Tiago 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC
1 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, thǐ tǒ htwǒ ró̤è́ Thárá to, me̤těhérò phú thǐ thè́gně htuô̌dûnuô hò́, pè̤ dố a htwǒ Thárá tahenuô, Cò́marya ki cirya sò̌klò̌ pè̤ ná kayǎ dố aruô nuôtahe pǎ.
1 Meus irmãos, muitos de vós não sejam mestres, sabendo que receberemos mais duro juízo.
2 Pè̤ me̤thû́ ka̤khyěhyǎnyě lò̌plǐ tè̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hò́. Manárò kayǎ dố a hébèthû́nò́ kuô̌ǔ tôphuố꤮ to tôprè̤nuô, è má̤ hò́ kayǎ dố alốabǎ tôprè̤ rò arò̤aryě̤bè́ ní̤dyé lò̌hò́ a né̤sǐprè̤ hò́.
2 Porque todos tropeçamos em muitas coisas. Se alguém não tropeça em palavra, o tal varão é perfeito e poderoso para também refrear todo o corpo.
3 Thyáphú tathí ki cṳ̌e pè̤ngó̤nuô rò, pè̤ nò̌ a̤ma tathí ná tò̤́htè́plye̤, rò pè̤ tarícuốbè́ lò̌ tathísǐduô̌.
3 Ora, nós pomos freio nas bocas dos cavalos, para que nos obedeçam; e conseguimos dirigir todo o seu corpo.
4 Kimá̤torò tane̤myá lahyǎ thòklyědu tôbè ari-akyǎ nuô. Thòklyědu yě adu nyacò́ rò ké̤lathè́du htò̌lṳcuố cò́ lǔ tadû́rò tè̤ dố a buô̌ tarícuốbè́ lǔ nuôma thòipè̤ patíphú tôbè prè́. Rò prè̤vè̤́ thòklyědu yětôprè̤ thè́zṳ̂́ cuốbítě tôphonuô, thòipè̤phú yětôbè thǔcuố lǔ prè́.
4 Vede também as naus que, sendo tão grandes e levadas de impetuosos ventos, se viram com um bem pequeno leme para onde quer a vontade daquele que as governa.
5 Kayǎpli̤ nuôma a thyáphú nuôhò́. A patíphú prè́ tadû́rò a hébèhtuthè́ dyálốdyáklò̌ ní̤dyé atè̤me̤ ari-akyǎ tahe. Tane̤myámò̌, tanò̌tahǒ ducò́ bátě꤮ bèbè, mi̤phǒsèphú tôsè prè́nuô a û̌lò̌bè́ pé̤ prè́.
5 Assim também a língua é um pequeno membro e gloria-se de grandes coisas. Vede quão grande bosque um pequeno fogo incendeia.
6 Kayǎ pli̤nuô athyáná mi nuôhò́. Dố né̤klò̤́ krṳ̂krò̤̌ aklè̌nuô, pli̤ ma athyáná hekhu dố a lốbǎ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ yětôba nuôhò́. A me̤thò̌ lò̌hò́ kayǎ ané̤klò̤́ sǐprè̤ hò́. Pli̤yě a isû́û̌ lò̌lá̤ taklikyǎ lò̌ cò́ pè̤ tè̤ohtwǒprè̤ ná miyě hò́ rò mi yěnuôma a o dố mò́rapò̤tya̤ akǔ hyǎ hò́.
6 A língua também é um fogo; como mundo de iniquidade, a língua está posta entre os nossos membros, e contamina todo o corpo, e inflama o curso da natureza, e é inflamada pelo inferno.
7 Prè̤lu hekhuphú me̤nya̤cyá̤ lò̌ tè̤phútè̤lye̤ pwǒ̤tôcô, a me̤nya̤cyá̤ lò̌ tè̤mi̤tè̤myá̤ tahe, htu tahe, rṳ́ tahe ná tè̤̌ tahe lò̌꤮ plǐ cò́.
7 Porque toda a natureza, tanto de bestas-feras como de aves, tanto de répteis como de animais do mar, se amansa e foi domada pela natureza humana;
8 Manárò kayǎ dố a me̤nya̤ bè́cyá̤ kayǎpli̤ yěnuô a o tôprè̤꤮ to. Kayǎpli̤ yěnuô a lốbǎ cò́ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ tahe cò́ rò ǔ pốbè́cyá̤ lǔ to, a o lốbǎ cò́ ná atè̤ryǎ̤ dố a me̤thyěme̤mé̤ ǔ tahe.
8 mas nenhum homem pode domar a língua. É um mal que não se pode refrear; está cheia de peçonha mortal.
9 Thǐ thè́gně ná pè̤ nò̌e pè̤pli̤ yěnuô ná lé̤htuthè́htya pè̤ Phè̌ Byacè Cò́marya, htuô̌to pè̤ nò̌e kuô̌ pó̤ è ná pè̤ lé̤isò̌hǎ kayǎ dố Cò́marya byálya̤ è phú ané̤klò̤́ yěnuôtahe.
9 Com ela bendizemos a Deus e Pai, e com ela amaldiçoamos os homens, feitos à semelhança de Deus:
10 Dố kyǎ̤kǔ tôkǔkǔ꤮ tuô̌prè́ yěakǔnuô tè̤htuthè́htya rò a htehte, tè̤isò̌hǎ tahe rò a htehte. Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, a tǒkò hte phúnuô to.
10 de uma mesma boca procede bênção e maldição. Meus irmãos, não convém que isto se faça assim.
11 Htyěhtekhu tôkǔkǔ꤮ tuô̌prè́ akǔ nuô, htyětabè́ rò a htwíhtehte, htyěkhè rò a htwíhtehte, a htwíhte tố̤lǔ phúnuôma aní̤ nyǎ è̌?
11 Porventura, deita alguma fonte de um mesmo manancial água doce e água amargosa?
12 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, kadwímò̤́ thèhtecyá̤ olivathè to. Thòbǐthèmò̤́ thè́htecyá̤ kadwíthè to, phúnuôhò́ htyěhtekhu dố akhè tôkǔnuô, a nò̌htwíhte cyá̤kuô̌ htyětabè́ to.
12 Meus irmãos, pode também a figueira produzir azeitonas ou a videira, figos? Assim, tampouco pode uma fonte dar água salgada e doce.
13 Kayǎ dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤ dố a o ná a tè̤tane̤ cyá̤dè rò a thè́gně tǎ̤plú nuôma ǔpě? A tǒbè dyéluô̌ atè̤ yětahenuô ná a tè̤ohtwǒprè̤ dố aryá, htuô̌to a tǒbè dyéluô̌ a me̤tè̤ yěnuô ná dố tè̤shyalya̤ thè́plò. Tè̤shyalya̤ yěnuôma a hyǎ dǐtû́ dố tè̤tane̤cyá̤dè yěnuô a o prè́.
13 Quem dentre vós é sábio e inteligente? Mostre, pelo seu bom trato, as suas obras em mansidão de sabedoria.
14 Manárò dố thǐ thè́plòkǔnuô, thǐ ki thè́kháthè́hte nyacò́ lǔ, thǐ mo̤lya̤ ní̤dyé thǐné̤ rò thǐ myádulya̤ ní̤dyé thǐné̤ yětahe ki o hénuô, hébè htuthè́ ní̤dyé tǎ thǐné̤ ná thǐ o ná tè̤tane̤cyá̤dè phúnuô tǎmé̤, rò me̤takèsû tǎ tè̤má̤tè̤cò́ yěnuô tǎmé̤.
14 Mas, se tendes amarga inveja e sentimento faccioso em vosso coração, não vos glorieis, nem mintais contra a verdade.
15 Tè̤tane̤cyá̤dè phúnuôtahe ma a o dố mò́khu hyǎ má̤to, hekhuné̤khu a tè̤tane̤ cyá̤dè nuôtaheprè́. Tè̤tane̤cyá̤dè phúnuôtahe ma a o dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè a o hyǎ má̤to, a o dố khǐnékhǐnò̌ a o hyǎ prè́.
15 Essa não é a sabedoria que vem do alto, mas é terrena, animal e diabólica.
16 Bí tè̤thè́kháthè́hte lǔ, tè̤mo̤lya̤ ní̤dyé né̤ rò myádulya̤ ní̤dyé né̤ tahe o akhǎlé̤ nuô, thǐ ki myáhtye tè̤me̤tarû̌tapyǎ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ pwǒ̤꤮ tôcô ki ohtya bínuô pǎ.
16 Porque, onde há inveja e espírito faccioso, aí há perturbação e toda obra perversa.
17 Manárò tè̤tane̤cyá̤dè dố a o dố mò́khu hyǎ hénuôma a mwǒ̤plǐ ré̤lố pǎ, htuô̌pǎrò a dyé ohtyadû tè̤mo̤tè̤pě̤, tè̤tane̤ cyá̤pé̤ dố ǔgně, thè́plòo ní̤dǎ ǔ tè̤hébè, lốbǎ ná tè̤thè́zò̤ ná me̤tè̤ryá tahe, myádu myápatí ǔ to, htuô̌rò tè̤cyé̤ me̤kháme̤kho tahe o to.
17 Mas a sabedoria que vem do alto é, primeiramente, pura, depois, pacífica, moderada, tratável, cheia de misericórdia e de bons frutos, sem parcialidade e sem hipocrisia.
18 Kayǎ dố a dyéohtya tè̤pě̤tè̤dwǒ nuô, a isò́iplû̌ hò́ tè̤mo̤tè̤pě̤ aklwǐalwí rò shyé꤮ ǔ kè́ka̤dwóhò́ è akhè̌pǎnuô, a ki ní̤bè tè̤cò́tè̤te̤ athè pǎ.
18 Ora, o fruto da justiça semeia-se na paz, para os que exercitam a paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.