2 Coríntios 11
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NTLH
1 Te cuìní‑í sá nchòhó cada ndee ìní‑ndó cùndedóho‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í, chi cáháⁿ‑í dàtná càháⁿ cue ñáyiu ñá túú cùtnuní iní‑xi, te cuěi nása‑gá ná cùnduu tnúhu cáháⁿ‑í dico chí cádá ndèe iní cundedóho‑ndo.
1 Eu gostaria que vocês me suportassem mesmo quando sou um tanto louco. Por favor, me suportem!
2 Chi yúhú ío ñùhu iní ñáhà‑í xii‑ndo dàtná ñúhú ìní ñáhá mèe Yá Ndiǒxí xii‑o, te ní cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú núú‑ndó nǔu xíǎⁿ ní tnahá tnúhu‑ndo ndɨ̀hɨ‑gá vitna, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑í te cada iní‑ndó sǎ yǔhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ tée xìca ndáhú te nchòhó cúú‑ndó dàtná ɨɨⁿ xíchí cuéchí, te Xítohó Jesucrìstú cúú‑gǎ dàtná ɨɨⁿ tée tnándaha ndɨhɨ xíchí cuéchí‑ǎⁿ. Te ducaⁿ càda iní‑ndó chi na sàá nduu te yúhú na càni cuendá ñáhà‑í xii‑ndo nǔú Xǐtohó Jesucrìstú, te cuu‑ndo ñǎyiu vá cúndècu tnahí‑gá cuéchi‑xi.
2 O mesmo zelo que Deus tem por vocês eu também tenho. Porque vocês são como uma virgem pura que eu prometi dar em casamento somente a um homem, que é Cristo.
3 Te yùhú‑í sá sàcuíhná dandàhú ñáhá‑xí xìi‑ndo vá cání‑gǎ iní‑ndó cànchicúⁿ nihnu‑ndo nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó ìchi Xítohó Jesucrìstú dàtná nchìcúⁿ nihnu‑ndo vìtna. Te yùhú‑í ná yáha‑ndo dàtná ní yáha tá Èvá, chi sácuíhná nǐ nduu‑xi cóó nǐ dándàhú ñáhá‑xí xìi‑xi, chi sácuíhná‑ǎⁿ ǐo váha ní xito‑xi nàcuáa ní quide‑xi ní dándàhú‑xi tá Èvá‑áⁿ.
3 Pois, assim como Eva foi enganada pelas mentiras da cobra, eu tenho medo de que a mente de vocês seja corrompida e vocês abandonem a devoção sincera e pura a Cristo.
4 Te nchòhó, quídé ndèe iní‑ndó sàcúndedóho‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ cue tée càháⁿ ɨngá núú tnǔhu cuèndá Jèsús tnúhu sá ñà túú dànehé ñáhá‑ndɨ̌ xii‑ndo, te quìde ndee tucu iní‑ndó ndèdóho‑ndo dànehé ñáhá‑güedě xii‑ndo cuèndá ɨngá espíritú, te ñá dɨ́ú cuèndá Espíritú Yǎ Ndiǒxí sá nǐ ngúndecu ndɨhɨ‑ndo dànehé ñáhá‑güedě xii‑ndo, te quìde ndee tucu iní‑ndó ndèdóho‑ndo dànehé ñáhá‑güedě xii‑ndo ɨ̀ngá núú tnǔhu sá càchí‑güedé càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ndó, te ñá dɨ́ú nàcuáa ndùu tnúhu sá ni sàndáá iní‑ndó cuèndá naníhí tàhú‑ndó càháⁿ‑güedé.
4 Porque vocês suportam com alegria qualquer um que chega e anuncia um Jesus diferente daquele que nós anunciamos. E aceitam um espírito e um evangelho completamente diferentes do Espírito de Deus e do evangelho que receberam de nós.
5 Te cue tée ducaⁿ càháⁿ‑áⁿ càchí‑güedé sá Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑güedé xícá cùu‑güedé càháⁿ‑güedé tnúhu‑gá te ío cùnuu‑güedé, dico ñá ndàá sá càháⁿ‑güedé tnúhu‑gá. Te yúhú cútnùní iní‑í sá cuè tée‑ǎⁿ ñá túú cùnuu‑güedé dàtná cúnùu yúhú.
5 Eu não acho que tenho menos valor do que esses tais “superapóstolos”!
6 Te cuěi ñá túú càháⁿ‑í dàtná càháⁿ cue tée ío váha sàá dɨ́quɨ́‑xi dico ío váha cùtnuní iní‑í cuèndá nchaa sá dácuàha‑í, te yúhú sa quìde‑í nàcuáa cutnùní iní‑ndó sǎ ǐo váha cùtnuní iní‑í nàcuáa ndùu nchaa tnúhu càháⁿ‑í.
6 Talvez eu seja um principiante no falar, mas no conhecimento não sou. Sempre e em todas as situações temos dado provas disso a vocês.
7 Te cudana te sàni iní‑ndó sǎ yǔhú ñá túú ní quìde váha‑í sá nǐ quide‑í méè‑í dàtná ɨɨⁿ tée ío ndàhú iní‑xi, chi ñá túú ní xìcáⁿ‑í yáhu‑í núú‑ndó cuèndá sá nǐ cáháⁿ‑í tnúhu Yá Ndiǒxí tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó nǔú‑ndó.
7 Quando anunciei a vocês a boa notícia de Deus, fiz isso completamente de graça. Eu me humilhei para engrandecer vocês. Será que houve algum mal nisso?
8 Te ní queheⁿ‑í díhúⁿ nǐ taxi dava‑gá cue ñáyiu ndècu ichi Xítohó Jesucrìstú, te díhúⁿ‑ǎⁿ nǐ dándóñùhu‑í ní saaⁿ‑í nchaa sá nǐ xini ñùhu‑í cútnàhá ní cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú núú‑ndó.
8 Enquanto estive trabalhando entre vocês, fui pago por outras igrejas. Por assim dizer, eu estava roubando delas para ajudar vocês.
9 Te cútnàhá ní xíndecu ndɨhɨ ñaha‑ǐ xii‑ndo te áma ní xóo cumání sǎ xíní ñùhu‑í, te ñá túú nǎ ní xǐcáⁿ‑í núú ni ɨ̀ɨⁿ‑ndo. Chi cue ñáyiu xǐndecu ichi Xítohó Jesucrìstú ndécú dìstritú Macèdoniá ní quixí‑yu ní taxí‑yu sá cúmǎní xii‑í, te ñá túú tnàhí ni dàsatú iní ñáhà‑í xii‑ndo cǎcáⁿ‑í núú‑ndó nǔu ná cúú sǎ xíní ñùhu‑í, te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑í.
9 E, durante o tempo em que estive com vocês, quando precisava de alguma coisa, não incomodava ninguém; pois os irmãos que vieram da Macedônia me trouxeram tudo o que eu precisava. O que aconteceu no passado e acontecerá no futuro é isto: eu nunca exigirei que vocês me ajudem.
10 Te dɨu‑ni duha cáháⁿ váha‑í cuèndá‑í te ni ɨ̀ɨⁿ cue ñáyiu distrìtú Acǎyá vá nìhí‑yu tnúhu cúñàhá‑yu xii‑í cuèndá cadɨ́‑yu yuhu‑í. Te mee Xǐtohó Jesucrìstú náhá‑gǎ sá ndàá càháⁿ‑í dàtná càháⁿ ndáá méé‑gǎ.
10 Pela verdade de Cristo, a qual está em mim, eu garanto que ninguém, em nenhum lugar da Acaia, tirará de mim este orgulho de anunciar o evangelho sem cobrar nada.
11 Te cudana te sàni iní‑ndó sǎ sà dúhá càháⁿ‑í te ñá túú cùu iní ñáhà‑í xii‑ndo, dico ñáhá chi mee Yǎ Ndiǒxí náhá‑gǎ sá yǔhú ío cùu iní ñáhà‑í xii‑ndo.
11 Por que estou dizendo isso? Será que é porque não amo vocês? Deus sabe que os amo!
12 Te nàcuáa‑ni ta quìde‑í véxi te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑í cuèndá sá cuè tée cuìní cada nínu mee‑xi càchí sá ɨ̀ɨⁿ‑ni cuu ndɨhɨ ñaha‑güedé xii‑í vá nìhí‑güedé tnúhu cáháⁿ‑güedé cachí‑güedé sá ɨ̀ɨⁿ‑ni chiuⁿ quide ndɨhɨ ñaha‑güedé xii‑í.
12 O que estou fazendo agora vou continuar a fazer a fim de evitar que aqueles tais “ apóstolos ” tenham motivo para se gabar e dizer que fazem um trabalho igual ao nosso.
13 Te cue tée‑áⁿ càchí‑güedé sá Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑güedé xícá cùu‑güedé càháⁿ‑güedé tnúhu‑gá dico ñá ndàá, chi mee‑ni dàndahú‑güedé ñáyiu ndɨhɨ tnúhu càháⁿ‑güedé, te quìde‑güedé dàtná quídé cuè tée càháⁿ tnúhu Xítohó Jesucrìstú dico ñá ndàá sá cúú‑güedě cue tée càháⁿ tnúhu‑gá.
13 Aqueles homens são apóstolos falsos e não verdadeiros. Eles mentem a respeito dos seus trabalhos e se disfarçam, apresentando-se como verdadeiros apóstolos de Cristo.
14 Te vá cúñǔhu‑o sǎ dúcáⁿ quìde cue tée‑áⁿ, chi mee sàcuíhná quídé‑xí sǎ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ espíritú xínú cuèchi núú ǐo váha càa ndecu Yá Ndiǒxí dico ñá ndàá sá xínú cuèchi‑xi xíáⁿ.
14 E isso não é de admirar, pois até Satanás pode se disfarçar e ficar parecendo um anjo de luz.
15 Te xíǎⁿ vá cúñǔhu‑o sǎ cuè tée xìnu cuechi núú‑xi quìde‑güedé sá cúú‑güedě cue tée quìde váha chi ñá ndàá sá quídé vǎha‑güedé chi dàndahú‑güedé ñáyiu. Te nàcuáa ndùu nchaa sá quídé‑güedě te ducaⁿ nàcháhu‑güedé núú Yǎ Ndiǒxí.
15 Portanto, não é nada demais que os servidores dele se disfarcem, apresentando-se como pessoas que fazem o bem. Mas no fim eles receberão exatamente o que as suas ações merecem.
16 Te yúhú càháⁿ tucu‑í dóho‑ndo sǎ vǎ cání ìní‑ndó sǎ yǔhú cúù‑í ɨɨⁿ tée càháⁿ lùcú càháⁿ duha, te núu dava‑ndo dùcaⁿ sani iní‑ndó dico chí cádá ndèe iní cundedóho‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í cuèndá ducaⁿ tnàhá‑í cada nínu‑í méè‑í.
16 Repito: ninguém deve pensar que eu estou louco. Mas, se vocês pensam isso, então me recebam como louco para que assim eu tenha alguma pequena coisa de que me gabar.
17 Te vitna na càháⁿ‑í dàtná càháⁿ ɨɨⁿ tée ñá túú cùtnuní iní‑xi, chi tnúhu cáháⁿ‑í ñá túú ɨ̀ɨⁿ‑ni cuu‑xi ndɨhɨ tnúhu Xítohó Jesucrìstú, chi vitna cáháⁿ‑í nàcuáa cada nínu‑í méè‑í.
17 De fato, o que estou dizendo agora não é o que o Senhor me mandou dizer. Quanto a eu me gabar, estou realmente falando como louco.
18 Te ío cuéhé ñǎyiu quìde nínu mee‑xi cuèndá nchaa sá ìó ñuyíú‑a te xíǎⁿ nǔu tnàhá‑í cuìní‑í cada nínu‑í méè‑í.
18 Já que existem tantas pessoas que se gabam por motivos apenas humanos, eu também vou me gabar de mim mesmo.
19 Chi cùtnuní sá nchòhó quídé ndèe iní‑ndó sàcúndedóho‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ cue tée càháⁿ lùcú càháⁿ duha, te ducaⁿ quìde ndee iní‑ndó sàcúndedóho‑ndo tnǔhu càháⁿ‑güedé chi càchí‑ndó sǎ ǐo túha‑ndo.
19 Vocês são tão sábios e suportam de boa vontade os loucos.
20 Te nchòhó, quìde ndee iní‑ndó tnɨ̀ɨ‑ndo nchaa tnúhu càháⁿ cue tée quìde yica ñaha xii‑ndo sá cúnú cuèchi‑ndo núú‑güedě, te xìcáⁿ‑güedé nándɨ sá xìcáⁿ‑güedé núú‑ndó, te tàxi tnuní ñáhá‑güedě xii‑ndo, te quìde‑güedé sá ǐo cùnuu‑güedé ndécú ndɨ̀hɨ ñaha‑güedé xii‑ndo, te càniha‑güedé xii‑ndo, te cuěi nchaa xíǎⁿ quídé ñàha‑güedé xii‑ndo dico quìde ndee‑ni iní‑ndó.
20 Toleram os que mandam em vocês e exploram vocês; toleram os que os enganam, os que os tratam com desprezo e os que lhes dão bofetadas.
21 Te nchòhó càchí‑ndó sǎ cúú‑ndɨ̌ cue tée ñá túú ní cùyɨɨ cada nándɨ sá cádá, te ndáá chi ñá túú ɨ̀ɨⁿ‑ni cuu‑ndɨ́ ndɨhɨ cue tée ducaⁿ xǐquide.
21 Tenho até vergonha de confessar que nós fomos tímidos demais e não fomos capazes de fazer coisas como essas. Mas, se os outros se atrevem a se gabar de alguma coisa, eu também vou me atrever, embora isso seja uma loucura.
22 Te núu quìde cahnu‑güedé méé‑güedě cuèndá sá càháⁿ‑güedé tnúhu hèbreú, te yúhú tucu dɨu‑ni tée càháⁿ tnúhu hèbreú cúù‑í, àdi quide cahnu‑güedé méé‑güedě cuèndá sá cúú‑güedě cue tée isràél, te yúhú tucu tnàhá‑í cúù‑í tée isràél, àdi quide cahnu‑güedé méé‑güedě cuèndá sá cúú‑güedě ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám, te tnàhá yúhú cúù‑í ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám tucu.
22 Eles são hebreus? Eu também sou. Eles são israelitas? Eu também sou. Eles são descendentes de Abraão? Eu também sou.
23 Àdi quide cahnu‑güedé méé‑güedě cuèndá sá sání ìní‑güedé sá dɨ́ú nǔú Xǐtohó Jesucrìstú xínú cuèchi‑güedé, dico yúhú ío‑gá xínú cuèchi ndisa‑í núú‑gǎ. Te sá dúhá quìde cahnu‑í méè‑í te càháⁿ‑í dàtná ɨɨⁿ tée ñá túú cùtnuní iní‑xi, te yúhú cúù‑í ɨɨⁿ tée ío‑gá quídé chìuⁿ‑gá dàcúúxí cuè tée‑áⁿ, te vài xito ní cuu càniha ñáyiu xii‑í, te vài xito ní cuu chìhi ñahá‑yu vecaá xii‑í, te vài xito ní cuu cǎcu cǎcu cahni ñaha ñáyiu xii‑í.
23 Eles são servos de Cristo? Mas eu sou um servo melhor do que eles, embora, ao dizer isso, eu esteja falando como se fosse louco. Pois eu tenho trabalhado mais do que eles e tenho estado mais vezes na cadeia. Tenho sido chicoteado muito mais do que eles e muitas vezes estive em perigo de morte.
24 Te cue ñáyiu isràél ní canìhá‑yu xii‑í úhúⁿ xito, te ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ xito ní canìhá‑yu ní dáquěe‑yu ócó sáhúⁿ cúmí ñɨɨ sátà‑í.
24 Em cinco ocasiões os judeus me deram trinta e nove chicotadas .
25 Te úní xito ní caniha tùcu ñáyiu xii‑í ndɨhɨ carrùtí, te ɨɨⁿ xito ní sáha yúú ñáhǎ‑yu xii‑í, te ní cuu úní xito quěe naa bàrcú xɨtɨ́ ndute òré sácǔhuⁿ‑í, te ɨɨⁿ xito ío ní ndoho‑í ní xíndecu‑í ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ niú núú ndute làmár.
25 Três vezes os romanos me bateram com porretes, e uma vez fui apedrejado. Três vezes o navio em que eu estava viajando afundou, e numa dessas vezes passei vinte e quatro horas boiando no mar.
26 Te ío tɨtnɨ́ xichi ní cuu xìca cuu‑í, te dava xichi ní cácu cuido ñaha ndùte ñuhu xii‑í, te dava xichi ní cácu duhu ñàdúhú nchaa ndachìuⁿ‑í, te dava xichi ní cácu cada ñaha cuè ñáyiu cùu ndɨ mee‑í ɨɨⁿ sá cádá ñàhá‑yu xii‑í, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cácu cada ñaha tùcu cue ñáyiu ñá túú cùu ndɨ mee‑í ɨɨⁿ sá cádá ñàhá‑yu xii‑í ní cùu, te cuěi xɨtɨ́ ñuú te cuěi xɨtɨ́ yucu cǎcu cǎcu cada ñaha ñǎyiu xii‑í ɨɨⁿ sá cádá ñàhá‑yu, te dɨu‑ni ducaⁿ cǎcu cǎcu quiní‑í tnúndòho oré ñúhù‑í bàrcú cuáháⁿ núú ndute làmár. Te cue ñáyiu càchí sá ndécú ìchi Xítohó Jesucrìstú te ñá ndàá cǎcu cǎcu cada ñàhá‑yu xii‑í ɨɨⁿ sá cádá ñàhá‑yu.
26 Nas muitas viagens que fiz, tenho estado em perigos de inundações e de ladrões; em perigos causados pelos meus patrícios, os judeus, e também pelos não judeus. Tenho estado no meio de perigos nas cidades, nos desertos e em alto-mar; e também em perigos causados por falsos irmãos.
27 Te ío ndòho‑í cuèndá chìuⁿ quide‑í chi ío xàú‑í, te ní cuu vài xito ñá túú xìdí‑í, te tɨtnɨ́ xito ní cuu xìhí víhì‑í docó, te tɨtnɨ́ xito ní cuu yìchí‑í ndute, te tɨtnɨ́ xito ní cuu ñá túú tnàhí ná xéxì‑í cuèndá chìuⁿ quide‑í, te tɨtnɨ́ xito ní cuu ndòho‑í sá vǐxiⁿ, te tɨtnɨ́ xito ní cuu ñá túú nìhí‑í dóó cuihnu‑í.
27 Tenho tido trabalhos e canseiras. Muitas vezes tenho ficado sem dormir. Tenho passado fome e sede; têm me faltado casa, comida e roupas.
28 Te ñá dɨ́ú‑ní xǐǎⁿ chi ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ío sàni iní‑í cuèndá nchaa ñáyiu ndècu ichi Xítohó Jesucrìstú xǐndecu nchaa xichi.
28 Além dessas e de outras coisas, ainda pesa diariamente sobre mim a preocupação que tenho por todas as igrejas.
29 Te nděda‑ni càa ñáyiu ñá túú nìhí ndéé cùndecu ichi Xítohó Jesucrìstú, te ío cùndahú iní‑í chi sànuu sá tnàhá‑í ñá túú nìhí ndéè‑í cundecu‑í ichi‑gá sá dúcáⁿ quìdé‑yu. Te núu ɨɨⁿ ñáyiu quìdé‑yu sá ɨ̀ɨⁿ nchohó ñáyiu ndècu ichi Xítohó Jesucrìstú quídé‑ndó ɨ̀ɨⁿ sá ñà túú tàú‑ndó càda‑ndo te vá cúú vǎha iní‑í chi cudéèⁿ‑í.
29 Quando alguém está fraco, eu também me sinto fraco; e, quando alguém cai em pecado, eu fico muito aflito.
30 Te núu xìni ñuhu‑xi sá cádá càhnu‑í méè‑í, te cuu ducaⁿ càda‑í te cáháⁿ‑í mee‑ni cuèndá nchaa sá quídé nàcuáa ñá túú nìhí ndéé yɨ̀quɨ cuñú‑í.
30 Se existe motivo para eu me gabar, então vou me gabar das coisas que mostram a minha fraqueza.
31 Te Dútú Ndiǒxí Yaá cúú Tǎtá Xǐtohó Jesucrìstú náhá‑gǎ sá yǔhú càháⁿ ndáá‑í núú‑ndó, te dɨu‑gá tàú‑gá cachí‑ó sǎ ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
31 O Deus e Pai do Senhor Jesus, o Deus que é bendito para sempre, sabe que não estou mentindo.
32 Te cútnàhá ní xíndecu‑í ñuú Dàmascú te tée cùu gobiernú tée cùndɨhɨ tée yɨ̀ndaha ñáyiu nàni Aretás ní taxi ndecu‑dé cue tée ní xíndedɨ́ yuyèhe sá ñúhú dòco ñuú cuèndá òré quee‑í te tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑í ní cùu.
32 Quando estive na cidade de Damasco, o governador nomeado pelo rei Aretas pôs guardas nos portões da cidade para me prenderem.
33 Dico yúhú ní quéè‑í ɨɨⁿ xɨtɨ́ tɨ́dihi, te cue ñáyiu cùndɨhɨ ñaha xii‑í ní queñuhu ñàhá‑yu ndàa ventaná nchìí yɨquɨ naha sǎ ñúhú dòco ñuú‑áⁿ, te ducaⁿ te ní cácu‑í ñá túú ní ndàcu‑güedé tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑í.
33 Porém os meus amigos fizeram com que eu descesse num grande cesto, por uma abertura da muralha, e assim escapei do Governador.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.