Tiago 2

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, thǐ ma kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e Byacè Jesǔ Krístu dố a o ná tè̤lǐtè̤takhè̌ tôprè̤ tahe. Phúnuô akhu-akhyě, thǐ tǒbè myádu myápatí ní̤ ǔ tôprè̤꤮ to.
1 Meus irmãos, não tenhais a fé de nosso Senhor Jesus Cristo, Senhor da glória, em acepção de pessoas.
2 Hékuốré̤ bí thǐ hyǎ cò́bucò́bè̌ plò́ lǔ akhè̌, kayǎ thè́nyě̤ ki hyǎnuô̌ dố thǐklè̌, rò tôprè̤ rò a kû̌thyá hyeca̤ dố angṳdupri̤du, a taplwóní̤ taplwóhtè̌ tahe, dố aruô tôprè̤ kuô̌ke rò, a sǒphásǒrya̤ rò a kû̌thyá ní̤ prè́ hyeca̤zè̤̌ prè́.
2 Porque, se no vosso ajuntamento entrar algum homem com anel de ouro no dedo, com vestes preciosas, e entrar também algum pobre com sórdida vestimenta,
3 Kayǎ duzá̤ tôprè̤ rò thǐ è́sû bezṳ̂́benyá̤ lǔ, htuô̌to dố thǐklè̌ tôprè̤nuô a hé lǔ, “Onyǎo dố khuklyáhtyalô̌ ryá akhuyě” rò a hé kuô̌ke kayǎ sǒphásǒrya̤ nuôtôprè̤, “Kahtò obínuô,” má̤torò “Onyǎo bí two̤khu bí vǎ khǎduô khǎshyéyě,” a hé phúnuô.
3 e atentardes para o que traz a veste preciosa e lhe disserdes: Assenta-te tu aqui, num lugar de honra, e disserdes ao pobre: Tu, fica aí em pé ou assenta-te abaixo do meu estrado,
4 Thǐ me̤kryá꤮ ǐtě nuôma thǐ thè́gně ní̤dyé to è̌? Kayǎ dố thǐklè̌ yětahenuô, thǐ myáhtye khó èthǐ rò thǐ htwǒhtya prè̤cirya ǔ dố a oná tè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ thǐtahe hò́.
4 porventura não fizestes distinção dentro de vós mesmos e não vos fizestes juízes de maus pensamentos?
5 Puố̤vyá̤mo̤ thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ. Kayǎ dố a sǒphásǒrya̤ dố hekhu yětahe nuôma, thyáphú èthǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ kishyokisò̌htya rò èthǐ ki me̤ní̤ htyěké̤ dố Cò́marya ò́lya̤ one pé̤ kayǎ dố a mo̤ní̤ lǔ nuôtahe agněnuôrò, Cò́marya nwóhtya èthǐ hò́ nuôma thǐ thè́gně tǎ̤te̤ dû hò́.
5 Ouvi, meus amados irmãos. Porventura, não escolheu Deus aos pobres deste mundo para serem ricos na fé e herdeiros do Reino que prometeu aos que o amam?
6 Manárò kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahenuô thǐ bezṳ̂́benyá̤ ní̤ kuô̌ èthǐ to. Kayǎ dố a pé̤epé̤ǒ me̤cyě̤me̤cṳ̂ thǐ nuôma kayǎ duzá̤htyathè̌phú tahenuô prè́. Prè̤ dố a cwihyǎ thǐ dố prè̤ciryatè̤phú tahe a mèthènyě nuôma èthǐ nuôtahe hò́.
6 Mas vós desonrastes o pobre. Porventura, não vos oprimem os ricos e não vos arrastam aos tribunais?
7 Kayǎ dố a pacyé̤ishyé pyélò̌ Krístu mwi̤twó̤mwi̤ryá dố ǔ dyé htuô̌hò́ thǐ yěnuôma má̤ èthǐ nuôtahe hò́.
7 Porventura, não blasfemam eles o bom nome que sobre vós foi invocado?
8 Lisǎsè̌kǔ hé, “Mo̤ní̤ ǔruô phú nè̤ mo̤lya̤ ní̤dyé nè̤né̤ nuô,” a hé phúnuô. Thǐ ki cṳ̌e má̤lakǒ Cò́marya ahtyěké̤ atè̤thyótè̤thya yě hénuôma thǐ me̤tǒhò́ tè̤ hò́.
8 Todavia, se cumprirdes, conforme a Escritura, a lei real: Amarás a teu próximo como a ti mesmo, bem fazeis.
9 Manárò thǐ ki myádu myápatí ǔ hénuôma, thǐ me̤hò́ tè̤thû́ rò tè̤thyótè̤thya cirya hò́ thǐ phú kayǎ me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤nuô hò́.
9 Mas, se fazeis acepção de pessoas, cometeis pecado e sois redarguidos pela lei como transgressores.
10 Ǔpě꤮ tôprè̤ bèbè a ki me̤thû́ tè̤mekyǎngó̤ tômû̌ hénuô, a me̤thû́ lò̌hò́ tè̤mekyǎngó̤ lò̌꤮ plǐ hò́.
10 Porque qualquer que guardar toda a lei e tropeçar em um só ponto tornou-se culpado de todos.
11 Cò́marya hé, “Cuốthû́ tǎ prè̤mòprè̤khǔ tǎmé̤” a hé phúnuô. Htuô̌rò a hékuô̌ pó̤, “Me̤thyě tǎ kayǎ tǎmé̤” a hé pó̤ phúnuô. Phúnuôrò thǐ ki cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ to tadû́rò thǐ ki me̤thyě kayǎ hénuô, thǐ htwǒhtya hò́ kayǎ dố a me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤ hò́.
11 Porque aquele que disse: Não cometerás adultério, também disse: Não matarás. Se tu, pois, não cometeres adultério, mas matares, estás feito transgressor da lei.
12 Rò̤ní̤ lahyǎ thǐ tè̤hébè ná thǐ tè̤me̤ tahenuô. Me̤těhérò tè̤thyótè̤thya dố a dyé pé̤ kayǎ tè̤palǎ yě ki cirya thǐ pǎ.
12 Assim falai e assim procedei, como devendo ser julgados pela lei da liberdade.
13 Me̤těhérò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́zò̤ kuô̌ǔ to nuô, shyé꤮ Cò́marya cirya kayǎ nuôtôprè̤ akhè̌pǎnuô, a thè́zò̤ ní̤kuô̌ lǔ to pǎ. Tè̤thè́zò̤ní̤ ǔ nuô a me̤pé̤ tè̤cirya.
13 Porque o juízo será sem misericórdia sobre aquele que não fez misericórdia; e a misericórdia triunfa sobre o juízo.
14 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, kayǎ tôprè̤prè̤ ki hé ná vǎ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ o a hé tadû́rò a ki dyéluô̌ a tè̤zṳ̂́yě ná a me̤ tè̤ryá tahe to hénuô, abwíataryě o tôcô꤮ to. A tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yěnuô a me̤siplè́cyá̤ lǔ to.
14 Meus irmãos, que aproveita se alguém disser que tem fé e não tiver as obras? Porventura, a fé pode salvá-lo?
15 Hékuốré̤ thǐ puố̤vyá̤ prè̤khǔ má̤torò thǐ puố̤vyá̤ prè̤mò tôprè̤prè̤ nuô a lé̤kû̌lé̤thyá, a lé̤elé̤ǒ tônyě ná tônyě agně ki olốobǎ to hébyenuô,
15 E, se o irmão ou a irmã estiverem nus e tiverem falta de mantimento cotidiano,
16 rò dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤nuô a ki hé lǔ, “Ka̤mo̤mo̤ ka̤ryáryá ní꤮, Cò́marya ki okuô̌ dû ná nè̤ pǎ, me̤lè̤ryání̤ nè̤né̤ ní, rò ekò́ǒbǎ dû lahyǎ ní꤮,” a hé phúnuô tadû́rò thǐ ki dyépé̤ èthǐ lé̤kû̌lé̤thyá, lé̤elé̤ǒ tôcô꤮ to hénuô, abwíataryě o tôcô꤮ to.
16 e algum de vós lhes disser: Ide em paz, aquentai-vos e fartai-vos; e lhes não derdes as coisas necessárias para o corpo, que proveito virá daí?
17 Tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ nuôma a thyáphú nuôhò́. A ki oprè́tû́ tè̤zṳ̂́ tôcôtuô̌, tè̤me̤ ki oluô̌ kuô̌to hénuôma má̤prè́ tè̤zṳ̂́ dố a thyě prè́.
17 Assim também a fé, se não tiver as obras, é morta em si mesma.
18 Hékuốré̤ kayǎ tôprè̤ ki hé, “Kayǎ tahehe nuô a o ná tè̤zṳ̂́, tahehe rò a o ná tè̤me̤ryá tè̤.” Ki hé rò vǎ ki hésû è, dyéluô̌ pé̤ vǎ nè̤ tè̤zṳ̂́ dố a sǒdǒ ná tè̤me̤ yěnuô, rò vǎ ki dyéluô̌ pé̤ kuô̌ke nè̤ ná vǎ tè̤zṳ̂́ dố a o ná tè̤me̤yě pǎ vǎ ki hésû è phúnuô.
18 Mas dirá alguém: Tu tens a fé, e eu tenho as obras; mostra-me a tua fé sem as tuas obras, e eu te mostrarei a minha fé pelas minhas obras.
19 Nè̤ zṳ̂́e ná Byacè Cò́marya otû́ tôprè̤꤮ tuô̌. Aryáhò́. Khǐnékhǐnò̌ tahe cò́nuô a zṳ̂́e thyákuô̌dû phúnuônuô, htuô̌to èthǐ zṳ̂́e rò a thè́isě tanyǎ̤tadè cò́.
19 Tu crês que há um só Deus? Fazes bem; também os demônios o creem e estremecem.
20 Kayǎ olốoklò̌, tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ dố a o ná tè̤me̤ to tahe nuôma a olốoklò̌ prè́ nuôma, nè̤ thè́zṳ̂́ myáhtye è̌?
20 Mas, ó homem vão, queres tu saber que a fé sem as obras é morta?
21 Pè̤phè̌ Abraham dố꤮ nyénu tôprè̤nuô Cò́marya dyacò́dyate̤ è phútě? A ní̤dǎ Cò́marya angó̤ rò bí a lǔhtya aphúkhǔ Isaac dố tè̤lǔrè̤́khu akhè̌nuô, Cò́marya dyacò́dyate̤ lǔ ná a tè̤me̤yě akhyě prè́.
21 Porventura Abraão, o nosso pai, não foi justificado pelas obras, quando ofereceu sobre o altar o seu filho Isaque?
22 Nè̤ myáhtye hò́ atè̤zṳ̂́ ná a tè̤me̤yě me̤ró̤lǔ tè̤hò́. A tè̤me̤yě a me̤ lốbǎ pé̤hò́ lǔ tè̤zṳ̂́ hò́.
22 Bem vês que a fé cooperou com as suas obras e que, pelas obras, a fé foi aperfeiçoada,
23 Rò lisǎsè̌ héo yěnuô a lốbǎhyǎ hò́ rò a hé, “Abraham zṳ̂́e Cò́marya rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Cò́marya dyahò́ lǔ phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ nuôhò́,” a hé phúnuô. Phúnuôrò Abraham nuô ǔ è́ lǔ ná Cò́marya a khǒbò́thyó.
23 e cumpriu-se a Escritura, que diz: E creu Abraão em Deus, e foi-lhe isso imputado como justiça, e foi chamado o amigo de Deus.
24 Phúnuôrò, thǐ myáhtyehò́ ná Cò́marya dyacò́dyate̤ kayǎ tôprè̤prè̤nuô, a dyacò́dyate̤ tû́prè́ lǔ ná a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yětôcô prè́ nuô má̤to. A dyacò́dyate̤ lǔ ná atè̤me̤ dố a dyéluô̌ ná a o ná a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yěnuô prè́.
24 Vedes, então, que o homem é justificado pelas obras e não somente pela fé.
25 Himyáphèmuố̤ Rahab nuôma a thyáphúnuô hò́. Thyáphú Israelphú dố a nuô̌ htû́myá huô tè̤ nuôtahe ki htecuốsiplè́ bè́kyǎ ná klyá dố aruô tôbǒ agněnuô, a è́mo̤sû èthǐ rò a me̤cwó̤ pé̤ èthǐ akhu-akhyě Cò́marya dyacò́dyate̤ lǔ ná a tè̤phyétè̤me̤ yěakhyěhò́.
25 E de igual modo Raabe, a meretriz, não foi também justificada pelas obras, quando recolheu os emissários e os despediu por outro caminho?
26 Phúnuôhò́, tè̤zṳ̂́ dố a o ná tè̤me̤ tonuô, athyáná né̤klò̤́ dố thè́plòhtwǒprè̤ o kuô̌ dố lǔlo̤ to rò a thyěkyǎ nuô hò́.
26 Porque, assim como o corpo sem o espírito está morto, assim também a fé sem obras é morta.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.