Atos 10

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Te ndècu ɨɨⁿ tée nàni‑dé Còrneliú ñuú Cèsareá te cùu‑dé capìtáⁿ, te ndècu ndɨhɨ‑dé ɨɨⁿ cièndú sandàdú. Te cue tée‑áⁿ nání‑güedě Sandàdú Itàlianú.
1 E havia em Cesaréia um homem por nome Cornélio, centurião da coorte chamada italiana,
2 Te tée cùu capitáⁿ ío váha iní‑dé, te mee‑dě ndɨhɨ ñadɨ̀hɨ́‑dé ndɨhɨ nchaa landú‑dé ío nèhé‑yu sá yɨ́ñùhu núú Yǎ Ndiǒxí, te sáha‑dé ñáyiu ndàhú ñáyiu isràél díhúⁿ, te ío càháⁿ ndɨhɨ‑dé Yǎ Ndiǒxí.
2 Piedoso e temente a Deus, com toda a sua casa, o qual fazia muitas esmolas ao povo, e de contínuo orava a Deus.
3 Te ɨɨⁿ nduu dàtná òré caá úní sacuaa ní dácótó nǔú ñáhá‑xí xìi‑dé sá ni sǎháⁿ ɨɨⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí núú‑dě, te ní xáhaⁿ‑xi:
3 Este, quase à hora nona do dia, viu claramente numa visão um anjo de Deus, que se dirigia para ele e dizia: Cornélio.
4 Te ní xiní‑dé ndɨ ndùú xio núú‑dě espíritú‑áⁿ. Te ío ní yùhú‑dé. Te ní xáhaⁿ‑dě:
4 O qual, fixando os olhos nele, e muito atemorizado, disse: Que é, Senhor? E disse-lhe: As tuas orações e as tuas esmolas têm subido para memória diante de Deus;
5 Te vitna tendaha‑n cuè tée na quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé ñuú Jòpé quɨ́ngana‑güedé ɨɨⁿ tée nàni Xímú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, te candeca ñaha‑güedě quixi.
5 Agora, pois, envia homens a Jope, e manda chamar a Simão, que tem por sobrenome Pedro.
6 Te òré quexìo‑dé te cachí tnúhu‑dé nchaa dava‑gá sá cuìní Yǎ Ndiǒxí cada‑n. Te ndècu‑dé vehe ɨngá tucu tée nàni Xímú tée dàcuitá ñɨɨ, te vehe tée‑áⁿ cáá ɨ̀ɨⁿ xio yuhu lamár —càchí‑xi xáhaⁿ‑xi xìi‑dé.
6 Este está hospedado com um certo Simão curtidor, que tem a sua casa junto do mar. Ele te dirá o que deves fazer.
7 Te sátá cuǎháⁿ espíritú‑áⁿ, te té Còrneliú ní cana‑dé úú tnàhá cue tée xìnu cuechi núú‑dě ndɨhɨ ɨɨⁿ sandàdú xínú cuèchi tucu núú‑dě, te tnàhá sandàdú‑áⁿ ǐo càháⁿ ndɨhɨ‑dé Yǎ Ndiǒxí.
7 E, retirando-se o anjo que lhe falava, chamou dois dos seus criados, e a um piedoso soldado dos que estavam ao seu serviço.
8 Te té Còrneliú ní cani‑dé cuèndú núú‑güedě nàcuáa ní cáháⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí. Te ní tendaha ñàha‑dé xii‑güedé cuáháⁿ‑güedé ñuú Jòpé.
8 E, havendo-lhes contado tudo, os enviou a Jope.
9 Te nduu tněé‑áⁿ ñúhú‑ní‑güedě ichi cuáháⁿ‑güedé, te cùu‑xi datná òré caúxúú nduu ta cùyatni‑güedé ñuú‑áⁿ, te òré‑áⁿ nǐ sáá té Pèlú dɨ́quɨ́ véhé càháⁿ ndɨhɨ‑dé Yǎ Ndiǒxí.
9 E no dia seguinte, indo eles seu caminho, e estando já perto da cidade, subiu Pedro ao terraço para orar, quase à hora sexta.
10 Te òré‑áⁿ sa xìhí‑dé docó cuìní‑dé caxi‑dé, te nɨni càdúha‑yu sá cáxí‑dě ní dácótó nǔú ñáhá‑xí
10 E tendo fome, quis comer; e, enquanto lho preparavam, sobreveio-lhe um arrebatamento de sentidos,
11 sǎ nǐ xiní‑dé ɨɨⁿ sá ndécú àndɨu, te càa datná cáá ɨ̀ɨⁿ dóó cáhnú nchìcúⁿ yoho ndɨ cùmí xɨ́quɨ́‑xi véxi cuuⁿ núú ñúhú.
11 E viu o céu aberto, e que descia um vaso, como se fosse um grande lençol atado pelas quatro pontas, e vindo para a terra.
12 Te núú dǒó‑ǎⁿ yódó cǒó ndɨhɨ quɨtɨ ndàva ndɨhɨ nchaa núú quɨtɨ ndèé cúmí sǎhá‑xi.
12 No qual havia de todos os animais quadrúpedes e feras e répteis da terra, e aves do céu.
13 Te ní tecú dóho‑dé càháⁿ ɨɨⁿ sá càháⁿ, te xǎhaⁿ sǎ càháⁿ‑áⁿ xii‑dé:
13 E foi-lhe dirigida uma voz: Levanta-te, Pedro, mata e come.
14 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě:
14 Mas Pedro disse: De modo nenhum, Senhor, porque nunca comi coisa alguma comum e imunda.
15 Te ní cáháⁿ tucu sá nǐ cáháⁿ‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑xi:
15 E segunda vez lhe disse a voz: Não faças tu comum ao que Deus purificou.
16 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ sá nǐ cáháⁿ‑áⁿ ǔní xito, te dǎtnùní cuándaa tucu dóó‑ǎⁿ andɨu.
16 E aconteceu isto por três vezes; e o vaso tornou a recolher-se ao céu.
17 Te té Pèlú ñá ní cùtnuní iní‑dé ná cuèndá ducaⁿ nǐ dácótó nǔú ñáhá‑xí xìi‑dé, núu xíǎⁿ ío cuéhé nǐ sani iní‑dé. Te òré‑áⁿ nǐ quexìo cue tée ní tendaha té Còrneliú ndéé yuyèhe, chi ndɨ vehe ndɨ vehe cuáháⁿ‑güedé ndúcú tnǔhu‑güedé ndèé cáá vèhe té Xǐmú tée dii vèhe‑xi ndecu té Pèlú.
17 E estando Pedro duvidando entre si acerca do que seria aquela visão que tinha visto, eis que os homens que foram enviados por Cornélio pararam à porta, perguntando pela casa de Simão.
18 Te ní cáháⁿ níhi‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě:
18 E, chamando, perguntaram se Simão, que tinha por sobrenome Pedro, morava ali.
19 Te té Pèlú vài sani iní‑dé sá nǐ dácótó nǔú ñáhá‑xí xìi‑dé. Te òré‑áⁿ nǐ xáhaⁿ Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii‑dé:
19 E, pensando Pedro naquela visão, disse-lhe o Espírito: Eis que três homens te buscam.
20 Yáchí, cuandèe chi quɨ́hɨ́ⁿ‑n ndɨ̀hɨ‑güedé, te vá yùhú‑n chi yúhú ní xáhaⁿ‑ǐ véxi cuaca ñaha‑güedě xii‑n —càchí Espíritú‑gá xǎhaⁿ‑xi xìi té Pèlú.
20 Levanta-te pois, desce, e vai com eles, não duvidando; porque eu os enviei.
21 Te ní xica‑dé cuándee‑dé núú ndécú cuè tée xìca nanducu ñaha xii‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé:
21 E, descendo Pedro para junto dos homens que lhe foram enviados por Cornélio, disse: Eis que sou eu a quem procurais; qual é a causa por que estais aqui?
22 Te xǎhaⁿ‑güedě:
22 E eles disseram: Cornélio, o centurião, homem justo e temente a Deus, e que tem bom testemunho de toda a nação dos judeus, foi avisado por um santo anjo para que te chamasse a sua casa, e ouvisse as tuas palavras.
23 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú sá quɨ̌hu‑güedé vehe‑dé, te candeca tnàha‑güedé ndɨhɨ‑dé quɨ́hɨ́ⁿ ndéé nduu tněé. Te nduu tněé‑áⁿ nǐ xica‑güedé ndécá tnàha‑güedé ndɨhɨ té Pèlú cuáháⁿ, te tnàhá ɨɨⁿ ǔú cue tée sàndáá iní tnúhu Jèsús ñuú Jòpé cuáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑dé.
23 Então, chamando-os para dentro, os recebeu em casa. E no dia seguinte foi Pedro com eles, e foram com ele alguns irmãos de Jope.
24 Te ndéé ɨngá nduu ní quexìo‑güedé ñuú Cèsareá. Te té Còrneliú ndétú ñàha‑dé xii‑güedé vehe‑dé te sa ndècu túha‑dé ndɨhɨ ñadɨ̀hɨ́‑dé ndɨhɨ nchaa landú‑dé ndɨhɨ cue tée ío váha tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑dé, chi ní cana ñaha‑dě ní nítnáhǎ‑yu ndɨhɨ‑dé cundetú‑yu té Pèlú.
24 E no dia imediato chegaram a Cesaréia. E Cornélio os estava esperando, tendo já convidado os seus parentes e amigos mais íntimos.
25 Te sátá nǐ quèxio té Pèlú vehe té Còrneliú, te ní quee‑dé quehé, te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě núú tě Pèlú chíñùhu ñaha‑dé ní cùu.
25 E aconteceu que, entrando Pedro, saiu Cornélio a recebê-lo, e, prostrando-se a seus pés o adorou.
26 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě:
26 Mas Pedro o levantou, dizendo: Levanta-te, que eu também sou homem.
27 Te ta cǎháⁿ té Pèlú ndɨhɨ té Còrneliú cuánguɨhu‑güedé xɨtɨ́ vehe, te chitu ñǎyiu xìxɨ́hɨ xɨtɨ́ vehe.
27 E, falando com ele, entrou, e achou muitos que ali se haviam ajuntado.
28 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú xií‑yu:
28 E disse-lhes: Vós bem sabeis que não é lícito a um homem judeu ajuntar-se ou chegar-se a estrangeiros; mas Deus mostrou-me que a nenhum homem chame comum ou imundo.
29 Núu xíǎⁿ ndɨ̌hɨ‑ni véxi‑í òré ní quexìo tnúhu sá cáná ñàha‑ndo. Te cachí tnúhu‑ndo nǎ cuèndá cáná ñàha‑ndo —cachí té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
29 Por isso, sendo chamado, vim sem contradizer. Pergunto, pois, por que razão mandastes chamar-me?
30 Te té Còrneliú ní xáhaⁿ‑dě:
30 E disse Cornélio: Há quatro dias estava eu em jejum até esta hora, orando em minha casa à hora nona.
31 Te càchí‑xi: “Còrneliú, ní xíndedóho Yá Ndiǒxí tnúhu ní cáháⁿ‑n ndɨ̀hɨ‑gá, te xìní‑gá sá sǎñaha‑n dǐhúⁿ xii ñáyiu ndàhú.
31 E eis que diante de mim se apresentou um homem com vestes resplandecentes, e disse: Cornélio, a tua oração foi ouvida, e as tuas esmolas estão em memória diante de Deus.
32 Te ñuú Jòpé ndécú ɨ̀ɨⁿ tée nàni Xímú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, te ndècu‑dé vehe ɨɨⁿ tée nàni tucu Xímú tée dàcuitá ñɨɨ, te càa vehe‑dé ɨɨⁿ xio yuhu làmár, te cana‑n‑dě ná quìxi‑dé ndatnúhu‑n ndɨ̀hɨ‑dé”, duha ní cáháⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí.
32 Envia, pois, a Jope, e manda chamar Simão, o que tem por sobrenome Pedro; este está hospedado em casa de Simão o curtidor, junto do mar, e ele, vindo, te falará.
33 Núu xíǎⁿ ndɨ̌hɨ‑ni ní cana ñaha‑ǐ xii‑n. Te táxǎhu xii‑n sǎ věxi‑n chi iha ndècu‑ndɨ́ nchaa‑ndɨ́ ndétú ñàha‑ndɨ́ xii‑n cùndedóho‑ndɨ́ tnúhu Yá Ndiǒxí, te cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu‑n nchàa tnúhu ní cachí Yǎ Ndiǒxí cáháⁿ‑n —càchí té Còrneliú xǎhaⁿ‑dě.
33 E logo mandei chamar-te, e bem fizeste em vir. Agora, pois, estamos todos presentes diante de Deus, para ouvir tudo quanto por Deus te é mandado.
34 Te té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu:
34 E, abrindo Pedro a boca, disse: Reconheço por verdade que Deus não faz acepção de pessoas;
35 Te nchaa ñáyiu nèhe sá yɨ́ñùhu núú Yǎ Ndiǒxí, te xǐquide váha‑yu, te nchaá‑yu cùu váha iní ñáhá‑gǎ xií‑yu. Te ñá túú quìde cuendá‑gá cuěi ná ñáyiu ñuú cúǔ‑yu.
35 Mas que lhe é agradável aquele que, em qualquer nação, o teme e faz o que é justo.
36 Te Yá Ndiǒxí ní tendaha‑gǎ Xítohó Jesucrìstú ní sáháⁿ‑gá ní xíndecu‑gá nàcióⁿ Isràél, te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu ɨɨⁿ tnúhu váha nàcuáa cuu váha iní‑yu. Te dɨu‑ni mee Jèsús cúnùu‑gá núú ñǎyiu nɨ càa xico ñuyíú.
36 A palavra que ele enviou aos filhos de Israel, anunciando a paz por Jesus Cristo (este é o Senhor de todos);
37 Te nàha‑ndo sá dǐhna‑gá ndíi Juàá ní cáháⁿ ndíi tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu, te ní dácuándùte ñaha ndíi xií‑yu. Te dǎtnùní ní ngüíta Jèsús ní cáháⁿ‑gá tnúhu‑gá distrìtú Galìleá, te dǎtnùní ní sáháⁿ‑gá nɨhìí nàcióⁿ Isràél ní cáháⁿ‑gá tnúhu‑gá núú ñǎyiu.
37 Esta palavra, vós bem sabeis, veio por toda a Judéia, começando pela Galiléia, depois do batismo que João pregou;
38 Te sa nàha‑ndo sá Yǎ Ndiǒxí ní sáñaha‑gǎ Espíritú‑gá xii Jèsús tée ñuú Nazàrét ndécú ndɨ̀hɨ‑dé chíndèe ñaha‑xi xii‑dé. Te nàha‑ndo sá nǐ xica cuu Jèsús ní quide tátna‑gá nchaa ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha. Te ío vài‑gá sá vǎha ní quide ñaha‑gǎ xií‑yu, te ducaⁿ nǐ quide‑gá, chi Yá Ndiǒxí ní chindee ñàha‑gá.
38 Como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com virtude; o qual andou fazendo bem, e curando a todos os oprimidos do diabo, porque Deus era com ele.
39 Te mee‑ndɨ̌ ní xiní‑ndɨ́ nàcuáa ní quide Jèsús ñuú Jerusàlén ndɨhɨ nɨhìí nàcióⁿ Isràél. Te ní sata caa ñaha‑güedě xii‑gá núú cùrúxí te yàcáⁿ ní xíhí‑gá.
39 E nós somos testemunhas de todas as coisas que fez, tanto na terra da Judéia como em Jerusalém; ao qual mataram, pendurando-o num madeiro.
40 Te núú ùní nduu ní dándótó ñàha Yá Ndiǒxí xii‑gá. Te ní cuiní‑gá sá cúndècu Xítohó Jesucrìstú tɨtnɨ́ nduu sátá nǐ ndoto‑gá cuèndá cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ xii‑ndɨ́ nchaa‑ndɨ́ nàcuáa ní xica cuu‑ndɨ́ ndɨhɨ‑gá.
40 A este ressuscitou Deus ao terceiro dia, e fez que se manifestasse,
41 Te ñá ncháá ñǎyiu ni xìní ñáhá xìi‑gá, chi mee‑ni nchǔhú cue tée ní cachí‑gá sá càháⁿ ndáá‑ndɨ́ sá nǐ ndoto‑gá, chi ní xíndecu ndɨhɨ‑ndɨ́‑gá, te ní xihi ní xexi‑ndɨ́ ndɨhɨ‑gá, núu càháⁿ ndáá‑ndɨ́ sá nǐ ndoto‑gá.
41 Não a todo o povo, mas às testemunhas que Deus antes ordenara; a nós, que comemos e bebemos juntamente com ele, depois que ressuscitou dentre os mortos.
42 Te ní cachí‑gá sá nchǔhú quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ cúñaha‑ndɨ̌ xii ñáyiu sá méé Yǎ Ndiǒxí ní táúchíúⁿ‑gǎ sá Jèsús cada ndáá‑gá cuéchi nchaa ñáyiu ndècu vívú ndɨhɨ cuéchi nchaa ñáyiu ní xíhí. Te ducaⁿ nì xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii Jèsús, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cachí Jèsús cáháⁿ‑ndɨ́.
42 E nos mandou pregar ao povo, e testificar que ele é o que por Deus foi constituído juiz dos vivos e dos mortos.
43 Te cue tée ní cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ cáháⁿ‑güedé sá quíxí Jèsús, te ní cachí‑güedé sá ncháá ñǎyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi Jesús, te cada càhnu iní‑gá nchaa cuéchi‑yu —càchí té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
43 A este dão testemunho todos os profetas, de que todos os que nele crêem receberão o perdão dos pecados pelo seu nome.
44 Te mei òré càháⁿ‑dé ndèdóho‑yu ní quexìo Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndecu ndɨhɨ nchaa ñáyiu‑áⁿ.
44 E, dizendo Pedro ainda estas palavras, caiu o Espírito Santo sobre todos os que ouviam a palavra.
45 Te cue tée isràél cuáháⁿ ndɨhɨ té Pèlú, cue tée ní sándáá iní tnúhu Jèsús ní cuñúhu vìhi‑güedé sá nǐ quexìo Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndecu ndɨhɨ́‑yu, chi cuèndá sá ñà dɨ́ú ñǎyiu isràél cúǔ‑yu núu xíǎⁿ ní cuñúhu‑güedé.
45 E os fiéis que eram da circuncisão, todos quantos tinham vindo com Pedro, maravilharam-se de que o dom do Espírito Santo se derramasse também sobre os gentios.
46 Te ní cutnùní sá nǐ quexìo Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndecu ndɨhɨ́‑yu, chi ní ngüíta‑yu càháⁿ‑yu tnúhu sá dácàhu iní ñáhá Espíritú‑gá, tnúhu sá ñà túú xìní‑yu cáháⁿ‑yu. Te ní ndacáⁿ táhǔ‑yu núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá nchaa sá nǐ quide‑gá.
46 Porque os ouviam falar línguas, e magnificar a Deus.
47 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ tě Pèlú:
47 Respondeu, então, Pedro: Pode alguém porventura recusar a água, para que não sejam batizados estes, que também receberam como nós o Espírito Santo?
48 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑dě xii ñáyiu:
48 E mandou que fossem batizados em nome do Senhor. Então rogaram-lhe que ficasse com eles por alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.