1 Coríntios 4
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te cada cuèndá‑ndó sǎ nchǔhú dìcó‑ni cue tée xìnu cuechi núú Xǐtohó Jesucrìstú cúú‑ndɨ̌, te chìuⁿ‑áⁿ nǐ taxi Yá Ndiǒxí quídé‑ndɨ̌ càháⁿ‑ndɨ́ tnúhu sá nǐ cachí‑gá yɨ́yùhu ni cuu.
1 Portanto, devemos ser considerados simples servos de Cristo, encarregados de explicar os mistérios de Deus.
2 Te xìni ñuhu‑xi sá ncháá ñǎyiu ducaⁿ nǐ sáñaha Yǎ Ndiǒxí chìuⁿ quidé‑yu cada ndáá‑yu cadá‑yu chìuⁿ‑áⁿ.
2 De um encarregado espera-se que seja fiel.
3 Te yúhú ñá túú quìde cuendá‑í nǔu nása ndùu tnúhu càháⁿ‑ndó cuèndá‑í nǔu cùu‑í tée váha àdi ñá túú cùu‑í. Te dɨu‑ni ducaⁿ ñà túú quìde cuendá‑í nǔu nása‑gá càháⁿ nchaa dava‑gá ñáyiu cuèndá‑í. Te ni mèe‑í ñá túú càháⁿ‑í nǔu cùu‑í tée váha àdi ñá túú cùu‑í.
3 Quanto a mim, pouco importa como sou avaliado por vocês ou por qualquer autoridade humana. Na verdade, nem minha própria avaliação é importante.
4 Te sànuu iní‑í sá ñà túú nǎ cúmǎnì‑í núú Yǎ Ndiǒxí, dico ñá dɨ́ú sǎ xǐǎⁿ te cachí‑í sá ñǎ túú cuěchi‑í ndécú nǔú‑gǎ, chi mee‑gǎ náhá ndǎá‑gá te núu nása quìde‑í ndécù‑í.
4 Minha consciência está limpa, mas isso não prova que estou certo. O Senhor é quem me avaliará e decidirá.
5 Te nchòhó vá càháⁿ‑gá‑ndó sǎ ñà túú cùndáá ñáyiu núú Yǎ Ndiǒxí, chi vátá sàá‑gá nduu cùndáá cuéchi‑yu. Te na sàá nduu quìxi tucu Xítohó Jesucrìstú te dàvá‑áⁿ dàtúu‑gá nchaa sá quídě‑yu, nchaa sá ñà túú xìní‑ó quìdé‑yu vitna, te ducaⁿ dàtúu‑gá nchaa nàcuáa sàni iní‑yu. Te Yá Ndiǒxí cáháⁿ váha‑gá cuèndá nchaa ñáyiu ní quide váha.
5 Portanto, não julguem ninguém antes do tempo, antes que o Senhor volte. Pois ele trará à luz nossos segredos mais obscuros e revelará nossas intenções mais íntimas. Então Deus dará a cada um a devida aprovação.
6 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, càcunehe‑í té Àpolós ndɨhɨ yúhú núú‑ndó dànehé ñáhà‑í xii‑ndo nàcuáa cada‑ndo cuèndá ducaⁿ cùu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí‑ndó, ndɨhɨ cuèndá sá nchòhó canchicúⁿ nihnu‑ndo càda‑ndo mee‑ni nchaa nacuáa yòdo tnuní núú tùtú Yǎ Ndiǒxí. Te ducaⁿ te vá càchí‑ndó sǎ ɨ̀ɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ío‑gá càhnu cuu‑dé dàcúúxí ɨ̀ngá‑dé.
6 Irmãos, usei a mim mesmo e a Apolo para ilustrar o que lhes tenho dito. Se aprenderem a não ir além daquilo que está escrito, não se orgulharão de um à custa de outro.
7 Te nchòhó vá càchí‑ndó sǎ ǐo‑gá cúnùu‑ndo dacúúxí dàva‑gá ñáyiu chi Yá Ndiǒxí ní quide‑gá ní ngúndecu ndɨhɨ‑ndo nchàa sá xìní tnùní‑ndó. Te mee‑gǎ ducaⁿ nǐ quide‑gá ¿Te ná cuèndá nchòhó ducaⁿ quìde cahnu‑ndo mee‑ndo? Te quìde‑ndo datná tnúhu sá méé‑ndó nǐ quide‑ndo dùcaⁿ ní ngúndecu ndɨhɨ‑ndo nchàa sá xìní tnùní‑ndó.
7 Pois que direito vocês têm de julgar desse modo? O que vocês têm que Deus não lhes tenha dado? E, se tudo que temos vem de Deus, por que nos orgulharmos como se não fosse uma dádiva?
8 Te nchòhó quídé‑ndó sǎ ñà túú tnàhí‑gá ná cúmǎní‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí, te quìde‑ndo sá ni nǐhí‑ndó nchàa sá cuìní‑ndó nǔú‑gǎ ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo, te sànuu sá cúú‑nǎ‑ndó dàtná cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu, te nchúhú ñá túú cùu ɨɨⁿnuu ndɨhɨ ñaha‑ndɨ́ xii‑ndo quɨ̀ndaha ndɨhɨ ñaha‑ndɨ́ xii‑ndo ñǎyiu, ¡te váha‑ni te núu dìcó ndisa sá yɨ́ndàha‑ndo ñáyiu chi tnàhá nchúhú ní tnahá ndɨ̀hɨ ñaha‑ndɨ́ xii‑ndo quɨ̀ndaha‑ó‑yu te núu dìcó cúú‑xí ɨ̀ɨⁿ sá ndàá dico ñáhá!
8 Vocês consideram que já têm tudo de que precisam. Pensam que já são ricos e até já começaram a reinar sem nós! Gostaria que, de fato, já estivessem reinando, pois então eu reinaria com vocês.
9 Te yúhú quídé cuèndá‑í sá nchǔhú cue tée ní táúchíúⁿ Xǐtohó Jesucrìstú cáháⁿ tnúhu‑gá núú ñǎyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá cúú‑ndɨ̌ cue tée ñá túú nàndɨ́hɨ sá cúú‑xí dàva‑gá ñáyiu. Te ní cachí tucu‑gá sá cúú‑ndɨ̌ dàtná cue ñáyiu sa ní tnahá òré cuú‑xi quɨ́hɨ́ⁿ nacháhu cuéchi‑xi, te nchaa ñáyiu cùñúhu ñàhá‑yu xii‑ndɨ́ sá dúcáⁿ ndòho‑ndɨ́, te tnàhá nchaa espíritú cúñǔhu ñaha‑xi xìi‑ndɨ́.
9 Por vezes me parece que Deus colocou a nós, os apóstolos, em último lugar, como condenados à morte, espetáculo para o mundo inteiro, tanto para as pessoas como para os anjos.
10 Te cuèndá sá xínú cuèchi‑ndɨ́ núú Xǐtohó Jesucrìstú, xíǎⁿ cúú‑ndɨ̌ dàtná cue tée ñá túú vědana nàndɨ́hɨ sá cúú‑xí ñǎyiu. Te nchòhó quídé‑ndó sǎ cúú‑ndó ñǎyiu ío túha ndècu ndɨhɨ Xítohó Jesucrìstú. Te ñáyiu càchí‑yu sá nchǔhú cúú‑ndɨ̌ cue tée ñá túú ndàcu cada ɨɨⁿ sá cádá sǎ cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí. Te nchòhó quídé‑ndó sǎ cúú‑ndó ñǎyiu ío váha ndàcu quide ɨɨⁿ sá sání ìní‑ndó sǎ cúú‑xí‑gǎ. Te cue ñáyiu dàquee tɨhú ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́, te nchòhó néhě‑yu sá yɨ́ñùhu núú‑ndó.
10 Nossa dedicação a Cristo nos faz parecer loucos, mas vocês afirmam ser sábios em Cristo. Nós somos fracos, mas vocês são fortes. Vocês são respeitados, mas nós somos ridicularizados.
11 Te nchúhú chi nchaa‑ni nduu ío ndòho‑ndɨ́, chi xìhí‑ndɨ́ docó, yìchí‑ndɨ́ ndute, te ñá túú dǒó‑ndɨ̌, te nchaa ñáyiu quìde úhú ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́, te ni vèhe‑ndɨ́ ñá túú ndèé cáá cùndecu‑ndɨ́.
11 Até agora passamos fome e sede, e não temos roupa necessária para nos manter aquecidos. Somos espancados e não temos casa.
12 Te ío ndòho‑ndɨ́ quídé chìuⁿ‑ndɨ́ nìhí‑ndɨ́ sá xéxí‑ndɨ̌. Te cue ñáyiu xǐcuèhé ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́ dico xìcáⁿ táhú‑ndɨ̌ núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá‑yu, te ñá cúú tnàhí quiní ndeé ñáhǎ‑yu xii‑ndɨ́ dico quìde cahnu iní‑ndɨ́ nchaa sá quídé ñàhá‑yu.
12 Trabalhamos arduamente com as próprias mãos para obter sustento. Abençoamos quem nos amaldiçoa. Somos pacientes com quem nos maltrata.
13 Te mee‑ni tnǔhu cuèhé tnúhu duha càháⁿ‑yu cuèndá‑ndɨ́ dico sàcahnu iní‑ndɨ́ te dàsahú‑ndɨ́‑yu mee‑ni tnǔhu váha. Te càchí‑yu sá cúú‑ndɨ̌ dàtná ɨɨⁿ sá ñà túú‑gǎ vědana nàndɨhɨ, te nchaa‑ni nduu ducaⁿ càháⁿ‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑ndɨ́.
13 Respondemos com bondade quando falam mal de nós. E, no entanto, até o momento, temos sido tratados como a escória do mundo, como o lixo de todos.
14 Te yúhú duha càháⁿ‑í núú tùtú‑a dàsahú ñáhà‑í xii‑ndo, dico ñá dɨ́ú tnǔhu sá cúú càhaⁿ núú‑ndó càháⁿ‑í. Te duha càháⁿ‑í dóho‑ndo chi quìde iní‑í sá sǔúní dàtná déhe mee‑ǐ cúú‑ndó chi ío cùu iní ñáhà‑í xii‑ndo.
14 Não escrevo estas coisas para envergonhá-los, mas para adverti-los como meus filhos amados.
15 Te nchaa‑o ndècu‑o ichi Xítohó Jesucrìstú vitna, dico yúhú cúù‑í tée díhna nuu nǐ dánèhé ñáhá xìi‑ndo nacuáa ndùu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó, núu xíǎⁿ cúù‑í dàtná tǎtá‑ndó. Te cuěi vài vihi cue tée na quìxi‑güedé danèhé ñáhá‑güedě xii‑ndo tnǔhu‑gá dico ɨɨⁿ dìi‑ni yúhú cúù‑í tée díhna nuu‑gǎ ní dánèhé ñáhá xìi‑ndo tnúhu‑gá.
15 Pois, ainda que tivessem dez mil mestres em Cristo, vocês não têm muitos pais, pois eu me tornei seu pai espiritual em Cristo Jesus por meio das boas-novas que lhes anunciei.
16 Núu xíǎⁿ càháⁿ‑í dóho‑ndo sǎ cánchǐcúⁿ nihnu‑ndo càda‑ndo nchaa nacuáa quìde‑í.
16 Portanto, suplico-lhes que sejam meus imitadores.
17 Te xíǎⁿ nǔu sa ní tendaha‑ǐ té Timùteú véxi coto ñaha‑dě xii‑ndo, te tée‑áⁿ ǐo cùu iní‑í‑dé te quìde ndáá‑dé, te cùu‑dé dàtná déhe‑í chi yúhú ní sanu ichi‑í‑dé ichi Xítohó Jesucrìstú, te tée‑áⁿ cachí tnúhu‑dé xii‑ndo nchàa nacuáa quìde‑í ndécù‑í ichi‑gá. Te dɨu‑ni nàcuáa na càchí tnúhu‑dé‑áⁿ dɨu‑ni ducaⁿ quìde‑í nchaa xichi núú tàcá ñáyiu dàcuaha tnúhu Xítohó Jesucrìstú.
17 Por isso enviei Timóteo, meu filho amado e fiel no Senhor. Ele os lembrará de como sigo Cristo Jesus, de acordo com o que ensino em todas as igrejas, em qualquer lugar aonde vou.
18 Te dava nchòhó ío quìde cahnu‑ndo mee‑ndo chi sàni iní‑ndó sǎ vǎ quíxí‑gǎ‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo.
18 Alguns de vocês se tornaram arrogantes, pensando que não irei mais visitá-los.
19 Dico núu mee Yǎ Ndiǒxí ná càchí‑gá te ío ndɨ̌hɨ quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo, te dàvá‑áⁿ quiní‑í te núu nása quìde nchaa ñáyiu ducaⁿ ǐo xǐquide càhnu mee‑xi‑áⁿ ndécǔ‑yu ichi Xítohó Jesucrìstú. Te vá cádá cuèndá‑í tnúhu càháⁿ‑yu chi chìuⁿ quidé‑yu cada cuèndá‑í.
19 Mas eu irei, e logo, se o Senhor permitir, e então verei se esses arrogantes apenas fazem discursos pretensiosos ou se têm, de fato, o poder de Deus.
20 Te vitna yɨ̀ndaha ñaha Yá Ndiǒxí xii‑o, te chìndee ñaha‑gá xii‑o quìde‑o nchaa sá vǎha sàni iní‑ó quìde‑o te ñá dɨ́ú mèe‑ni sá càháⁿ‑ó.
20 Pois o reino de Deus não consiste apenas em palavras, mas em poder.
21 Te ío chí cání ìní nǔu ndědacàa sá vǎha‑gá cada‑í òré ná quéxìo‑í núú ndécú‑ndó, núu sá ténàá ñáhà‑í xii‑ndo àdi sá càháⁿ ndɨhɨ ñaha‑ǐ xii‑ndo ndɨ̀hɨ tnúhu vii tnúhu váha nàcuáa cutnùní iní‑ndó sǎ cúú ìní ñáhà‑í xii‑ndo.
21 O que vocês escolhem? Devo ir com vara para castigá-los ou com amor e espírito de mansidão?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.