Atos 16

Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Nya Paulo ku Sila dídu bésu umǝ wǝ baakpo Derbe, nya báyɛ mfo bésu Listra. Lǝ mfóo, bésu bǝnyǝ ofokanɔnyǝ utsyuǝ wǝ baakpo Timoteo. Wǝ ambe éyifo Yudanyǝ wǝ díkafo Kristo ɔ́nɔ. Fɛɛ wǝ anto éyifo Grikinyǝ.
1 Chegou a Derbe e depois a Listra. Havia ali um discípulo, chamado Timóteo, filho de uma judia cristã, mas de pai grego,
2 Bafokanɔfɔ kenke ba nkpe lǝ Listra ku Ikonion, ékebu Timoteo tinti.
2 que gozava de ótima reputação junto dos irmãos de Listra e de Icônio.
3 Wǝ ni futsyǝ Paulo lela kekleke nkǝ lǝ okpa wǝ ɔyɛnko. Nyaso útǝ bala wǝ lelo fe kase Yudafɔ eto lekpa léte, itsyise Yudafɔ ba kenke nkpe lǝ lɛkpɔ nǝmfo yi bǝnkǝ wǝ anto éyifo Grikinyǝ.
3 Paulo quis que ele fosse em sua companhia. Ao tomá-lo consigo, circuncidou-o, por causa dos judeus daqueles lugares, pois todos sabiam que o seu pai era grego.
4 Nya se báma kusuu, báyɛ lǝ kǝmǝ ka kenke nkpe mfó báfe, nya bátɛyi mǝ ketsyue ka batɔnkpe eto beninǝ ba nkpe lǝ Yerusalem dítsyue bǝtsyǝ. Nyaso bátɛyi mǝ bǝ lǝ beyifo lǝ nnya ǝsuǝ.
4 Nas cidades pelas quais passavam, ensinavam que observassem as decisões que haviam sido tomadas pelos apóstolos e anciãos em Jerusalém.
5 Nyamfo eso betidi bamǝ ǝbǝ befui bakpe, nya nko ke tsya mǝ bofokanɔ tsya dimuǝ ale enso nɛ.
5 Assim as igrejas eram confirmadas na fé, e cresciam em número dia a dia.
6 Lǝ nyamfo eto kamaa, báyɛ bésu Frigia ku Galatia, itsyise Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ mǝntǝ mǝ kusu nkǝ bátɛyi Ditiki Sɛɛ nǝmǝ lǝ Asia eto kasɔ.
6 Atravessando em seguida a Frígia e a província da Galácia, foram impedidos pelo Espírito Santo de anunciar a palavra de Deus na {província da} Ásia.
7 Nya lefe nǝ bésu bédufǝ Misiaa, bála bǝ lǝ besu Bitinia eto kasɔ. Fɛɛ mfó tsyaa, Yesu eto Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ mǝntǝ kusu nkǝ besu mfó.
7 Ao chegarem aos confins da Mísia, tencionavam seguir para a Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Nyaso bésinkli báyɛ lǝ Misia eto kasɔ ɔflɔ nya bésu bédufǝ umǝ wǝ nkpe lǝ lekpo ɔflɔ baakpo Troa.
8 Depois de haverem atravessado rapidamente a Mísia, desceram a Trôade.
9 Ketsye kamfóo, Paulo ǝńyǝ kǝlǝkǝkate. Únyǝ nkǝ osani utsyuǝ wǝ ditsyi Makedonia nya únyǝ ɔnlɛ wǝ lekpakpa bɔlɛ ákatɛyi nkǝ, “Yila ǝbǝ Makedonia lǝ ǝbǝ mfo lǝ ǝbǝ awunsǝko bo o-o!”
9 De noite, Paulo teve uma visão: um macedônio, em pé, diante dele, lhe rogava: Passa à Macedônia, e vem em nosso auxílio!
10 Nya lǝ bulǝkǝkate bomfo esoo, búmuǝ ǝsuǝ akpa kpa nya búdu búsu Makedonia. Itsyise nyamfo lǝ bo bote nkǝ Onanto ála nkǝ lǝ otsyese bo lǝ busu bɔtɛyi Ditiki Sɛɛ nǝmǝ mfó.
10 Assim que teve essa visão, procuramos partir para a Macedônia, certos de que Deus nos chamava a pregar-lhes o Evangelho.
11 Nyaso búsu búfi ɔklɔ lǝ Troa, nya bɔ́yɛ bófe búsu Samotrake. Nya se kale dísiǝǝ, búdu búsu Neapoli.
11 Embarcados em Trôade, fomos diretamente à Samotrácia e no outro dia a Neápolis;
12 Se búdu mfóo, búsu búdufǝ Filipi wǝ ni Makedonia eto umǝ nkplɛ. Nya mfó tsya eyifo Romafɔ eto umǝ. Nya búsiǝ mfó itǝ eyi ǝtsyuǝ.
12 e dali a Filipos, que é a cidade principal daquele distrito da Macedônia, uma colônia {romana}. Nesta cidade nos detivemos por alguns dias.
13 Lǝ Ɔnwɛditsyǝyii, búdu lǝ umǝ ǝmfó búsu utuflɔ utsyuǝ kaka búbu boǝ mfó eto bediti aato ola kǝtǝ Onanto. Nya búsiǝ mfó bɔnlɛ besio ba díbǝ mfó Onanto eto Ditiki Sɛɛ nǝmǝ bɔtɛyi.
13 No sábado, saímos fora da porta para junto do rio, onde pensávamos haver lugar de oração. Aí nos assentamos e falávamos às mulheres que se haviam reunido.
14 Nya ɔni akɛ mǝ lenti baakpo Lidia Tiatira. Woate ago eto mfia nya uyifo utidi wǝ léfo Onanto ɔ́nɔ kekleke. Nya lefe nǝ unsi mfó ɔnlɛ etiki nya bɔnlɛ bɔtɛyi ato butsyuee, Onanto ásini wǝ nsusu nya ófo etiki nnya Paulo nlɛ budi mfó kenke ɔ́nɔ.
14 Uma mulher, chamada Lídia, da cidade dos tiatirenos, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava. O Senhor abriu-lhe o coração, para atender às coisas que Paulo dizia.
15 Nya se wonko wǝ diyo eto betidi kenke léfo ntuflǝsǝflǝsǝ eto lekpa nǝmǝǝ, ɔ́lɛ bo lekpakpa nkǝ, “Lǝ befo bɛnɔ biǝ mintsya eyifo Bonamute eto ofokanɔnyǝ sitintii, nyalɛ bibǝ bɛsɔnɔ lǝ mɔ ɔflɔ.” Nya únǝnko bo ditiki nǝmfo isu ese lefe nǝ bɔ́tɔnɔ búsu bɔ́sɔnɔ lǝ wǝ ɔflɔ.
15 Foi batizada juntamente com a sua família e fez-nos este pedido: Se julgais que tenho fé no Senhor, entrai em minha casa e ficai comigo. E obrigou-nos a isso.
16 Nya diyi lɔni se bɔ́ntɔ lǝ ola katokɔɔ, bótsyako ndomunyǝ siobi utsyuǝ wǝ lɛwɔnɔ bua nsi lǝ ǝsuǝ wǝ lǝǝnyǝ asa katɛyi. Nya woayɛ lǝ nnya ǝsuǝ keyifo atabi kǝtǝ wǝ banamute mǝ.
16 Certo dia, quando íamos à oração, eis que nos veio ao encontro uma moça escrava que tinha o espírito de Pitão, a qual com as suas adivinhações dava muito lucro a seus senhores.
17 Nya usiobi ǝmfo dítǝkǝko bo ku Paulo kama kafã katɛyi nkǝ, “Betidi bamfo eyifo Onanto eto beyifoyifo, nya bǝbǝ mfo bǝ lǝ bate mi konantosu ko luutǝ Onanto tǝ mi nkpǝ.”
17 Pondo-se a seguir a Paulo e a nós, gritava: Estes homens são servos do Deus Altíssimo, que vos anunciam o caminho da salvação.
18 Nko eto eyifosa ǝtsyǝ nko éfo eyi kpǝ. Nya se ditsyǝbi nǝmǝ díbe dílǝ Pauloo, útsyi ɔwuninsǝ nya údi lɛwɔnɔ nǝ nsi lǝ usiobi ǝmǝ ǝsuǝ nkǝ, “Nlɛ fǝ bola lǝ Yesu Kristo eto diye ǝsuǝ miǝ bɔ lǝ wǝ ǝsuǝ!” Nya lamfolamfoo, lɛwɔnɔ bua nǝmǝ ko lɛbɔ lǝ wǝ ǝsuǝ.
18 Repetiu isto por muitos dias. Por fim, Paulo enfadou-se. Voltou-se para ela e disse ao espírito: Ordeno-te em nome de Jesus Cristo que saias dela. E na mesma hora ele saiu.
19 Nya se wǝ banamute dínyǝ bǝ mǝ kudisu étii, bǝmuǝ Paulo ku Silas nya bǝnǝ mǝ bésuko umǝ ǝmǝ eto beninǝ ɔflɔ lǝ obia nti.
19 Vendo seus amos que se lhes esvaecera a esperança do lucro, pegaram Paulo e Silas e levaram-nos ao foro, à presença das autoridades.
20 Nya bátɛyi lǝ obia nti mfó bǝnkǝ, “Betidi bamfo eyifo Yudafɔ, nya bǝbǝ mfo banlɛ bo umǝ bobiasǝ.
20 Em seguida, apresentaram-nos aos magistrados, acusando: Estes homens são judeus; amotinam a nossa cidade.
21 Bǝbǝ mfo balɛ asa nnya díńyǝ lǝ Romafɔ eto afi ǝsuǝ bote.”
21 E pregam um modo de vida que nós, romanos, não podemos admitir nem seguir.
22 Nya betidi kpǝ díbǝ bátsyilama mǝ, nya bétsyiko Paulo ku Sila bunǝ kesuko sɛtɔ ku kama. Nya bakponkpo bamǝ dítǝ kusu bǝnkǝ bǝlǝkǝ mǝ bikǝ lǝ ǝsuǝ, nya bǝtǝ kusu bǝnkǝ bablɛ mǝ ku akete.
22 O povo insurgiu-se contra eles. Os magistrados mandaram arrancar-lhes as vestes para açoitá-los com varas.
23 Lefe nǝ báblɛ mǝ báfo afabe lǝ ǝsuǝ tintii, béfi mǝ bésu bákpe lǝ Aba eto diyo. Nya bátɛyi utidi wǝ laase mba bákpe lǝ diyo mfó bǝnkǝ ɔlɔ obe Paulo ku Sila kekleke.
23 Depois de lhes terem feito muitas chagas, meteram-nos na prisão, mandando ao carcereiro que os guardasse com segurança.
24 Nya se bǝkǝ wǝ ato nko esoo, ókpa mǝ úsu ókpe diyo nǝmǝ eto kaka nso ale nya úti mǝ ókpe mfó, ókpe mǝ lǝ amana.
24 Este, conforme a ordem recebida, meteu-os na prisão inferior e prendeu-lhes os pés ao cepo.
25 Nya lǝ ntsyǝnti lefe nǝ Paulo ku Sila lɛkɛ mfo bákato ola kǝtǝ Onanto nya banlɛ ǝsǝ busǝ katɛsǝ wǝ nya mba nkpe lǝ diyo nǝmǝ ku mǝ ǝkǝtsyuǝ ato.
25 Pela meia-noite, Paulo e Silas rezavam e cantavam um hino a Deus, e os prisioneiros os escutavam.
26 Dikunǝ, kasɔ ko dítinkǝ kekleke, nya diyo nǝmǝ kenke tsya dítinkǝ itǝ bǝ diyo ni biku kenke ásini, nya amana nnya bákpe mba bákape lǝ diyo nǝmǝ dífǝsǝ ɛbɔ.
26 Subitamente, sentiu-se um terremoto tão grande que se abalaram até os fundamentos do cárcere. Abriram-se logo todas as portas e soltaram-se as algemas de todos.
27 Se nwǝ laabe mba bákpe lǝ diyo lésanklii, únyǝ nkǝ ayo nyamǝ eto biku kenke ásini bite leya. Nyaso se úbu nkǝ mba bákpe lǝ diyo nǝmǝ kenke étsyǝtsyi béluu, úlǝkǝ wǝ lesiabi nkǝ lǝ olo ǝsuǝ.
27 Acordou o carcereiro e, vendo abertas as portas do cárcere, supôs que os presos haviam fugido. Tirou da espada e queria matar-se.
28 Nya se Paulo dínyǝ lesa nǝ óla nkǝ lǝ uyifo ǝsuǝǝ, ófã ókpadi wǝ ɔ́tɛyi nkǝ, “Menyifo nko! Bomblɛ kenke kpe mfo.”
28 Mas Paulo bradou em alta voz: Não te faças nenhum mal, pois estamos todos aqui.
29 Nyaso utidi ǝmfo ákpadi nkǝ befi okandiɛ baboko. Nya lǝ ketinkǝ ku difufu ǝsuǝǝ, úsu óse akonki lǝ Paulo ku Sila ɔflɔ.
29 Então o carcereiro pediu luz, entrou e lançou-se trêmulo aos pés de Paulo e Silas.
30 Nya se ókpa mǝ ɔbɔnko lǝ diyo nǝmǝ kafoo, ɔ́tɔ mǝ nkǝ, “Boantomǝ, be ele bǝ nyifo lǝ nyǝ bofo?”
30 Depois os conduziu para fora e perguntou-lhes: Senhores, que devo fazer para me salvar?
31 Nya bátɛyi wǝ bǝnkǝ, “Fo Bonamute Yesu anɔ nya ɛyɛ lǝ nnya ǝsuǝǝ, ebunyǝ bofo itǝ fǝ ku fǝ diyo eto betidi kenke.”
31 Disseram-lhe: Crê no Senhor Jesus e serás salvo, tu e tua família.
32 Nya bésu bátɛyi wǝ ku wǝ diyo eto betidi kenke Bonamute eto ditiki nǝmǝ.
32 Anunciaram-lhe a palavra de Deus, a ele e a todos os que estavam em sua casa.
33 Nya ketsye kamfo ke nya úsǝ mǝ afabe nnya báfo, nya wǝ ku wǝ diyo eto betidi kenke léfo ntuflǝsǝflǝsǝ eto lekpa nǝmǝ.
33 Então, naquela mesma hora da noite, ele cuidou deles e lavou-lhes as chagas. Imediatamente foi batizado, ele e toda a sua família.
34 Lǝ nnya kamaa, ókpa Paulo ku Sila úsuko wǝ diyo nya útǝ mǝ lesa bédi. Nya wǝ diyo eto betidi kenke dínyǝ disuǝyuǝ tinti, itsyise báfo Onanto bánɔ.
34 Em seguida, ele os fez subir para sua casa, pôs-lhes a mesa e alegrou-se com toda a sua casa por haver crido em Deus.
35 Se kale dísiǝǝ, umǝ ǝmǝ eto bakponkpo ákpe wǝ bamamanyǝ nkǝ besu bátɛyi nwǝ laabe mba bákpe lǝ diyo eto uninǝ nkǝ, “Nyani bafɔ bamǝ lǝ bedu.”
35 Quando amanheceu, os magistrados mandaram os lictores dizer: Solta esses homens.
36 Nyaso mǝ obebe ǝmfo átɛyi Paulo ku Sila bǝnkǝ, “Bakponkpo bǝnkǝ nyani mi lǝ bidu. Nyaso bisu lǝ diyuǝ ǝsuǝ.”
36 O carcereiro transmitiu essa mensagem a Paulo: Os magistrados mandaram-me dizer que vos ponha em liberdade. Saí, pois, e ide em paz.
37 Nya Paulo lɛtɛyi bamamanyǝ bamfo bǝnkǝ, “Bablɛ bo lǝ umǝ ta eto ǝnǝmi lǝ lefe nǝ eto lefe bánkponko bo tɔ lekpo nya béfi bo bésu bákpe lǝ Aba eto diyo. Fɛɛ Romafɔ buni! Nya mɔmɔɔ, beso bala bǝnkǝ beyu bǝlǝkǝ kaa lǝ budu bǝ lǝ betidi mante? Kulefe! Tǝ lǝ mǝ kosate lǝ bǝbǝ bǝlǝkǝ bo kusu!”
37 Mas Paulo replicou: Sem nenhum julgamento nos açoitaram publicamente, a nós que somos cidadãos romanos, e meteram-nos no cárcere, e agora nos lançam fora ocultamente... Não há de ser assim! Mas venham e soltem-nos pessoalmente!
38 Nyaso bamamanyǝ bamfo ésinkli bésu bátɛyi bakponkpo bamǝ kɛnyɛ kamfo. Nya se bánɔ bǝ Paulo ku Sila eyifo Romafɔɔ, sikpi ǝmuǝ mǝ tinti!
38 Os lictores deram parte dessas palavras aos magistrados. Estes temeram, ao ouvir dizer que eram romanos.
39 Lǝ nya mfo eso bésu bálɛ mǝǝ lekpakpa bǝyuǝsǝ mǝ kafo, fɛ bǝlǝkǝ mǝ lǝ aba eto diyo nǝmǝ. Nya bálɛ mǝǝ lekpakpa bǝ bédu lǝ umǝ ǝmǝ lǝ besu kalebe bamba.
39 Foram e lhes falaram brandamente. Pedindo desculpas, rogavam-lhes que se retirassem da cidade.
40 Nyaso Paulo ku Sila édu bésu Lidia eto. Mfó nya bésu bǝnyǝ bafokanɔfɔ bamba. Nya bési bákpe mǝ nkɛale enso, fɛ bédu lǝ umǝ ǝmǝ.
40 Saindo do cárcere, entraram em casa de Lídia, onde reviram e consolaram os irmãos. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.