Apocalipse 9
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVI
1 Te espíritú cúú ùhúⁿ ní tɨú‑xi cútú néhé‑xí, te òré‑áⁿ nǐ xiní‑í ní quee ɨɨⁿ espíritú andɨu te càa‑xi datná cáá ɨ̀ɨⁿ chódíní, te ní ngava‑xi ñuyíú, te ní níhí‑xi ɨɨⁿ ndacaá néhé‑xí cuèndá nacaáⁿ‑xi yuyèhe yaú cùnú víhí.
1 O quinto anjo tocou a sua trombeta, e vi uma estrela que havia caído do céu sobre a terra. À estrela foi dada a chave do poço do Abismo.
2 Te ní nacaáⁿ‑xi yaú‑áⁿ te ní ngüíta‑xi ní quene ñúhmá dàtná quéné ñǔhmá ɨɨⁿ xítnú cáhnú vìhi, te ní quene táchí nǐ xíténuu‑xi ñúhmá‑ǎⁿ te ní sadɨ́‑xi núú nchǐcanchii, te ní cunee ñuyíú.
2 Quando ela abriu o Abismo, subiu dele fumaça como a de uma gigantesca fornalha. O sol e o céu escureceram com a fumaça que saía do abismo.
3 Te xɨtɨ́ ñúhmá‑ǎⁿ nǐ quene tɨ́ca làngóstá, te ní xíténuu‑dɨ ñuyíú, te dééⁿ‑güedɨ dàtná dééⁿ nchacua.
3 Da fumaça saíram gafanhotos que vieram sobre a terra, e lhes foi dado poder como o dos escorpiões da terra.
4 Te ní ngúndecu ndɨhɨ‑güedɨ tnúhu ndee ìní cuèndá sá dándòho‑güedɨ mee‑ni ñáyiu ñá túú ndèé sèñá Yǎ Ndiǒxí tneé‑xi, te ñá túú nǎ cada‑dɨ nchaa yutnu ndɨhɨ nchaa cúhú.
4 Eles receberam ordens para não causar dano nem à relva da terra nem a qualquer planta ou árvore, mas apenas àqueles que não tinham o selo de Deus na testa.
5 Te ñá túú tnǔhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑güedɨ sá cáhní‑güèdɨ ñáyiu, chi mee‑ni sǎ dándòho ñaha‑güedɨ xií‑yu úhúⁿ yóó. Te òré ní ngüíta‑güedɨ dàndoho ñaha‑güedɨ xií‑yu te tàhú tnùhú núú dáquěe‑güedɨ iñu‑güedɨ dàtná quídé‑xí nǔú dáquěe nchacua ìñu‑güedɨ.
5 Não lhes foi dado poder para matá-los, mas sim para causar-lhes tormento durante cinco meses. A agonia que eles sofreram era como a da picada do escorpião.
6 Te ñáyiu‑áⁿ xìcáⁿ táhǔ‑yu sá ndɨ̌hɨ cuú‑yu cuèndá sá ǐo ndòhó‑yu dàquée ñaha nchàa quɨtɨ‑áⁿ iñu‑dɨ xií‑yu te ñá cuìní‑xi cuú‑yu, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu sàni iní‑yu cuú‑yu te ñá túú cuìní‑xi cuú‑yu chi ñá túú tnǔhu xìhí sá cúú‑xǐ‑yu.
6 Naqueles dias os homens procurarão a morte, mas não a encontrarão; desejarão morrer, mas a morte fugirá deles.
7 Te nchaa tɨ́ca làngóstá‑áⁿ xǐndáa‑güedɨ dàtná ndǎa nchaa cuàyú cue tée cuáháⁿ nàá, te dɨ́quɨ́‑güedɨ ñùhu ɨɨⁿ sá cáá dàtná cáá còroná ní cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ, te núú‑güedɨ càa datná cáá nǔú cuè tée.
7 Os gafanhotos pareciam cavalos preparados para a batalha. Tinham sobre a cabeça algo como coroas de ouro, e o rosto deles parecia rosto humano.
8 Te idi dɨ́quɨ́‑güedɨ càa datná cáá ìdi dɨ́quɨ́ ñǎyiu dɨ̀hɨ́, te núhu‑güedɨ càa datná cáá nǔhu ndɨcaha.
8 Os cabelos deles eram como os de mulheres e os dentes como os de leão.
9 Te yɨ̀dúcúⁿnuu‑güedɨ ɨɨⁿ sá cáá dàtná cáá càá, te ndíxíⁿ‑güedɨ quìde‑xi datná quídé‑xí nǔú věxi cuéhé víhí càrretá sá táñùhu cuayú cuáháⁿ‑güedé ndɨhɨ‑güedɨ núú nàá‑güedé.
9 Tinham couraças como couraças de ferro, e o som das suas asas era como o barulho de muitos cavalos e carruagens correndo para a batalha.
10 Te ndèé iñu núú lùhmá‑güedɨ dàtná ndèé iñu núú lùhmá nchacua, te iñu núú lùhmá‑güedɨ‑áⁿ dáquěe‑güedɨ ñáyiu dàndoho ñaha‑güedɨ xií‑yu, te ducaⁿ‑ni càda‑güedɨ dandoho ñaha‑güedɨ xií‑yu ndéé xínu úhúⁿ yóó.
10 Tinham caudas e ferrões como de escorpiões, e na cauda tinham poder para causar tormento aos homens durante cinco meses.
11 Te nchaa tɨ́ca làngóstá‑áⁿ táxí tnùní ñáhá espíritú sá táxí tnùní yaú cùnú víhí, te espíritú‑áⁿ nání‑xí Àbadón tnúhu hèbreú, te tnúhu grìégú nání‑xí Àpolión, te ndɨ ndùú tnúhu‑áⁿ quéé‑xí: Sá dánàa ñáyiu.
11 Tinham um rei sobre eles, o anjo do Abismo, cujo nome, em hebraico, é Abadom, e, em grego, Apoliom.
12 Te tnúndòho‑a cuu‑xi tnúndòho díhna nuu, te vitna cùmání ǔú‑gá.
12 O primeiro ai passou; dois outros ais ainda estão por vir.
13 Te espíritú cúú ìñú ní tɨú‑xi cútú néhé‑xí. Te núú Yǎ Ndiǒxí nútnɨ̌ɨ ɨɨⁿ sá nǐ cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ núú sácǒdó sǎ ndúú tǎhú‑gǎ, te ndɨ cùmí xɨ́quɨ́‑xi xǐndecu ɨɨⁿ caa ndɨ̀quɨ, te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ ɨɨⁿ sá nǐ cáháⁿ nihnu ndɨ cùmí ndɨquɨ‑áⁿ.
13 O sexto anjo tocou a sua trombeta, e ouvi uma voz que vinha das pontas do altar de ouro que está diante de Deus.
14 Te sá càháⁿ nihnu ndɨquɨ‑áⁿ xǎhaⁿ‑xi xìi espíritú cúú ìñú sá nǐ tɨú cútú‑ǎⁿ:
14 Ela disse ao sexto anjo que tinha a trombeta: "Solte os quatro anjos que estão amarrados junto ao grande rio Eufrates".
15 Te sátá dúcáⁿ te ní nandáxí ndɨ cùmí cue espíritú‑áⁿ cuèndá cahni‑xi cuéhé víhí ñǎyiu, te sa yatni dàtná cuádava ñáyiu xǐndecu ñuyíú cahni‑xi, te ducaⁿ chi sa ndècu túha tnàhí cue espíritú‑áⁿ ndétú‑xí sàá òré, àdi nduu, àdi yóó, àdi cuíá ducaⁿ càda‑xi cahni‑xi ñáyiu.
15 Os quatro anjos, que estavam preparados para aquela hora, dia, mês e ano, foram soltos para matar um terço da humanidade.
16 Te ní xiní‑í nchaa cue sandàdú cúndɨ̀hɨ‑xi xixódó‑güedě cuàyú, te ní níhì‑í tnúhu sá xǐnu úú cièndú mìllón‑güedě.
16 O número dos cavaleiros que compunham os exércitos era de duzentos milhões; eu ouvi o seu número.
17 Te duha xǐndáa cue cuàyú‑áⁿ ndɨhɨ cue tée yòdo ñaha‑áⁿ nǐ xiní‑í: Te cue tée‑áⁿ yɨ́dǔcúⁿ nuu ɨɨⁿ sá yɨ́dǔcúⁿnuu pèchú‑güedé, te luha tɨcuèhé te luha cuìi datná cuìi andɨu, te luha cuàáⁿ, te nchaa cuàyú‑áⁿ cáá dɨ̌quɨ́‑güedɨ dàtná cáá dɨ̌quɨ́ ndɨcaha, te yuhu‑güedɨ quène ñuhú ndɨhɨ ñúhmá, ndɨhɨ àzufré nchìcúⁿ ñuhú.
17 Os cavalos e os cavaleiros que vi em minha visão tinham este aspecto: as suas couraças eram vermelhas como o fogo, azul-escuras, e amarelas como o enxofre. A cabeça dos cavalos parecia a cabeça de um leão, e da boca lançavam fogo, fumaça e enxofre.
18 Te ío cuéhé ñǎyiu ñuyíú nǐ xíhí chi luha‑ná te cudavá‑yu ní xíhí sá cuèndá ñuhú‑áⁿ ndɨhɨ ñúhmá‑ǎⁿ ndɨhɨ àzufré‑áⁿ.
18 Um terço da humanidade foi morto pelas três pragas de fogo, fumaça e enxofre que saíam das suas bocas.
19 Te ndɨhɨ núú lùhmá‑güedɨ ndɨhɨ yuhu‑güedɨ dàndoho‑güedɨ ñáyiu, te núú lùhmá‑güedɨ nèhe‑xi dɨ́quɨ́ cǒó, te dɨu‑ni dàtná cáá cǒó cáá nɨ̀hií lúhmá‑güedɨ.
19 O poder dos cavalos estava na boca e na cauda; pois as suas caudas eram como cobras; tinham cabeças com as quais feriam as pessoas.
20 Te nchaa dava‑gá ñáyiu ní cácu ñá túú ni xǐhí núú nchàa tnúndòho‑áⁿ ñà túú ní cuìní‑yu dàñá‑yu ichi cuèhé ichi duha ndècú‑yu, chi quìde cahnu‑ní‑yu nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha, ndɨhɨ nchaa sá càchí‑yu cùu ndióxí ní cadúha cue tée ñuyíú‑a, te dava xíǎⁿ ní cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuàáⁿ, te dava ní cuáha mee‑ni dǐhúⁿ cuìxíⁿ, te dava ní cuáha sá nání bròncé, te dava ní cuáha mee‑ni yǔú, te dava ní cuáha mee‑ni yùtnu, te nchaa xíǎⁿ ñá túú cùtnuní núú‑xi, te ni ñà túú tècú dóho‑xi, te ni ñǎ ndácú‑xí càca‑xi.
20 O restante da humanidade que não morreu por essas pragas, nem assim se arrependeu das obras das suas mãos; eles não pararam de adorar os demônios e os ídolos de ouro, prata, bronze, pedra e madeira, ídolos que não podem ver nem ouvir nem andar.
21 Te ni sǎ sáhní tnàhá‑yu, te ni sǎ sáhní ndùu tnahá‑yu, te ni sǎ ndécǔ‑yu ichi dɨ́ɨ́ ìní, te ni sà dúhú ndàchiuⁿ tnahá‑yu ñá túú ní cuìní‑yu dàñá‑yu.
21 Também não se arrependeram dos seus assassinatos, das suas feitiçarias, da sua imoralidade sexual e dos seus roubos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.