Tiago 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, thǐ ma kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e Byacè Jesǔ Krístu dố a o ná tè̤lǐtè̤takhè̌ tôprè̤ tahe. Phúnuô akhu-akhyě, thǐ tǒbè myádu myápatí ní̤ ǔ tôprè̤꤮ to.
1 Meus irmãos, como podem afirmar que têm fé em nosso glorioso Senhor Jesus Cristo se mostram favorecimento a algumas pessoas?
2 Hékuốré̤ bí thǐ hyǎ cò́bucò́bè̌ plò́ lǔ akhè̌, kayǎ thè́nyě̤ ki hyǎnuô̌ dố thǐklè̌, rò tôprè̤ rò a kû̌thyá hyeca̤ dố angṳdupri̤du, a taplwóní̤ taplwóhtè̌ tahe, dố aruô tôprè̤ kuô̌ke rò, a sǒphásǒrya̤ rò a kû̌thyá ní̤ prè́ hyeca̤zè̤̌ prè́.
2 Se, por exemplo, alguém chegar a uma de suas reuniões vestido com roupas elegantes e usando joias caras, e também entrar um pobre com roupas sujas,
3 Kayǎ duzá̤ tôprè̤ rò thǐ è́sû bezṳ̂́benyá̤ lǔ, htuô̌to dố thǐklè̌ tôprè̤nuô a hé lǔ, “Onyǎo dố khuklyáhtyalô̌ ryá akhuyě” rò a hé kuô̌ke kayǎ sǒphásǒrya̤ nuôtôprè̤, “Kahtò obínuô,” má̤torò “Onyǎo bí two̤khu bí vǎ khǎduô khǎshyéyě,” a hé phúnuô.
3 e vocês derem atenção ao que está bem vestido, dizendo-lhe: “Sente-se aqui neste lugar especial”, mas disserem ao pobre: “Fique em pé ali ou sente-se aqui no chão”,
4 Thǐ me̤kryá꤮ ǐtě nuôma thǐ thè́gně ní̤dyé to è̌? Kayǎ dố thǐklè̌ yětahenuô, thǐ myáhtye khó èthǐ rò thǐ htwǒhtya prè̤cirya ǔ dố a oná tè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ thǐtahe hò́.
4 essa discriminação não mostrará que agem como juízes guiados por motivos perversos?
5 Puố̤vyá̤mo̤ thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ. Kayǎ dố a sǒphásǒrya̤ dố hekhu yětahe nuôma, thyáphú èthǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ kishyokisò̌htya rò èthǐ ki me̤ní̤ htyěké̤ dố Cò́marya ò́lya̤ one pé̤ kayǎ dố a mo̤ní̤ lǔ nuôtahe agněnuôrò, Cò́marya nwóhtya èthǐ hò́ nuôma thǐ thè́gně tǎ̤te̤ dû hò́.
5 Ouçam, meus amados irmãos: não foi Deus que escolheu os pobres deste mundo para serem ricos na fé? Não são eles os herdeiros do reino prometido àqueles que o amam?
6 Manárò kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahenuô thǐ bezṳ̂́benyá̤ ní̤ kuô̌ èthǐ to. Kayǎ dố a pé̤epé̤ǒ me̤cyě̤me̤cṳ̂ thǐ nuôma kayǎ duzá̤htyathè̌phú tahenuô prè́. Prè̤ dố a cwihyǎ thǐ dố prè̤ciryatè̤phú tahe a mèthènyě nuôma èthǐ nuôtahe hò́.
6 Mas vocês desprezam os pobres! Não são os ricos que oprimem vocês e os arrastam aos tribunais?
7 Kayǎ dố a pacyé̤ishyé pyélò̌ Krístu mwi̤twó̤mwi̤ryá dố ǔ dyé htuô̌hò́ thǐ yěnuôma má̤ èthǐ nuôtahe hò́.
7 Não são eles que difamam aquele cujo nome honroso vocês carregam?
8 Lisǎsè̌kǔ hé, “Mo̤ní̤ ǔruô phú nè̤ mo̤lya̤ ní̤dyé nè̤né̤ nuô,” a hé phúnuô. Thǐ ki cṳ̌e má̤lakǒ Cò́marya ahtyěké̤ atè̤thyótè̤thya yě hénuôma thǐ me̤tǒhò́ tè̤ hò́.
8 Sem dúvida vocês fazem bem quando obedecem à lei do reino conforme dizem as Escrituras: “Ame seu próximo como a si mesmo”.
9 Manárò thǐ ki myádu myápatí ǔ hénuôma, thǐ me̤hò́ tè̤thû́ rò tè̤thyótè̤thya cirya hò́ thǐ phú kayǎ me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤nuô hò́.
9 Mas, se mostram favorecimento a algumas pessoas, cometem pecado e são culpados de transgredir a lei.
10 Ǔpě꤮ tôprè̤ bèbè a ki me̤thû́ tè̤mekyǎngó̤ tômû̌ hénuô, a me̤thû́ lò̌hò́ tè̤mekyǎngó̤ lò̌꤮ plǐ hò́.
10 Pois quem obedece a todas as leis, exceto uma, torna-se culpado de desobedecer a todas as outras.
11 Cò́marya hé, “Cuốthû́ tǎ prè̤mòprè̤khǔ tǎmé̤” a hé phúnuô. Htuô̌rò a hékuô̌ pó̤, “Me̤thyě tǎ kayǎ tǎmé̤” a hé pó̤ phúnuô. Phúnuôrò thǐ ki cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ to tadû́rò thǐ ki me̤thyě kayǎ hénuô, thǐ htwǒhtya hò́ kayǎ dố a me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤ hò́.
11 Pois aquele que disse: “Não cometa adultério”, também disse: “Não mate”. Logo, mesmo que não cometam adultério, se matarem alguém, transgredirão a lei.
12 Rò̤ní̤ lahyǎ thǐ tè̤hébè ná thǐ tè̤me̤ tahenuô. Me̤těhérò tè̤thyótè̤thya dố a dyé pé̤ kayǎ tè̤palǎ yě ki cirya thǐ pǎ.
12 Portanto, em tudo que disserem e fizerem, lembrem-se de que serão julgados pela lei que os liberta.
13 Me̤těhérò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́zò̤ kuô̌ǔ to nuô, shyé꤮ Cò́marya cirya kayǎ nuôtôprè̤ akhè̌pǎnuô, a thè́zò̤ ní̤kuô̌ lǔ to pǎ. Tè̤thè́zò̤ní̤ ǔ nuô a me̤pé̤ tè̤cirya.
13 Não haverá misericórdia para quem não tiver demonstrado misericórdia. Mas, se forem misericordiosos, haverá misericórdia quando forem julgados.
14 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, kayǎ tôprè̤prè̤ ki hé ná vǎ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ o a hé tadû́rò a ki dyéluô̌ a tè̤zṳ̂́yě ná a me̤ tè̤ryá tahe to hénuô, abwíataryě o tôcô꤮ to. A tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yěnuô a me̤siplè́cyá̤ lǔ to.
14 De que adianta, meus irmãos, dizerem que têm fé se não a demonstram por meio de suas ações? Acaso esse tipo de fé pode salvar alguém?
15 Hékuốré̤ thǐ puố̤vyá̤ prè̤khǔ má̤torò thǐ puố̤vyá̤ prè̤mò tôprè̤prè̤ nuô a lé̤kû̌lé̤thyá, a lé̤elé̤ǒ tônyě ná tônyě agně ki olốobǎ to hébyenuô,
15 Se um irmão ou uma irmã necessitar de alimento ou de roupa,
16 rò dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤nuô a ki hé lǔ, “Ka̤mo̤mo̤ ka̤ryáryá ní꤮, Cò́marya ki okuô̌ dû ná nè̤ pǎ, me̤lè̤ryání̤ nè̤né̤ ní, rò ekò́ǒbǎ dû lahyǎ ní꤮,” a hé phúnuô tadû́rò thǐ ki dyépé̤ èthǐ lé̤kû̌lé̤thyá, lé̤elé̤ǒ tôcô꤮ to hénuô, abwíataryě o tôcô꤮ to.
16 e vocês disserem: “Até logo e tenha um bom dia; aqueça-se e coma bem”, mas não lhe derem alimento nem roupa, em que isso ajuda?
17 Tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ nuôma a thyáphú nuôhò́. A ki oprè́tû́ tè̤zṳ̂́ tôcôtuô̌, tè̤me̤ ki oluô̌ kuô̌to hénuôma má̤prè́ tè̤zṳ̂́ dố a thyě prè́.
17 Como veem, a fé por si mesma, a menos que produza boas obras, está morta.
18 Hékuốré̤ kayǎ tôprè̤ ki hé, “Kayǎ tahehe nuô a o ná tè̤zṳ̂́, tahehe rò a o ná tè̤me̤ryá tè̤.” Ki hé rò vǎ ki hésû è, dyéluô̌ pé̤ vǎ nè̤ tè̤zṳ̂́ dố a sǒdǒ ná tè̤me̤ yěnuô, rò vǎ ki dyéluô̌ pé̤ kuô̌ke nè̤ ná vǎ tè̤zṳ̂́ dố a o ná tè̤me̤yě pǎ vǎ ki hésû è phúnuô.
18 Mas alguém pode argumentar: “Uns têm fé; outros têm obras”. Mostre-me sua fé sem obras e eu, pelas minhas obras, lhe mostrarei minha fé!
19 Nè̤ zṳ̂́e ná Byacè Cò́marya otû́ tôprè̤꤮ tuô̌. Aryáhò́. Khǐnékhǐnò̌ tahe cò́nuô a zṳ̂́e thyákuô̌dû phúnuônuô, htuô̌to èthǐ zṳ̂́e rò a thè́isě tanyǎ̤tadè cò́.
19 Você diz crer que há um único Deus. Muito bem! Até os demônios creem nisso e tremem de medo.
20 Kayǎ olốoklò̌, tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ dố a o ná tè̤me̤ to tahe nuôma a olốoklò̌ prè́ nuôma, nè̤ thè́zṳ̂́ myáhtye è̌?
20 Quanta insensatez! Vocês não entendem que a fé sem as obras é inútil?
21 Pè̤phè̌ Abraham dố꤮ nyénu tôprè̤nuô Cò́marya dyacò́dyate̤ è phútě? A ní̤dǎ Cò́marya angó̤ rò bí a lǔhtya aphúkhǔ Isaac dố tè̤lǔrè̤́khu akhè̌nuô, Cò́marya dyacò́dyate̤ lǔ ná a tè̤me̤yě akhyě prè́.
21 Não lembram que nosso antepassado Abraão foi declarado justo por suas ações quando ofereceu seu filho Isaque sobre o altar?
22 Nè̤ myáhtye hò́ atè̤zṳ̂́ ná a tè̤me̤yě me̤ró̤lǔ tè̤hò́. A tè̤me̤yě a me̤ lốbǎ pé̤hò́ lǔ tè̤zṳ̂́ hò́.
22 Como veem, sua fé e suas ações atuaram juntas e, assim, as ações tornaram a fé completa.
23 Rò lisǎsè̌ héo yěnuô a lốbǎhyǎ hò́ rò a hé, “Abraham zṳ̂́e Cò́marya rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Cò́marya dyahò́ lǔ phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ nuôhò́,” a hé phúnuô. Phúnuôrò Abraham nuô ǔ è́ lǔ ná Cò́marya a khǒbò́thyó.
23 E aconteceu exatamente como as Escrituras dizem: “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”. Ele até foi chamado amigo de Deus!
24 Phúnuôrò, thǐ myáhtyehò́ ná Cò́marya dyacò́dyate̤ kayǎ tôprè̤prè̤nuô, a dyacò́dyate̤ tû́prè́ lǔ ná a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yětôcô prè́ nuô má̤to. A dyacò́dyate̤ lǔ ná atè̤me̤ dố a dyéluô̌ ná a o ná a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yěnuô prè́.
24 Vejam que somos declarados justos pelo que fazemos, e não apenas pela fé.
25 Himyáphèmuố̤ Rahab nuôma a thyáphúnuô hò́. Thyáphú Israelphú dố a nuô̌ htû́myá huô tè̤ nuôtahe ki htecuốsiplè́ bè́kyǎ ná klyá dố aruô tôbǒ agněnuô, a è́mo̤sû èthǐ rò a me̤cwó̤ pé̤ èthǐ akhu-akhyě Cò́marya dyacò́dyate̤ lǔ ná a tè̤phyétè̤me̤ yěakhyěhò́.
25 Raabe, a prostituta, é outro exemplo. Ela foi declarada justa por causa de suas ações quando escondeu os mensageiros e os fez sair em segurança por um caminho diferente.
26 Phúnuôhò́, tè̤zṳ̂́ dố a o ná tè̤me̤ tonuô, athyáná né̤klò̤́ dố thè́plòhtwǒprè̤ o kuô̌ dố lǔlo̤ to rò a thyěkyǎ nuô hò́.
26 Assim como o corpo sem fôlego está morto, também a fé sem obras está morta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.