Josué 14
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 ꞌDĩ kí ãngũ Ị̃lị̃yãzárị̃ átáló ru rĩ ꞌbã kí fẽlé Yósũwã Nụ́nị̃ ngọ́pị be ãzíla drị̃lẹ́ka ínátị sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ãwítã rú ãngũ Kãnánĩ drị̂ agá rĩ kî.
1 Estas, pois, são as heranças que os filhos de Israel receberam na terra de Canaã, as quais Eleazar, o sacerdote, e Josué, filho de Num, e os cabeças das casas paternas das tribos dos filhos de Israel lhes repartiram.
2 Sụ́rụ́ úrômĩ nụ́sụ̃ rĩ ịsụ́ kí ãngũ fẽlé ĩꞌbaní ãwítã rú rĩ jẽgê ꞌbeŋá sĩ cécé Úpí ꞌbã ándrá ãzị́táŋá la fẽjó Mụ́sã ní rĩ áni.
2 Foi feita por sorte a partilha da herança entre as nove tribos e meia, como o Senhor ordenara por intermédio de Moisés.
3 Mụ́sã fẽ ándrá sụ́rụ́ ị̃rị̃ nụ́sụ̃ rĩ ꞌbaní ãngũ ãwítã rú rĩ Mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ị̃tụ̂ ꞌbã ãfũ agâlé ru, wó fẽ ándrá ãngũ ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ ꞌbaní gẹ̃rị̃ sĩ ku.
3 Porquanto às duas tribos e meia Moisés já dera herança além do Jordão; mas aos levitas não deu herança entre eles.
4 Anzị Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã drị̃lẹ́ka ru rĩ acá kí sụ́rụ́ ị̃rị̃ rú, Mãnásẽ kí Ịfụrayị́mụ̃ be, úfẽ ándrá ãngũ ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ ꞌbaní gẹ̃rị̃ sĩ ku, úfẽ lú ĩꞌbaní rá la táwụ̃nị̃ sĩ uꞌájó rĩ kí ãngũ ĩrí trũ sĩ tị́ kí ucéjó kãbĩlõ kí abe rĩ áyụ.
4 Os filhos de José eram duas tribos, Manassés e Efraim; e aos levitas não se deu porção na terra, senão cidades em que habitassem e os arrabaldes delas para o seu gado e para os seus bens. :
5 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ awa kí dó sĩ ãngũ ꞌdã kí drĩdríŋĩ gá cécé Úpí ꞌbã ãzị́táŋá la fẽjó Mụ́sã ní rĩ áni.
5 Como o Senhor ordenara a Moisés, assim fizeram os filhos de Israel e repartiram a terra.
6 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ãgọbị sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ agá rĩ ámụ kí Yósũwã ꞌbã drị̃légá Gị̃lị̃gálị̃ gá ꞌdãá, ĩꞌbã ãzí ãlu Kãlẹ́bụ̃ Yẹ̃fụ́nẹ̃ Kẹ̃nị́zị̃ rú rĩ ꞌbã ngọ́pị jọ Yósũwã ní, “Ínị̃ ị́jọ́ Úpí ꞌbã ándrá jọlé Mụ́sã ãtíꞌbó Ãdróŋá drị̂ ní Kãdẹ́sị̃-bãrĩnéyã gá ꞌdãá ãma drị̃ gá mí be rĩ rá.
6 Então os filhos de Judá chegaram a Josué em Gilgal; e Calebe, filho de Jefoné o quenezeu, lhe disse: Tu sabes o que o Senhor falou a Moisés, homem de Deus, em Cades-Barnéia, a respeito de mim e de ti.
7 Sáwã ãtíꞌbó Úpí drị́ Mụ́sã ꞌbã ándrá áma tị pẽjó ãngũ undré jó ũní-ũní ru rĩ sĩ áma ílí dó ꞌdĩ sĩ kãlị́ sụ. Má ají ándrá Mụ́sã ní ị́jọ́ mgbã mání undrélé rĩ kî.
7 Quarenta anos tinha eu quando Moisés, servo do Senhor, me enviou de Cades-Barnéia para espiar a terra, e eu lhe trouxe resposta, como sentia no meu coração.
8 Wó mâ ádrị́pịka mụlépi má be rĩ fẽ kí ꞌbá kí ásị́ ní umvúlé ụ̃rị̃ sĩ trẹ̃yị́, wó ábĩ Úpí Ãdróŋá mádrị̂ ꞌbã vú áma ásị́ pírí sĩ.
8 Meus irmãos que subiram comigo fizeram derreter o coração o povo; mas eu perseverei em seguir ao Senhor meu Deus.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Mụ́sã na ándrá dó sĩ ũyõ ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ãzíla jọ mání, ‘Ãngũ míní sĩ ími pá ꞌbãjó drị̃ la gá rá rĩ la dó acá míní ãwítã rú anzị míní mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe jãꞌdâ ãꞌdusĩku mí ũbĩ Úpí Ãdróŋá mádrị̂ ꞌbã vú ásị́ pírí sĩ rá.’
9 Naquele dia Moisés jurou, dizendo: Certamente a terra em que pisou o teu pé te será por herança a ti e a teus filhos para sempre, porque perseveraste em seguir ao Senhor meu Deus.
10 “Wó úꞌdîꞌda, cécé Úpí ꞌbã ándrá azịlé Mụ́sã ní sáwã Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã wãyá cojó kõtórõ agá ꞌdãá rĩ sĩ rĩ áni, mba dó áma tã ídri rú ílí kãlị́ sụ drị̃ tõwú ꞌbo sáwã ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ ꞌdã jọjó rĩ sĩ, ma dó úꞌdîꞌda íni ílí trũ kãlị́ ãrõ drị̃ tõwú.
10 E agora eis que o Senhor, como falou, me conservou em vida estes quarenta e cinco anos, desde o tempo em que o Senhor falou esta palavra a Moisés, andando Israel ainda no deserto; e eis que hoje tenho já oitenta e cinco anos;
11 Ma drĩ ũkpó ru cécé ándrá Mụ́sã ꞌbã áma tị pẽjó ꞌdã bã áni: úꞌdîꞌda áma ũkpó drĩ vâ cí sĩ ãꞌdị́ ꞌdị jó vâ sĩ ãzị́ cí rĩ ngajó údu rĩ áni.
11 ainda hoje me acho tão forte como no dia em que Moisés me enviou; qual era a minha força então, tal é agora a minha força, tanto para a guerra como para sair e entrar.
12 Úꞌdîꞌda ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ífẽ dó mání ãngũ ꞌbé ꞌa rú ꞌdĩ ꞌi ándrá Úpí ꞌbã azịlé ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ rĩ áni. Ími vúŋá are rá ꞌbá Ãnákĩ drị̂ kí ándrá ꞌdãá cí ãzíla táwụ̃nị̃ ĩꞌbadrị̂ kí ándrá ãmbógó ru úsị Bõrõ la kí ũkpó ru cí, wó Úpí drĩ áma ãzã ko rá, ma kí dro rá cécé ándrá ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni.”
12 Agora, pois, dá-me este monte de que o Senhor falou naquele dia; porque tu ouviste, naquele dia, que estavam ali os anaquins, bem como cidades grandes e fortificadas. Porventura o Senhor será comigo para os expulsar, como ele disse.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã wi dó Kãlẹ́bụ̃ Yẹ̃fụ́nẹ̃ ngọ́pị ní sụ̃sụ́ ãzíla fẽ dó ãngũ Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ drị̂ ĩꞌdiní ãwítã rú.
13 Então Josué abençoou a Calebe, filho de Jefoné, e lhe deu Hebrom em herança.
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ acá dó sĩ ãngũ Kãlẹ́bụ̃ Yẹ̃fụ́nẹ̃ ngọ́pị ãni la rú ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ, ãꞌdusĩku ũbĩ Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã vú ásị́ pírí sĩ rá.
14 Portanto Hebrom ficou sendo herança de Calebe, filho de Jefoné o quenezeu, até o dia de hoje, porquanto perseverara em seguir ao Senhor Deus de Israel.
15 Drị̃drị̃ rĩ sĩ ála ándrá Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ umve Kị̃rị̃yátị̃ Ãrị́bã ꞌi. (Ãrị́bã ĩꞌdi ándrá ꞌbá ãmbógó ãndânĩ ꞌbá Ãnákĩ drị̂ kí drĩdríŋĩ gá rĩ ꞌi), úꞌda dó sĩ ãngũ ꞌdã ꞌbã rụ́ ĩꞌdi ꞌbã rụ́ sĩ. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ avị́ kí dó drĩ vâ ãꞌdị́ sĩ rá.
15 Ora, o nome de Hebrom era outrora Quiriate-Arba, porque Arba era o maior homem entre os anaquins. E a terra repousou da guerra.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.