Atos 14
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA
1 Te ní quexìo té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ñuú Ìconiú. Te ní sáháⁿ‑güedé veñúhu ñáyiu isràél, te ío váha ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí, te vài ñáyiu isràél ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé entraram juntos na sinagoga judaica e falaram de tal modo, que veio a crer grande multidão, tanto de judeus como de gregos.
2 Te dava ñáyiu isràél ñá ní sàndáá iní‑yu, te ní cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé cuèndá sá vǎ quɨ̀ndáá iní ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
2 Mas os judeus que não tinham crido incitaram e irritaram os ânimos dos gentios contra os irmãos.
3 Te ní xíndecu‑güedé tɨtnɨ́ nduu, te ñá túú tnàhí ni yùhú‑güedé ní dácuáhá‑güedě ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí. Te mee‑gǎ ní chindee ñàha‑gá ní quide‑güedé tɨtnɨ́ núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te ío ní cuñúhu‑yu. Te ducaⁿ nǐ quide‑gá cuèndá cutnùní iní‑yu sá ndàá càháⁿ‑güedé sá méé‑gǎ ío cùu iní ñáhá‑gǎ xií‑yu, te naníhí tàhú‑yu núu na quɨ̀ndáá iní‑yu tnúhu‑gá.
3 Entretanto, Paulo e Barnabé ficaram bastante tempo em Icônio, falando ousadamente no Senhor, o qual confirmava a palavra da sua graça, concedendo que, por mão deles, se fizessem sinais e prodígios.
4 Te ní quee dava ñáyiu ñuú Ìconiú, davá‑yu cùndɨhɨ́‑yu ñáyiu isràél ñáyiu ñá túú sàndáá iní tnúhu Jèsús. Te davá‑yu cùndɨhɨ́‑yu cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús càháⁿ tnúhu‑gá.
4 Mas o povo da cidade se dividiu: uns eram pelos judeus; outros, pelos apóstolos.
5 Te ñáyiu isràél ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu ñá túú sàndáá iní‑xi ní cuu ɨɨⁿnùú‑yu ndɨhɨ cue tée cùnuu sá cánǐ‑yu‑güedé, te cuáha yúú ñáhǎ‑yu xii‑güedé.
5 Então surgiu um movimento entre os gentios e os judeus, com o apoio das suas autoridades, para os maltratar e apedrejar.
6 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní níhí‑güedě tnúhu sá cuìní‑yu canìhá‑yu, núu xíǎⁿ dayuhu nǐ quee‑güedé cuáháⁿ‑güedé ñuú Lìstrá ndɨhɨ ñuú Dèrbé. Te ndɨ ndùú ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi Licaoniá. Te ní sáháⁿ‑güedé dava‑gá ñuú lǐhli càa yatni xíáⁿ.
6 Quando Paulo e Barnabé souberam disso, fugiram para Listra e Derbe, cidades da Licaônia, e para as regiões vizinhas,
7 Te nchaa ñuú‑áⁿ nǐ cáháⁿ‑güedé tnúhu Jèsús.
7 onde anunciaram o evangelho.
8 Te ñuú Lìstrá ndécú ɨ̀ɨⁿ tée yacua, mee‑ni nùcóo‑dé chi ducaⁿ tnàhí càa‑dé ní cacu‑dé.
8 Em Listra, costumava estar sentado certo homem aleijado, paralítico desde o seu nascimento, e que nunca tinha conseguido andar.
9 Te ndèdóho‑dé tnúhu càháⁿ té Pǎblú, te ní cutnùní iní té Pǎblú sá ǐo sàndáá iní tée yacua‑ǎⁿ sǎ Yǎ Ndiǒxí cada tátna ñaha‑gǎ xii‑dé, núu xíǎⁿ ní xíndéhé ñàha váha té Pǎblú xii‑dé.
9 Esse homem ouviu Paulo falar. Quando Paulo fixou nele os olhos e viu que ele tinha fé para ser curado,
10 Te té Pǎblú ní cáháⁿ níhi‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě:
10 disse a ele em voz alta: — Levante-se direito sobre os pés! O homem saltou e começou a andar.
11 Te òré ní xiní‑yu sá tě Pǎblú ní quide tátna‑dé tée yacua‑ǎⁿ, te nchaá‑yu ní cáháⁿ‑yu tnúhu mèé‑yu tnúhu Licàoniá. Te ní cáháⁿ níhi‑yu, te xǐtnàhá‑yu:
11 Quando as multidões viram o que Paulo tinha feito, gritaram em língua licaônica: — Os deuses, em forma de homens, desceram até nós.
12 Te ní cachí‑yu sá tě Bèé cúú‑dě ndiǒxí dánàní‑yu Jǔpitér, te té Pǎblú cúú‑dě ndiǒxí dánàní‑yu Mèrcuriú, chi cuèndá tée‑áⁿ cúú‑dě tée càháⁿ.
12 A Barnabé chamavam Júpiter, e a Paulo, Mercúrio, porque este era o principal portador da palavra.
13 Te càa ɨɨⁿ veñúhu yuhu ñùú‑áⁿ núú quídé càhnú‑yu ndiǒxí sá dánàní‑yu Jǔpitér. Te dútú yɨ́ndàha veñúhu‑áⁿ ndécá‑dě ɨɨⁿ ǔú ndɨcutu cuáháⁿ quehé veñúhu, te ñùhu itá dúcúⁿ‑güedɨ. Te cue quɨtɨ‑áⁿ cahni‑dé cada càhnu‑dé ndɨhɨ́‑yu té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní cùu, chi ducaⁿ quìdé‑yu quìde cahnú‑yu ndiǒxǐ‑yu.
13 O sacerdote de Júpiter, cujo templo estava em frente da cidade, trazendo touros e grinaldas para junto dos portões da cidade, queria oferecer um sacrifício juntamente com a multidão.
14 Te té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní níhí‑güedě tnúhu nàcuáa sàni iní‑yu cadá‑yu, te ní ndátá‑güedě dóó‑güedě cuèndá cutnùní iní‑yu sá ñǎ tnàhá iní‑güedé nàcuáa sàni iní‑yu cadá‑yu. Te xìnu‑güedé cuánguɨhu‑güedé tnuú‑yu, te níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě:
14 Porém, ouvindo isto, os apóstolos Barnabé e Paulo, rasgando as suas roupas, saltaram para o meio da multidão, gritando:
15 —¿Ná cuèndá ducaⁿ cuìní‑ndó càda‑ndo? Te dɨu‑ni tnàha ñáyiu‑ndo cùu‑ndɨ́, dìcó‑ni tnúhu Yá Ndiǒxí véxi‑ndɨ́ dacuàha ñaha‑ndɨ́ xii‑ndo cuèndá sá vǎ cádá‑gǎ‑ndó nàcuáa quìde‑ndo, te quɨndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí, chi ɨɨⁿdìi‑ni Yá Ndiǒxí ndécú. Te dɨu‑gá ní cadúha‑gá andɨu ndɨ̀hɨ ñuyíú‑a ndɨhɨ làmár ndɨhɨ nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a.
15 — Senhores, por que estão fazendo isto? Nós também somos seres humanos como vocês, sujeitos aos mesmos sentimentos, e anunciamos o evangelho a vocês para que se convertam destas coisas vãs ao Deus vivo, que fez o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há.
16 Te ndéé sanaha nǐ dáñá Yǎ Ndiǒxí ní quidé‑yu nàcuáa cuáháⁿ iní méě‑yu.
16 Nas gerações passadas, Deus permitiu que todos os povos andassem nos seus próprios caminhos.
17 Te ní xóo cada‑gá sá vǎha cuèndá cutnùní iní‑yu sá ǐo váha iní‑gá. Te dɨu‑gá dácùuⁿ‑gá dáú, te tàxi‑gá sá nchító‑ó chi xìto‑gá nchaa tatá xítú‑ó, te xíǎⁿ cúdɨ̌ɨ́ ìní‑ó ndècu‑o ñuyíú‑a —càchí té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu.
17 Contudo, não deixou de dar testemunho de si mesmo, fazendo o bem, dando a vocês chuvas do céu e estações frutíferas, enchendo o coração de vocês de fartura e de alegria.
18 Te cuěi ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě nchaa tnúhu‑áⁿ, dico ío úhú ní sándáá iní‑yu ñá ní sàhní‑yu ndɨcutu‑áⁿ chi cuèndá ducaⁿ tnàhí quìdé‑yu sàhní‑yu ndɨcutu òré quídé càhnú‑yu ndiǒxǐ‑yu.
18 Dizendo isto, foi ainda com dificuldade que impediram a multidão de lhes oferecer sacrifícios.
19 Te ñuú Antiòquiá ndɨhɨ ñuú Ìconiú xǐndecu dava ñáyiu isràél, te ní queé‑yu cuáháⁿ‑yu ñuú Lìstrá núú ndécú tě Pǎblú. Te xíáⁿ nǐ quexìó‑yu te ní xáhǎⁿ‑yu xii ñáyiu dii ñùú xíáⁿ sǎ cáhnǐ‑yu té Pǎblú. Te ní sáha yúú ñáhǎ‑yu xii‑dé, te ní cáhǎⁿ‑yu sá nǐ xíhí‑dé, te ní tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑dé, te tàñuhu ñaha‑güedé xii‑dé cuáháⁿ ɨɨⁿ xio yuhu ñùú ní sá dáquéné ñàha‑güedé.
19 Entretanto, chegaram judeus de Antioquia e Icônio e, instigando as multidões, apedrejaram Paulo e o arrastaram para fora da cidade, dando-o por morto.
20 Te ní quexìo cue ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús núú cátùu‑dé‑áⁿ, te ní nadúcúⁿ ndèé ñáhǎ‑yu xii‑dé, te nɨni xǐnutnɨ́ɨ‑yu‑áⁿ nǐ ndacóo‑dé cuánuhú ndɨhɨ ñaha tùcu‑dé xií‑yu xɨtɨ́ ñuú. Te nduu tněé‑áⁿ nǐ ndee‑dé ndɨhɨ té Bèé cuáháⁿ‑güedé ñuú Dèrbé.
20 Mas, quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou na cidade. No dia seguinte, foi com Barnabé para Derbe.
21 Te ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí ñuú‑áⁿ, te ío vài ñáyiu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá. Te dǎtnùní ní quee‑güedé cuáháⁿ tucu‑güedé ñuú Lìstrá, ndɨhɨ ñuú Ìconiú, ndɨhɨ ñuú Antiòquiá.
21 E, tendo anunciado o evangelho naquela cidade e feito muitos discípulos, Paulo e Barnabé voltaram para Listra, Icônio e Antioquia,
22 Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu sá vǎ dáñá nìhnú‑yu tnúhu Jèsús. Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑güedé, te vìhi‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu, te ní xáhaⁿ‑güedě:
22 fortalecendo o ânimo dos discípulos, exortando-os a permanecerem firmes na fé e mostrando que, através de muitas tribulações, nos importa entrar no Reino de Deus.
23 Te ní sáháⁿ‑güedé ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi núú ndécú ñǎyiu dàcuaha tnúhu Yá Ndiǒxí, te ní taxi ndecu‑güedé cue tée quɨndaha ñàha xií‑yu, te ní cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé Yǎ Ndiǒxí, te ñá túú tnàhí ná ní xèxi‑güedé cuèndá sá nǐ cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé‑gá. Te ní xáhaⁿ‑güedě sá Yǎ Ndiǒxí coto ñaha‑gǎ xií‑yu chi dɨu‑ni‑gá ní sándáá iní‑yu.
23 E, promovendo-lhes, em cada igreja, a eleição de presbíteros, depois de orar com jejuns, os encomendaram ao Senhor, em quem haviam crido.
24 — ausente —
24 Atravessando a Pisídia, Paulo e Barnabé se dirigiram à Panfília.
25 — ausente —
25 E, tendo anunciado a palavra em Perge, foram para Atália
26 Te yàcáⁿ ní quée‑güedé bàrcú cuánuhú tucu‑güedé ñuú Antiòquiá. Te ñuú‑áⁿ cúú‑xí ñùú núú nǐ xícáⁿ táhǔ‑yu núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá chíndèe ñaha‑gá xii‑güedé chìuⁿ quide‑güedé. Te cuèndá sá nǐ ndɨhɨ chìuⁿ‑güedé nchaa ñuú núú nǐ sáháⁿ‑güedé, núu xíǎⁿ cuánuhú‑na‑güedé.
26 e dali navegaram para Antioquia, onde tinham sido recomendados à graça de Deus para a obra que agora tinham terminado.
27 Te ní ndexìo‑güedé ñuú‑áⁿ, te ní cana‑güedé nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, te ní cani‑güedé cuèndú núǔ‑yu nchaa nàcuáa ní cuu núú nǐ sáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: “Yá Ndiǒxí ío ní chindee ñàha‑gá xii‑ndɨ́ ní cáháⁿ‑ndɨ́ tnúhu‑gá núú nǐ sáháⁿ‑ndɨ́, te mee‑gǎ ní quide sá tnàhá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní xíndedóho‑yu tnúhu‑gá cuèndá quɨ́ndáá iní‑yu”, càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu.
27 Quando chegaram a Antioquia, reuniram a igreja e relataram tudo o que Deus havia feito com eles e como tinha aberto aos gentios a porta da fé.
28 Te vài nduu ní xíndecu‑güedé ñuú Antiòquiá ndɨhɨ nchaa ñáyiu ní sándáá iní tnúhu Jèsús.
28 E permaneceram muito tempo com os discípulos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.