Marcos 10

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ní yáha‑gá yucu distrìtú Jùdeá ní téhndé‑gá ndàa ɨngá xio yúte Jòrdán. Te yàcáⁿ ndécú‑gǎ ní tacá tucu cuéhé víhí ñǎyiu, te ní ngüíta‑ni tucu‑gá dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu‑gá chi ducaⁿ tnàhí quìde‑gá.
1 Então Jesus deixou Cafarnaum e foi para a região da Judeia, a leste do rio Jordão. Mais uma vez, multidões se juntaram ao seu redor e, como de costume, ele as ensinava.
2 Te ní quèxio ɨɨⁿ úú cue tée cùu fariséú núú ndécú Jèsús xíto ndèé ñáhá‑güedě xii‑gá nǔu nása cunduu tnúhu cáháⁿ‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Véxi‑ndɨ́ xìcáⁿ tnúhú‑ndɨ̌ núú‑n nǔu cuu daña ɨ̀ɨⁿ tée ñadɨ̀hɨ́‑dé ǎⁿ ñǎhá —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
2 Alguns fariseus vieram e tentaram apanhar Jesus numa armadilha com a seguinte pergunta: “Deve-se permitir que um homem se divorcie de sua mulher?”.
3 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, ¿nása ní cachí ndíi Moìsés cada‑ndo‑i? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
3 Jesus respondeu: “O que Moisés disse na lei a respeito do divórcio?”.
4 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ndíi Moìsés ní cachí ndíi sá cúú dàña ɨɨⁿ tée ñadɨ̀hɨ́‑dé dìcó‑ni sá cádǔha‑dé ɨɨⁿ tutú cuáñaha‑dě, te núú tùtú‑áⁿ codo tnùní sá nǐ dáñá ñàha‑dé, te ducaⁿ te cuu daña‑dě ñadɨ̀hɨ́‑dé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
4 “Ele o permitiu”, responderam os fariseus. “Disse que um homem poderia dar à esposa um certificado de divórcio e mandá-la embora.”
5 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te ducaⁿ nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés cada‑ndo cuèndá sá ǐo sàá iní‑ndó.
5 Jesus, porém, disse: “Moisés escreveu esse mandamento porque vocês têm o coração duro,
6 Dico Yá Ndiǒxí cútnàhá ní cadúha‑gá ñuyíú ndɨhɨ nchaa sá ìó, chi tée ñadɨ̀hɨ́ ní cadúha‑gá.
6 mas ‘Deus os fez homem e mulher’ desde o princípio da criação.
7 Te xíǎⁿ nǔu nchaa cue tée na nìhí ñadɨ̀hɨ́‑xi, te dɨ̀ɨⁿ‑ná cada‑güedé tǎtá‑güedě ndɨhɨ nǎná‑güedě, chi mee‑nǎ ñadɨ̀hɨ́‑güedé cuu cuu ndɨhɨ‑güedé.
7 ‘Por isso o homem deixa pai e mãe e se une à sua mulher,
8 Te cue ñáyiu úú‑áⁿ ñà túú‑gǎ ndɨ́ dɨ́ɨ́ⁿ ndɨ̀ dɨ́ɨ́ⁿ yɨ̀quɨ cuñú cúǔ‑yu, chi cada iní‑ndó sǎ ɨ́ɨ́ⁿ‑nǎ yɨquɨ cùñú cúǔ‑yu.
8 e os dois se tornam um só’. Uma vez que já não são dois, mas um só,
9 Te xíǎⁿ nǔu ñá túú ndùu váha‑xi daña cuè tée ñadɨ̀hɨ́‑güedé, chi mee Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúú ǔú‑yu cundecú‑yu ndéé naa ndéé cuú‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
9 que ninguém separe o que Deus uniu”.
10 Te òré yɨ́hɨ́ Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá vehe, te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nása ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑gá cuèndá cue ñáyiu dàña tnaha.
10 Mais tarde, quando Jesus estava em casa com seus discípulos, eles tocaram no assunto outra vez.
11 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te núu ɨɨⁿ tée na dàña‑dé ñadɨ̀hɨ́‑dé te naqueheⁿ‑dé ɨngá ñadɨ̀hɨ́, te ío nèhé quídé‑dě, te ɨɨⁿ‑ni cuěchi cùu‑xi ndɨhɨ cuéchi quìde tée ndèca ñadɨhɨ́ te càháⁿ ndɨhɨ‑dé ɨngá ñadɨ̀hɨ́.
11 Jesus respondeu: “Quem se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério contra ela.
12 Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu tucu ñáyiu dɨ̀hɨ́ te núu na dàñá‑yu yɨɨ́‑yu te naquehéⁿ‑yu ɨngá tée, chi ɨɨⁿ‑ni cuěchi cùu‑xi sá quídě‑yu ndɨhɨ sá quídé cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndécú yɨ̀ɨ‑xi, te càháⁿ ndɨhɨ́‑yu ɨngá tée —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
12 E, se a mulher se divorcia do marido e se casa com outro homem, comete adultério”.
13 Te ɨɨⁿ ǔú ñáyiu ndècá‑yu landú lǐhli cuáháⁿ núú Jèsús, chi cuìní‑yu sá téndàha ñaha‑gá xii‑güexi. Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní ngüíta‑güedé ténàá ñáhá‑güedě xií‑yu, te xǎhaⁿ‑güedě sá vǎ dúcáⁿ càdá‑yu.
13 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas, mas os discípulos repreendiam aqueles que as traziam.
14 Te òré ní xiní‑gá sá dúcáⁿ quìde‑güedé, te ní cudééⁿ‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí dáñá ná quìxi nahi cue landú lǐhli‑áⁿ nǔù‑í‑a te vá càdɨ́‑ndó ìchi‑güexi, chi dàtná cúú vǎha iní cue landú lǐhli‑áⁿ ducaⁿ cùu váha iní cue ñáyiu yɨ̀ndaha Yá Ndiǒxí.
14 Ao ver isso, Jesus ficou indignado com os discípulos e disse: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
15 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nǔu vá quɨ̀ndáá iní ñáhá‑ndó dàtná quídé cuè landú lǐhli sàndáá iní ñáhá xìi‑í, te vá ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
15 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
16 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ te ní nguɨ́dèhé‑gá cue landú‑áⁿ te ní tendaha ñàha‑gá xii‑güexi, te ní xícáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá‑güexi.
16 Então tomou as crianças nos braços, pôs as mãos sobre a cabeça delas e as abençoou.
17 Te òré sa ñùhu ichi Jesús caca‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá ɨngá xichi ni cùu ní quexìo cunu ɨɨⁿ tée ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Yòhó Mèstrú, cùu‑n tée ío váha iní‑xi, te cuìní‑í nǔu vá cúndèe iní‑n càchí tnúhu‑n nǎ cúú sǎ cádà‑í cuèndá nduu táhù‑í cundecu‑í ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
17 Quando Jesus saía para Jerusalém, um homem veio correndo em sua direção, ajoelhou-se diante dele e perguntou: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
18 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —¿Te cùtnuní iní‑n nàcuáa ndùu tnúhu càháⁿ‑n sǎ yǔhú váha iní‑ǎⁿ? Chi ɨɨⁿdìi díí‑ni Yá Ndiǒxí ío váha iní‑gá.
18 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
19 Te yòhó xìní‑n nàcuáa ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada ñáyiu, te duha ní cachí‑gá: “Nchòhó cue tée vá càháⁿ ndɨhɨ‑ndo ñàdɨhɨ́ te núu ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑ndó cùú‑yu, te ducaⁿ‑ni nchòhó cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ tucu vá càháⁿ ndɨhɨ‑ndo těe te núu ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ‑ndo cuu‑güedé, te vá cáhní‑ndó tnàha ñáyiu‑ndo, te ni vǎ dúhú‑ndó sǎ ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu, te ni vǎ dácàcu‑ndo cuéchi neñùú sá cúú‑xí tnàha ñáyiu‑ndo, te ni vǎ dácuàndehnde‑ndo, te canehe‑ndo sǎ yɨ́ñùhu núú tǎtá‑ndó ndɨ̀hɨ núú nǎná‑ndó”, duha ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada ñáyiu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não mate. Não cometa adultério. Não roube. Não dê falso testemunho. Não engane ninguém. Honre seu pai e sua mãe’.”
20 Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, nchaa xíǎⁿ ní ngüíta‑í quídè‑í ndéé cútnàhá cúú làndú‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
20 O homem respondeu: “Mestre, tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
21 Te Jèsús ní xíndéhé ñàha váha‑gá xii‑dé, te ní cuu váha iní ñáhá‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Dico cùmání ɨ̀ngá núú sǎ cádá‑n. Vitna te quɨ́hɨ́ⁿ‑n te dico‑n nchàa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑n, te díhúⁿ‑n cuǎha táhú‑n cuè ñáyiu ndàhú. Te ducaⁿ, te nduu táhú‑n nùcúndecu váha‑n nǔú ndécú Yǎ Ndiǒxí táxí tnùní‑gá, te sátá ná yǎha ducaⁿ càda‑n, te quixi‑n chìtnahá ñáhá‑n xìi‑í cuěi na ndòho‑n datná ndoho‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
21 Com amor, Jesus olhou para o homem e disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Vá, venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
22 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑dé te ío ní cundɨ̀yɨ́‑dé chi ío cuica‑dě, te ní xica‑dé cuánuhú‑dé.
22 Ao ouvir isso, o homem ficou desapontado e foi embora triste, pois tinha muitos bens.
23 Te ní ndacoto‑gá nɨ càndéé dɨ̀ñɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Cue ñáyiu cuica chi ío úhú quɨ́ndáá iní‑yu Yá Ndiǒxí cuèndá ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
23 Jesus olhou ao redor e disse a seus discípulos: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!”.
24 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑güedé nàcuáa ní cáháⁿ‑gá, te ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé: —Nchòhó cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑í càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo sǎ ǐo úhú quɨ́ndáá iní cue ñáyiu cuica Yǎ Ndiǒxí cuèndá ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu, chi sàni iní‑yu sá ncháá sǎ ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu dàcácu nihnu ñaha‑xi xìí‑yu núú ùhú núú ndàhú.
24 Os discípulos se admiraram de suas palavras. Mas Jesus disse outra vez: “Filhos, entrar no reino de Deus é muito difícil.
25 Te yáchí‑gá yáha ɨɨⁿ càméyu yaú ɨɨⁿ yɨquɨ tɨ̀cú dàcúúxí sǎ quɨ̀ndáá iní ɨɨⁿ ñáyiu cuica Yǎ Ndiǒxí cuèndá ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
25 É mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní cuñúhu vìhi‑gá‑güedé sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá, te ní ngüíta‑güedé xǐtnàha‑güedé: —¿Te yoo sa ndacu naníhí tàhú te núu ducaⁿ vàíⁿ? —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
26 Perplexos, os discípulos perguntaram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 Te Jèsús ní xíndéhé vǎha ñaha‑gǎ xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchaa ñáyiu ñuyíú‑a chi vá ndácǔ‑yu ná cadá‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, dico mee‑gǎ chi ndacu‑gá ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu, chi nchaandɨ túhú sá vǎha ndàcu‑gá quídé‑gǎ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
27 Jesus olhou atentamente para eles e respondeu: “Para as pessoas isso é impossível, mas não para Deus. Para Deus, tudo é possível”.
28 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Nchúhú ní dándǒo‑ndɨ́ nchaandɨ túhú sá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́ te ní tuha ñaha‑ndɨ̌ xii‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
28 Então Pedro começou a falar: “Deixamos tudo para segui-lo”.
29 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ncháá ñǎyiu na dàndóo vehe‑xi, àdi ñaní‑xi, cúha‑xi, tǎtá‑xi, nǎná‑xi, déhe‑xi, àdi ñuhu‑xi, te núu ducaⁿ na càdá‑yu sá cuèndá‑í ndɨhɨ sá cuèndá tnúhu‑í,
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, irmãos, irmãs, mãe, pai, filhos ou propriedades por minha causa e por causa das boas-novas
30 te ío‑gá cuéhé sǎ cuǎñaha Yǎ Ndiǒxí cundecu ndɨhɨ́‑yu, chi níhǐ‑yu vehé‑yu, ñuhú‑yu, ñaní‑yu, cúha‑yu, nǎnǎ‑yu, déhe‑yu, te ñá dɨ́ú‑ní sǎ nchàa xíǎⁿ níhǐ‑yu cundecu ndɨhɨ́‑yu, chi tnàhá nduu táhǔ‑yu cundecu ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑í nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ ná sàá nduu. Dico díhna‑gá ndoho tnahá‑yu núú ñuyíú‑a sá cuèndá‑í.
30 receberão em troca, neste mundo, cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e propriedades, com perseguição, e, no mundo futuro, terão a vida eterna.
31 Te dava ñáyiu cùnuu ndecu ichi Yá Ndiǒxí vitna, ñáyiu‑áⁿ sǎá nduu te vá ǐo‑gá cunùú‑yu dàtná cúnùú‑yu vitna, te dava ñáyiu nchìcúⁿ ñá túú cùnuu vitna ñáyiu‑áⁿ sǎá nduu te ío cunùú‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
31 Contudo, muitos primeiros serão os últimos, e muitos últimos serão os primeiros”.
32 Te ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuásaá ndɨhɨ ñaha‑gǎ xii‑güedé ñuú Jerusàlén, te yòdo nuu‑gá núú‑güedě cuásaá. Te cue tée‑áⁿ xǐcuñúhu‑güedé sá dúcáⁿ cuǎháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, te dava cue ñáyiu xǐnchícúⁿ xǐyùhú‑yu. Te ní taudɨ̀ɨⁿ‑gá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní ngüíta‑gá cání‑gǎ cuèndú núú‑güedě nchaa nàcuáa yáha‑gá.
32 Por esse tempo, subiam para Jerusalém, e Jesus ia à frente. Os discípulos estavam muito admirados, e o povo que os seguia tinha grande temor. Jesus chamou os Doze à parte e, mais uma vez, começou a descrever tudo que estava prestes a lhe acontecer.
33 Te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Vitna ñùhu‑o ichi cuásaá‑ó ñùú Jerusàlén, te yàcáⁿ cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo núú cuè tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ núú cuè tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés. Te dɨu cue tée‑áⁿ cǔñaha‑güedě xii dava‑gá cue tée sá cáhní ñàha‑güedé xii‑í, te cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑í núú cuè tée ñá túú cùu cue tée isràél.
33 “Ouçam”, disse ele. “Estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Te cue tée‑áⁿ cudɨ́quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑í, te caniha‑güedě ndɨhɨ ñɨɨ, te tɨú dɨɨ́ ñáhá‑güedě, te cahni ñaha‑güedě xii‑í dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
34 Zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão, mas depois de três dias ele ressuscitará.”
35 Te cue déhe té Zebèdeú té Jàcobó ndɨhɨ té Juàá ní quexìo‑güedé núú Jèsús, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Mèstrú, véxi‑ndɨ́ càháⁿ ndàhú‑ndɨ́ núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n càda‑n ɨɨⁿ sá cuìní‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
35 Então Tiago e João, filhos de Zebedeu, vieram e falaram com ele: “Mestre, queremos que nos faça um favor”.
36 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Ná cúú sǎ cuìní‑ndó càda‑í‑i? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
36 “Que favor é esse?”, perguntou ele.
37 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cuìní‑ndɨ́ sá òré ná sàá nduu cùndecu‑n núú táxí tnùní‑n, te ɨɨⁿ‑ndɨ́ cunucóo‑ndɨ́ xio cùha‑n te ɨɨⁿ‑ndɨ́ cunucóo‑ndɨ́ xio dàtni‑n —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
37 Eles responderam: “Quando o senhor se sentar em seu trono glorioso, queremos nos sentar em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
38 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchòhó, ñá túú cùtnuní iní‑ndó nàcuáa ndùu sá xìcáⁿ‑ndó nǔù‑í. ¿Te náa cundee ìní‑ndó dàndoho ñaha ñáyiu xii‑ndo dàtná dandòho ñahá‑yu xii‑í, te cundee tùcu iní‑ndó càhni ñahá‑yu xii‑ndo dàtná cahni ñàhá‑yu xii‑í‑ǎⁿ? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
38 Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que beberei? São capazes de ser batizados com o batismo com que serei batizado?”.
39 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Cundee ìní‑ndɨ́ yáha‑ndɨ́ nchaa nàcuáa càháⁿ‑n‑ǎⁿ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ndáá sá cúndèe iní‑ndó ndòho‑ndo nchaa nacuáa ndoho‑í, te cundee tùcu iní‑ndó càhni ñahá‑yu xii‑ndo, chi yúhú cahni ñàhá‑yu xii‑í.
39 “Somos!”, responderam eles. Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice e serão batizados com o meu batismo.
40 Dico sá dúcáⁿ cuìní‑ndó sǎ ɨ́ɨ́ⁿ‑ndó cùnucóo‑ndo xìo cuha‑í te ɨɨⁿ‑ndo cùnucóo‑ndo xìo datni‑í, te xíǎⁿ chi ñá dɨ́ú yǔhú tàú‑í cachí‑í te núu sá cúú cùnucóo‑ndo àdi sá vǎ cúú cùnucóo‑ndo, chi mee Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí cachí‑gá te núu ná cúú ñǎyiu nduu táhú cunucóo dɨ̀ñɨ‑í dàvá‑áⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
40 Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Esses lugares serão daqueles para quem eles foram preparados”.
41 Te òré ní níhí ǔxí‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá tnúhu nàcuáa ndùu sá cuìní té Jàcobó ndɨhɨ ñaní‑dé té Juàá, te ní cudééⁿ‑güedě núú cuè tée úú‑áⁿ.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram o que Tiago e João haviam pedido, ficaram indignados.
42 Te Jèsús ní cana‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ cuè tée yɨ̀ndaha ɨɨⁿ nacióⁿ quìde‑güedé sá ǐo cùnuu‑güedé, te nchaa dava‑gá cue tée cùndɨhɨ‑güedé tnàhá‑güedé quídé‑güedě sá ǐo cùnuu‑güedé.
42 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os que são considerados líderes neste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
43 Dico nchòhó chi vá dúcáⁿ càda‑ndo. Chi núu dava‑ndo cuìní‑ndó cùnuu‑ndo te xìni ñuhu‑xi cunu cuechi núú tnáhá‑ndó te vá cádá‑ndó sǎ cúnùu‑ndo.
43 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
44 Te núu dava‑ndo cuìní‑ndó quène cáva‑ndo, te cuu‑ndo dàtná cue ñáyiu ñá túú tnàhí dàñá quee núú chíúⁿ pàtróóⁿ‑xi cunu cuechi nǔú tnáhá‑ndó.
44 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo de todos.
45 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, chi ñá túú věxi‑í sá cúnú cuèchi ñáyiu núù‑í, chi véxi‑í sá cúnú cuèchi‑í núǔ‑yu. Te cuú‑í ñuyíú‑a cuèndá vàí‑yu cácu nihnu núú ùhú núú ndàhú —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
45 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
46 Te Jèsús ní quexìo‑gá ñuú Jerìcó ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní yáha‑gá ndɨhɨ‑güedé ichi xɨtɨ́ ñuú‑áⁿ, te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá cuáháⁿ te ɨɨⁿ xio yuhu ìchi sá nǐ quee xɨtɨ́ ñuú‑áⁿ núcǒo ɨɨⁿ tée cuàá nání‑dě Bartìmeú, te tǎtá‑dě nání‑dě Tìmeú, te tée‑áⁿ núcǒo‑dé yuhu ìchi‑áⁿ xìcáⁿ ndàhú‑dé.
46 Então chegaram a Jericó. Quando Jesus e seus discípulos saíam da cidade, uma grande multidão os seguiu. Um mendigo cego chamado Bartimeu, filho de Timeu, estava sentado à beira do caminho.
47 Te tée‑áⁿ nǐ cutnùní iní‑dé sá Jèsús tée ñuú Nazàrét ñúhú‑dě ichi, te ní ngüíta‑dé níhi càháⁿ‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —¡Jèsús, ñaní tnáhá ndǐi Dàvií, cundàhú íní ñáhá xìi‑í! —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
47 Quando Bartimeu soube que Jesus de Nazaré estava perto, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
48 Te vài ñáyiu tènaá ñáhǎ‑yu xii‑dé, te xǎhǎⁿ‑yu sá ná càdɨ́‑dé yuhu‑dé dico uuⁿ‑gá níhi ní cáháⁿ‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —¡Jèsús, ñaní tnáhá ndǐi Dàvií cundàhú iní ñáhá xìi‑í! —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
48 Muitos lhe diziam aos brados: “Cale-se!”. Ele, porém, gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
49 Te Jèsús ní ngüɨ́ñɨ́‑gá te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée ndɨhɨ‑gá: —Chí cuǎnguaca tée cuàá‑ǎⁿ candeca‑ndo‑dě quixi iha —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ. Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuánguaca‑güedé tée cuàá‑áⁿ, te òré ní quexìo‑güedé núú‑dě te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé: —Ndacuɨ́ñɨ́ te vá ndɨ̀hú‑gá iní‑n, na quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó chi càna ñaha Jesús xii‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
49 Quando Jesus o ouviu, parou e disse: “Falem para ele vir aqui”. Então chamaram o cego. “Anime-se!”, disseram. “Venha, ele o está chamando!”
50 Te tée‑áⁿ nǐ xócání‑dě dóó ndíxí‑dě, te ndɨ̌hɨ‑ni ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé núú Jèsús.
50 Bartimeu jogou sua capa para o lado, levantou-se de um salto e foi até Jesus.
51 Te òré ní quexìo‑dé te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑dě, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —¿Ná cuìní‑n càda ñaha‑í xii‑n‑i? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te tée cuàá‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í cada tátna‑n nǔù‑í cuèndá cundehe‑ǐ —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
51 “O que você quer que eu lhe faça?”, perguntou Jesus. O cego respondeu: “Rabi,
52 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Cuanùhú vitna, chi sa ní ndúha núú‑n chi ní sándáá iní‑n Yǎ Ndiǒxí —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha núú‑dě te nchìcúⁿ‑dé Jèsús cuáháⁿ.
52 Jesus lhe disse: “Vá, pois sua fé o curou”. No mesmo instante, o homem passou a ver e seguiu Jesus pelo caminho.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.