a realizar discussões diárias na escola de Tirano.
10 Te úú cuíá ducaⁿ nǐ sáháⁿ‑dé scuèlá ní dácuáhá‑dě ñáyiu. Te nchaa ñáyiu isràél ñáyiu ndècu nɨhií distrìtú Àsiá ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní xíndedóho‑yu tnúhu Jèsús.
10 Isso continuou durante os dois anos seguintes, e gente de toda a província da Ásia, tanto judeus como gregos, ouviu a palavra do Senhor.
11 Te té Pǎblú ío ní chindee ñàha Yá Ndiǒxí xii‑dé ní quide‑dé vài núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada.
11 Deus concedeu a Paulo o poder de realizar milagres extraordinários.
12 Te pàñú dɨ́quɨ́‑dě ndɨhɨ dóó cándèé núú yɨ́quɨ́‑dě ní xícáⁿ‑yu nèhé‑yu ní sáháⁿ núú ndécú ñǎyiu cùhú, te xíǎⁿ ní tnɨɨ ñáyiu cùhú ndɨhɨ ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha, te ní ndúha‑yu.
12 Quando lenços ou aventais usados por ele eram colocados sobre enfermos, estes eram curados de suas doenças e deles saíam espíritos malignos.
13 Te ñuú Isràél véxi cue tée tatna xìca cuu‑güedé quídé tǎtna‑güedé ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha. Te ní ngüíta‑güedé ní cacu nèhe‑güedé Jèsús cuèndá quee espíritú‑áⁿ yɨquɨ cùñú‑yu, te ní xáhaⁿ‑güedě:
13 Alguns judeus viajavam pelas cidades expulsando espíritos malignos. Tentavam usar o nome do Senhor Jesus, dizendo: “Ordeno que saia em nome de Jesus, a quem Paulo anuncia!”.
14 Te úsá tnàhá‑güedé ducaⁿ nǐ xóo cada‑güedé. Te tǎtá‑güedě ní xínani‑dě Èsevá, te tée‑áⁿ nǐ cuu‑dé dútú cúnùu.
14 Os homens que faziam isso eram os sete filhos de Ceva, um dos principais sacerdotes.
15 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑güedé, te ní xáhaⁿ espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ xii‑güedé:
15 Certa ocasião, o espírito maligno respondeu: “Eu conheço Jesus e conheço Paulo, mas quem são vocês?”.
16 Te tée yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ ndanchita‑dé ní tnɨɨ‑dé cue tée quìde tátna‑áⁿ, te ní ndɨhɨ dóó‑güedě ní ndátá‑dě, te ní dánǐcuèhé ñáhá‑dě xii‑güedé, te ní xinu‑güedé cuáháⁿ‑güedé.
16 O homem possuído pelo espírito maligno saltou em cima deles e os atacou com tanta violência que fugiram da casa, despidos e feridos.
17 Te nchaa ñáyiu isràél ndécú ñùú Éfesú ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu ndècu dɨu‑ni ñuú‑áⁿ nǐ níhǐ‑yu tnúhu nàcuáa ní cuu, te ío ní yùhú‑yu, te vàí‑yu ní cachí sá ǐo càhnu cuu Xítohó Jesucrìstú.
17 A notícia do ocorrido se espalhou rapidamente por toda a cidade de Éfeso, tanto entre judeus como entre gregos, e sobre eles veio um temor reverente, e o nome do Senhor Jesus era engrandecido.
18 Te dava ñáyiu ní sándáá iní‑xi tnúhu Jèsús ní sáháⁿ‑yu núú ndécú tě Pǎblú, ndɨhɨ núú ndécú nchàa ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá ní náhmá‑yu nàcuáa ní xóo cadá‑yu.
18 Muitos dos que creram confessaram suas obras pecaminosas.
19 Te tɨtnɨ́ ñáyiu ni xóo cada ndùu nehé‑yu tutú‑yu ní sáháⁿ núú ndécú nchàa ñáyiu sàndáá iní‑xi tnúhu‑gá, te yàcáⁿ ní ndada cuèndá‑yu sá ǐo yahu ní sáha‑yu tutú‑yu, chi ndéé údico úxí mǐl díhúⁿ cuìxíⁿ ní sáha‑yu núú ncháá. Te nchaá‑yu ní sahmí‑yu tutú‑yu.
19 Vários deles, que haviam praticado feitiçaria, trouxeram seus livros de encantamentos e os queimaram publicamente. O valor dos livros totalizou cinquenta mil moedas de prata.
20 Te sátá nǐ cáyú nchaa tutú‑áⁿ, te vài‑gá ñáyiu ní tuhá‑yu ichi Yá Ndiǒxí, te ní sáha‑yu cuèndá sá ǐo xìni ñuhu tnúhu Yá Ndiǒxí.
20 Assim, a mensagem a respeito do Senhor se espalhou amplamente e teve efeito poderoso.
21 Te ní cachí té Pǎblú sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé distrìtú Macèdoniá ndɨhɨ distrìtú Acǎyá, te dǎtnùní núhú‑dé ñuú Jerusàlén, te ducaⁿ te dǎtnùní quɨ́hɨ́ⁿ‑dé ñuú Ròmá.
21 Depois disso, Paulo se sentiu impelido pelo Espírito a passar pela Macedônia e a Acaia antes de ir a Jerusalém. “E, de lá, devo prosseguir para Roma!”, disse ele.
22 Te ndècu ndɨhɨ‑dé té Timùteú ndɨhɨ té Èrastú cue tée chìndee ñaha xii‑dé. Te té Pǎblú ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé sá códó nùu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ Macèdoniá, te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te mee‑dě ní quendóo‑dé.
22 Então, enviou adiante dele à Macedônia dois assistentes, Timóteo e Erasto, e permaneceu um pouco mais na província da Ásia.
23 Te dàvá‑áⁿ ǐo ní cudéěⁿ‑yu núú nchàa ñáyiu ní tuha ichi Yá Ndiǒxí.
23 Por essa época, houve enorme tumulto em Éfeso por causa do Caminho.
24 Te ɨɨⁿ tée ñuú Éfesú nání‑dě Demètriú. Te tée‑áⁿ nǐ xóo canehe chìuⁿ‑dé mee‑ni dǐhúⁿ cuìxíⁿ ní xóo cadúha‑dé veñúhu lǐhli, dàtná cuìní‑ndó càa veñúhu Diàná sá cúú ndiǒxǐ‑yu. Te vài díhúⁿ nǐ xóo níhí‑dě ndɨhɨ cue tée ní xóo cada chìuⁿ ndɨhɨ‑dé.
24 Começou com Demétrio, ourives que fabricava modelos de prata do templo da deusa grega Ártemis e que empregava muitos artífices.
25 Te ní cana‑dé cue tée quìde chiuⁿ ndɨhɨ‑dé, ndɨhɨ nchaa cue tée quìde chiuⁿ ndɨhɨ díhúⁿ cuìxíⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé:
25 Ele os reuniu a outros que trabalhavam em ofícios semelhantes e disse: “Senhores, vocês sabem que nossa prosperidade vem deste empreendimento.
26 Te nàha‑ndo sá càchí té Pǎblú sá ñà dɨ́ú ndiǒxí cúú sǎ nǐ cadúha ñáyiu ñuyíú‑a. Te ducaⁿ càháⁿ‑dé ñuú‑ó, te ducaⁿ‑ni càháⁿ‑dé nɨhìí distrìtú Àsiá, te ío‑gá vài ñáyiu sàndáá iní tnúhu càháⁿ‑dé.
26 Mas, como vocês viram e ouviram, esse sujeito, Paulo, convenceu muita gente de que deuses feitos por mãos humanas não são deuses de verdade. Fez isso não apenas aqui em Éfeso, mas em toda a província.
27 Te ío úhú nǔu na cuǐta chìuⁿ quide‑o, vá yǒo‑gá cuaaⁿ sá cádǔha‑o. Te ngüíta‑yu cáháⁿ‑yu sá veñúhu Diàná ñá túú càváha, te vá cádá càhnu‑gá‑yu sàndú‑ó. Te nàha‑ndo sá ǐo càhnu cuu Dianá, chi nchaa ñáyiu distrìtú Àsiá quídé càhnu ñahá‑yu ndɨhɨ ñáyiu xǐndecu nɨ càa xico ñuyíú —càchí té Demètriú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
27 Claro que não me refiro apenas à perda do respeito público por nossa atividade. Também me preocupa que o templo da grande deusa Ártemis perca sua influência e que esta deusa magnífica, adorada em toda a província da Ásia e ao redor do mundo, seja destituída de seu grande prestígio!”.
28 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ té Demètriú, xíǎⁿ ní cudééⁿ‑güedě núú tě Pǎblú, te uuⁿni ní cuáá‑güedé te càchí‑güedé:
28 Ao ouvir isso, ficaram furiosos e começaram a gritar: “Grande é Ártemis dos efésios!”.
29 Te nchaa ñáyiu ñuú Éfesú ndɨ̀ coyo ndɨ coyó‑yu xǐcáháⁿ‑yu. Te tnàhá úú cue tée distrìtú Macèdoniá xícá cùu‑güedé ndɨhɨ té Pǎblú, ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Gǎyú, te ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Arìstarcú. Te ní tnɨɨ‑güedé úú cue tée‑áⁿ, te cuánguɨhu coyo ndɨhɨ ñaha‑güedě vehe núú quídé‑güedě jùndá.
29 Em pouco tempo, a cidade toda estava uma confusão. O povo correu para o anfiteatro, arrastando os macedônios Gaio e Aristarco, companheiros de viagem de Paulo.
30 Te té Pǎblú cuìní‑dé quɨ́hu‑dé tnàhá‑dé vehe‑áⁿ cǎháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě ní cùu, te ñá ní dàña cue tée ní sándáá iní tnúhu‑gá.
30 Ele também quis entrar, mas os discípulos não permitiram.
31 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùnuu distritú Àsiá ní cáháⁿ váha‑güedé cuèndá té Pǎblú, te ní xáhaⁿ‑güedě xii ɨɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑güedě ní sáháⁿ‑dé ní xáhaⁿ‑dě xii té Pǎblú sá vǎ quɨ̌hu‑dé vehe núú quídé‑güedě jùndá.
31 Alguns amigos de Paulo, oficiais da província, também lhe enviaram um recado no qual suplicaram que não arriscasse a vida entrando no anfiteatro.
32 Te uuⁿni ní cuáá‑yu nchaá‑yu, te ñá ɨ́ɨ́ⁿ‑ní tnǔhu ni cǎháⁿ‑yu, chi ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ tnǔhu ní cáháⁿ‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu. Te chitu‑gǎ ñáyiu ñá ní cùtnuní iní‑yu ná cuèndá ní dátàcá ñáhá‑güedě xɨtɨ́ vehe‑áⁿ, chi ñá ɨ́ɨ́ⁿ‑ní tnǔhu ni cǎháⁿ‑yu.
32 Lá dentro, em polvorosa, o povo todo gritava, e cada um dizia uma coisa. Na verdade, a maioria nem sabia por que estava ali.
33 Te davá‑yu ní cáháⁿ‑yu sá cuěchi té Lìjandrú cúú‑xí, chi ní xáhaⁿ ñǎyiu isràél xii‑dé sá càháⁿ‑dé yuhú‑yu chindee tnǔhu ñaha‑dě xií‑yu. Te ní quide‑dé ndaha‑dé núǔ‑yu sá cúndèdóho‑yu tnúhu cáháⁿ‑dé chindee tnúhu ñaha‑dě xií‑yu yòtnúhu.
33 Entre a multidão, os judeus empurraram Alexandre para a frente e ordenaram que explicasse a situação. Ele fez sinal pedindo silêncio e tentou falar.
34 Te ní cutnùní iní‑yu sá těe isràél cúú‑dě, te uuⁿni ní cuáá tucú‑yu, ñá ní dàñá‑yu cáháⁿ‑dé, te càchí‑yu:
34 No entanto, quando a multidão percebeu que ele era judeu, começou a gritar novamente e continuou por cerca de duas horas: “Grande é Ártemis dos efésios!”.
35 Te tée cùu secretariú‑ni‑gá ní cáháⁿ‑dé, te dǎtnùní cuèé cuèé ní sadɨ́‑yu yuhú‑yu. Te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu:
35 Por fim, o escrivão da cidade conseguiu acalmar a multidão e disse: “Cidadãos de Éfeso, todos sabem que Éfeso é a guardiã do templo da grande Ártemis, cuja imagem caiu do céu para nós.
36 Te vá yǒo ɨɨⁿ càchí sá ñǎ ndàá. Te coto‑ndo mèe‑ndo, te vá cuìdó‑ndó càda‑ndo, te vá cuìdó‑ndó cǎháⁿ‑ndó.
36 Portanto, sendo este um fato inegável, acalmem-se e não façam nada precipitadamente.
37 Te ná cuèndá ndécá‑ndó cuè tée‑áⁿ věxi, te ñá túú nǎ ní quìde‑güedé, te ñá túú nǎ ní dùhu‑güedé veñúhu, te ñá túú càháⁿ cuèhé‑güedé cuèndá Diàná.
37 Vocês trouxeram estes homens aqui, mas eles não roubaram nada do templo nem disseram coisa alguma contra nossa deusa.
38 Te núu ìó yoo nàá ndɨhɨ ñaha xìi té Demètriú ndɨhɨ cue tée quìde chiuⁿ ndɨhɨ‑dé, te quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé cacáⁿ cuéchi‑güedé núú cuè tée cùchiuⁿ. Te cue tée cùchiuⁿ na cundoho‑güedé nǔu quehndé‑güedé cuéchi‑yu àdi ñáhá.
38 “Se Demétrio e seus artífices têm alguma queixa contra eles, os tribunais estão abertos e há oficiais disponíveis para ouvir o caso. Que façam acusações formais.
39 Àdi ío‑gá ná cuèndú ñúhú ìní‑ndó, te cáháⁿ‑ndó òré ná cóó jùndá.
39 E, se há outras queixas que desejam apresentar, elas podem ser resolvidas em assembleia, conforme a lei.
40 Te ío úhú nǔu na nìhí tée tàxi tnuní ñáhá xìi‑o tnúhu sá dúhá ǐo quìde dusaⁿ‑o, te cachí‑dé sá ndècuéchi‑o chi ñá túú sàndáá iní‑ó‑dě quesaha‑dě. Te ñá túú tnàhí ndùu váha‑xi sá dúhá càda‑o ni cuu, te vitna duha ní quide‑o, te ñá cútnùní iní‑ó nǎsa cúñaha‑o xìi tée tàxi tnuní ñáhá xìi‑o núu na càna ñaha‑dé —càchí tée cùu secretariú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
40 Corremos o perigo de ser acusados de provocar desordem, pois não há motivo para este tumulto. E, se exigirem de nós uma explicação, não teremos o que dizer”.
41 Te ní xáhaⁿ‑dě sá nùhú‑yu te ní ndɨhɨ́‑yu cuánuhú.
41 Então os despediu, e a multidão se dispersou.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.