Atos 22
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NAA
1 “Boantomǝ ku bayimi ba letsya mfo, nlɛ mi taflatsyɛ boto! Bitǝ kusu lǝ nkpasǝ mi etiki nyamfo lǝ bɛnɔ.”
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Nya lefe nǝ bánɔ bǝ Yudafɔ eto sele ɔnlɛ budii, bésinkli báyɛ kudu bokpo, betsyue wǝ ato. Nya Paulo lɛtɛyi mǝ nkǝ,
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 “Yudanyǝ mini, nya bále mɛ lǝ Tarso lǝ Kilikia eto kasɔ. Fɛɛ Yerusalem mfo mínsu suku. Gamaliel léte mɛ asa. Báte mɛ boantomǝ eto afi ku mǝ akpa kenke. Nya mímfi mɔ lɛkɔɛsi kenke míntǝ Onanto fe kase mi tsya nlɛ buyifo mmi.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 Nya idu lǝ lefe nǝmfóo, ntsyǝ kasɔ ku bafokanɔfɔ lǝ kusu fɔfɔ komfo ǝsuǝ butǝkǝko, nya mínla miǝ balo mǝ. Nyaso ḿmuǝ basani ku besio nkpe lǝ Aba eto diyo.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Usumunyǝ Ninǝ Kenke ku katsyakɔ kamǝ eto uninǝ saa ebudi nya minlɛ bɔtɛyi mfo eto adansiɛ, itsyise mǝ díkawɔni ekue kǝtǝ mɛ bǝ nsunkeyifo asa nyamfo. Nya lefe nǝ míntɔ lǝ Damaskoo, bǝtǝ mɛ ǝsuǝale bǝnkǝ nnyǝ bafokanɔfɔ ba nkpe mfóo, lǝ mmuǝ mǝ, lǝ nkle mǝ mfi mboko Yerusalem bǝ lǝ bǝnǝ mǝ koto.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 “Lǝ lefe nǝ mínyɛ míntɔ ibu sɛkɛ lǝ ndufǝ Damaskoo, iyifo fe kakɔmi eto lefosi abombo ǝnuǝǝ, lamfolamfo diyǝnde kekleke ditsyuǝ dítsyi kato díbǝ lékpo mɛ lǝ ǝsuǝ!
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Nya míndu mínɔ mínkpo lǝ kasɔ nya mínɔ se ɔkɔɛ utsyuǝ nlɛ etiki budi kátɛyi mɛ nkǝ, ‘Saulo, Saulo, beso fǝńyǝ mɛ lǝ ǝsuǝ mmǝ?’
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 “Nya míntɔ mínkǝ, ‘Bonamute, owoe feni?’
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Nya betidi ba ku mɛ nyɛɛ, ǝnyǝ diyǝnde nǝmfo. Fɛɛ bánnɔ utsyǝ wǝ nlɛ etiki budinko mfo eto ɔkɔɛ.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 “Nya míntɔ wǝ minkǝ, ‘Bonamute, be ele bǝ nyifo?’
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Diyǝnde kplɛ nǝmfo ába mɛ ǝnǝmi itǝ bǝ betidi ba bonko mǝ nyɛɛ, lɛkɔbe mɛ lǝ kɔni bálɛ fɛ búsu búdufǝ Damasko.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 “Nya, osani utsyuǝ akɛ mfó wǝ baakpo Ananias. Uyifo utidi wǝ leebu Onanto tinti, nya woayɛ lǝ bo afi ǝsuǝ tsya. Nya Yudafɔ ba nkpe mfó kenke leebu wǝ tinti.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Utidi ǝmfo ǝbǝ úńyǝ mɛ lǝ ɔflɔ nya ɔ́tɛyi mɛ nkǝ, ‘Ɔyimisani Saulo, sinkli ǝnyǝ asa!’ Lǝ nya koo, mɔ ǝnǝmi lékpa kɛ, nya mínyǝ wǝ!
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 “Nya ɔ́tɛyi mɛ nkǝ, ‘Bo bana eto Onanto ni futsyǝ dílǝkǝ fǝ nkǝ laate wǝ lelabi, nya lǝ ǝnyǝ wǝ Ubi Kɛnkɛ lǝ ate wǝ tsya, lǝ anɔ wǝ etiki itsyi lǝ wǝ kɛnyɛ.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Ele bǝ fi nkomǝ eto ditiki nǝmfo esuko kalebe saa fe odansiɛ esu atɛyi betidi kenke lesa nǝ fǝnyǝ nya fanɔ tsya.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Nya mɔmɔɔ, kulesa mensi bu. Taka ǝńyǝ, lǝ afo ntuflǝsǝflǝsǝ eto lekpa. Lǝ akpadi wǝ diye, lǝ uflǝ fǝ abua uwi.’
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 “Nyamfo eto kamaa, nsinkli nsu Yerusalem. Nya lefe nǝ mínsu Disumuyo minlɛ ola botoo, íyifo mɛ fe selabe minlɛ, nya mínyǝ bulǝkǝkate butsyuǝ.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 Mfó nya Bonamute kosate lɛtɛyi mɛ nkǝ, ‘Kɔse lǝ edu lǝ Yerusalem, itsyise betidi ba nkpe mfo embutsyue fǝ ditiki nǝ fɔɔtɛyi itsyi lǝ mɛ ǝsuǝ koto.’
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 “Nya míntǝ mbuayɛ minkǝ, ‘Bonamute, mǝmblɛ yi bǝnkǝ mɔ díkesu katsyakɔ isu katsyakɔ kesu kǝmuǝ bafokanɔfɔ nya mínkablɛ mǝ.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 Lǝ lefe nǝ banlɛ Otsyabe Stefano boloo, mintsya átɔnɔ ku mǝ, nya bǝlǝkǝ mǝ awu kato bǝtǝ mɛ mínlɛ fɛ bákato wǝ aba kalo.’
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 “Nya Bonamute lɛtɛyi mɛ nkǝ, ‘Taka, lǝ ama kusu itsyise kaka minlɛ fǝ botsyese atsyo tinti lǝ betidi ba lenni Yudafɔ nti!’ ”
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Lǝ lefe nǝmfo kenkee, betidi bamfó ńyǝ kpoo banlɛ wǝ ditiki ato butsyuǝ. Fɛɛ lefe nǝ údi wǝ ditiki nǝmfo ólosǝǝ, mǝmblɛ ákpo kudu bátɛyi bǝnkǝ, “Aa! Lo wǝ ku wǝ ditsyǝbi kenke! Yensile bǝ ɔkɛ lǝ kawunsiǝ kamfo kon!”
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Nya mǝmblɛ lekpo kudu bembembe ku lɛblɔfi bála mǝ awu lǝ ǝsuǝ, nya bákpa utembu bǝsǝ wǝ, nya utembu ǝmǝ lébe kato ófo mfo kenke.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Nya Roma eto bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmǝ dítǝ nkǝ bákpa wǝ bedufǝnko diyo kafo lǝ bablɛ wǝ lǝ babɛbɛ lesa nǝ eso Yudafɔ bamfo nlɛ wǝ kudu bokpo.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Fɛɛ lefe nǝ bákle wǝ bǝǝbǝ wǝ bɔblɛɛ, Paulo átɔ omamanyǝ ninǝ ɔni wǝ dińyǝ mfó nkǝ, “Kusu kpe bǝ bablɛ Romanyǝ wǝ bánkponko tɔ lekpo?”
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Se uninǝ ǝmfo lɛnɔ nyafoo, úsu ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmǝ ɔflɔ nya ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Be biǝ bieyifo mfo mmǝ? Osani ǝmfoo, Romanyǝ uni lo!”
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Nyaso bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmfo dísu Paulo ɔflɔ nya ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Be fanlɛ bɔtɛyi? Romanyǝ feni?”
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Nya ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmfo lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Mintsya Romanyǝ mini. Fɛɛ mɔɔ, atabi kpǝ míntǝ fɛ mimfiani Romanyǝ!”
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Lamfolamfo se betidi ba bǝ bablɛ wǝ lǝ batɔ wǝ kɛnyɛ eto etiki banɔ léte bǝ Romanyǝ unii, difufu ǝmuǝ mǝmblɛ kenke nya bányi besu kama. Nya lefe nǝ mǝ ɔtɔnkotɔnko kplɛ léte nkǝ Romanyǝ unii, sikpi ǝmuǝ wǝ tinti, itsyise wǝ ni futsyǝ dítǝ kusu nkǝ bakpe wǝ lǝ amana ǝsuǝ.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Bamamanyǝ eto ɔtɔnkotɔnko kplɛ ǝmfo ála nkǝ waate lesa nǝ díbǝ fɛ béfi etiki lǝ Paulo ǝsuǝ. Nyaso se kale dísiǝǝ, ókpadi Yudafɔ eto besumunyǝ ninǝ ku mǝ bakponkpo kenke nya mǝmblɛ díbǝ bakɔ. Nya útǝ nkǝ banyankli Paulo nya bákpa wǝ báboko mǝ ǝnǝmi bǝ lǝ bedufǝ lǝ wǝ etiki ǝsuǝ.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.