Atos 11

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Te cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dacuàha ñaha xii ñáyiu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá, ñáyiu ndècu distritú Jùdeá ní níhǐ‑yu tnúhu sá ñǎyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu Yá Ndiǒxí.
1 E ouviram os apóstolos, e os irmãos que estavam na Judéia, que também os gentios tinham recebido a palavra de Deus.
2 Te òré ní ndexìo té Pèlú ñuú Jerusàlén, te ñáyiu isràél ñáyiu ní cachí sá cádá nchàa nacuáa ní cáháⁿ ndíi Moìsés ní satnuhu ñàhá‑yu xii‑dé.
2 E, subindo Pedro a Jerusalém, disputavam com ele os que eram da circuncisão,
3 Te ní xáhǎⁿ‑yu xii té Pèlú:
3 Dizendo: Entraste em casa de homens incircuncisos, e comeste com eles.
4 Te té Pèlú ní cani‑dé cuèndú nàcuáa ní cuu núú nǐ sáháⁿ‑dé, te xǎhaⁿ‑dě:
4 Mas Pedro começou a fazer-lhes uma exposição por ordem, dizendo:
5 —Ní xíndecu‑í ñuú Jòpé. Te òré càháⁿ ndɨhɨ‑í Yǎ Ndiǒxí, te ní dácótó ñàha‑xi xii‑í sá věxi cuuⁿ ɨɨⁿ dóó cáhnú àndɨu, te ndùtu ndɨ cumí xɨ́quɨ́‑xi, te ní ngava‑xi núú ndécù‑í.
5 Estando eu orando na cidade de Jope, tive, num arrebatamento dos sentidos, uma visão; via um vaso, como um grande lençol que descia do céu e vinha até junto de mim.
6 Te ní xíndéhé vǎha‑í, te ní xiní‑í nchaa quɨtɨ yòdo núú‑xi. Te ɨɨⁿ xichi yòdo quɨtɨ cúmí sáhá‑xi, te ɨɨⁿ xichi yòdo quɨtɨ dééⁿ, te ɨɨⁿ xichi yòdo cóó, te ɨɨⁿ xichi yòdo quɨtɨ ndava.
6 E, pondo nele os olhos, considerei, e vi animais da terra, quadrúpedes, e feras, e répteis e aves do céu.
7 Te ní tecú dóho‑í càháⁿ ɨɨⁿ sá càháⁿ, te càchí‑xi: “Pèlú, ndacuɨ́ñɨ́ cahni‑n nděda‑ni càa quɨtɨ‑a caxi‑n‑dɨ”, cachí sá nǐ cáháⁿ‑áⁿ.
7 E ouvi uma voz que me dizia: Levanta-te, Pedro; mata e come.
8 Te ní xáhaⁿ‑ǐ: “Vá cáhnì‑í‑dɨ chi càchí tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii nchúhú ñáyiu isràél sá vǎ cúú càxi‑ndɨ́ nchaa quɨtɨ‑a”, xǎhaⁿ‑ǐ.
8 Mas eu disse: De maneira nenhuma, Senhor; pois, nunca em minha boca entrou coisa alguma comum ou imunda.
9 Te ní tecú dóho‑í càháⁿ‑ni tucu núú nǐnu, te càchí sá càháⁿ‑áⁿ: “Vá cúú càchí‑n sǎ vǎ cúú càxi‑n‑dɨ, chi mee Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá dɨ́ú nchàa quɨtɨ‑áⁿ cuu caxi‑o”, càchí sá càháⁿ‑áⁿ.
9 Mas a voz respondeu-me do céu segunda vez: Não chames tu comum ao que Deus purificou.
10 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ sá nì cáháⁿ‑áⁿ ǔní xito, te dǎtnùní cuándaa dóó‑ǎⁿ ndɨhɨ nchaa quɨtɨ‑áⁿ andɨu.
10 E sucedeu isto por três vezes; e tudo tornou a recolher-se ao céu.
11 Te òré‑ni ní quexìo úní cue tée vehe núú ndécù‑í. Te cue tée‑áⁿ nǐ tendaha ñàha ɨɨⁿ tée ñuú Cèsareá nándùcu ñaha‑güedé xii‑í.
11 E eis que, na mesma hora, pararam, junto da casa em que eu estava, três homens que me foram enviados de Cesaréia.
12 Te mee Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑xi sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑í ndɨhɨ‑güedé, te ní cachí‑xi sá ñà túú nǎ cani iní‑í. Te tnàhá íñú cue tée ndècu iha ní sáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑í, te nchaa‑ndɨ́ ní sáháⁿ‑ndɨ́ vehe té Còrneliú ñuú Cèsareá.
12 E disse-me o Espírito que fosse com eles, nada duvidando; e também estes seis irmãos foram comigo, e entramos em casa daquele homem;
13 Te ní cani‑dé cuèndú nàcuáa ní cuu ní sáháⁿ ɨɨⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí vehe‑dé, te ní quɨ́hu‑xi ndéé xɨtɨ́ vehe‑dé, te ní xáhaⁿ‑xi xìi‑dé: “Tendaha‑n cuè tée na quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé ñuú Jòpé quɨ́ngana‑güedé ɨɨⁿ tée nàni Xímú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé. Te candeca ñaha‑güedě quixi.
13 E contou-nos como vira em pé um anjo em sua casa, e lhe dissera: Envia homens a Jope, e manda chamar a Simão, que tem por sobrenome Pedro,
14 Te tée‑áⁿ cachí tnúhu‑dé nása cada‑n nàníhí tàhú‑n ndɨ̀hɨ ñadɨhɨ́‑n, ndɨhɨ landú‑n, ndɨhɨ nchaa ñáyiu xìnu cuechi vehe‑n”, duha ní xáhaⁿ espíritú‑áⁿ xii té Còrneliú.
14 O qual te dirá palavras com que te salves, tu e toda a tua casa.
15 Te òré ní ngüíta‑í càháⁿ ndɨhɨ‑í‑yu ní quexìo Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndecu ndɨhɨ́‑yu dàtná ní quide‑xi cútnàhá ní taxi Yá Ndiǒxí Espíritú‑gá ndéé díhna ní ngúndecu ndɨhɨ nchoo.
15 E, quando comecei a falar, caiu sobre eles o Espírito Santo, como também sobre nós ao princípio.
16 Te ní ndacu iní‑í nàcuáa ní cáháⁿ Xítohó Jesucrìstú, te duha ní cachí‑gá: “Té Juàá ní xóo dacuàndute‑dé ñáyiu, dico yúhú sǎñaha‑ǐ Espíritú Yǎ Ndiǒxí cundecu ndɨhɨ́‑yu”, duha ní cachí‑gá.
16 E lembrei-me do dito do Senhor, quando disse: João certamente batizou com água; mas vós sereis batizados com o Espírito Santo.
17 Te Yá Ndiǒxí ní sáñaha‑gǎ Espíritú‑gá cundecu ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél dàtná ní quide‑gá cútnàhá ní sándáá iní‑ó tnǔhu Jèsús, núu xíǎⁿ vá càchí‑í sá vǎ cúú càda‑í ɨɨⁿ sá cuìní Yǎ Ndiǒxí cada‑í —càchí té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
17 Portanto, se Deus lhes deu o mesmo dom que a nós, quando havemos crido no Senhor Jesus Cristo, quem era então eu, para que pudesse resistir a Deus?
18 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ tě Pèlú, te ñá túú‑gǎ ná tnúhu ni cǎháⁿ‑yu, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu nchaa nàcuáa ní quide Yá Ndiǒxí, te ní xítnàhá‑yu:
18 E, ouvindo estas coisas, apaziguaram-se, e glorificaram a Deus, dizendo: Na verdade até aos gentios deu Deus o arrependimento para a vida.
19 Te sátá nǐ sahni‑güedé té Těvá, te ní cuiní‑güedé cada úhú‑güedé nchaa ñáyiu ní sándáá iní‑xi tnúhu Jèsús, te ní xíté nuú‑yu ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ ñuú. Te davá‑yu cuáháⁿ‑yu ndéé distrìtú Fèniciá ndɨhɨ distrìtú Chìpré ndɨhɨ ñuú Antiòquiá. Te ní cáháⁿ‑yu tnúhu Jèsús núú mee‑ni ñǎyiu isràél, te ñá ní xǐtnǔhu‑yu dava‑gá‑yu.
19 E os que foram dispersos pela perseguição que sucedeu por causa de Estêvão caminharam até à Fenícia, Chipre e Antioquia, não anunciando a ninguém a palavra, senão somente aos judeus.
20 Te dava‑gá ñáyiu distrìtú Chìpré ndɨhɨ ñáyiu ñuú Cìrené ní sáháⁿ‑yu ñuú Antiòquiá. Te ñá dɨ́ú mèe‑ni ñáyiu isràél ní cǎháⁿ ndɨhɨ́‑yu, chi tnàhá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ní xáhǎⁿ‑yu tnúhu Jèsús.
20 E havia entre eles alguns homens chíprios e cirenenses, os quais entrando em Antioquia falaram aos gregos, anunciando o Senhor Jesus.
21 Te ní chindee ñàha‑gá xii ñáyiu càháⁿ tnúhu‑gá, te vài‑gá‑yu ní sándáá iní‑yu‑gá chi ní tuhá‑yu ichi‑gá.
21 E a mão do Senhor era com eles; e grande número creu e se converteu ao Senhor.
22 Te ñáyiu ndècu ñuú Jerusàlén ñáyiu ní sándáá iní tnúhu Jèsús ní níhǐ‑yu tnúhu nàcuáa ní cuu, núu xíǎⁿ ní tendàhá‑yu té Bèé cuáháⁿ‑dé ñuú Antiòquiá.
22 E chegou a fama destas coisas aos ouvidos da igreja que estava em Jerusalém; e enviaram Barnabé a Antioquia.
23 Te òré ní quexìo té Bèé, te ní xiní‑dé nàcuáa ní quide ñaha‑gǎ xií‑yu sá nǐ naníhí tàhú‑yu, núu xíǎⁿ ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé. Te ní dácáhú ìní ñáhá‑dě, te ní xáhaⁿ‑dě:
23 O qual, quando chegou, e viu a graça de Deus, se alegrou, e exortou a todos a que permanecessem no Senhor, com propósito de coração;
24 Te té Bèé cúú‑dě ɨɨⁿ tée váha iní‑xi, te ndècu ndɨhɨ‑dé Espíritú Yǎ Ndiǒxí, te ío sàndáá iní‑dé tnúhu Jèsús. Te vài vihi ñáyiu ní tuhá‑yu ichi‑gá.
24 Porque era homem de bem e cheio do Espírito Santo e de fé. E muita gente se uniu ao Senhor.
25 Te dǎtnùní cuáháⁿ té Bèé ñuú Tàrsú cuánúndúcú‑dě té Sàulú.
25 E partiu Barnabé para Tarso, a buscar Saulo; e, achando-o, o conduziu para Antioquia.
26 Te òré ní naníhí ñáhá‑dě, te ndèca ñaha‑dé cuáháⁿ ñuú Antiòquiá, te yàcáⁿ ní xíndecu‑güedé ɨɨⁿ cuíá ndɨhɨ ñáyiu ní sándáá iní tnúhu Jèsús, te vàí‑yu ní dácuáhá ñàha‑güedé tnúhu‑gá. Te dɨu‑ni ñuú Antiòquiá ní dánání ñàhá‑yu Cristiànú xii nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús.
26 E sucedeu que todo um ano se reuniram naquela igreja, e ensinaram muita gente; e em Antioquia foram os discípulos, pela primeira vez, chamados cristãos.
27 Te ndéé dàvá‑áⁿ nǐ quee ɨɨⁿ ǔú cue tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ñuú Jerusàlén cuáháⁿ‑güedé ñuú Antiòquiá.
27 E naqueles dias desceram profetas de Jerusalém para Antioquia.
28 Te ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Àgabú, te ní chindee ñàha Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii‑dé, te ní sáháⁿ‑dé núú nchàa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu sá quíxí ɨ̀ɨⁿ tnamá nɨhìí ñuyíú. Te ducaⁿ nǐ cuu sátá nǐ ngúnutnɨ́ɨ té Clàudiú tée yɨ̀ndaha cuéhé nàcióⁿ.
28 E, levantando-se um deles, por nome Ágabo, dava a entender pelo Espírito, que haveria uma grande fome em todo o mundo, e isso aconteceu no tempo de Cláudio César.
29 Núu xíǎⁿ nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús ñuú Antiòquiá ní ndatnúhu‑yu sá chíndèé‑yu nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ndécú dìstritú Jùdeá cuèndá vá ndóhó vìhí‑yu docó. Te nàcuáa ní níhǐ‑yu, te ducaⁿ nǐ sacáⁿ tnáhǎ‑yu.
29 E os discípulos determinaram mandar, cada um conforme o que pudesse, socorro aos irmãos que habitavam na Judéia.
30 Te ní tacá díhúⁿ‑ǎⁿ, te nèhe té Bèé ndɨhɨ té Sàulú cuáháⁿ, cuáha‑güedé cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá.
30 O que eles com efeito fizeram, enviando-o aos anciãos por mão de Barnabé e de Saulo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.