João 18
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NAA
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te ní quee‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuáháⁿ‑güedé ndàa ɨngá xio yuhu yùú Cèdrón. Te yàcáⁿ cáá ɨ̀ɨⁿ lahuertá, te xɨtɨ́ lahuèrtá‑áⁿ cuǎnguɨhu Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
1 Depois de dizer isso, Jesus saiu juntamente com os seus discípulos para o outro lado do ribeiro de Cedrom, onde havia um jardim; e aí entrou com eles.
2 Te té Jùdás déhe té Xǐmú Iscàrioté tée ní sáha cuèndá ñáhá xìi‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá sa xìní‑dé lahuèrtá‑áⁿ chi tɨtnɨ́ xito ní sáháⁿ Jèsús ndɨhɨ‑güedé xíáⁿ.
2 Judas, o traidor, também conhecia aquele lugar, porque Jesus muitas vezes havia se reunido ali com os seus discípulos.
3 Núu ndáá ichi xíáⁿ nǐ sáá té Jùdás ndɨhɨ vài sandadú, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní techìuⁿ ñaha cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú. Te xǐnehe‑güedé machìtí ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá sá děéⁿ, te yòtnuú‑güedé lìntérná ndɨhɨ itɨ ní sáá.
3 Tendo, pois, Judas recebido a escolta e alguns guardas da parte dos principais sacerdotes e fariseus, chegou a esse lugar com lanternas, tochas e armas.
4 Te Jèsús sa nàha‑gá nchaa nàcuáa cada ñaha‑güedě xii‑gá nǔu ní sáháⁿ tuha ñaha‑gǎ xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —¿Yoo nànducu‑ndo? —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 Então Jesus, sabendo de tudo o que ia acontecer com ele, adiantou-se e perguntou-lhes:
5 Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Jèsús tée ñuú Nazàrét nándùcu‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú ducaⁿ nàni‑í, te náu‑í ndécú‑á te núu yúhú nándùcu‑ndo —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te tnàhá té Jùdás tée ní sáha cuèndá ñáhá xìi‑gá ndɨhɨ‑güedé.
5 Eles responderam: — A Jesus, o Nazareno. Então Jesus lhes disse: Ora, Judas, o traidor, também estava com eles.
6 Te òré ní xáhaⁿ Jèsús sá dɨ́ú‑gǎ cúú těe nànducu‑güedé, te ní nacaca dùma‑güedé te ní nduá‑güedé ndéé ñuhu.
6 Quando Jesus lhes disse: “Sou eu”, recuaram e caíram por terra.
7 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu Jesús núú‑güedě yoo nànducu‑güedé. Te ní xáhaⁿ tùcu‑güedé sá Jèsús tée ñuú Nazàrét nándùcu‑güedé,
7 Jesus, de novo, lhes perguntou: Responderam: — A Jesus, o Nazareno.
8 núu ní xáhaⁿ‑nǎ Jèsús: —Sa ní cáháⁿ‑í sá dɨ́ú yǔhú ducaⁿ nàni‑í, te núu yúhú nándùcu‑ndo, te daña‑ndo nchàa cue tée iha na nùhú‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
8 Então Jesus disse:
9 Duha ní cuu chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ méé Jèsús chi ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu ní sáha cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí cundecu ndɨhɨ‑gá vá cuǐta nihnú‑yu.
9 Ele disse isso para se cumprir a palavra que tinha dito anteriormente: “Não perdi nenhum dos que me deste.”
10 Te té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, néhé‑dě ɨɨⁿ machìtí, te ní tava‑dé machìtí‑áⁿ ñɨɨ‑xi te ní xehndé‑dé lóho xio cùha ɨɨⁿ tée nàni Malcú ní quéndeé duuⁿ. Te tée‑áⁿ xínú cuèchi‑dé núú dǔtú cúnùu‑gá.
10 Então Simão Pedro puxou da espada que trazia e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha direita. E o nome do servo era Malco.
11 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii té Pèlú: —Nataxúha machìtí‑áⁿ nǔú ñúhú‑xí, chi dacuɨtɨ́í sǎ ndóhò‑í nàcuáa ní cachí Tǎtà‑í cunduu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
11 Mas Jesus disse a Pedro:
12 Te cue sandàdú ndɨhɨ cue tée cùnuu‑gá núú‑güedě, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní tnɨɨ‑güedé Jèsús, te ní dácútú ñàha‑güedé.
12 Assim, a escolta, o comandante e os guardas dos judeus prenderam Jesus e o amarraram.
13 Te ndèca ñaha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ núú ndécú tě Ànás, te té Ànás‑áⁿ cúú‑dě tǎtá ñadɨ̀hɨ́ té Caìfás. Te té Caìfás‑áⁿ nǐ cuu‑dé dútú cúnùu‑gá cuíá‑ǎⁿ.
13 Então o levaram primeiramente a Anás, sogro de Caifás, sumo sacerdote naquele ano.
14 Te dɨu‑ni tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii ñáyiu isràél sá vǎha‑gá sá ɨ́ɨ́ⁿ‑ní těe na cùú‑dé sá cuèndá‑yu nchaá‑yu.
14 Ora, Caifás era quem havia declarado aos judeus ser conveniente morrer um homem pelo povo.
15 Te té Pèlú, àdi Xímú chi úú dɨ̀u‑dé, ndɨhɨ ɨngá tucu‑dé nàcuáa xìca cuu ndɨhɨ‑güedé Jèsús nchìcúⁿ ñáhá‑güedě xii‑gá cuáháⁿ. Te ɨɨⁿ tée‑áⁿ xìní tnáhá‑dě ndɨhɨ dútú cúnùu‑áⁿ nǔu nchìcúⁿ‑dé tnàhá‑dé Jèsús cuánguɨhu ndéé núú cáá vèhe tée cùnuu‑áⁿ.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiam Jesus. Esse discípulo era conhecido do sumo sacerdote e, por isso, conseguiu entrar no pátio da casa deste com Jesus.
16 Dico té Pèlú ní ndóo‑dé yuyèhe ndaa quehé, núu ní ndee tée ndɨhɨ té Pèlú‑áⁿ nǐ cáháⁿ ndɨhɨ‑dé ñaha ndèé yuyèhe, te ndèca‑dé té Pèlú cuánguɨhu.
16 Pedro, porém, ficou de fora, junto à porta. O outro discípulo, que era conhecido do sumo sacerdote, saiu, falou com a encarregada da porta e levou Pedro para dentro.
17 Te ní xáhaⁿ ñàha ndéé yuyèhe‑áⁿ xii té Pèlú: —¿Náa ñá dɨ́ú yòhó tnàhá‑n xìca cuu ndɨhɨ‑n tée ndèca‑güedé cuánguɨhu‑a? —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ xìi‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Ñáhá, ñá túú těe‑ǎⁿ xícá cùu ndɨhɨ‑ú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑aⁿ.
17 Então a empregada, encarregada da porta, perguntou a Pedro: — Você também não é um dos discípulos desse homem? Ele respondeu: — Não, não sou.
18 Te ío víxiⁿ quìde‑xi núu cue tée xìnu cuechi, ndɨhɨ cue tée quìde cuendá veñúhu ní dátnàhá‑güedé ñuhú, te xínutnɨ́ɨ teté‑güedé ndɨhɨ té Pèlú.
18 Os servos e os guardas estavam ali, tendo acendido uma fogueira por causa do frio, e se aqueciam. Pedro estava no meio deles, aquecendo-se também.
19 Te dútú cúnùu ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú Jèsús nǔu nándɨ cùu cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te nándɨ sá dánèhé ñáhá‑gǎ xii‑güedé.
19 Então o sumo sacerdote interrogou Jesus a respeito dos seus discípulos e da sua doutrina.
20 Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yúhú càháⁿ ndodo‑í núú nchàa ñáyiu cuěi xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te cuěi xɨtɨ́ nchaa dava‑gá veñúhu núú tàcá nchaa ñáyiu isràél ducaⁿ‑ni dànehé‑í‑yu, te ñá túú dàyuhu cáháⁿ‑í.
20 Jesus lhe respondeu:
21 Núu vá càcáⁿ tnúhú‑n nǔù‑í. Cácáⁿ tnúhú nǔú nchàa ñáyiu sàcúndedóho tnúhu càháⁿ‑í, te na càháⁿ‑yu núu nása ndùu tnúhu càháⁿ‑í chi xìní‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
21 Por que o senhor está perguntando para mim? Pergunte aos que ouviram o que lhes falei. Eles sabem muito bem o que eu disse.
22 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús nǔu ɨɨⁿ tée quìde cuendá veñúhu nùtnɨ́ɨ‑dé tnàhá‑dé te ní cani‑dé ɨɨⁿ déhndé nǔú‑gǎ. Te ní xáhaⁿ‑dě: —¿Ná cuèndá ducaⁿ càháⁿ‑n nǔú dǔtú cúnùu‑i? —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
22 Quando Jesus disse isto, um dos guardas que estavam ali deu-lhe uma bofetada, dizendo: — É assim que você fala com o sumo sacerdote?
23 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé: —Te núu nèhé ní cáháⁿ‑í te cáháⁿ‑n nǎsa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑í, te yúhú càháⁿ váha‑í te ducaⁿ càniha‑n —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
23 Jesus lhe respondeu:
24 Te ndùtu yoho‑ni Jesús ní dánùhú ñáhá tě Ànás xii‑gá ndaha té Caìfás dútú cúnùu‑gá.
24 Então Anás o enviou, amarrado, à presença de Caifás, o sumo sacerdote.
25 Te té Pèlú nútnɨ̌ɨ teté‑ni‑dé, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé: —¿Náa ñá dɨ́ú tnàhá yòhó xícá cùu ndɨhɨ tée ndèca‑ndɨ́ véxi‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Ñáhá, ñá túú těe‑áⁿ xícá cùu ndɨhɨ‑ú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
25 Simão Pedro estava em pé, aquecendo-se. Então lhe perguntaram: — Você também não é um dos discípulos dele? Ele negou e disse: — Não, não sou.
26 Te ɨɨⁿ ñaní tnáhá těe ní xehndé té Pèlú lóho‑xi‑áⁿ xínú cuèchi‑dé tnàhá‑dé núú dǔtú cúnùu. Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii té Pèlú: —¿Náa ñá dɨ́ú tnàhá‑n ndɨ̀hɨ‑n‑dé ní xiní ñáhà‑í òré ní tnɨɨ‑ndɨ́‑dé xɨtɨ́ lahuèrtá? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑dé.
26 Um dos servos do sumo sacerdote, parente daquele a quem Pedro tinha decepado a orelha, perguntou: — Não é verdade que eu vi você no jardim com ele?
27 Te té Pèlú ní xáhaⁿ tùcu‑dé sá ñà dɨ́ú‑dě, te òré‑áⁿ nǐ cana ɨɨⁿ lǐhi.
27 De novo, Pedro negou. E no mesmo instante o galo cantou.
28 Te ní ndeñuhu‑güedé Jèsús vehe té Caìfás, te ndèca ñaha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ vechìuⁿ tée cùu gobiernú. Te sa ta cùditó‑ni‑gá cuáháⁿ nǔu ñá ní cuìní cue tée isràél quɨ́hu‑güedé xɨtɨ́ vechìuⁿ tée cùu gobiernú‑áⁿ. Te núu nì quɨ́hu‑güedé vechìuⁿ‑áⁿ ñá, te vá cúú‑gǎ quɨ́hu‑güedé cudìni‑güedé vico pàscuá ní cùu chi ducaⁿ tnàhí quìde‑güedé.
28 Depois, levaram Jesus da casa de Caifás para o Pretório. Era cedo de manhã. Eles não entraram no Pretório para não se contaminar, pois somente assim poderiam comer a Páscoa.
29 Núu té Pìlatú tée cùu gobiernú ní quee‑dé vechìuⁿ‑dé ní cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑dě: —¿Ná cuéchi ní quide tée‑a núu ndèca‑ndo‑dé véxi? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
29 Então Pilatos saiu para falar com eles e perguntou: — Que acusação vocês trazem contra este homem?
30 Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Te núu dìcó ñá túú cuěchi‑dé‑áⁿ te vá cándèca‑ndɨ́‑dé quixi núú‑n ní cùu —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
30 Eles responderam: — Se este não fosse malfeitor, não o teríamos entregue ao senhor.
31 Te ní xáhaⁿ tùcu té Pìlatú xii‑güedé: —Chí cándèca‑dé cuánùhú, te cada ndáá‑ndó cuěchi‑dé nàcuáa càa leí méé‑ndó —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě: —Dico nchúhú ñáyiu isràél chi ñá túú dùcaⁿ taxi tnuní lèí sá cáhní‑ndɨ̌ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
31 Então Pilatos disse: — Levem-no daqui e julguem-no segundo a lei de vocês. Ao que os judeus responderam: — Não nos é lícito matar ninguém.
32 Te ducaⁿ nǐ cuu chi dacuɨtɨ́í nǐ quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ méé Jèsús cada‑xi cuú‑gá.
32 Isso aconteceu para que se cumprisse a palavra de Jesus, significando com que tipo de morte estava para morrer.
33 Te cuándɨhu té Pìlatú vechìuⁿ‑dé, te ní cana‑dé Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Yòhó yɨ́ndàha‑n ñáyiu isràél‑ǎⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
33 Pilatos entrou novamente no Pretório, chamou Jesus e lhe perguntou: — Você é o rei dos judeus?
34 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —¿Te xíǎⁿ càháⁿ‑n sǎ věxi iní méé‑n, àdi ió ɨɨⁿ ñáyiu ní cachí tnúhu xii‑n cuèndá‑í? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
34 Jesus respondeu:
35 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú xii‑gá: —Ñá dɨ́ú těe isràél cúù‑í nǔu ducaⁿ cǎháⁿ‑n, chi cue ñaní tnáhá‑n cuè tée isràél ndɨhɨ cue dútú cúnùu ní taxi cuèndá ñáhá‑güedě xii‑n ìha. ¿Te ná ní quide‑n? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
35 Pilatos respondeu: — Por acaso sou judeu? A sua própria gente e os principais sacerdotes é que o entregaram a mim. Que foi que você fez?
36 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Ñá dɨ́ú těe ñuyíú‑a cùu‑í te ni ñà túú věxi‑í taxi tnùní‑í ñuyíú‑a, chi núu dìcó iha tàxi tnuní‑í áⁿ te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑í nàá‑güedé ndɨhɨ cue tée isràél cuèndá sá vǎ tnɨ́ɨ́ ñàha‑güedé xii‑í ní cùu, dico ñá túú věxi‑í sá táxí tnùní‑í ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
36 Jesus respondeu:
37 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú: —¿Te tée yɨ̀ndaha ñáyiu cùu‑ó vání? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te dàtná càchí‑n‑ǎⁿ yɨ̀ndaha ndisa‑í ñáyiu, chi yúhú véxi‑í ñuyíú‑a te iha ní cacu‑í te càháⁿ‑í mee‑ni tnǔhu ndáá. Te nchaa ñáyiu na cùdɨ́ɨ́ ìní‑xi tnúhu ndáá, te tedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
37 Pilatos perguntou: — Então você é rei? Jesus respondeu:
38 Te ní xáhaⁿ tě Pìlatú: —¿Te ná cúú‑tu tnúhu ndáá‑áiⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Càchí‑güedé sá cáhní‑güedě Jèsús (Mt. 27:15-31; Mr. 15:6-20; Lc. 23:13-25) Te sátá nǐ yáha ní xícáⁿ tnúhú tě Pìlatú núú Jèsús, te ní quee tucu‑dé quehé, te xǎhaⁿ‑dě xii cue tée isràél: —Ñá túú nǎ cuéchi tée‑a.
38 Pilatos perguntou: — O que é a verdade? Depois de dizer isso, Pilatos voltou aos judeus e lhes disse: — Eu não acho nele crime algum.
39 Te váha‑ni chi ducaⁿ tnàhí quìde nchohó sá ndɨ̀ tnahá nduu vìco pascuá cuìní‑ndó sǎ dácǎcu‑í ɨɨⁿ tée yɨ̀hɨ vecaá. Te núu cuìní‑ndó te na dàcácu‑í tée yɨ̀ndaha ñaha xii‑ndo —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
39 Mas é costume entre vocês que eu solte alguém por ocasião da Páscoa. Vocês querem que eu lhes solte o rei dos judeus?
40 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé, núu nchaa‑güedé níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: —¡Vá dácǎcu‑n těe‑áⁿ, té Barràbás dàcácu‑n! —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te té Barràbás‑áⁿ nǐ cuu‑dé ɨɨⁿ ñadúhú.
40 Então todos gritaram, novamente: — Não este, mas Barrabás! Ora, Barrabás era salteador.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.