Atos 10
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NVT
1 Lǝ lefe nǝmfóo, osani utsyuǝ ǝsiǝ lǝ Kaisarea eto umǝ wǝ baakpo Kornelio. Uyifo uninǝ utǝ Romafɔ eto bamamanyǝ eto ditsyukpa nǝ baakpo Italiafɔ.
1 Morava em Cesareia um oficial do exército romano chamado Cornélio, capitão do Regimento Italiano.
2 Uyifo utidi sɛɛ nya wǝ ku wǝ diyo eto betidi kenke díyifo mba leesumu Onanto. Utidi ǝmfo ákawunsǝko Yudafɔ eto bakombo, nya úkato ola lefe saa kǝtǝ Onanto.
2 Era um homem devoto e temente a Deus, como era também toda a sua família. Dava aos pobres esmolas generosas e sempre orava ao Senhor.
3 Diyi lɔni lǝ ketsyitsyokɔmi eto abombo ǝtsyǝ sekaa, únyǝ bulǝkǝkate butsyuǝ. Únyǝ lǝ bulǝkǝkate ǝsuǝ bomǝ nkǝ Onanto eto ɔtɔnkpe utsyuǝ ǝbǝ, nya ókpadi wǝ nkǝ, “Kornelio!”
3 Certa tarde, por volta das três horas, teve uma visão na qual viu um anjo de Deus vir em sua direção e dizer: “Cornélio!”.
4 Nya lefe nǝ Kornelio dínyǝ wǝǝ, óbe wǝ tũũ ku sikpi nya ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Onamute, be ini?”
4 Temeroso, Cornélio olhou fixamente para o anjo e perguntou: “Que é, senhor?”. E o anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram até Deus, e ele as guarda na memória.
5 Kpe betidi bǝtsyuǝ lǝ besu Yopa lǝ besu bakpadi osani wǝ baakpo Simon wǝ bensi baakpo Petro baboko.
5 Agora, envie alguns homens a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro.
6 Okpe lǝ Simon wǝ nsi lǝ lekpo ɔflɔ wǝ leeyifo kubukikuǝ eto keyifo mfo.”
6 Ele está hospedado com Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar”.
7 Se Onanto eto ɔtɔnkpe ǝmfo díduu, Kornelio ákpadi wǝ diyo eto betidi inuǝ ku bamamanyǝ eto mba laase wǝ tsya eto ɔni wǝ ni utidi sɛɛ.
7 Assim que o anjo foi embora, Cornélio chamou dois servos de sua casa e um soldado devoto de seu grupo de auxiliares.
8 Nya ɔ́tɛyi mǝ lesa nǝ díbǝ, nya ókpe mǝ nkǝ besu Yopa.
8 Ele lhes contou o que havia acontecido e os enviou a Jope.
9 Se kale dísiǝ nya banyɛ lǝ kusu bantɔ nya ibu sɛkɛ lǝ bedufǝ Yopa mfóo, Petro ábe úsu diyo nǝ bankpe eto kato itǝ kakɔmi eto lefosi abombo ǝnuǝ eto olatoto.Keyifo 10:9|src="HK00232c.tif" size="span" loc="Act 10:9" copy="Horace Knowles, British & Foreign Bible Society"
9 No dia seguinte, quando os mensageiros de Cornélio se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. Era cerca de meio-dia,
10 Kukpɛnsɛ étsyiko wǝ bɔlɛ, fɛɛ mfe banlɛ lesa bonwa nɛ. Nya únyǝ bulǝkǝkate butsyuǝ.
10 e ele estava com fome. Enquanto a refeição era preparada, entrou num êxtase.
11 Únyǝ se kato lɛsini, nya únyǝ lesa nǝ fe kafia flubia kplɛ kǝtsyuǝ ka lɛmɔ, nya banlɛ kǝ lǝ esi ana nyamǝ ketsyi kato kanlɛ kasɔ bubǝ.Keyifo 10:11|src="CN01945c.tif" size="span" loc="Act 10:11" copy="David C. Cook"
11 Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol ser baixado por suas quatro pontas.
12 Lǝ kafia kamǝ kafo aakǝ bebuki akpa akpa ku bawa ku baklɔbɛ.
12 No lençol havia toda espécie de animais, répteis e aves.
13 Mfó ɔ́nɔ ɔkɔɛ utsyuǝ nlɛ bɔtɛyi nkǝ, “Petro, taka, lo lǝ edi!”
13 Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14 Fɛɛ Petro édi etiki ɔ́tɛyi nkǝ, “Owo lo! Kulefe! Bonamute, méndi tɔ kulesa nǝ Yudafɔ leekisi budi nyǝ!”
14 “De modo nenhum, Senhor!”, respondeu Pedro. “Jamais comi coisa alguma que fosse considerada impura e imprópria.”
15 Ɔkɔɛ emfo esi ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Lesa nǝ Onanto díyifo kɛnkɛɛ, mantɛyi fǝ iyifo ekisisa!”
15 Mas a voz falou novamente: “Não chame de impuro o que Deus purificou”.
16 Únyǝ bulǝkǝ kate bomfo sitsyǝ sɔ̃ɔ̃. Nya ditsyǝfǝ kamaa, bétsyi kafia kamfo besuko kato.
16 A mesma visão se repetiu três vezes. Então, subitamente, o lençol foi recolhido ao céu.
17 Lefe nǝmfoo, ditsyǝbi nǝ dílǝkǝ ǝsuǝ léte mfó éyifo Petro yanii, nyaso ɔ́tɔ wǝ ǝsuǝ nkǝ, “Be nnya mínyǝ mfo lete, nnya kasɔ nkpǝ?” Lefe nǝmfo kee, betidi ba Kornelio lékpe mfó ǝbǝ bédufǝ umǝ ǝmǝ. Nya se bǝnyǝ diyo nǝ banlɛ bɔbɔbɛɛ, bǝbǝ bǝńyǝ lǝ ni kesie.
17 Pedro ficou perplexo, pensando em qual seria o significado da visão. Nesse momento, os homens que Cornélio tinha enviado encontraram a casa de Simão. Eles se aproximaram do portão
18 Nya bǝńyǝ banlɛ kaka Simon Petro nkpe disi bɔtɔ.
18 e perguntaram se estava hospedado ali Simão, também chamado Pedro.
19 Nya se Petro dísiǝ úkǝbu disi itsyi lǝ bulǝkǝkate bo únyǝ ǝsuǝǝ, Lɛwɔnɔ ídi wǝ etiki lɛtɛyi nkǝ, “Bebe basani itsyǝ ǝbǝ balɛ fǝ bɔbɛbɛ.
19 Enquanto Pedro ainda refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens vieram procurá-lo.
20 Taka, muǝ ǝsuǝ lǝ esu ko mǝ. Mante sikpi ku mǝ butǝkǝko kesu. Mɔ uni létsyese mǝ.”
20 Levante-se, desça e vá encontrar-se com eles. Não hesite em acompanhá-los, pois eu os enviei”.
21 Nyaso Petro ésu únyǝ mǝ nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Mɔ ni nwǝ bɛnlɛ bɔbɛbɛ. Bomfo buɛɛ.”
21 Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês procuram. Por que vieram?”.
22 Bǝtǝ wǝ mbuayɛ bǝnkǝ, “Butsyi Kornelio wǝ ni Romafɔ eto omamanyǝ ninǝ ɔflɔ. Uyifo utidi sɛɛ wǝ lǝǝsumu Onanto. Nya Yudafɔ kenke laala wǝ asa tinti. Onanto eto ɔtɔnkpe utsyuǝ lɛtɛyi wǝ nkǝ okpe fǝ utidi lǝ ǝbǝ wǝ diyo lǝ ɔnɔ fǝ kɛnyɛ eto etiki nya fanyɛnko.”
22 Eles responderam: “Cornélio, um oficial romano, nos enviou. Ele é um homem devoto e temente a Deus, respeitado por todos os judeus. Um santo anjo o instruiu a chamar o senhor à casa dele para que ele ouça sua mensagem”.
23 Lǝ nyaso Petro átɔnɔ ókpa mǝ údufǝnko kaka onkpe nya ófo mǝ fe wǝ bafɔ útǝ bátsyimɛ wǝ ɔflɔ.
23 Então Pedro convidou os homens para se hospedarem ali aquela noite. No dia seguinte, foi com eles, acompanhado de alguns irmãos de Jope.
24 Bésu bédufǝ Kaisarea kǝsiǝsǝ. Lefe nǝmfóo, Kornelio ébokpo wǝ diyo eto betidi utsyǝ ku wǝ bayɛtsyuǝ bǝtsyuǝ nya bensi bensǝkǝ Petro eto bubǝ kedufǝ.
24 Chegaram a Cesareia no dia seguinte. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Kase Petro nlɛ diyo nǝmǝ budufǝǝ, Kornelio átsyako wǝ nya óse akonko lǝ Petro eto ǝnǝmi nya óbokosǝ wǝ disi kasɔ.
25 Quando Pedro chegou à casa, Cornélio veio ao seu encontro e prostrou-se diante dele, adorando-o.
26 Fɛɛ Petro átɛyi wǝ nkǝ, “Taka ǝńyǝ! Mintsya utidi ǝtǝ mini.”
26 Mas Pedro o levantou e disse: “Fique de pé! Eu sou apenas um homem como você”.
27 Nya lǝ kase bantɔ banlɛ etiki budii, Kornelio ákpa wǝ úsuko kaka betidi fɛfɛ létsya bensi.
27 Os dois conversaram e depois entraram na casa, onde muitos outros estavam reunidos.
28 Nya Petro lɛtɛyi mǝ nkǝ, “Mi kosate yi biǝ bo Yudafɔ eto kɔfi mǝntǝ kusu nkǝ ndufǝ utidi wǝ lenni bo ɔni eto diyo nye nsu wǝ ɔflɔ kulaatsya. Fɛɛ Onanto ǝlǝkǝ óte mɛ nkǝ membu kuutsyuǝ saa fe utidi wǝ dimeńyǝ utǝ lee menyifo kɛnkɛ.
28 Pedro lhes disse: “Vocês sabem que nossas leis proíbem que um judeu entre num lar gentio como este ou se associe com os gentios. No entanto, Deus me mostrou que não devo mais considerar ninguém impuro ou impróprio.
29 Lǝ nyaso se fákpe fǝ bakpadi mɛɛ, mánni nya míntaka mímbǝ nɛ. Nya beso bɛnlɛ mɛ bokpadi?”
29 Por isso, vim assim que fui chamado, sem levantar objeções. Agora digam por que vocês mandaram me buscar”.
30 Kornelio átɛyi wǝ nkǝ, “Fe eyi ana ni nnya léfee mmǝǝ, nya lǝ lefe nǝmfo sekaa, se minlɛ ola boto lǝ kakɔmi eto ǝtsyǝ eto lefe lǝ mɔ diyoo, lefua utidi utsyuǝ ko lɛbɔ úńyǝ mɛ lǝ ǝnǝmi, okpe awu nnya díkǝyǝnde!
30 Cornélio respondeu: “Quatro dias atrás, eu estava orando em casa por volta deste mesmo horário, às três da tarde. De repente, um homem vestido com roupas resplandecentes apareceu diante de mim.
31 — ausente —
31 Ele me disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e se lembrou de suas esmolas.
32 — ausente —
32 Agora, envie mensageiros a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar’.
33 Nko eso lamfolamfo mínkpe fǝ ɔtɔnkpe miǝ ubǝ okpadi fǝ lǝ ǝbǝ nya fintsya lekplatsya fátaka fákpe akpa kusu fǝbǝ nɛ. Nyaso bomblɛ si lǝ Onanto eto ǝnǝmi mfo busǝkǝ fǝ bǝ lǝ ǝbǝ atɛyi bo ditiki nǝ Bonamute lɛtɛyi fǝ nkǝ batɛyi bo.”
33 Assim, mandei buscá-lo de imediato, e foi bom que tenha vindo. Agora estamos todos aqui, esperando diante de Deus para ouvir a mensagem que o Senhor mandou que você nos trouxesse”.
34 Nyaso Petro édi mǝ etiki nkǝ, “Nnyǝ ntsyǝ lekpo sitinti minkǝ Onanto aambe betidi eto ǝnǝmi lǝ wǝ eyifosa ǝsuǝ.
34 Então Pedro respondeu: “Vejo claramente que Deus não mostra nenhum favoritismo.
35 Bomu kusǝ saa eto utidi wǝ laabokosǝ wǝ ǝsuǝ kasɔ kǝtǝ wǝ, keyifo kasɛɛ, wǝ waala nɛ.
35 Em todas as nações ele aceita aqueles que o temem e fazem o que é certo.
36 Mfo nnɔ miǝ bɛnɔ Ditiki Sɛɛ nǝ Onanto dílǝkǝ óte Israelfɔ bǝ, ɛyɛ lǝ Yesu Kristo wǝ ni betidi kenke eto Onamute ǝsuǝǝ, boonyǝ diyuǝ.
36 Esta é a mensagem de boas-novas para o povo de Israel: Há paz com Deus por meio de Jesus Cristo, que é Senhor de todos.
37 Biyi lesa kplɛ nǝ díbǝ Israel eto kasɔ kenke idu lǝ lefe nǝ Yohanes lébe letsya lǝ Galilea eto kasɔ itsyi lǝ ntuflǝsǝflǝsǝ eto lekpa nǝmɔ ǝsuǝ.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João proclamou.
38 Nya bɛnɔ tsya kase Onanto lékpo Yesu wǝ ditsyi Nasaret ɔhile utsyǝ lǝ lefe nǝ úfi Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ ku ǝsuǝale útǝ wǝ. Nya ótsyilama úkeyifo asa sɛɛ, nya ótsya mba Obonsam díkelǝ kɛlɛkɛ mǝ ketsyiko lǝ bulǝ bomǝ ǝsuǝ itsyise Onanto ǝsiǝ ko wǝ.
38 Sabem também que Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Então Jesus foi por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39 “Búdi adansiɛ lǝ asa nnya kenke úyifo lǝ Israel eto kasɔ ku Yerusalem. Mfó ǝmǝ básɔ wǝ lǝ uyikabie ǝsuǝ bálo nɛ.
39 “E nós somos testemunhas de tudo que ele fez em toda a Judeia e em Jerusalém, onde o mataram. Penduraram-no numa cruz,
40 Fɛɛ Onanto esi ótaka wǝ utsyiko ɔkɔmǝ úbǝ nkpǝ lǝ diyi tsyǝfǝ ǝsuǝ nya úlǝkǝ wǝ óte betidi dínyǝ.
40 mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e permitiu que ele fosse visto,
41 Fɛɛ inni betidi ba kenke dínyǝ wǝ. Bomu bo mba Onanto dílǝkǝ nkǝ budi wǝ badansiɛɛ, bo ni mba dínyǝ wǝ nɛ. Nya búdi nya búnǝ ku wǝ lǝ wǝ botaka kǝńyǝ eto kama.
41 não por todo o povo, mas por nós que fomos escolhidos por Deus de antemão para sermos suas testemunhas. Nós fomos os que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42 Bo ni mba ótsyese nkǝ busu bɔtɛyi Ditiki Sɛɛ nǝmǝ lǝ kalebe saa butǝ betidi nɛ. Nya lǝ bulǝkǝ bote boǝnkǝ, Onanto ni futsyǝ dílǝkǝ Yesu fe Okponkpo itǝ bǝkpǝnkpǝ ku kawunsiǝ eto betidi kenke.
42 E ele nos mandou anunciar sua mensagem em toda parte e testemunhar que Deus o designou juiz dos vivos e dos mortos.
43 Nya Onanto eto bǝnyɛlǝkǝtidi ba kenke dídi etiki itsyi lǝ wǝ bǝnkǝ utsyuǝ saa kee léfo wǝ ɔ́nɔɔ, Onanto ebufi wǝ abua ɔtsyɛ wǝ lǝ Yesu eto diye eto ǝsuǝale ǝsuǝ.”
43 É a respeito dele que todos os profetas dão testemunho, dizendo que todo o que nele crer receberá o perdão de seus pecados por meio de seu nome”.
44 Nya lefe nǝ Petro ńyǝ ɔnlɛ etiki nyamfo budii, Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ áyifǝ dísiǝ lǝ mba kenke lɛkɛ mfo banlɛ Petro eto ditiki nǝmǝ bɔnɔ ǝsuǝ!
44 Enquanto Pedro ainda falava, o Espírito Santo desceu sobre todos que ouviam a mensagem.
45 Yudafɔ eto bafokanɔfɔ ba dítǝkǝko Petro betsyi Yopa bǝbǝ mfóo, etiki nyamǝ éyifo mǝ yanii! Itsyise Onanto ǝtǝ wǝ Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ nǝmǝ áyifǝ díbǝ dísiǝ lǝ mba lenni Yudafɔ tsya ǝsuǝ.
45 Os discípulos judeus que acompanhavam Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo também fosse derramado sobre os gentios,
46 Fɛɛ bǝmbofo bɔtɛyi bǝ inni nko ini. Itsyise bánɔ se banlɛ bele bamba kpǝ bɔtɛyi katɛsɛ Onanto. Nya Petro lɛtɛyi nkǝ,
46 pois os ouviram falar em outras línguas e louvar a Deus. Pedro perguntou:
47 “Betidi bamfo tsya áfo Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ fe kase bo tsya lefo esoo, boǝmbofo bɔni boǝ boǝmbuflǝsǝ mǝ ntu.”
47 “Pode alguém se opor a que eles sejam batizados agora que, como nós, também receberam o Espírito Santo?”.
48 Nyaso útǝ kusu nkǝ bǝflǝsǝ mǝ ntu lǝ Yesu Kristo eto diye ǝsuǝ. Lǝ nyamfo eto kamaa, bálɛ Petro lekpakpa bǝ usiǝ lǝ mǝ ɔflɔ itǝ eyi asiani.
48 Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois, pediram que Pedro ficasse com eles alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.