João 18

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te ní quee‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuáháⁿ‑güedé ndàa ɨngá xio yuhu yùú Cèdrón. Te yàcáⁿ cáá ɨ̀ɨⁿ lahuertá, te xɨtɨ́ lahuèrtá‑áⁿ cuǎnguɨhu Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
1 Depois de dizer essas coisas, Jesus atravessou com seus discípulos o vale de Cedrom e entrou num bosque de oliveiras.
2 Te té Jùdás déhe té Xǐmú Iscàrioté tée ní sáha cuèndá ñáhá xìi‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá sa xìní‑dé lahuèrtá‑áⁿ chi tɨtnɨ́ xito ní sáháⁿ Jèsús ndɨhɨ‑güedé xíáⁿ.
2 Judas, o traidor, conhecia aquele lugar, pois Jesus tinha ido muitas vezes ali com seus discípulos.
3 Núu ndáá ichi xíáⁿ nǐ sáá té Jùdás ndɨhɨ vài sandadú, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní techìuⁿ ñaha cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú. Te xǐnehe‑güedé machìtí ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá sá děéⁿ, te yòtnuú‑güedé lìntérná ndɨhɨ itɨ ní sáá.
3 Os principais sacerdotes e fariseus tinham dado a Judas um destacamento de soldados e alguns guardas do templo para acompanhá-lo. Eles chegaram ao bosque de oliveiras com tochas, lanternas e armas.
4 Te Jèsús sa nàha‑gá nchaa nàcuáa cada ñaha‑güedě xii‑gá nǔu ní sáháⁿ tuha ñaha‑gǎ xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —¿Yoo nànducu‑ndo? —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 Jesus, sabendo tudo que ia lhe acontecer, foi ao encontro deles. “A quem vocês procuram?”, perguntou.
5 Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Jèsús tée ñuú Nazàrét nándùcu‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú ducaⁿ nàni‑í, te náu‑í ndécú‑á te núu yúhú nándùcu‑ndo —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te tnàhá té Jùdás tée ní sáha cuèndá ñáhá xìi‑gá ndɨhɨ‑güedé.
5 “A Jesus, o nazareno”, responderam. “Sou eu”, disse ele. (Judas, o traidor, estava com eles.)
6 Te òré ní xáhaⁿ Jèsús sá dɨ́ú‑gǎ cúú těe nànducu‑güedé, te ní nacaca dùma‑güedé te ní nduá‑güedé ndéé ñuhu.
6 Quando Jesus disse: “Sou eu”, todos recuaram e caíram para trás, no chão.
7 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu Jesús núú‑güedě yoo nànducu‑güedé. Te ní xáhaⁿ tùcu‑güedé sá Jèsús tée ñuú Nazàrét nándùcu‑güedé,
7 Mais uma vez, ele perguntou: “A quem vocês procuram?”. E, novamente, eles responderam: “A Jesus, o nazareno”.
8 núu ní xáhaⁿ‑nǎ Jèsús: —Sa ní cáháⁿ‑í sá dɨ́ú yǔhú ducaⁿ nàni‑í, te núu yúhú nándùcu‑ndo, te daña‑ndo nchàa cue tée iha na nùhú‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
8 “Já lhes disse que sou eu”, respondeu ele. “E, uma vez que é a mim que vocês procuram, deixem estes outros irem embora.”
9 Duha ní cuu chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ méé Jèsús chi ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu ní sáha cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí cundecu ndɨhɨ‑gá vá cuǐta nihnú‑yu.
9 Ele fez isso para cumprir sua própria declaração: “Não perdi um só de todos que me deste”.
10 Te té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, néhé‑dě ɨɨⁿ machìtí, te ní tava‑dé machìtí‑áⁿ ñɨɨ‑xi te ní xehndé‑dé lóho xio cùha ɨɨⁿ tée nàni Malcú ní quéndeé duuⁿ. Te tée‑áⁿ xínú cuèchi‑dé núú dǔtú cúnùu‑gá.
10 Então Simão Pedro puxou uma espada e cortou a orelha direita de Malco, o servo do sumo sacerdote.
11 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii té Pèlú: —Nataxúha machìtí‑áⁿ nǔú ñúhú‑xí, chi dacuɨtɨ́í sǎ ndóhò‑í nàcuáa ní cachí Tǎtà‑í cunduu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
11 Jesus, porém, disse a Pedro: “Guarde sua espada de volta na bainha. Acaso não beberei o cálice que o Pai me deu?”.
12 Te cue sandàdú ndɨhɨ cue tée cùnuu‑gá núú‑güedě, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní tnɨɨ‑güedé Jèsús, te ní dácútú ñàha‑güedé.
12 Assim, os soldados, seu comandante e os guardas do templo prenderam Jesus e o amarraram.
13 Te ndèca ñaha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ núú ndécú tě Ànás, te té Ànás‑áⁿ cúú‑dě tǎtá ñadɨ̀hɨ́ té Caìfás. Te té Caìfás‑áⁿ nǐ cuu‑dé dútú cúnùu‑gá cuíá‑ǎⁿ.
13 Primeiro, levaram Jesus a Anás, pois era sogro de Caifás, o sumo sacerdote naquele ano.
14 Te dɨu‑ni tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii ñáyiu isràél sá vǎha‑gá sá ɨ́ɨ́ⁿ‑ní těe na cùú‑dé sá cuèndá‑yu nchaá‑yu.
14 Caifás foi quem tinha dito aos outros líderes judeus: “É melhor que um homem morra pelo povo”.
15 Te té Pèlú, àdi Xímú chi úú dɨ̀u‑dé, ndɨhɨ ɨngá tucu‑dé nàcuáa xìca cuu ndɨhɨ‑güedé Jèsús nchìcúⁿ ñáhá‑güedě xii‑gá cuáháⁿ. Te ɨɨⁿ tée‑áⁿ xìní tnáhá‑dě ndɨhɨ dútú cúnùu‑áⁿ nǔu nchìcúⁿ‑dé tnàhá‑dé Jèsús cuánguɨhu ndéé núú cáá vèhe tée cùnuu‑áⁿ.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiram Jesus. Esse outro discípulo era conhecido do sumo sacerdote, de modo que lhe permitiram entrar com Jesus no pátio do sumo sacerdote.
16 Dico té Pèlú ní ndóo‑dé yuyèhe ndaa quehé, núu ní ndee tée ndɨhɨ té Pèlú‑áⁿ nǐ cáháⁿ ndɨhɨ‑dé ñaha ndèé yuyèhe, te ndèca‑dé té Pèlú cuánguɨhu.
16 Pedro teve de ficar do lado de fora do portão. Então o discípulo conhecido do sumo sacerdote falou com a moça que tomava conta do portão, e ela deixou Pedro entrar.
17 Te ní xáhaⁿ ñàha ndéé yuyèhe‑áⁿ xii té Pèlú: —¿Náa ñá dɨ́ú yòhó tnàhá‑n xìca cuu ndɨhɨ‑n tée ndèca‑güedé cuánguɨhu‑a? —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Ñáhá, ñá túú těe‑ǎⁿ xícá cùu ndɨhɨ‑ú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑aⁿ.
17 A moça perguntou a Pedro: “Você não é um dos discípulos daquele homem?”. “Não”, respondeu ele. “Não sou.”
18 Te ío víxiⁿ quìde‑xi núu cue tée xìnu cuechi, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní dátnàhá‑güedé ñuhú, te xínutnɨ́ɨ teté‑güedé ndɨhɨ té Pèlú.
18 Como fazia frio, os servos da casa e os guardas tinham feito uma fogueira com carvão e se esquentavam ao redor dela. Pedro estava ali com eles, esquentando-se também.
19 Te dútú cúnùu ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú Jèsús nǔu nándɨ cùu cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te nándɨ sá dánèhé ñáhá‑gǎ xii‑güedé.
19 Lá dentro, o sumo sacerdote começou a interrogar Jesus a respeito de seus discípulos e de seus ensinamentos.
20 Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yúhú càháⁿ ndodo‑í núú nchàa ñáyiu cuěi xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te cuěi xɨtɨ́ nchaa dava‑gá veñúhu núú tàcá nchaa ñáyiu isràél ducaⁿ‑ni dànehé‑í‑yu, te ñá túú dàyuhu cáháⁿ‑í.
20 Jesus respondeu: “Falei abertamente a todos. Ensinei regularmente nas sinagogas e no templo, onde o povo se reúne.
21 Núu vá càcáⁿ tnúhú‑n nǔù‑í. Cácáⁿ tnúhú nǔú nchàa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í, te na càháⁿ‑yu núu nása ndùu tnúhu càháⁿ‑í chi xìní‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
21 Por que você me interroga? Pergunte aos que me ouviram. Eles sabem o que eu disse”.
22 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús nǔu ɨɨⁿ tée quìde cuendá veñúhu nùtnɨ́ɨ‑dé tnàhá‑dé te ní cani‑dé ɨɨⁿ déhndé nǔú‑gǎ. Te ní xáhaⁿ‑dě: —¿Ná cuèndá ducaⁿ càháⁿ‑n nǔú dǔtú cúnùu‑i? —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
22 Um dos guardas do templo que estava perto bateu no rosto de Jesus, dizendo: “Isso é maneira de responder ao sumo sacerdote?”.
23 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé: —Te núu nèhé ní cáháⁿ‑í te cáháⁿ‑n nǎsa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑í, te yúhú càháⁿ váha‑í te ducaⁿ càniha‑n —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
23 Jesus respondeu: “Se eu disse algo errado, prove. Mas, se digo a verdade, por que você me bate?”.
24 Te ndùtu yoho‑ni Jesús ní dánùhú ñáhá tě Ànás xii‑gá ndaha té Caìfás dútú cúnùu‑gá.
24 Então Anás amarrou Jesus e o enviou a Caifás, o sumo sacerdote.
25 Te té Pèlú nútnɨ̌ɨ teté‑ni‑dé, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé: —¿Náa ñá dɨ́ú tnàhá yòhó xícá cùu ndɨhɨ tée ndèca‑ndɨ́ véxi‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Ñáhá, ñá túú těe‑áⁿ xícá cùu ndɨhɨ‑ú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
25 Nesse meio-tempo, enquanto Simão Pedro estava perto da fogueira, esquentando-se, perguntaram-lhe novamente: “Você não é um dos discípulos dele?”. Ele negou, dizendo: “Não sou”.
26 Te ɨɨⁿ ñaní tnáhá těe ní xehndé té Pèlú lóho‑xi‑áⁿ xínú cuèchi‑dé tnàhá‑dé núú dǔtú cúnùu. Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii té Pèlú: —¿Náa ñá dɨ́ú tnàhá‑n ndɨ̀hɨ‑n‑dé ní xiní ñáhà‑í òré ní tnɨɨ‑ndɨ́‑dé xɨtɨ́ lahuèrtá? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
26 Mas um dos servos da casa do sumo sacerdote, parente do homem de quem Pedro havia cortado a orelha, perguntou: “Eu não vi você no bosque de oliveiras com Jesus?”.
27 Te té Pèlú ní xáhaⁿ tùcu‑dé sá ñà dɨ́ú‑dě, te òré‑áⁿ nǐ cana ɨɨⁿ lǐhi.
27 Mais uma vez, Pedro negou. E, no mesmo instante, o galo cantou.
28 Te ní ndeñuhu‑güedé Jèsús vehe té Caìfás, te ndèca ñaha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ vechìuⁿ tée cùu gobiernú. Te sa ta cùditó‑ni‑gá cuáháⁿ nǔu ñá ní cuìní cue tée isràél quɨ́hu‑güedé xɨtɨ́ vechìuⁿ tée cùu gobiernú‑áⁿ. Te núu nì quɨ́hu‑güedé vechìuⁿ‑áⁿ ñá, te vá cúú‑gǎ quɨ́hu‑güedé cudìni‑güedé vico pàscuá ní cùu chi ducaⁿ tnàhí quìde‑güedé.
28 O julgamento de Jesus diante de Caifás terminou nas primeiras horas da manhã. Em seguida, foi levado ao palácio do governador romano. Seus acusadores não entraram, pois se contaminariam e não poderiam celebrar a Páscoa.
29 Núu té Pìlatú tée cùu gobiernú ní quee‑dé vechìuⁿ‑dé ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑dě: —¿Ná cuéchi ní quide tée‑a núu ndèca‑ndo‑dé véxi? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
29 Então o governador Pilatos foi até eles e perguntou: “Qual é a acusação contra este homem?”.
30 Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Te núu dìcó ñá túú cuěchi‑dé‑áⁿ te vá cándèca‑ndɨ́‑dé quixi núú‑n ní cùu —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
30 Eles responderam: “Não o teríamos entregue ao senhor se ele não fosse um criminoso”.
31 Te ní xáhaⁿ tùcu té Pìlatú xii‑güedé: —Chí cándèca‑dé cuánùhú, te cada ndáá‑ndó cuěchi‑dé nàcuáa càa leí méé‑ndó —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Dico nchúhú ñáyiu isràél chi ñá túú dùcaⁿ taxi tnuní lèí sá cáhní‑ndɨ̌ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
31 “Então levem-no embora e julguem-no de acordo com a lei de vocês”, disse Pilatos. “Só os romanos têm direito de executar alguém”,
32 Te ducaⁿ nǐ cuu chi dacuɨtɨ́í nǐ quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ méé Jèsús cada‑xi cuú‑gá.
32 Assim cumpriu-se a previsão de Jesus sobre como ele morreria.
33 Te cuándɨhu té Pìlatú vechìuⁿ‑dé, te ní cana‑dé Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Yòhó yɨ́ndàha‑n ñáyiu isràél‑ǎⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
33 Então Pilatos entrou novamente no palácio e ordenou que trouxessem Jesus. “Você é o rei dos judeus?”, perguntou ele.
34 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —¿Te xíǎⁿ càháⁿ‑n sǎ věxi iní méé‑n, àdi ió ɨɨⁿ ñáyiu ní cachí tnúhu xii‑n cuèndá‑í? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
34 Jesus respondeu: “Essa pergunta é sua ou outros lhe falaram a meu respeito?”.
35 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú xii‑gá: —Ñá dɨ́ú těe isràél cúù‑í nǔu ducaⁿ cǎháⁿ‑n, chi cue ñaní tnáhá‑n cuè tée isràél ndɨhɨ cue dútú cúnùu ní taxi cuèndá ñáhá‑güedě xii‑n ìha. ¿Te ná ní quide‑n? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
35 “Acaso sou judeu?”, disse Pilatos. “Seu próprio povo e os principais sacerdotes o trouxeram a mim para ser julgado. Por quê? O que você fez?”
36 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Ñá dɨ́ú těe ñuyíú‑a cùu‑í te ni ñà túú věxi‑í taxi tnùní‑í ñuyíú‑a, chi núu dìcó iha tàxi tnuní‑í áⁿ te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑í nàá‑güedé ndɨhɨ cue tée isràél cuèndá sá vǎ tnɨ́ɨ́ ñàha‑güedé xii‑í ní cùu, dico ñá túú věxi‑í sá táxí tnùní‑í ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
36 Jesus respondeu: “Meu reino não é deste mundo. Se fosse, meus seguidores lutariam para impedir que eu fosse entregue aos líderes judeus. Mas meu reino não procede deste mundo”.
37 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú: —¿Te tée yɨ̀ndaha ñáyiu cùu‑ó vání? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te dàtná càchí‑n‑ǎⁿ yɨ̀ndaha ndisa‑í ñáyiu, chi yúhú véxi‑í ñuyíú‑a te iha ní cacu‑í te càháⁿ‑í mee‑ni tnǔhu ndáá. Te nchaa ñáyiu na cùdɨ́ɨ́ ìní‑xi tnúhu ndáá, te tedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
37 Pilatos disse: “Então você é rei?”. “Você diz que sou rei”, respondeu Jesus. “De fato, nasci e vim ao mundo para testemunhar a verdade. Todos que amam a verdade ouvem minha voz.”
38 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú: —¿Te ná cúú‑tu tnúhu ndáá‑áiⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Càchí‑güedé sá cáhní‑güedě Jèsús (Mt. 27:15-31; Mr. 15:6-20; Lc. 23:13-25) Te sátá nǐ yáha ní xícáⁿ tnúhú tě Pìlatú núú Jèsús, te ní quee tucu‑dé quehé, te xǎhaⁿ‑dě xii cue tée isràél: —Ñá túú nǎ cuéchi tée‑a.
38 Pilatos perguntou: “Que é a verdade?”. Depois que disse isso, Pilatos saiu outra vez para onde estava o povo e declarou: “Ele não é culpado de crime algum.
39 Te váha‑ni chi ducaⁿ tnàhí quìde nchohó sá ndɨ̀ tnahá nduu vìco pascuá cuìní‑ndó sǎ dácǎcu‑í ɨɨⁿ tée yɨ̀hɨ vecaá. Te núu cuìní‑ndó te na dàcácu‑í tée yɨ̀ndaha ñaha xii‑ndo —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
39 Mas vocês têm o costume de pedir que eu solte um prisioneiro cada ano, na Páscoa. Vocês querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
40 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé, núu nchaa‑güedé níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: —¡Vá dácǎcu‑n těe‑áⁿ, té Barràbás dàcácu‑n! —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te té Barràbás‑áⁿ nǐ cuu‑dé ɨɨⁿ ñadúhú.
40 Eles, porém, gritaram: “Não! Esse homem, não! Queremos Barrabás!”. Esse Barrabás era um criminoso.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.