Atos 14

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te ní quexìo té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ñuú Ìconiú. Te ní sáháⁿ‑güedé veñúhu ñáyiu isràél, te ío váha ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí, te vài ñáyiu isràél ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé também foram à sinagoga judaica e falaram de tal modo que muitos creram, tanto judeus como gentios.
2 Te dava ñáyiu isràél ñá ní sàndáá iní‑yu, te ní cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé cuèndá sá vǎ quɨ̀ndáá iní ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
2 Alguns dos judeus que não creram, porém, incitaram os gentios e envenenaram a mente deles contra Paulo e Barnabé.
3 Te ní xíndecu‑güedé tɨtnɨ́ nduu, te ñá túú tnàhí ni yùhú‑güedé ní dácuáhá‑güedě ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí. Te mee‑gǎ ní chindee ñàha‑gá ní quide‑güedé tɨtnɨ́ núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te ío ní cuñúhu‑yu. Te ducaⁿ nǐ quide‑gá cuèndá cutnùní iní‑yu sá ndàá càháⁿ‑güedé sá méé‑gǎ ío cùu iní ñáhá‑gǎ xií‑yu, te naníhí tàhú‑yu núu na quɨ̀ndáá iní‑yu tnúhu‑gá.
3 Ainda assim, os apóstolos passaram bastante tempo ali, falando corajosamente da graça do Senhor, que confirmava a mensagem deles concedendo-lhes poder para realizar sinais e maravilhas.
4 Te ní quee dava ñáyiu ñuú Ìconiú, davá‑yu cùndɨhɨ́‑yu ñáyiu isràél ñáyiu ñá túú sàndáá iní tnúhu Jèsús. Te davá‑yu cùndɨhɨ́‑yu cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús càháⁿ tnúhu‑gá.
4 Com isso, o povo da cidade ficou dividido: alguns tomaram partido dos judeus, e outros, dos apóstolos.
5 Te ñáyiu isràél ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu ñá túú sàndáá iní‑xi ní cuu ɨɨⁿnùú‑yu ndɨhɨ cue tée cùnuu sá cánǐ‑yu‑güedé, te cuáha yúú ñáhǎ‑yu xii‑güedé.
5 Então um grupo de gentios, judeus e seus líderes resolveu atacá-los e apedrejá-los.
6 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní níhí‑güedě tnúhu sá cuìní‑yu canìhá‑yu, núu xíǎⁿ dayuhu nǐ quee‑güedé cuáháⁿ‑güedé ñuú Lìstrá ndɨhɨ ñuú Dèrbé. Te ndɨ ndùú ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi Licaoniá. Te ní sáháⁿ‑güedé dava‑gá ñuú lǐhli càa yatni xíáⁿ.
6 Quando os apóstolos souberam disso, fugiram para a região da Licaônia, para as cidades de Listra e Derbe e seus arredores.
7 Te nchaa ñuú‑áⁿ nǐ cáháⁿ‑güedé tnúhu Jèsús.
7 E ali anunciaram as boas-novas.
8 Te ñuú Lìstrá ndécú ɨ̀ɨⁿ tée yacua, mee‑ni nùcóo‑dé chi ducaⁿ tnàhí càa‑dé ní cacu‑dé.
8 Enquanto estavam em Listra, Paulo e Barnabé encontraram um homem com os pés aleijados. Sofria desse problema desde o nascimento e, portanto, nunca tinha andado. Estava sentado
9 Te ndèdóho‑dé tnúhu càháⁿ té Pǎblú, te ní cutnùní iní té Pǎblú sá ǐo sàndáá iní tée yacua‑ǎⁿ sǎ Yǎ Ndiǒxí cada tátna ñaha‑gǎ xii‑dé, núu xíǎⁿ ní xíndéhé ñàha váha té Pǎblú xii‑dé.
9 e ouvia Paulo pregar. Paulo olhou diretamente para ele e, vendo que ele tinha fé para ser curado,
10 Te té Pǎblú ní cáháⁿ níhi‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě:
10 disse em alta voz: “Levante-se!”. O homem se levantou de um salto e começou a andar.
11 Te òré ní xiní‑yu sá tě Pǎblú ní quide tátna‑dé tée yacua‑ǎⁿ, te nchaá‑yu ní cáháⁿ‑yu tnúhu mèé‑yu tnúhu Licàoniá. Te ní cáháⁿ níhi‑yu, te xǐtnàhá‑yu:
11 A multidão, vendo o que Paulo havia feito, gritou no dialeto local: “Os deuses vieram até nós em forma de homens!”.
12 Te ní cachí‑yu sá tě Bèé cúú‑dě ndiǒxí dánàní‑yu Jǔpitér, te té Pǎblú cúú‑dě ndiǒxí dánàní‑yu Mèrcuriú, chi cuèndá tée‑áⁿ cúú‑dě tée càháⁿ.
12 Concluíram que Barnabé era o deus grego Zeus, e Paulo, o deus Hermes, pois era ele quem proclamava a mensagem.
13 Te càa ɨɨⁿ veñúhu yuhu ñùú‑áⁿ núú quídé càhnú‑yu ndiǒxí sá dánàní‑yu Jǔpitér. Te dútú yɨ́ndàha veñúhu‑áⁿ ndécá‑dě ɨɨⁿ ǔú ndɨcutu cuáháⁿ quehé veñúhu, te ñùhu itá dúcúⁿ‑güedɨ. Te cue quɨtɨ‑áⁿ cahni‑dé cada càhnu‑dé ndɨhɨ́‑yu té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní cùu, chi ducaⁿ quìdé‑yu quìde cahnú‑yu ndiǒxǐ‑yu.
13 O sacerdote do templo de Zeus, que ficava na entrada da cidade, trouxe touros e coroas de flores até as portas da cidade, pois ele e a multidão queriam oferecer sacrifícios aos apóstolos.
14 Te té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní níhí‑güedě tnúhu nàcuáa sàni iní‑yu cadá‑yu, te ní ndátá‑güedě dóó‑güedě cuèndá cutnùní iní‑yu sá ñǎ tnàhá iní‑güedé nàcuáa sàni iní‑yu cadá‑yu. Te xìnu‑güedé cuánguɨhu‑güedé tnuú‑yu, te níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě:
14 Quando Barnabé e Paulo ouviram o que estava acontecendo, rasgaram as roupas e correram para o meio do povo, gritando:
15 —¿Ná cuèndá ducaⁿ cuìní‑ndó càda‑ndo? Te dɨu‑ni tnàha ñáyiu‑ndo cùu‑ndɨ́, dìcó‑ni tnúhu Yá Ndiǒxí véxi‑ndɨ́ dacuàha ñaha‑ndɨ́ xii‑ndo cuèndá sá vǎ cádá‑gǎ‑ndó nàcuáa quìde‑ndo, te quɨndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí, chi ɨɨⁿdìi‑ni Yá Ndiǒxí ndécú. Te dɨu‑gá ní cadúha‑gá andɨu ndɨ̀hɨ ñuyíú‑a ndɨhɨ làmár ndɨhɨ nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a.
15 “Amigos, por que vocês estão fazendo isso? Somos homens como vocês! Viemos lhes anunciar as boas-novas, para que abandonem estas coisas sem valor e se voltem para o Deus vivo, que fez os céus e a terra, o mar e tudo que neles há.
16 Te ndéé sanaha nǐ dáñá Yǎ Ndiǒxí ní quidé‑yu nàcuáa cuáháⁿ iní méě‑yu.
16 No passado, ele permitiu que as nações seguissem seus próprios caminhos,
17 Te ní xóo cada‑gá sá vǎha cuèndá cutnùní iní‑yu sá ǐo váha iní‑gá. Te dɨu‑gá dácùuⁿ‑gá dáú, te tàxi‑gá sá nchító‑ó chi xìto‑gá nchaa tatá xítú‑ó, te xíǎⁿ cúdɨ̌ɨ́ ìní‑ó ndècu‑o ñuyíú‑a —càchí té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu.
17 mas nunca as deixou sem evidências de sua existência e de sua bondade. Ele lhes concede chuvas e boas colheitas, e também alimento e um coração alegre”.
18 Te cuěi ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě nchaa tnúhu‑áⁿ, dico ío úhú ní sándáá iní‑yu ñá ní sàhní‑yu ndɨcutu‑áⁿ chi cuèndá ducaⁿ tnàhí quìdé‑yu sàhní‑yu ndɨcutu òré quídé càhnú‑yu ndiǒxǐ‑yu.
18 Apesar dessas palavras, Paulo e Barnabé tiveram dificuldade para impedir que o povo lhes oferecesse sacrifícios.
19 Te ñuú Antiòquiá ndɨhɨ ñuú Ìconiú xǐndecu dava ñáyiu isràél, te ní queé‑yu cuáháⁿ‑yu ñuú Lìstrá núú ndécú tě Pǎblú. Te xíáⁿ nǐ quexìó‑yu te ní xáhǎⁿ‑yu xii ñáyiu dii ñùú xíáⁿ sǎ cáhnǐ‑yu té Pǎblú. Te ní sáha yúú ñáhǎ‑yu xii‑dé, te ní cáhǎⁿ‑yu sá nǐ xíhí‑dé, te ní tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑dé, te tàñuhu ñaha‑güedé xii‑dé cuáháⁿ ɨɨⁿ xio yuhu ñùú ní sá dáquéné ñàha‑güedé.
19 Então alguns judeus chegaram de Antioquia e Icônio e instigaram a multidão. Apedrejaram Paulo e o arrastaram para fora da cidade, pensando que ele estivesse morto.
20 Te ní quexìo cue ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús núú cátùu‑dé‑áⁿ, te ní nadúcúⁿ ndèé ñáhǎ‑yu xii‑dé, te nɨni xǐnutnɨ́ɨ‑yu‑áⁿ nǐ ndacóo‑dé cuánuhú ndɨhɨ ñaha tùcu‑dé xií‑yu xɨtɨ́ ñuú. Te nduu tněé‑áⁿ nǐ ndee‑dé ndɨhɨ té Bèé cuáháⁿ‑güedé ñuú Dèrbé.
20 No entanto, quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou novamente na cidade. No dia seguinte, partiu com Barnabé para Derbe.
21 Te ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí ñuú‑áⁿ, te ío vài ñáyiu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá. Te dǎtnùní ní quee‑güedé cuáháⁿ tucu‑güedé ñuú Lìstrá, ndɨhɨ ñuú Ìconiú, ndɨhɨ ñuú Antiòquiá.
21 Depois de terem anunciado as boas-novas em Derbe e feito muitos discípulos, Paulo e Barnabé voltaram a Listra, Icônio e Antioquia da Pisídia,
22 Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu sá vǎ dáñá nìhnú‑yu tnúhu Jèsús. Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑güedé, te vìhi‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu, te ní xáhaⁿ‑güedě:
22 onde fortaleceram os discípulos. Eles os encorajaram a permanecer na fé, lembrando-os de que é necessário passar por muitos sofrimentos até entrar no reino de Deus.
23 Te ní sáháⁿ‑güedé ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi núú ndécú ñǎyiu dàcuaha tnúhu Yá Ndiǒxí, te ní taxi ndecu‑güedé cue tée quɨndaha ñàha xií‑yu, te ní cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé Yǎ Ndiǒxí, te ñá túú tnàhí ná ní xèxi‑güedé cuèndá sá nǐ cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé‑gá. Te ní xáhaⁿ‑güedě sá Yǎ Ndiǒxí coto ñaha‑gǎ xií‑yu chi dɨu‑ni‑gá ní sándáá iní‑yu.
23 Paulo e Barnabé também escolheram presbíteros em cada igreja e, com orações e jejuns, os entregaram aos cuidados do Senhor, em quem haviam crido.
24 — ausente —
24 Então viajaram de volta pela Pisídia até a Panfília.
25 — ausente —
25 Pregaram a palavra em Perge e desceram para Atália.
26 Te yàcáⁿ ní quée‑güedé bàrcú cuánuhú tucu‑güedé ñuú Antiòquiá. Te ñuú‑áⁿ cúú‑xí ñùú núú nǐ xícáⁿ táhǔ‑yu núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá chíndèe ñaha‑gá xii‑güedé chìuⁿ quide‑güedé. Te cuèndá sá nǐ ndɨhɨ chìuⁿ‑güedé nchaa ñuú núú nǐ sáháⁿ‑güedé, núu xíǎⁿ cuánuhú‑na‑güedé.
26 Por fim, voltaram de navio para Antioquia, onde sua viagem tinha começado e onde haviam sido entregues à graça de Deus para realizar o trabalho que agora completavam.
27 Te ní ndexìo‑güedé ñuú‑áⁿ, te ní cana‑güedé nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, te ní cani‑güedé cuèndú núǔ‑yu nchaa nàcuáa ní cuu núú nǐ sáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: “Yá Ndiǒxí ío ní chindee ñàha‑gá xii‑ndɨ́ ní cáháⁿ‑ndɨ́ tnúhu‑gá núú nǐ sáháⁿ‑ndɨ́, te mee‑gǎ ní quide sá tnàhá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní xíndedóho‑yu tnúhu‑gá cuèndá quɨ́ndáá iní‑yu”, càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu.
27 Quando chegaram a Antioquia, reuniram a igreja e relataram tudo que Deus tinha feito por meio deles e como tinha aberto a porta da fé também para os gentios.
28 Te vài nduu ní xíndecu‑güedé ñuú Antiòquiá ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní sándáá iní tnúhu Jèsús.
28 E permaneceram ali com os discípulos por muito tempo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.