Apocalipse 16
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te sátá dúcáⁿ te ní tecú dóho‑í níhi ní cáháⁿ ɨɨⁿ sá nǐ cáháⁿ xɨtɨ́ vehe Yá Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑xi xìi ndɨ usá cue espíritú‑áⁿ:
1 Ouvi, então, uma voz forte saindo do templo, que dizia aos sete Anjos: Ide, e derramai sobre a terra as sete taças da ira de Deus.
2 Te espíritú díhna ní sáháⁿ‑xi ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí‑ǎⁿ ñuyíú, te nchaa ñáyiu ñùhu tnuní quɨtɨ ní quene xɨtɨ́ làmár ñáyiu ní chiñuhu sá nǐ natava ñàhá‑yu xii‑dɨ, nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ quené‑yu ndɨ́hyɨ tèhyú te súúní dàndoho ñaha‑xi xií‑yu.
2 O primeiro, portanto, pôs-se a derramar a sua taça sobre a terra. Formou-se uma úlcera atroz e maligna nos homens que tinham o sinal da Fera e que se prostravam diante de sua imagem.
3 Te espíritú cúú ùú ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí nǔú làmár, te ndute làmár‑áⁿ nǐ nduu‑xi nɨ́ñɨ́ te càa‑xi datná cáá nɨ̌ñɨ́ ñǎyiu sa ní xíhí, te nchaa quɨtɨ ñùhu xɨtɨ́ làmár‑áⁿ nǐ xíhí‑güedɨ.
3 O segundo derramou a sua taça sobre o mar. Este tornou-se sangue, como o de um morto, e pereceu todo ser que estava no mar.
4 Te espíritú cúú ùní ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí nchàa yúte ndɨhɨ nchaa núú quénìhni ndute, te ndute nchaa yúte‑áⁿ ndɨhɨ nchaa ndute quènihni‑áⁿ nǐ nduu‑xi nɨ́ñɨ́.
4 O terceiro derramou a sua taça sobre os rios e as fontes das águas, e transformaram-se em sangue.
5 Te sátá dúcáⁿ te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ ɨɨⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí, espíritú yɨ́ndàha ndute, te xǎhaⁿ‑xi xìi Yá Ndiǒxí:
5 Ouvi, então, o anjo das águas dizer: Tu és justo, tu que és e que eras o Santo, que assim julgas.
6 Chi cue ñáyiu ñuyíú nǐ dácácǎ‑yu nɨ́ñɨ́ nchaa ñáyiu ní cáháⁿ tnúhu‑n ndɨhɨ nchaa dava‑gá ñáyiu cùu cuendá‑n, te ní sahní‑yu nchaa ñáyiu‑áⁿ, te vitna ní dátɨ́ú‑n ndùte ní nduu‑xi nɨ́ñɨ́ te ducaⁿ‑ni càa ndute‑áⁿ xíhǐ‑yu, te ducaⁿ tàú‑xi ndohó‑yu cuèndá sá nǐ sahní‑yu cue ñáyiu cùu cuendá‑n —duha càchí espíritú‑áⁿ xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
6 Porque eles derramaram o sangue dos santos e dos profetas, tu lhes deste também sangue para beber. Eles o merecem.
7 Te ní tecú tucu dóho‑í ní cáháⁿ ɨɨⁿ sá nǐ cáháⁿ núú nútnɨ̌ɨ núú sácǒdó sǎ ndúú tǎhú Yǎ Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá:
7 Ouvi o altar dizer: Sim, Senhor Deus Dominador, são verdadeiros e justos os teus julgamentos.
8 Te espíritú cúú cùmí ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí nǔú nchǐcanchii cuèndá nchícanchii‑áⁿ cahmi‑xi nchaa ñáyiu ñuyíú.
8 O quarto derramou a sua taça sobre o sol, e foi-lhe dado queimar os homens com o fogo.
9 Te nchaá‑yu ní ndoho vìhí‑yu ní cáyú‑yu, te cuěi ducaⁿ nǐ ndohó‑yu dico ñá túú ní cuìní‑yu ndixi cuéchi iní‑yu cuèndá nchaa sá ñà túú vǎha quìdé‑yu, te ni ñà túú ní càchí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí chi da ní cáháⁿ úhú‑yu cuèndá‑gá, te dɨu‑gá cúú‑gǎ Yaá ducaⁿ nǐ tendaha tnǔndòho‑áⁿ sǎ cúú‑xǐ‑yu.
9 E os homens foram queimados por grande calor, e amaldiçoaram o nome de Deus, que pode desencadear esses flagelos; e não quiseram arrepender-se e dar-lhe glória.
10 Te espíritú cúú ùhúⁿ ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí nǔú ndécú quɨ̀tɨ ní quene xɨtɨ́ làmár‑áⁿ táxí tnùní‑dɨ, te nchaa núú táxí tnùní‑dɨ ní cuu nee, te nchaa ñáyiu ñuyíú ndéé yàá‑ná‑yu nàcaxi nihnú‑yu sá ndóhǒ‑yu.
10 O quinto derramou a sua taça sobre o trono da Fera. Seu reino se escureceu e seus súditos mordiam a língua de dor.
11 Dico ni dùcaⁿ ñá túú ní cuìní‑yu dàñá‑yu ni ɨ̀ɨⁿ sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu, chi da ní cáháⁿ úhú‑yu cuèndá Yǎ Ndiǒxí Yaá ndécú àndɨu sá cuèndá sá dándòho ñaha ndɨ́hyɨ tèhyú ndèé‑yu‑áⁿ ndɨhɨ nchaa dava‑gá sá yǎha‑yu.
11 Amaldiçoaram o Deus do céu por causa de seus sofrimentos e das suas feridas, sem se arrependerem dos seus atos.
12 Te espíritú cúú ìñú ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí xɨ̀tɨ́ yúte càhnu nani Eúfratés, te ndute yúte‑áⁿ nǐ yíchí cuèndá yǎha cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu xǐndecu ndàa xio nacuáa quène nchícanchii.
12 O sexto derramou a sua taça sobre o grande rio Eufrates, e secaram-se as suas águas para que se abrisse caminho aos reis do oriente.
13 Te ní xiní‑í ní quee ɨɨⁿ espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yuhu quɨtɨ dééⁿ nání dràgón, te ní xiní tucu‑í ní quee tucu ɨngá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yuhu quɨtɨ ní quene xɨtɨ́ làmár, te ní xiní tucu‑í ní quee tucu ɨngá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yuhu tée dàndahú ñáyiu càchí sá càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí te ñá ndàá, te ndɨ nùní espíritú‑áⁿ xǐndáa‑xi dàtná cáá làhvá.
13 Vi {sair} da boca do Dragão, da boca da Fera e da boca do falso profeta três espíritos imundos semelhantes a rãs;
14 Te ndɨ nùní espíritú‑áⁿ quídé‑xí sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te xìca datacá‑xi nchaa cue tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu xǐndecu nɨhìí ñuyíú cuèndá nàá‑güedé mei ndùu cachí Yǎ Ndiǒxí coo tnúndòho cahnu vihi‑gá, te dɨu mee Yǎ Ndiǒxí cúú‑gǎ Yaá ío càhnu cuu.
14 são os espíritos de demônios que realizam prodígios, e vão ter com os reis de toda a terra, a fim de reuni-los para a batalha do Grande Dia do Deus Dominador.
15 Te Yaá cúú Xǐtohó‑ó nǐ cachí‑gá: “Cunaha‑ndo chi nduu ñà túú yɨ̀hɨ iní‑ndó quìxi‑í núú ndécú‑ndó, te cada‑í dàtná quídé ñàdúhú. Te váha táhú nchaa nchòhó ñáyiu xǐndecu túha, chi cùu‑ndo datná cue ñáyiu xǐndecu túha xǐxíhnu‑ni dóó‑xi cuèndá sá vǎ cúcàhaⁿ núǔ‑yu dàtná cúcàhaⁿ núú cuè ñáyiu ñá túú nìhnu dóó‑xi, te duha càháⁿ‑í cuèndá sá nchòhó cundecu túha‑ndo òré quexìo‑í”, duha càchí‑gá.
15 {Eis que venho como um ladrão! Feliz aquele que vigia e guarda as suas vestes para que não ande nu, ostentando a sua vergonha!}
16 Te ndɨ nùní cue espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ dátàcá‑xi nchaa cue tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu, te ní taxi ndecu ñaha‑xi ɨ̀ɨⁿ xichi núú nání Àrmagedón, duha nàni xíáⁿ tnǔhu hèbreú.
16 Eles os reuniram num lugar chamado em hebraico Har-Magedon.
17 Te espíritú cúú ùsá ní coyo‑xi sá ñúhú xɨ̀tɨ́ tɨ́cùú néhé‑xí nǔú tàchí, te ní tecú dóho‑í níhi ní cáháⁿ Yaá núcǒo núú xìlé váha xɨtɨ́ vehe‑gá, te càchí‑gá:
17 O sétimo derramou a sua taça pelos ares e saiu do templo uma grande voz do trono, que dizia: Está pronto!
18 Te sátá dúcáⁿ te ní sáá ndúté te ní cáháⁿ ñúhu, te súúní dùsaⁿ ní quide‑xi, te níhi vìhi ní tnáa ñuyíú, te ndéé cútnàhá ní ngúndecu ñáyiu ñuyíú te vátá ɨ́ɨ́ⁿ xìto‑gá níhi tnáa dàtná ní quide‑xi.
18 Houve, então, relâmpagos, vozes e trovões, assim como um terremoto tão grande como jamais houve desde que há homens na terra.
19 Te ñuú cáhnú ǐo cùnuu nani Babiloniá ní quée dava‑xi ní cuu‑xi úní xichi, te nchaa ñuú cáá nɨ̀hií ñuyíú nǐ ngoyo nchaa vehe, chi Yá Ndiǒxí ní ndacu iní‑gá nchaa sá cuèhé sá dúhá quìde nchaa ñáyiu ñuú Babìloniá‑áⁿ, te ducaⁿ nǐ quide ñaha‑gǎ xií‑yu chi ío cùdééⁿ‑gǎ núǔ‑yu.
19 A grande cidade foi dividida em três partes, e as cidades das nações caíram, e Deus lembrou-se da grande Babilônia, para lhe dar de beber o cálice do vinho de sua ira ardente.
20 Te nchaa tɨndúú nǐ ndóñúhú‑xí cuěi nchaa tɨndúú ñuhu yìchí ndécú xɨ̀tɨ́ làmár.
20 Todas as ilhas fugiram, e montanha alguma foi encontrada.
21 Te ní xiní‑í ní cuuⁿ ñɨñɨ nàhnu vihi ní ngaundodo‑xi cue ñáyiu ñuyíú, te nchaa ñɨñɨ‑áⁿ věe‑xi dàtná údico kǐlú, te cue ñáyiu ñuyíú nǐ cáháⁿ úhú‑yu cuèndá Yǎ Ndiǒxí sá dúcáⁿ nǐ dácúúⁿ‑gǎ ñɨñɨ nàhnu vihi‑áⁿ, chi ní cuu‑xi ɨɨⁿ tnúndòho cahnu vihi sá cúú‑xǐ‑yu.
21 Grandes pedras de gelo, que podiam pesar um talento, caíram do céu sobre os homens. Os homens amaldiçoaram a Deus por causa do flagelo da saraiva, pois este foi terrível.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.