Lucas 19
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NTLH
1 Yesu ésu údufǝ Yeriko, nya ɔ́yɛ lǝ umǝ ǝmǝ kafo ɔntɔ.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Mfó nya mba laafo umǝnko eto uninǝ utsyuǝ wǝ baakpo Sakeo lɛkɛ, nya úyifo otabinyǝ tinti.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Úkabɛbɛ kusu ko ǝsuǝ wɔɔyɛ lǝ unyǝ utidi wǝ kon Yesu ni. Fɛɛ se úyifo utidi kliminti esoo, ɔnlɛ kusu ku kutsyuǝ bunyǝ se betidi mfui eso.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Nyaso útsyetsyi ɔ́tɔ betidi bamfo sɛtɔ nya óbe kuyi bǝ lǝ unyǝ Yesu, itsyise óte nkǝ wuubǝ ɔyɛ mfo.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Se Yesu léyo kuyi komǝ kalɔɔ, úkǝnǝ úńyǝ nya óbesǝ ǝnǝmi kato nya ɔ́tɛyi Sakeo nkǝ, “Sakeo, kɔse lǝ ayifǝ ǝbǝ kasɔ, itsyise fǝ diyo mɔɔsɔnɔ mi nɛ.”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Sakeo ákɔse ɔ́yifǝ úbǝ kasɔ nya útǝ Yesu edufǝ ku disuǝyuǝ tinti.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Betidi ba dínyǝ nyamfó étsyiko etiki budi kawɔnɔnɔ lǝ Yesu ǝsuǝ katɛyi bǝ, “Osani ǝmfo esukayɛ utidi ǝmfo wǝ ni obuayifo eto diyo.”
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Mfó nya Sakeo létaka úńyǝ nya ɔ́tɛyi Bonamute ǝmǝ nkǝ, “Anto! Muufi mɔ bikǝ bia nkpe mɛ kenke eto kutsyǝ ntǝ bakombo. Nya betidi ba kenke eto bikǝ míntafa mímfoo, moofo mǝ nnya kayo eto sena ntsyǝ lǝ nnya kɛnyɛ.”
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Mfó nya Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Mmi ǝmfo bofo ǝbǝ diyo nǝmfo, itsyise utidi wǝ mfo tsya eyifo Abraham eto kafo eto ubi.
9 Então Jesus disse:
10 Nya mɔ, Utidi Eto Ubii, mbǝ miǝ lǝ nlǝkǝ betidi ba kenke lénya kusu mboko nkpǝ.”
10 Porque o
11 Mfó nya betidi bamfó ńyǝ banlɛ asa nnya Yesu nlɛ mǝ bɔtɛyi bɔnɔ. Nya úsukosǝ nya ɔ́tɛyi mǝ lekpa ditsyuǝ, itsyise ofe ɔlɛ bɔnyi kafi Yerusalem nya bébu bǝ Onanto eto Sekadidi siamǝ ebubǝ sitinti mɔmɔ.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Lǝ lefe nǝ léfe mǝǝ, osani wǝ nkpe dibu utsyuǝ ákɛ mfó wǝ létaka úsu kasɔ famfamfa kǝtsyuǝ ǝsuǝ lǝ bǝtsyǝ wǝ seka. Nya úfi nsusu nkǝ, wuusinkli ubǝ wǝ umǝ.
12 Então Jesus disse:
13 Fɛ úduu, ókpadi wǝ beyifoyifo lefosi utsyǝ. Nya útǝ utsyuǝ saa atabi eto otobe ɔni. Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, ‘Bifi atabi nyamǝ beto ɔlɔ isu ese lefe nǝ muubǝ.’
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 “Fɛɛ osani ǝmfo eto umǝ eto betidi ékekisi wǝ, nyaso bátsyese batɔnkpe bǝtsyuǝ bǝtǝkǝko wǝ bǝ besu batɛyi Okankplɛ nkǝ, ‘Boanla boǝ osani ǝmfo di bo oka.’
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 “Tsya, bǝtsyǝ osani ǝmǝ seka nya usi úsinkli úbǝ umǝ ǝmǝ. Lamfolamfo, útǝ bákpadi wǝ beyifoyifo bamǝ bǝbǝ bátsya lǝ wǝ ǝnǝmi nkǝ lǝ ɔnɔ kutǝkǝ ko bǝnyǝ.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 “Uyifoyifo tutɛ ǝbǝ nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, ‘Bonamute, nnyǝ atabi eto etobe lefosi ntǝkǝ lǝ ɔni ǝmǝ fǝtǝ mɛ mfó ǝsuǝ.’
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 “Mfó nya Onamute ǝmǝ lɛtɛsǝ wǝ ɔ́tɛyi nkǝ, ‘Álɔ eyifo! Eyifo uyifoyifo sɛɛ! Se fálɛ keyifo kɛkɛ kamfo ola fáyɛnko ke lǝ kusu sɛɛ esoo, muufi fǝ ntsyǝ seka lǝ kǝmǝ lefosi ǝsuǝ.’
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 “Uyifoyifo nuǝfǝ tsya ǝbǝ ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, ‘Bonamute, nnyǝ atabi eto etobe ɛnɔ ntǝkǝ lǝ ɔni wǝ fǝtǝ mɛ ǝsuǝ!’
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 “Nya Onamute ǝmǝ lɛtɛyi uyifoyifo ǝmǝ tsya nkǝ, ‘Fǝǝ, ebudi seka lǝ kǝmǝ ɛnɔ ǝsuǝ!’
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 “Uyifoyifo bamba ǝbǝ nya ɔ́tɛyi nkǝ, ‘Bonamute, nyǝ fǝ atabi eto otobe ɔni wǝ fǝtǝ mɛ. Mfí nnya nkle lǝ mɔ ofiamɛ ǝsuǝ nkula.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Nte fǝ sikpi itsyise eyifo nwǝ nkpe ale. Nya feefi lesa nǝ lenni fǝ lele kafloma keyifo fǝ lele. Nya feefi didisa nǝ fǝmankpe kulaa tsya keyifo fǝ lele.’
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 “Mfó nya Onamute ǝmǝ lɛtɛyi wǝ nkǝ, ‘Uyifoyifo bua feni! Fǝ kosate eto kɛnyɛ eto etiki ni nnya muufi nlo fǝ dikpi! Eyi fǝ nyifo utidi wǝ nkpe ale. Nya meefi lesa nǝ lenni mɔ lele kafloma keyifo mɔ lele. Nya meefi lesa lǝ kaka mánkpe ku ditsyuǝ.
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Nya lǝ eyi nkoo, beso fémemfi mɔ atabi esu akpe lǝ atabi kǝtsyǝkɔ? Mfóo, nyi miǝ muunyǝ kutǝkǝ lǝ nnya ǝsuǝ lǝ nsinkli ntsyi mbǝ.’
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 “Mfó nya ɔ́tɛyi betidi ba ńyǝ mfo nkǝ, ‘Bɛlɛ atabi nyamǝ befo lǝ wǝ ani bitǝ uyifoyifo wǝ nkpe atabi eto etobe lefosi.’
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 “Fɛɛ betidi bamfo átɛyi wǝ bǝnkǝ, ‘Bonamute, uyifoyifo ǝmfó ebunyǝ atabi eto etobe lefosi útsyǝ!’
25 Eles responderam:
26 “Mfó nya Onamute ǝmǝ dítǝ mbuayɛ nkǝ, ‘Nlɛ fǝ bɔtɛyi sitinti minkǝ, utidi wǝ asa ntee, wǝ ni nwǝ Onanto luutǝ okpe enso nɛ. Nya utidi wǝ kulesa lentee, nnya nte wǝ kulaa tsyaa, bɔɔlɛ ni bafo wǝ lǝ ani.
26 — E o patrão disse:
27 Nya mɔmɔɔ, binǝ mɔ balo ba dímanla bǝ ndi seka lǝ mǝ ǝsuǝ beboko mfo lǝ belo mǝ lǝ mɔ ǝnǝmi.’ ”
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Se Yesu lɛtɛyi mǝ asa nyamfo ólosǝǝ, ɔ́tɔ mǝ sɛtɔ úsu Yerusalem.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Lefe nǝ ɔnlɛ Betfage ku Betania bɔfi lǝ Nnuǝbi eto Eyi eto Kɔtini ɔflɔɔ, ótsyese wǝ bakasebi inuǝ ɔ́tɛyi nkǝ bakatɔ.
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 Mfó nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bikatɔ lǝ umǝ kɛkɛ wǝ nkpe sɛtɔ mfó. Nya lǝ bɛlɛ wǝ budufǝǝ, biunyǝ ɔflimu eto lɛkpɔ ditsyuǝ nǝ bátsyasǝ lǝ ukuǝ bǝńyǝsǝ nǝ utidi kuutsyuǝ saa dímǝnsiǝ tɔ unyǝ. Benyankli ni ku ukuǝ lǝ bifi wǝ beboko mfo.
30 com a seguinte ordem:
31 Lǝ utidi utsyuǝ atɔ mi lesa nǝ eso bényankli nii, bɛtɛyi wǝ biǝnkǝ, ‘Bonamute nlɛ ni bohiã.’ ”
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Bakasebi bamǝ áyifǝ lǝ kusu bésu bǝnyǝ lesa saa fe kase Yesu lɛtɛyi mǝ.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Nya lǝ lefe nǝ bǝńyǝ banlɛ ubuki ǝmǝ bonyankli kǝlǝkǝǝ, ubuki ǝmǝ eto basate átɔ mǝ bǝnkǝ, “Beso bɛnlɛ wǝ bonyankli?”
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Mfó nya bakasebi bamǝ dítǝ mbuayɛ bǝnkǝ, “Bonamute ahiã wǝ.”
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Nya béfi ubuki ǝmǝ báboko Yesu. Mfó nya béfi mǝ mfia bésensǝ bákpo lǝ ubuki ǝmǝ ǝsuǝ nya báwunsǝko Yesu óbe úsiǝ lǝ wǝ.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Se úsiǝ lǝ wǝ ǝsuǝ nya báyɛ bantɔɔ, betidi bǝtsyuǝ éfi mǝ mfia bésensǝ bákpo lǝ kusu.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Lefe nǝ Yesu ńlɛ bɔnyi kafi Yerusalem lǝ kusu kaka ɔnlɛ Nnuǝbi eto Eyi eto Kɔtini bɔyifǝ kǝbǝǝ, wǝ bakasebi kpǝ bamǝ étsyiko Onanto ani bɔsɔ nya báto keyudu banlɛ bofa bembembe lǝ asa kplɛ nnya bǝnyǝ eso.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Nya bátɛyi bǝnkǝ,
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Mfó nya Farisifɔ ba lɛkɛ lǝ sitiditu siamǝ nti lɛtɛyi Yesu bǝnkǝ, “Oteasa, ninko fǝ bakasebi lǝ bayɛ kudu bokpo!”
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Mfó nya Yesu dítǝ mbuayɛ nkǝ, “Nlɛ mi bɔtɛyi sitinti minkǝ lǝ bayɛ kudu bokpoo, aba nyamfo kosate ebutsyǝ kasɔ ku kudu bokpo.”
40 Jesus respondeu:
41 Kase Yesu lɛyɛ ɔntɔ lǝ Yerusalem kedufǝkɔɔ, nya únyǝ umǝ ǝmǝǝ, úwi keku lǝ wǝ disi.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Nla sitinti miǝ lǝ nnya ete biunyǝ bete mmi eto diyi nǝmfo eto lesa nǝ loohiã itǝ bǝ lǝ binyǝ diyuǝ ini! Fɛɛ ibǝ ese mɔmɔɔ, bɛnlɛ bunyǝ lǝ bete!
42 e disse:
43 Lefe ditsyuǝ ebubǝ se mi balo luuńyǝ batsyilama mi lǝ kalebe saa kenke. Nya booti ǝbiǝ kenke nya kulesa lembofo budufǝ nye kabɔ kǝbǝ lekple.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Betidi ebɔtsylɔsǝ umǝ mfo kenke nya boolo betidi ba nkpe lǝ wǝ kenke. Nya leba ku ditsyuǝ sa embubu ditǝkǝ lǝ ni kǝtsyǝkɔ. Itsyise bɛni nya bíǝnyǝ lǝ bete lefe nǝ Onanto díbǝ nkǝ lǝ ofo mi lǝ nkpǝ!”
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Yesu ésu údufǝ Onanto eto kedikǝtǝkɔ nya útsyiko mba nlɛ bikǝ bote mfó bola kabɔsǝ.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Báwɔni bákpe lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ eto Kukue ǝsuǝ bǝ Onanto átɛyi nkǝ, ‘Mɔ diyoo, betidi ebokpadi ni bǝ diyo kaka betidi laato ola.’ Nya mi dífi mfó befianisǝ beyu eto kabiɔkɔ!”
46 Ele lhes disse:
47 Diyi saa, Yesu ákate asa lǝ Onanto eto Kedikǝtǝkɔ mfó. Onanto eto besumunyǝ ninǝ ku Afi eto bateasa ku betidi eto batɔnkotɔnko ála bǝ lǝ balo wǝ.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Fɛɛ bǝnyǝ kusu ko ǝsuǝ bɔɔyɛ, itsyise betidi kpǝ akɛ mfó ba eto ato léfo wǝ etiki nyamǝ kekleke eso.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.