Mateus 27
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Anotôrǒ mò̤́lǐ ro̤mû́ akhè̌nuô, lò̌꤮ bwídukhu tahe ná myěcôphú khuklò́khuklyǎ tahe okúokyá lò̌ lǔ ná èthǐ ki me̤thyě Jesǔ.
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Èthǐ cò̌klò̤ htuô̌ Byacè Jesǔ rò a cwicuốkyǎ lǔ dố Khwí Pilato a o rò a cuốdyé tǎ̤kyǎ lǔ dố a takhukǔ.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Bí Juda dố a isè̌tǎ̤kyǎ lǔ nuôtôprè̤ myáhtye dố ǔ cirya thyě Byacè Jesǔ akhè̌nuô, a thè́plè̤̌thè́zò̤ nyacò́ rò a hyǎ dyédwó khyěthyá rû̌zyeyě thakha dố bwídukhu tahe a o ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ tahe a o.
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Rò a hé èthǐ, “Vǎ me̤thû́hò́ Cò́marya hò́, me̤těhérò vǎ isè̌kyǎhò́ kayǎ dố a tè̤thû́o tôcô꤮ to yětôprè̤ hò́.”
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Èthǐ héphúnuô rò Juda prò̤tǎ̤kyǎ rû̌zyeyě bí tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuô rò a hteka̤kyǎ. Htuô̌rò a htecuố dố aruô tôpho rò a cuố cò̌thyěkyǎ ané̤.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Bwídukhu tahe ihtuô dwókhyě rû̌zye yětahe rò a hé lahyǎ, “Rû̌zyeyě pè̤ Juda a tè̤thyótè̤thya o ná a tǒkò sunuô̌tố̤ ná tè̤lǔhǒdu arû̌ to, me̤těhérò rû̌ yěnuôma ǔ dyé ná lé̤me̤thyě kayǎ prè́.”
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Èthǐ belya̤ lahyǎ athè́plò ná a ki ipri̤ ná prè̤byápò̤ tôprè̤ aprè́ tôlé̤ rò èthǐ ki dya pé̤ ná Judaphú má̤to tahe aluô̤̌khu.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Phúnuô akhu-akhyě, tuố̤khǒnyá̤ hekhu bínuô tôphonuô ǔ è́ ná thwihekhu.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Prè̤pro̤ Jeremia a tè̤héone yěnuô a lốhtyabǎhtya hò́, “Èthǐ phyé rû̌zye thakha rò Israelphú tahe hé lǔ, pè̤ dya lǔ angṳ báyě ma a kòhò́.
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 Rò èthǐ ipri̤ rû̌zye nuôtahe ná prè̤byápò̤ aprè́ tôlé̤ phú Byacè nò̌ipri̤ vǎnuô.”
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Bínuôakhè̌ Jesǔ ihtò odố Khwí Pilato anyěhyǎ rò a sudyǎ lǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?”
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Bí bwídukhu tahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe kè̤ lǔ tè̤thû́ akhè̌nuô, a hé ka̤khyěsû tômû̌꤮ to.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Khwí Pilato sudyǎ lǔ, “Ǔ kè̤ lò̌ nè̤ ná nè̤ me̤thû́me̤plá phúyě phúnuôma nè̤ ní̤huô̌ to è̌?”
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Manárò Byacè Jesǔ héka̤khyěsû lǔ ngó̤ tômû̌꤮ to akhu-akhyě khwí khyéthukhyéthè́ nyacò́.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Khwíyě alé̤klǒ o ná pwǒ̤nana꤮ tè̤cuốtalwópwè̌ dǎ bè hò́ hénuô, a hé kayǎ bè́mṳ tahe ki nwóhte kayǎcyě̤ dố ǔ dò́tǎ̤ lǔ dố htò̌kǔ nuôtahe tôprè̤. Rò èthǐ nwóhte bítě꤮ tôprè̤ bèbè, khwí plwǒhte pé̤ èthǐ prè́.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Bínuôakhè̌ ǔ dò́tǎ̤ kayǎ mwi̤du dố acyě̤ tôkyě rò amwi̤ ná Barabba otôprè̤.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Rò bí kayǎ bè́mṳ hyǎopò̤́ lò̌ lǔ akhè̌, Khwí Pilato sudwǒ èthǐ, “Thǐ thè́zṳ̂́ nò̌plwǒhte vǎ bítě tôprè̤tě? Ma thǐ thè́zṳ̂́ nò̌plwǒhte vǎ dố Barabba è̌? Má̤toma Jesǔ dố ǔ è́ lǔ ná Krístu yětôprè̤nuô è̌?” A sudyǎ èthǐ phúnuô.
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Me̤těhérò a thè́gně htuô̌hò́ ná tè̤cò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe thè́khwè́ní̤kuô̌ Jesǔ rò èthǐ hyǎdyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố lǔo prè́.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Bí Khwí Pilato onyǎo dố a lé̤cirya ǔ khuklyáhtyalô̌ alo̤ akhè̌nuô, amě nò̌hyǎthǔ ǔ tè̤ritè̤kyǎ tôcô dố avè̤ Khwí Pilato a o rò a hé, “Cuốme̤bè tǎ kayǎ dố atè̤thû́ oto yětôprè̤nuô taki꤮ tǎmé̤ ní꤮, me̤těhérò vǎ omyěmyá̤ ryá cò́ ari-akyǎ taki꤮ cò́ to.”
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Manárò bwídukhu tahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahenuô a cuố ilò̌ kayǎ bè́mṳ tahe ná a ki kwǐhte Barabba rò ki cirya thyěkyǎ Jesǔ.
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Rò Khwí Pilato sudyǎ èthǐ, “Yěthè́nyě̤ aklè̌ thǐ thè́zṳ̂́ nò̌plwǒkyǎ vǎ bítě tôprè̤tě?”
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 Rò Khwí Pilato sudyǎ èthǐ, “Ki me̤phúnuôrò Jesǔ dố ǔ è́ lǔ ná Krístu yětôprè̤nuô vǎ bè me̤ è phútě?”
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 Rò Khwí Pilato sudyǎ èthǐ, “Cuố mṳ̂̌thyě htyakyǎ è me̤tě? A cuố me̤thû́me̤plá kryá꤮ ǐtě?”
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Bí Khwí Pilato myáhtye thè́gněhò́ ná ǔ ní̤dǎpǎ lǔ tè̤hébè to, htuô̌to kayǎ yětahe ki cáhtya me̤tarû̌tapyǎ súsá hyǎhò́ akhu-akhyě a phyé htyěkacṳ́ rò a thǐplǐkyǎ atakhu dố kayǎ bè́mṳ a mèthènyě rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ athwinuô a tǎ̤bè tuố̤kuô̌ pǎ dố vǎkhu tohò́. Thǐ ná thǐdûhò́.”
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 Rò kayǎ lò̌꤮ plǐ hésû, “Athwi nuô nò̌lya̤bèdû dố pè̤ ná pè̤phúpè̤lye̤ tahe akhu nuô.”
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Rò a plwǒhtekyǎ pé̤ èthǐ Barabba rò a nò̌ klyěphú tahe ki mṳ̂̌ Byacè Jesǔ ná iplírwí̤, htuô̌rò a dyétǎ̤ dố klyěphú tahe a khadǎkǔ dố a ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ Byacè Jesǔ dố krusulo̤.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Htuô̌rò khwí aklyěphú tahe è́cuố Byacè Jesǔ dố klyěklǒ lé̤o bí khwíhǒ tarè́kǔnuô rò klyěphú zè̤thuô̌thyó hyǎoplò́ tava̤lò̌ lǔ.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Htuô̌rò èthǐ plwókyǎ Byacè Jesǔ aca̤ rò a thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤ li̤lò́thò̌ tôpṳ̂.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Htuô̌rò èthǐ ikhu tava̤ thòshyámò̤́ thyáná khuklwǒ̤ nuôrò a klwǒ̤htya pé̤ lǔ rò èthǐ hé takhwótakè, me̤lavilavò̌ kano lò̌ lǔ. Èthǐ nò̌pṳ̂́ lǔ ihtyábǒ dố atakhu cò́htwó tôkyě rò èthǐ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ rò a hé lavò̌ kano lò̌ lǔ, “Kố꤮ Juda akhwídu, ohtwǒprè̤ mò̤́nyě htǔdû ní꤮!”
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Èthǐ htuplá lǔ ná pli̤htyě, èthǐ phyé ihtyábǒ rò mṳ̂̌htuô̌ mṳ̂̌thyáthyá cò́ ná lǔ khuklò́cò́.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Bí èthǐ me̤zò́me̤lě nyě̤kruô̌htuô̌ lǔ nuô a plwótǎ̤kyǎ khyěthyá ca̤cwo̤htǔ nuôtôpṳ̂ rò a thyáhtya taple pé̤ khyěthyá lǔ ná aca̤ ní̤dû nuôtôpṳ̂. Htuô̌rò a è́htecuốkyǎ lǔ rò a ki cuố mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Bí èthǐ htecuố akhè̌nuô, a myáhtye Cyreneo vǐ̤phè̌ dố amwi̤ ná Simonè yětôprè̤ rò klyěphú tahe nò̌zá tadû lǔ ná Jesǔ krusu.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Èthǐ cuố dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Goghotha hé yěnuôtôpho. (Goghotha angó̤lasá ma khuklò́krwí akhǎlé̤).
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Bínuô akhè̌nuô, èthǐ dyéǒ lǔ htyězǎ̤ dố a kluô̌ sǐlyǎ̤tố̤ ná tè̤khukhè tôcô dố ǔ è́, “kò̌” rò Jesǔ puô̤myá htuô̌rò a thè́ǒto.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 Bí èthǐ mṳ̂̌thyěhtya htuô̌hò́ Jesǔ nuô, èthǐ iběphyé ró̤lǔ Jesǔ aca̤ tahe. Bí èthǐ ibě tyahí lǔ to akhè̌nuô, èthǐ bò́ lahyǎ tè̤byǎbwí tôcô, me̤těhérò a bò́ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, rò a tǎ̤tǒ bítě tôprè̤ tǒ phyé bítě tôkyětě nuô, cṳ́꤮ dû abwí tǎ̤tǒ prè́.
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 Htuô̌rò èthǐ onyǎtǎ̤ lahyǎ rò opò̤́myání̤ Jesǔ.
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 Dố a khuklò́htè́ nuô, èthǐ rǎhtya-o lidyatè̤thû́ tôklǒ, “È ma Jesǔ, Judaphú tahe akhwí.”
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 Ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ lǔ ná prè̤pṳ̂́phe zè́plè́phe ǔ thè́nyě̤, dố cò́htwó tôprè̤ dố cò́ci tôprè̤.
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Kayǎ dố a cuốphûka̤phû lahyǎ bí akhǎshyé nuôtahe nuô lahyǎ akhuklò́, pacyé̤ishyé rò a hé lahyǎ lǔ,
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 “Nè̤ hé ná nè̤ ki me̤tǎ̤prò̤kyǎ tè̤lǔhǒdu rò thuô̌nyě akǔ nè̤ isò́htya htuô̌bè́ khyěprè́ nè̤ hé vǎhé. Me̤lwóhteka̤ ní̤dyémò̌ nè̤né̤ to. Nè̤ ki má̤lakǒ Cò́marya aphúkhǔ hérò hítǎ̤mò̌ dố krusulo̤ yěnuô to.”
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná tè̤cò́bucò́bè̌ a khuklò́khuklyǎ tahe hétakhwótakè thyákuô̌ lò̌ dû lǔ phúnuô,
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 “A me̤lwóhteka̤ cyá̤ ǔ thè́htwǒprè̤ tadû́rò a me̤lwóhteka̤ cyá̤ ní̤dyékuô̌ ané̤to vǎ꤮. È ma Israel akhwí vǎhéto. Nò̌hítǎ̤ mò̌ è dố krusulo̤nuô to, rò pè̤ zṳ̂́e kuô̌dû kǒ.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 A zṳ̂́e Cò́marya vǎhé. Cò́marya ki thè́plòoní̤ lǔ hérò nò̌me̤lwóhteka̤ mò̌ lǔ khǒnyá̤yěnuô kǒkǒ? Me̤těhérò a hé dyé ané̤, ‘Vǎ ma Cò́marya aphúkhǔ’ meně.”
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Prè̤pṳ̂́phe zè́plè́phe ǔ dố ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná Jesǔ yěthè́nyě̤nuô a pacyé̤ishyé kuô̌dû lǔ phúnuônuôhò́.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Cáhtya bí mò̤́htuô cò́ranè́ nuô rò a tuố̤hyǎ dố mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ akǔnuô ké̤ khítarṳ̂ tǎ̤lò̌ cò́ tôké̤lè̤̌ cò́.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Tavǐtava̤ bí mò̤́kwí̤lya̤ thuô̌mû̌ akhè̌nuô, Jesǔ cyé̤pryě̤ è́htǒhtya, “Éli, Éli, lema sabathani,” angó̤lasá ma “Vǎ Cò́marya, vǎ Cò́marya, nè̤ vǐkyǎ vǎ me̤tě?”
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Kayǎ ihtòo bínuô tahe ní̤huô̌ lahyǎ Jesǔ è́htǒhtya phúyě rò èthǐ hé lahyǎ, “A è́htǒhtyahò́ Prè̤pro̤ Elia.”
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Bí èthǐ aklè̌ nuôtôprè̤, tôphuốtuô̌ a klyacuốphyé tè̤tôcô dố athyáná phyáplyé rò a cuốcye̤nuô̌ dố htyězǎ̤shye thǒkǔ rò a cò̌klò̤ma dố vèlǎ̤khyě rò a dyéhtya nò̌cwíǒ ná Byacè Jesǔ.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Lò̌꤮ a okyǎ nuôtahe hé lǔ, “A o dûhò́ phúnuô, pè̤ opò̤́myá kuốré̤ taplô̤phú pó꤮, ma pè̤ myáhtye sálé̤ Prè̤pro̤ Elia hyǎ me̤lwóhteka̤ lǔ pǎ è̌, ma to è̌,” a hé lahyǎ phúnuô.
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Bí Byacè è́htǒhtyashyo khyěthyápó̤ tôphuố htuô̌nuô athè́plò htwǒprè̤ htecuốkyǎ.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Bínuôakhè̌ ikè̤̌badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtôba lazè̤̌ kahtyakalya̤ plû́kyǎ nyě̤kyě. Tanéhtò́dǐ htuô̌rò lò̤́ tahe lṳǎyǎ phè́lò̌.
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Luô̤̌kǔ tahe kǔmǒhtya lò̌ rò prè̤sǎsè̌phú dố a thyěhtuô̌hò́ nuôtahe ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě è́lǎ.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Èthǐ o dố luô̤̌kǔ rò hteka̤. Htuô̌rò dố khyě bí Byacè Jesǔ Krístu thyě ihtòka̤khyě htuô̌nuô èthǐ ka̤ kanuô̌ lahyǎ dố vǐ̤sǎsè̌ Jerusalem akǔ rò ǔ myáhtye ró̤kúlǎ èthǐ.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Bí Roma klyětôzè̤ khuklò́ yětôprè̤ ná kayǎ dố a opò̤́maní̤ Jesǔ yětahe myáhtye tanéhtò́dǐ ná lò̌꤮ tè̤htwǒhtya ané̤ yětahe akhè̌nuô, èthǐ thè́isě rò a hé lahyǎ, “È ma Cò́marya aphúkhǔ má̤lakǒ nyǎ hò́.”
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Prè̤mò dố a opò̤́ myácuốlǒ dố aye̤ tahe oró̤oè́ kúlǎ bínuô. Èthǐ ma prè̤mò tahe dố a o dố Galilea ké̤ rò a krwǒkuô̌ ná Jesǔ. Rò èthǐ myákhwèní̤ lahyǎ tè̤ dố Byacè lo tahe.
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Dố èthǐ yětahe aklè̌nuô Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria, Jakomo ná Jose amuố̤ Maria ná Zebedeo aphú tahe amuố̤.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Bí mò̤́hélya̤ hò́ akhè̌nuô, kayǎphè̌duzá̤ o dố vǐ̤ Arimathea rò amwi̤ ná Joseph hé yětôprè̤ hyǎtuố̤. È ma a htwǒ htuô̌hò́ Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ tôprè̤.
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 A cuố dố Khwí Pilato a o rò a cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤ rò Khwí Pilato hétǎ̤ ǔ ná ǔ ki dyé Jesǔ aluô̤̌to̤ yěnuô ná Joseph.
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Rò Joseph cuốphyétǎ̤ luô̤̌to̤yě rò a bobí lǔ ná ikè̤̌báplǐhtǔ tôba.
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 Rò ǔ cuốsunuô̌ lǔ dố luô̤̌kǔthè̌ tôkǔ. Luô̤̌kǔthè̌ yěnuôma Joseph atè̤ ní̤dû. A nò̌ikhûkǔnuô̌ one ǔ dố lò̤́kǔ. A htulò̌bí luô̤̌kǔ yěnuô ná lò̤́du tômě htuô̌rò a ka̤kyǎ.
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria ná Maria dố aruôtôprè̤ onyǎo tǒdè̌ dố luô̤̌kǔ anyěhyǎ.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Mò̤́nyǎ̤nyě ma mò̤́nyě dố Judaphú tahe taritaryǎ one tè̤lò̌꤮ plǐ dố shyéparǒ Mò̤́nyěduô nuôtônyě agně. Mò̤́nyǎ̤nyě htuô̌ shyéparǒ Mò̤́nyěduô yě akhè̌nuô, bwídukhu tahe ná Pharisěophú tahe cuố lahyǎ dố Khwí Pilato a o.
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 Rò èthǐ cuố hé lǔ, “Khwí꤮ pè̤ tǒ̤maní̤ pǎ ná bí phè̌lahǒdu nuôtôprè̤ ohtwǒprè̤pǎ akhè̌nuô, a hé, ‘Thuô̌nyěhtuô̌pǎ nuô, vǎ ki ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě pǎ,’ a hé phúnuô.
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Phúnuôrò hétǎ̤ klyěphú tahe rò nò̌opò̤́ma tǎ̤te̤ bǎ è thuô̌nyěnuô. Pǎma a khǒpacè̤̌ tahe hyǎphyéhuô ní̤dyé lǔ rò a cuố hé pé̤ ǔ ná a ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě hò́꤮, phúnuôhe. Pǎma tè̤lahǒ dốkhyě yětômû̌ nuô thè́isě ná a cyě̤lốklò̌ ná tè̤lahǒ dố aré̤ nuôtômû̌ he.”
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Khwí Pilato hésû, “Ki me̤phúnuôrò è́cuốní̤ lahyǎ prè̤opò̤́ tahe rò cuốmò̌ lahyǎ, yácû́ opò̤́ma ryá lahyǎ bá꤮ thǐ opò̤́mabè́ tadû nuô.”
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Thyáphú èthǐ ki me̤klò̤me̤ma ryá luô̤̌kǔyě rò èthǐ cuốklè́htya luô̌ a tè̤mátè̤dyǎ tôcô dố luô̤̌kǔ mǎ̤htè́lo̤ htuô̌rò a nò̌opò̤́maní̤ ná klyěphú tahe.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.