Lucas 22
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NAA
1 Lefe nǝ Yudafɔ leedi Nnamfokuã eto Abolo eto Diyi nǝ baakpo bǝ Ukpǝ Asa Bo Ɔ́yila ebɔfi.
1 Estava próxima a Festa dos Pães sem Fermento, chamada Páscoa.
2 Fɛɛ se Onanto eto besumunyǝ ninǝ mǝ ku afi eto bateasa díkate betidi bamfó sikpi esoo, bákabɛbɛ kusu ko ǝsuǝ bɔɔyɛ balo Yesu lǝ kabiɔbiɔ ǝsuǝ.
2 Os principais sacerdotes e os escribas procuravam uma forma de matar Jesus; porque temiam o povo.
3 Mfó nya Obonsam dídufǝ lǝ Yuda wǝ baakpo tsya bǝ Iskariot ǝsuǝ. Nyaa uyifo Yesu eto lefosi bakasebi inuǝ bamǝ eto ɔni.
3 Ora, Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze.
4 Nyaso Yuda ésu Onanto eto besumunyǝ ninǝ ku Onanto eto kedikǝtǝkɔ eto mba laase mfó eto beninǝ ɔflɔ. Nya bédi etiki itsyi lǝ kusu ko ǝsuǝ wɔɔyɛ fɛ boomuǝ Yesu ǝsuǝ.
4 Judas foi entender-se com os principais sacerdotes e os capitães sobre como lhes entregaria Jesus.
5 Bǝnyǝ disuǝyuǝ, nya bátɛyi wǝ bǝ bootǝ wǝ atabi.
5 Eles se alegraram e combinaram em lhe dar dinheiro.
6 Nya Yuda tsya lɛtɔnɔ nko. Nyaso útsyiko lefe sɛɛ bɔbɛbɛ lǝ kusu ko ǝsuǝ wɔɔyɛ ufi Yesu okpe mǝ lǝ ani lǝ betidi bamǝ eto mante mante ǝsuǝ.
6 Judas concordou e buscava uma boa ocasião para lhes entregar Jesus, longe da multidão.
7 Lǝ nnya kamaa, diyi nǝ baalo basamubi itǝ Ukpǝ Asa Bo Ɔ́yila eto Diyi itǝ Nnamfokuã eto Diyididi ǝbǝ léyo.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento, em que era necessário fazer o sacrifício do cordeiro pascal.
8 Nya Yesu létsyese Petro ku Yohanes ɔtɔnsǝ ku kɛnyɛ kamfo nkǝ, “Bisu bɛlɔ Ukpǝ Asa Bo Ɔ́yila eto didisa bitsyǝ itǝ bo budi.”
8 Então Jesus enviou Pedro e João, dizendo:
9 Bátɔ wǝ bǝnkǝ, “Sie faala fǝ bɔlɔ ni butsyǝ?”
9 Eles lhe perguntaram: — Onde o senhor quer que a preparemos?
10 Nya útǝ mbuayɛ nkǝ, “Lǝ bidufǝ Yerusalem eto umǝ ǝmǝǝ, osani utsyuǝ ebubǝ otsyako mi wǝ ntsyi ntu ku ɔlɔtsyi. Bitǝkǝko wǝ lǝ bidufǝ diyo nǝ wuudufǝ.
10 Jesus lhes explicou:
11 Nya lǝ bɛtɛyi oyosate ǝmǝ biǝnkǝ, ‘Oteasa nkǝ bɔtɔ fǝ nkǝ, “Nte diyo nǝ kafo ele bǝ Mɔ ku mɔ bakasebi luubǝ bedi Ukpǝ Asa Bo Ɔ́yila eto didisa?” ’
11 e digam ao dono da casa: “O Mestre pergunta: ‘Onde fica o aposento no qual comerei a Páscoa com os meus discípulos?’”
12 Woote mi abanslo kato eto diyo kplɛ ditsyuǝ nǝ bálɔ bǝtsyǝ nya bétsyue ǝsiǝsa lǝ ni kafo bǝtsyǝ. Bɛlɔ didisa nǝmǝ bitsyǝ mfó.”
12 Ele lhes mostrará um espaçoso cenáculo mobiliado; ali façam os preparativos.
13 Mfó nya báyifǝ kusu bésu bǝnyǝ lesa saa pɛpɛɛpɛ fe kase Yesu lɛtɛyi mǝ. Nya bálɔ Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila eto edisa nyamǝ bǝtsyǝ mfó.
13 E, indo, acharam tudo como Jesus lhes tinha dito e prepararam a Páscoa.
14 Se lefe léyoo, Yesu ku wǝ batɔnkpe bamǝ ésu bǝsiǝ kasɔ bǝ lǝ bedi lesa.
14 Chegada a hora, Jesus se pôs à mesa, e os apóstolos estavam com ele.
15 Ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Iyifo mɔ lelabi kokooko bǝ lǝ ndi Ukpǝ Asa Bo Ɔ́yila eto didisa nǝmfo ku mi fɛ lǝ nnyǝ kanyi.
15 Então Jesus lhes disse:
16 Nya nlɛ mi bɔtɛyi sitinti minkǝ mensiembudi ni bio isu ése lefe nǝ muudi ni lǝ Onanto eto sekakedikɔ.”
16 Pois eu lhes digo que nunca mais a comerei, até que ela se cumpra no Reino de Deus.
17 Nnya kamaa, Yesu éfi ditǝnǝkɔbe nya ɔ́sɔ ani. Nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Befo nyamfo lǝ binǝ bitǝ bǝtsyuǝ.
17 E, pegando um cálice, depois de ter dado graças, disse:
18 Nlɛ mi bɔtɛyi minkǝ idu mɔmɔ ɛntɔɔ, mensiembunǝ ntu bo lɛbɔ itsyi lǝ wanyi eto awɔnsa ǝsuǝ isu ese lefe nǝ Onanto eto sekadidi luubǝ.”
18 Pois eu digo a vocês que, de agora em diante, não mais beberei do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.
19 Nya úfi abolo utsyuǝ nya ɔ́sɔ Onanto ani. Nya úbudi nnya nya úfi útǝ mǝ. Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Nyamfo ni mɔ ǝsuǝ eto sinǝ sia muufi ntǝ Onanto kedi lǝ mi disi. Biyifo nyamfo bifi bikakloma mɛ.”
19 E, pegando um pão, tendo dado graças, o partiu e lhes deu, dizendo:
20 Nko ke tsya úfi ntǝ ku lɛkɔbe úfi utǝ mǝ lǝ didisa nǝmǝ kama nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Lɛkɔbetɔ nǝmfo eyifo Onanto eto ketsyue fɔfɔ ka utsyue utsyǝ fe ditsyǝbi, nǝ ni mɔ kɔtɔ ko mookpo lǝ kasɔ lǝ mi disi.
20 Do mesmo modo, depois da ceia, pegou o cálice, dizendo:
21 Fɛɛ bete biǝ nwǝ dídu mɛ útǝǝ, si ɔlɛ kɔni bokpe ko mɛ lǝ ɔkpɛ ɔni mfo.
21 — Mas eis que a mão do traidor está comigo à mesa.
22 Nya mɔ, Utidi Eto Ubi, mbǝ nlɛ bofe fe kase Onanto lése uyi utsyǝ. Fɛɛ mbɔbuɛ itǝ utidi wǝ luudu mɛ utǝ.”
22 Pois o Filho do Homem vai segundo o que está determinado, mas ai daquele por quem ele está sendo traído!
23 Mfó nya beetsyiko bǝtsyuǝ bɔtɔ kanɔ bǝ owoe luuyifo nyamfo.
23 Então começaram a perguntar entre si qual deles seria o que estava para fazer isso.
24 Kǝnǝ ǝbǝ kedufǝ bakasebi bamǝ nti itsyi nwǝ luudi ɔkplɛ ǝsuǝ.
24 Houve também entre eles uma discussão sobre qual deles parecia ser o maior.
25 Nya Yesu lɛtɛyi mǝ nkǝ, “Betidi ba lenni Yudafɔɔ, mǝ baka kpe ǝsuǝale lǝ mǝ betidi ǝsuǝ kenke. Nya baka bamfo kpe diye nǝ baala bǝ betidi bamfo kakpo mǝǝ, nǝ ni bǝ ‘Bafonǝtidi.’
25 Mas Jesus lhes disse:
26 Fɛɛ inni nko ele bǝ itsyǝ lǝ mi nti. Bomu utidi wǝ ni nwǝ nso kenke lǝ mi ntii, ele bǝ uyifo wǝ ǝsuǝ ɔkɛkɛ enso. Fɛɛ nwǝ ni ɔtɔnkotɔnkoo, ele bǝ ofiani nwǝ leesumu betidi.
26 Mas vocês não são assim; pelo contrário, o maior entre vocês seja como o menor; e aquele que dirige seja como o que serve.
27 Nya owoe ni ɔkplɛnyǝ onso? Nwǝ lǝǝsiǝ lǝ ɔpunu ekedi lee, nwǝ leesumu wǝ? Lǝ ɔnukualɛɛ, nwǝ lǝǝsiǝ lǝ ɔpunu ekedi. Fɛɛ mɔɔ, nkpe mi lǝ nti fe nwǝ leesumu.
27 Pois qual é maior: aquele que está à mesa ou aquele que serve? Não é verdade que é aquele que está à mesa? Pois, no meio de vocês, eu sou como quem serve.
28 Bíokpe ɔkɔɛ koko bítǝkǝko mɛ lǝ mɔ lefe kekleke kenke ǝsuǝ.
28 Vocês são os que têm permanecido comigo nas minhas tentações.
29 Nya fe kase mɔ Anto dítǝ mɛ ǝsuǝale nkǝ ndi sekaa, nko kǝ mintsya luutǝ mi ǝsuǝale nyamǝ eto okle nɛ.
29 E eu confio a vocês um reino, assim como o meu Pai confiou a mim,
30 Biudi binǝ lǝ mɔ lesakedikɔ lǝ mɔ sekakedikɔ. Nya biusiǝ lǝ akankpomɛ ǝsuǝ lǝ bidi seka lǝ Israel eto lefosi atobi ǝnuǝ nyamfo ǝsuǝ.”
30 para que comam e bebam à minha mesa no meu Reino; e vocês se assentarão em tronos para julgar as doze tribos de Israel.
31 Mfó nya Yesu lɛtɛyi Simon Petro nkǝ, “Simon, Simon! Tsyue ato lǝ anɔ! Onanto ǝtǝ Obonsam kusu nkǝ oto mimblɛ obe lǝ usense mi nti, mba nkpe kɔnɔku mba lǝmbǝ kɔnɔ lǝ fe kase ɔkuɛmfo laaflɛ kamɔ kǝlǝkǝ lǝ kofo nti.
31 — Simão, Simão, eis que Satanás pediu para peneirar vocês como trigo!
32 Fɛɛ Simon, mboto ola lǝ fǝ disi bǝ lǝ fǝ bofokanɔ lǝ bɔyɛ kɛnyɛ buyuǝ. Nya lefe nǝ fuusinkli ǝbǝ mɔ ɔflɔɔ, kpe fǝ bayimitsyuǝ nkɛale.”
32 Eu, porém, orei por você, para que a sua fé não desfaleça. E você, quando voltar para mim, fortaleça os seus irmãos.
33 Nya Petro lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Bonamute, nńyǝ nlɛ kusu bobe miǝ bonko fǝ kenke ebolabe lǝ Aba eto diyo nya lǝ nkpǝ ku fǝ kulaa tsya!”
33 Porém Pedro respondeu: — Estou pronto para ir com o Senhor, tanto para a prisão como para a morte.
34 Nya Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Petro, nlɛ fǝ bɔtɛyi miǝ ketsye kamfo fɛ ukusɛ luutǝ kɛnyɛɛ, ebutudi sitsyǝ fǝ enyi mɛ.”
34 Mas Jesus lhe disse:
35 Mfó nya Yesu lɛtɔ wǝ bakasebi nkǝ, “Lefe ditsyuǝ nǝ léfe se míntsyese mi kusu nya míntǝ bíentsyi otabitobe nye kusuyɛyɛtobe nye afɔkpa kuǝtsyuǝ, béhiã lesatsyuǝ?”
35 A seguir, Jesus perguntou aos discípulos: Eles responderam: — Não faltou nada!
36 Nya Yesu lɛtɛyi mǝ nkǝ, “Fɛɛ mɔmɔɔ, utidi wǝ nkpe atabi eto otobe utsyuǝ nye kusuyɛyɛtobe utsyuǝ, ufi ɔlɛ. Nya nwǝ kalande kukǝtsyuǝ lentee, ele bǝ ufi wǝ awu nye kafia ote, lǝ usu oya ke.
36 Então Jesus lhes disse:
37 Nya nlɛ mi bɔtɛyi minkǝ Awɔnisa Kɛnkɛ eto Kukue eto lesa nǝ báwɔni bákpe mfó lɛ bɔtɛyi nkǝ, ‘Bákla wǝ bákpe lǝ betidi bua ntii,’ ele bǝ ibǝ itǝ nko lǝ mɛ ǝsuǝ. Itsyise lesa nǝ báwɔni itsyi lǝ mɛ ǝsuǝǝ, lɛ bubǝ kǝtǝ.”
37 Pois eu lhes digo que é preciso que se cumpra em mim o que está escrito: “Ele foi contado com os malfeitores.” Pois o que a mim se refere está sendo cumprido.
38 Nya bakasebi bamǝ lɛtɛyi bǝnkǝ, “Bonamute, bee! Nnyǝ nlanle nnuǝ nte mfo!”
38 Então lhe disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas! Jesus lhes respondeu:
39 Yesu áyɛ ɔ́bɔ lǝ umǝ ǝmǝ nya úsu Nnuǝbi eto Eyi eto Kɔtini ǝsuǝ fe kase woala buyifo. Nya wǝ bakasebi bamǝ tsya dítǝkǝko wǝ.
39 E, saindo, Jesus foi, como de costume, para o monte das Oliveiras; e os discípulos o acompanharam.
40 Se óyo kaka ǝmǝǝ, Yesu átɛyi wǝ bakasebi nkǝ, “Beto ola, lǝ bɛyɛ disi butǝ le botokabe ǝsuǝ.”
40 Chegando ao lugar escolhido, Jesus lhes disse:
41 Nnya kamaa, óyani mǝ utsyǝ mfó ɔ́yɛ usu sɛtɔ sɛkɛ nya óse akonki óto ola.
41 Ele, por sua vez, se afastou um pouco, e, de joelhos, orava,
42 Nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Nto, lǝ alaa, lǝkǝ kanyi eto lɛkɔbe nǝmfo etsyiko lǝ mɔ ɔflɔ. Fɛɛ menyifo lǝ mɔ lelabi ǝsuǝ, bomu lǝ fǝ lele ǝsuǝ.”
42 dizendo:
43 Mfó nya Onanto eto ɔtɔnkpe dítsyi kato úbǝ úlǝkǝ ǝsuǝ óte wǝ nya ókpe wǝ nkɛale.
43 Então lhe apareceu um anjo do céu que o confortava.
44 Nya lǝ kanyi kplɛ ka ɔnlɛ bunyǝ esoo, usi óto ola kekleke ókpe. Nya diwi nǝ lɛbɔ lekpo wǝ eyifo fe atɔbo nya nlɛ bola kakpo lǝ kasɔ.
44 E, estando em agonia, orava mais intensamente. E aconteceu que o suor dele se tornou como gotas de sangue caindo sobre a terra.
45 Se Yesu létaka lǝ kaka ɔnlɛ ola boto mfóo, úsinkli úsu wǝ bakasebi bamǝ ɔflɔ. Nya úbǝ únyǝ nkǝ bálabe selabe itsyi lǝ lɛwɛnlo nǝ ǝsuǝ bakɛ eso.
45 Levantando-se da oração, Jesus foi até onde os discípulos estavam, e os encontrou dormindo de tristeza.
46 Mfo nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Beso bɛnlɛ selabe? Betaka lǝ beto ola lǝ kase biembudufǝ lǝ botokabe ǝsuǝ.”
46 E disse:
47 Lefe nǝ Yesu ńyǝ ɔnlɛ etikii, betidi kpǝ bǝtsyuǝ áyɛ bétu wǝ. Yuda wǝ ni bakasebi lefosi inuǝ bamǝ eto ɔni lɛtɔnko mǝ. Ɔ́yɛ úsu Yesu ɔflɔ nkǝ lǝ ɔfiɔ wǝ lǝ kola.
47 Enquanto Jesus ainda falava, eis que chegou uma multidão. E um dos doze, que se chamava Judas, vinha à frente deles e se aproximou de Jesus para o beijar.
48 Fɛɛ Yesu átɛyi Yuda nkǝ, “Yuda, bubǝ fǝbǝ fǝ aafiɔ mɔ, Utidi Eto Ubi, lǝ kola lǝ efi mɛ akpe lǝ betidi eto ani?”
48 Jesus, porém, lhe disse:
49 Lefe nǝ bakasebi ba lɛkɛ mfó ku Yesu dínyǝ lesa nǝ luubǝ ibǝ, bátɔ Yesu bǝnkǝ, “Bonamute, bɔkpɔnko mǝ ku bo nlande lee?”
49 Os que estavam ao redor de Jesus, vendo o que estava por acontecer, perguntaram: — Senhor, devemos atacar com as espadas?
50 Mfó nya bakasebi bamǝ nti eto ɔni lésiabe Usumunyǝ Ninǝ Kenke eto uyifoyifo eto kodianito úfǝ.
50 Um deles golpeou o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe a orelha direita.
51 Fɛɛ Yesu áni ko mǝ ɔ́tɛyi nkǝ, “Isiǝ! Bitǝ mǝ kusu!” Mfó nya útidi uyifoyifo ǝmǝ eto koto nya wǝ koto dísinkli kótsya wǝ.
51 Mas Jesus interveio, dizendo: E, tocando na orelha do homem, o curou.
52 Nya Yesu lɛtɛyi besumufɔ ninǝ ku mba laase Disumuyo eto beninǝ ku kusǝ eto beninǝ ba díbǝ mfo bǝ lǝ bǝbǝ bǝmuǝ wǝ nkǝ, “Beso ele bǝ bifi keyi ku nlande bibǝ fe uwudifɔ mini?
52 Então Jesus disse aos principais sacerdotes, capitães do templo e anciãos que vieram prendê-lo:
53 Bonko mi ákɛ lǝ Yudafɔ eto kedikǝtǝkɔ diyi saa tsya bíatɛtsyi biǝ biǝmuǝ lǝ ǝsuǝale mɛ ǝsuǝ. Fɛɛ mi lefe léyo bǝ biyifo nko se Obonsam eto ǝsuǝale ntekǝ kato.”
53 Todos os dias, estando eu com vocês no templo, vocês não tentaram me prender. Esta, porém, é a hora de vocês e a hora do poder das trevas.
54 Besumunyǝ ninǝ ku baka bamfó ǝmuǝ Yesu, nya béfi wǝ bésuko Usumunyǝ Ninǝ Kenke eto diyo. Nya Petro tsya dítǝkǝko mǝ kama kama.
54 Então, prendendo Jesus, levaram-no e o introduziram na casa do sumo sacerdote. Pedro seguia de longe.
55 Betidi bǝtsyuǝ ákpe ute utsyuǝ lǝ diyo nǝmǝ eto lekple, nya Petro tsya dísu úsiǝ lǝ mǝ nti.
55 Quando acenderam um fogo no meio do pátio e se assentaram juntos, Pedro tomou lugar entre eles.
56 Se besio eto uyifoyifo ɔni dínyǝ Petro se ute díyǝnde okpo wǝ lǝ ǝsuǝ se usi mfóo, óbe wǝ tũũ nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Utidi ǝmfo tsya ǝǝtǝkǝko Yesu.”
56 Uma empregada, vendo-o sentado perto do fogo, fixou os olhos nele e disse: — Este também estava com ele.
57 Fɛɛ Petro áni nyamfo nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Usio, minyi wǝ kulaa tsya!”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, não o conheço.
58 Lǝ lefe kliminti ditsyuǝ eto kama, osani utsyuǝ tsya ǝnyǝ Petro wǝ únyi nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Fintsya mǝ nti eto ɔnɔ feni?”
58 Pouco depois, outro homem, ao ver Pedro, disse: — Você também é um deles. Mas Pedro disse: — Homem, eu não sou um deles.
59 Íyifo fe lebombosɔsɔ lɔni eto kama, osani bamba utsyuǝ tsya ébǝ únyǝ kekleke ɔ́tɛyi nkǝ, “Kǝnǝ ku kǝtsyuǝ saa ǝmbǝ lǝ nyamfo ǝsuǝ bǝnkǝ osani ǝmfo tsya ǝtǝkǝko Yesu, itsyise Galileanyǝ uni!”
59 E, tendo passado cerca de uma hora, outro afirmou, dizendo: — Com certeza este também estava com ele, porque também é galileu.
60 Fɛɛ Petro ǝtǝ mbuayɛ nkǝ, “Osani, mante lesa nǝ fanlɛ bɔtɛyi mfo kula kula!” Lamfolamfo, fe kase unsi únyǝ ɔnlɛ etiki, ukusɛ ko ditǝ kɛnyɛ.
60 Mas Pedro insistiu: — Homem, não sei do que você está falando. E logo, enquanto Pedro ainda falava, o galo cantou.
61 Bonamute ǝmǝ ékensǝ óbe Petro. Mfó ǝmǝ nya Petro lékloma nkǝ Bonamute ǝmǝ átɛyi wǝ nkǝ, “Fɛ ukusɛ luutǝ kɛnyɛ ketsye kamfoo, ebutudi kɛnyɛ sitsyǝ sɔ̃ɔ̃ fǝ enyi mɛ.”
61 Então, o Senhor voltou-se e fixou os olhos em Pedro. E Pedro se lembrou da palavra do Senhor, como lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você me negará três vezes.”
62 Petro ábɔ úsu lekple nya úwi keku kekleke.
62 E Pedro, saindo dali, chorou amargamente.
63 Betidi ba díkase Yesu, ǝmǝ wǝ nya báblɛ wǝ.
63 Os homens que detinham Jesus zombavam dele, davam-lhe pancadas e,
64 Bákle wǝ ǝnǝmi nya báblɛwǝ, nya bátɔ wǝ bǝnkǝ, “Owoe lɛsɔ fǝ? Tɛyi bo!”
64 colocando uma venda sobre os olhos dele, diziam: — Profetize! Quem foi que bateu em você?
65 Nya báka wǝ lǝ esu bamba kpǝ ǝsuǝ tsya.
65 E muitas outras coisas diziam contra ele, blasfemando.
66 Se kale dísiǝǝ, kusǝ komǝ eto beninǝ ku besumunyǝ ninǝ ku afi eto bateasa ǝbǝ bǝsiǝ. Nya bákpa Yesu bésuko mǝ ǝnǝmi.
66 Logo que amanheceu, reuniu-se a assembleia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziram ao Sinédrio, onde lhe disseram:
67 Nya betidi ba díbǝ batsya mfó lɛtɔ Yesu bǝnkǝ, “Tɛyi bo lǝ fǝ ni Nwǝ Onanto Lékpo Ɔhile Utsyǝ ǝmǝ.”
67 — Se você é o Cristo, diga-nos. Então Jesus lhes respondeu:
68 Nya lǝ ntɔ mi etiki ǝtsyuǝ, biǝmbofo kɛnyɛ bulǝkǝ katɛyi mɛ kulesa.
68 E, se eu perguntar, vocês não me darão resposta.
69 Fɛɛ idu mɔmɔ ɛntɔɔ, Onanto wǝ ni ǝsuǝalenyǝ kenke ebutsyǝ mɔ, Utidi Eto Ubi, lǝ wǝ kodiani.”
69 Desde agora, o Filho do Homem estará sentado à direita do Deus Todo-Poderoso.
70 Mfó nya mǝmblɛ lɛtɔ wǝ bǝnkǝ, “Nyalɛ, fǝ ni Onanto eto Ubi ǝmǝ?”
70 Todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Bátɛyi bǝnkǝ, “Yensihiã bo bǝ kuutsyuǝ saa si ubǝ udi adansiɛ lǝ nyamfo ǝsuǝ. Bo kosate ánɔ asa nnya ɔ́tɛyi!”
71 Eles disseram: — Que necessidade ainda temos de testemunho? Porque nós mesmos ouvimos o que ele falou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.