João 21
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NAA
1 Te ɨngá nduu tucu xǐndecu cue tée ní xica cuu ndɨhɨ Jèsús yuhu làgúná ñuú Tìberiás, te ní sáháⁿ‑gá núú xǐndecu‑güedé‑áⁿ. Te duha ní cuu ní xiní ñáhá‑güedě xii‑gá.
1 Depois disso, Jesus se manifestou outra vez aos discípulos junto ao mar de Tiberíades. Foi assim que ele se manifestou:
2 Te ndècu té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ndɨhɨ té Mǎxí tée ní xóo cúñaha‑güedě Cuǎchí, ndɨhɨ té Natanàél tée ñuú Cànaá, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Galìleá, te tnàhá ndɨ ndùú déhe té Zebèdeú, ndɨhɨ úú‑gá tucu cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá.
2 Estavam juntos Simão Pedro, Tomé, chamado Dídimo, Natanael, que era de Caná da Galileia, os filhos de Zebedeu e mais dois discípulos de Jesus.
3 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú xii‑güedé: —Quɨ́hɨ́ⁿ‑í quɨ́tnɨɨ‑í chácá —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Tnàhá nchúhú canchicúⁿ ñáhá‑ndɨ̌ xii‑n quɨ̌hɨ́ⁿ tucu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé ní sáá‑güedé núú ndécú bàrcú, te ní quée‑güedé xɨtɨ́ bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ‑güedé. Te niú‑áⁿ ñǎ ní nǐhí tnàhí‑güedé chácá.
3 Simão Pedro disse aos outros: — Vou pescar. Os outros responderam: — Nós também vamos com você. Foram e entraram no barco, mas, naquela noite, não pegaram nada.
4 Te sa ta cùditó‑nǎ cuáháⁿ ní xiní‑güedé Jèsús yuhu làgúná, dico ñá ní cùtnuní iní‑güedé sá dɨ́ú‑gǎ.
4 Ao romper o dia, Jesus estava na praia, mas os discípulos não reconheceram que era ele.
5 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Cue tée cuechi, ¿ní níhí‑ndó chǎcá caxi‑o ñǎ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Vědana chácá ñà túú ní nǐhí‑ndɨ̌ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 Jesus lhes perguntou: Eles responderam: — Não.
6 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Chí dáquěe ñunu‑ndo ndàa xio cuha barcú chi níhí‑ndó‑dɨ́ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ducaⁿ nǐ quide‑güedé, te òré nátàva‑güedé ñunu xɨtɨ́ ndute, te ñá cúndèe‑gá‑güedé natava‑güedé cuèndá sá nǐ chítú chǎcá xɨtɨ́‑xi.
6 Então Jesus disse: Assim fizeram e já não podiam puxar a rede, tão grande era a quantidade de peixes.
7 Te tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá tée ío cùu iní‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii té Pèlú: —¡Dɨu Xítohó Jesucrìstú! —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑dé. Te sá nǐ tecú dóho té Pèlú sá dúcáⁿ càháⁿ‑dé nǔu ní ndɨ́únuu‑dé dóó‑dě, chi dóó sǎ yɨ́màa‑ni‑dé níhnú‑dě ní cùu. Ducaⁿ te ní nuu ndava‑dé bàrcú ní ngaunihnu‑dé ndute, te cuáháⁿ‑dé núú ndute‑áⁿ nǐ quene‑dé ndéé ñuhu yìchí.
7 E o discípulo a quem Jesus amava disse a Pedro: — É o Senhor! Simão Pedro, ouvindo que era o Senhor, cingiu-se com a sua túnica, porque tinha tirado a roupa, e lançou-se ao mar.
8 Te dava‑gá cue tée ndɨhɨ té Pèlú dɨu‑ni cue tée ní xica cuu ndɨhɨ Jèsús ní quendóo‑güedé dàtná ɨɨⁿ cièndú‑gá mětrú te quene‑güedé yuhu ndùte. Te tàñuhu‑ni‑güedé ñunu‑güedé chitu chǎcá nǐ quene‑güedé ndéé yuhu ndùte.
8 Os outros discípulos vieram no barquinho puxando a rede com os peixes, porque estavam somente a uns noventa metros da margem.
9 Te òré ní quene‑güedé ñuhu yìchí, te ní xiní‑güedé càyú ñuhú, te núú ñùhú‑áⁿ ñúhú ɨ̀ɨⁿ chácá ndɨhɨ ɨɨⁿ pàá.
9 Ao saltarem em terra, viram ali umas brasas com peixe por cima; e também havia pão.
10 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Quɨ́hɨ́ⁿ ngueheⁿ‑ndo ɨ̀ɨⁿ úú chácá quɨtɨ íchí nǐ tnɨɨ‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
10 Jesus lhes disse:
11 Núu té Pèlú ní sáháⁿ‑dé núú ndécú bàrcú, te ní quée‑dé xɨtɨ́‑xi ní cándeé‑dé ñunu ñùhu chácá táñùhu‑dé ní quene ndéé ñuhu yìchí, te chitu chǎcá náhnú, te ñùhu ɨɨⁿ ciendú údico úxí úní‑dɨ xɨtɨ́ ñunu‑áⁿ, te cuěi ducaⁿ vài‑dɨ ñuhu dico ñá ní ndǎtá ñunu‑áⁿ.
11 Simão Pedro entrou no barco e arrastou a rede para a terra. A rede estava cheia, com cento e cinquenta e três grandes peixes. E, mesmo sendo tantos peixes, a rede não se rompeu.
12 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Chí nèhé cadí iní‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Dico ni ɨ̀ɨⁿ cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá‑áⁿ ñǎ ní xìcáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nǔu yoo cùu‑gá, chi sa ní cutnùní iní‑güedé sá dɨ́ú Jèsús cúú‑gǎ.
12 Jesus disse a eles: Nenhum dos discípulos ousava perguntar: “Quem é você?” Porque sabiam que era o Senhor.
13 Te Jèsús ní sáháⁿ‑gá ní queheⁿ‑gá pàá ní sáñaha‑gǎ xii‑güedé caxi‑güedé, te dǎtnùní ní queheⁿ tucu‑gá chácá nǐ sáñaha‑gǎ xii‑güedé.
13 Jesus veio, pegou o pão e deu a eles. Depois fez a mesma coisa com o peixe.
14 Vitna cùu úní xito sá xìní ñáhá cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑gá sátá nǐ ndoto‑gá.
14 E esta já era a terceira vez que Jesus se manifestava aos seus discípulos depois de ressuscitado dentre os mortos.
15 Te sátá nǐ túhú cóhó‑güedě ní sadí iní‑güedé te ní xícáⁿ tnúhú Jèsús núú tě Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, te xáhaⁿ‑gǎ: —Xǐmú, déhe té Jònás, ¿cùu iní‑gá‑n yǔhú dàcúúxí dàva‑gá cue tée‑a ñǎ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Mèstrú, cùu iní ñáhà‑í, yòhó sa nàha‑n —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu ducaⁿ, te dacàxi‑n cue mbéé lǐhli‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te cue mběé‑áⁿ cúú‑güèdɨ ñáyiu cùu cuendá‑gá.
15 Depois de terem comido, Jesus perguntou a Simão Pedro: Ele respondeu: — Sim, o Senhor sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
16 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii té Pèlú: —Xǐmú, déhe té Jònás, ¿cùu iní ñáhá‑n xìi‑í‑u? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te ní xáhaⁿ tùcu té Pèlú: —Mèstrú, cùu iní ñáhà‑í, yòhó sa nàha‑n —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Te núu ducaⁿ, te coto‑n cuè mbéè‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
16 Jesus perguntou pela segunda vez: Ele respondeu: — Sim, o Senhor sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
17 Te xito cùu uní ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii té Pèlú: —Xǐmú, déhe té Jònás, ¿cùu iní ñáhá‑n‑ǎⁿ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te té Pèlú ío ní cundɨ̀yɨ́‑dé sá dúcáⁿ nǐ cuu úní xito xìcáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑dě nǔu ndisa sá cúú ìní ñáhá‑dě xii‑gá, te ní xáhaⁿ‑dě: —Mèstrú, yòhó nchaa sa xìní‑n, te sa cùtnuní iní‑n sǎ cúú ìní ñáhà‑í xii‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu ducaⁿ, te dacàxi‑n cue mbéè‑í.
17 Pela terceira vez Jesus lhe perguntou: Pedro ficou triste por Jesus ter perguntado pela terceira vez: “Você me ama?” E respondeu: — O Senhor sabe todas as coisas; sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
18 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑n sǎ cǔtnàhá cuechi‑gǎ‑n nǐ xóo ndécuǐhnu mee‑n dǒó‑n, te ní xóo quɨ́hɨ́ⁿ‑n nděni ní xóo cachí iní‑n, dico na yɨ̀ɨ‑n te dacàá‑n ndàha‑n, te ɨngá tée dacuìhnu ñaha xii‑n dóó‑n te cada yica‑dě candeca ñaha‑dě xii‑n quɨ̌hɨ́ⁿ ɨɨⁿ núú ñà túú tnàhá iní‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
18 Em verdade, em verdade lhe digo que, quando era mais moço, você se cingia e andava por onde queria. Mas, quando você for velho, estenderá as mãos, e outro o cingirá e o levará para onde você não quer ir.
19 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús cúú‑xí sǎ nǐ dátècú tnúhu ñaha‑gǎ xii té Pèlú nàcuáa cada‑xi cuú‑dé, te ducaⁿ càda cahnu‑dé Yǎ Ndiǒxí, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —¡Canchicúⁿ ñáhá‑n xìi‑í! —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
19 Jesus disse isso para significar com que tipo de morte Pedro havia de glorificar a Deus. Depois de falar assim, Jesus acrescentou:
20 Te ní nchócótó tě Pèlú ndàa sátá‑dě, te ní xiní‑dé sá nchìcúⁿ ñáhá ɨ̀ngá tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuáháⁿ, tée ío cùu iní‑gá tée ní xínucóo dɨ̀ñɨ‑gá òré ní cudìni ndɨhɨ ñaha‑gá xii‑güedé, te dɨu‑ni tée‑áⁿ nǐ xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ dàvá‑áⁿ nǔu nděda càa tée cuáha cuèndá ñáhá xìi‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá.
20 Então Pedro, voltando-se, viu que o discípulo a quem Jesus amava vinha seguindo; era o mesmo que na ceia havia se reclinado sobre o peito de Jesus para perguntar: “Senhor, quem é o traidor?”
21 Te òré ní xiní té Pèlú sá nchìcúⁿ ñáhá těe‑áⁿ, te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú Jèsús, te xǎhaⁿ‑dě: —Mèstrú, te tée‑ǎⁿ, ¿ná cúú sǎ yǎha‑dé‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
21 Ao vê-lo, Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, e quanto a este?
22 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu yúhú cuìní‑í sá cúndècu‑ni‑dé ndéé ná quìxi tucu‑í ñuyíú‑a, ¿te yòhó ná cuèndá‑n nǔu xìcáⁿ tnúhú‑n? Yòhó canchicúⁿ ñáhá‑ní xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
22 Jesus respondeu:
23 Te ní xinu tnúhu núú nchàa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá sá těe‑ǎⁿ vǎ cùú‑dé. Dico Jèsús ñá túú dùcaⁿ ní xáhaⁿ‑gǎ sá vǎ cùú‑dé, chi ní xáhaⁿ‑gǎ: “Núu yúhú cuìní‑í sá těe‑ǎⁿ cundecu‑ni‑dé ndéé ná quìxi tucu‑í ñuyíú‑a, ¿te yòhó ná cuèndá‑n?”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Pèlú.
23 Então se espalhou entre os irmãos a notícia de que aquele discípulo não morreria. Ora, Jesus não tinha dito que tal discípulo não morreria, mas: “Se eu quero que ele permaneça até que eu venha, o que você tem com isso?”
24 Te dɨu‑ni yúhú té Juàá tée ní sani iní‑yu sá vǎ cùú càháⁿ ndáá‑í nchaa nàcuáa ní cuu, te ducaⁿ nǐ tee‑í núú tùtú‑a, te cùtnuní iní‑ndó sǎ tnǔhu ndáá cúú‑xí.
24 Este é o discípulo que dá testemunho a respeito destas coisas e que as escreveu; e sabemos que o seu testemunho é verdadeiro.
25 Te ndècu vai‑gá núú sǎ nǐ quide Jèsús. Te núu dìcó ní ngǔndee nchaandɨ túhú ñá, te váa ni te nɨhìí ñuyíú te vá tnàhá núú‑xi cundecu lìbrú, te núu dìcó ní ngǔndee nchaa. Te ducaⁿ na cùnduu. Te ío chí cádá ndèe iní‑nǎ vitna.
25 Há, porém, ainda muitas outras coisas que Jesus fez. Se todas elas fossem relatadas uma por uma, penso que nem no mundo inteiro caberiam os livros que seriam escritos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.