Mateus 15

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Pharisěophú ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá aklè̌ tahehenuô, a o dố vǐ̤ Jerusalem rò a hyǎ sudyǎ Byacè Jesǔ,
1 Alguns fariseus e escribas de Jerusalém vieram um dia ter com Jesus e lhe disseram:
2 “Nè̤ khǒpacè̤̌ yětahe nuôma me̤těrò a krwǒlṳ̂me̤ kuô̌ǔ phú tè̤cò́bucò́bè̌ alé̤klǒ o nuôtahe to me̤tě? Èthǐ kíré̤ esè rò a sǐplǐ kuô̌ǔ atakhu to.”
2 Por que transgridem teus discípulos a tradição dos antigos? Nem mesmo lavam as mãos antes de comer.
3 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ vǐkyǎ Cò́marya mekyǎngó̤ tahe rò thǐ cuốkrwǒ lṳ̂me̤ tuố̤ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ me̤tě?
3 Jesus respondeu-lhes: E vós, por que violais os preceitos de Deus, por causa de vossa tradição?
4 Me̤těhérò, Cò́marya hé, ‘Bezṳ̂́benyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌ ní,’ rò ‘Kayǎ dố a isò̌ amuố̤aphè̌ tôprè̤prè̤nuô bè me̤thyěkyǎ lǔ.’
4 Deus disse: Honra teu pai e tua mãe; aquele que amaldiçoar seu pai ou sua mãe será castigado de morte {Ex 20,12; 21,17}.
5 Manárò thǐ nò̌hé ǔmuố̤ǔphè̌, ‘Kố꤮ muố̤, Kố꤮ phè̌, rû̌htè̌ dố vǎ tǒbè myákhwè me̤cwó̤ ná thǐnuô a o vǎ, manárò vǎ yǒ belya̤ htuô̌hò́ vǎ thè́plò ná vǎ tǒbè dyé ná Cò́marya,’ thǐ nò̌hé ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ phúnuô.
5 Mas vós dizeis: Aquele que disser a seu pai ou a sua mãe: aquilo com que eu vos poderia assistir, já ofereci a Deus,
6 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ka̤ hé amuố̤aphè̌ phúnuô hérò thǐ nò̌bezṳ̂́benyá̤ pǎ ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ to hò́. Thǐ lṳ̂krwǒ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ akhu-akhyě thǐ me̤taphǔkyǎlò̌ hò́ Cò́marya a tè̤mekyǎngó̤ yětômû̌ hò́.
6 esse já não é obrigado a socorrer de outro modo a seus pais. Assim, por causa de vossa tradição, anulais a palavra de Deus.
7 Kayǎ cyé̤zò́cò́te̤ ané̤ thǐ꤮, Prè̤pro̤ Isaiah héone thǐrithǐkyǎ nuôma a tǒtû́ cò́.
7 Hipócritas! É bem de vós que fala o profeta Isaías:
8 ‘Kayǎ yětahe bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ vǎ ná akhǎu manárò athè́plò nuôma a otaphǎye̤ ná vǎ prè́.
8 Este povo somente me honra com os lábios; seu coração, porém, está longe de mim.
9 Èthǐ cò́bè̌htya vǎ yěnuô angó̤lasá o tôcô꤮ to. Èthǐ ithyóithya prè́ ǔ ná prè̤lukayǎ alé̤klǒ tahe prè́ manárò a hé ní̤dyé lahyǎ ná a ithyóithya cò́ ǔ ná Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahe cò́.’”
9 Vão é o culto que me prestam, porque ensinam preceitos que só vêm dos homens {Is 29,13}.
10 Byacè Jesǔ è́hyǎphû kayǎ bè́mṳ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ rò yácû́ pṳ̌thè́gně tǎ̤te̤ lahyǎ.
10 Depois, reuniu os assistentes e disse-lhes:
11 Tè̤ dố a nuô̌ dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ dố Cò́marya anyěhyǎ to. Manárò tè̤ dố a hte dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ.”
11 Ouvi e compreendei. Não é aquilo que entra pela boca que mancha o homem, mas aquilo que sai dele. Eis o que mancha o homem.
12 Bínuôakhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò a hé lǔ, “Nè̤ hébè ngó̤ nuôtahenuô, Pharisěophú tahe thè́plòsè̌ lò̌plǐ nè̤ nuôma nè̤ thè́gně ní̤dyé nè̤né̤ è̌?”
12 Então se aproximaram dele seus discípulos e disseram-lhe: Sabes que os fariseus se escandalizaram com as palavras que ouviram?
13 Rò a hésû èthǐ, “Vǎphè̌ dố mò́khu tôprè̤ ki htò́htekyǎ lò̌plǐ thòmò̤́ dố a isò́ má̤to nuôtahe pǎ.
13 Jesus respondeu: Toda planta que meu Pai celeste não plantou será arrancada pela raiz.
14 Tane̤ tuố̤ tǎ èthǐ tǎmé̤, plwǒ okyǎdû èthǐ phúnuô hò́. Èthǐ ma kayǎ mèthèkhí tahe dố a thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí tahe aklyá prè́. Kayǎ mèthèkhí tôprè̤ ki thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí dố aruôtôprè̤ klyá hénuôma èthǐ ki latǎ̤lò̌ dố hekǔ thè́nyě̤ pǎ.”
14 Deixai-os. São cegos e guias de cegos. Ora, se um cego conduz a outro, tombarão ambos na mesma vala.
15 Htuô̌rò Petru hé lǔ, “Héplǒ pé̤ pè̤ ngó̤khákho yě angó̤lasá nuô.”
15 Tomando então a palavra, Pedro disse: Explica-nos esta parábola.
16 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ tane̤plǒ pé̤ kuô̌nyǎhí ǔ to è̌?
16 Jesus respondeu: Sois também vós de tão pouca compreensão?
17 Tè̤lò̌꤮ plǐ dố a nuô̌ dố kyǎ̤kǔ tahe nuôma, a nuô̌ dố phuô̤̌kǔ, a nuô̌ htuô̌ dố phuô̤̌kǔ rò a bè htecuốkyǎ dố dò̌klò̌ nuôma thǐ thè́gně to è̌?
17 Não compreendeis que tudo o que entra pela boca vai ao ventre e depois é lançado num lugar secreto?
18 Manárò tè̤ dố a o dố kyǎ̤kǔ hte tahe nuôma a o dố thè́plòkǔ hyǎ, rò a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ.
18 Ao contrário, aquilo que sai da boca provém do coração, e é isso o que mancha o homem.
19 Me̤těhérò tè̤me̤thyě prè̤lukayǎ, cuốthû́ ǔphúǔmě, cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, ehuôehí, khyálahǒlahya tè̤, dyámwi̤htyězo̤ ǔ, ná tè̤tane̤ taprómǔmyá̤ tahe, lò̌꤮ tè̤ yětahe nuôma a hyǎhtelò̌ dố kayǎ a thè́plòkǔ prè́.
19 Porque é do coração que provêm os maus pensamentos, os homicídios, os adultérios, as impurezas, os furtos, os falsos testemunhos, as calúnias.
20 Tè̤yě tahe ma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ. Sǐplǐ takhu to rò esè nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ to.”
20 Eis o que mancha o homem. Comer, porém, sem ter lavado as mãos, isso não mancha o homem.
21 Byacè Jesǔ htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bí a ophû tavǐtava̤ ná vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido nuôtôpho.
21 Jesus partiu dali e retirou-se para os arredores de Tiro e Sidônia.
22 Rò Canan myěcômuố̤ dố a o dố ké̤bínuô tôprè̤ hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ è́htǒ kwǐthè́zò̤htya lǔ, “Kố꤮ Byacè, Khwí Davi aphúkhǔ, thè́zò̤ré̤ vǎ ní꤮ khǐné me̤bè vǎphúmò rò a me̤shyo nyacò́.”
22 E eis que uma cananéia, originária daquela terra, gritava: Senhor, filho de Davi, tem piedade de mim! Minha filha está cruelmente atormentada por um demônio.
23 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ tômû̌꤮ to. Rò a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ rò kwǐthè́zò̤ lǔ, “Nò̌ ka̤kyǎ prè̤mò nuô tôprè̤, a krwǒ è́htǒè́mo̤ tadû kuô̌ pè̤ nuô̌.”
23 Jesus não lhe respondeu palavra alguma. Seus discípulos vieram a ele e lhe disseram com insistência: Despede-a, ela nos persegue com seus gritos.
24 Rò Byacè Jesǔ hésû prè̤mò yětôprè̤, “Cò́marya nò̌hyǎ tû́prè́ vǎ dố Israelphú dố athyáná thímí lamé̤ tahe agně prè́.”
24 Jesus respondeu-lhes: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.
25 Rò prè̤mò yětôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố Byacè Jesǔ nyěhyǎ rò a hé lǔ, “Kố꤮ Byacè, khyáthè́dǒ me̤cwó̤ ré̤ vǎ ní꤮.”
25 Mas aquela mulher veio prostrar-se diante dele, dizendo: Senhor, ajuda-me!
26 Rò Byacè hésû lǔ, “Pè̤ phyé phú yětahe asèe rò buôekyǎ ná htwitahe nuôma a kòto.”
26 Jesus respondeu-lhe: Não convém jogar aos cachorrinhos o pão dos filhos. _
27 Rò a hésû, “Amá̤, Byacè꤮ manárò htwitahe nuôma a enò́ nyǎprè́ abyacè atè̤ tǎ̤kuố̤tǎ̤vè̤̌ dố dǐrè̤́lè̤̌ nuôtahe prè́.”
27 Certamente, Senhor, replicou-lhe ela; mas os cachorrinhos ao menos comem as migalhas que caem da mesa de seus donos...
28 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Mòmuố̤, nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌nyacò́! Phú nè̤ kwǐ nuô a ki htwǒ pé̤dû nè̤ ní꤮.” A phúprè̤mò omo̤-oryá ka̤ takrò̤̌ cò́ bí Byacè hé lǔ akhè̌ nuô cò́.
28 Disse-lhe, então, Jesus: Ó mulher, grande é tua fé! Seja-te feito como desejas. E na mesma hora sua filha ficou curada.
29 Byacè htecuốkyǎ bínuô rò a cuốrwó Galilea htyěòduhtû̌ nuô rò a cuốhtya onyǎo dố sorò̤̌lo̤ tôpho.
29 Jesus saiu daquela região e voltou para perto do mar da Galiléia. Subiu a uma colina e sentou-se ali.
30 Kayǎ tahe hyǎpluhyǎphè kuô̌ lò̌plǐ lǔ. Rò èthǐ è́hyǎní̤, záhyǎní̤ lahyǎ kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe, kayǎ mèthèkhí tahe, kayǎ dátò̤̌ tahe, kayǎ pè́ tahe ná dố aruô tahe è́lǎ rò èthǐ hyǎdyatǎ̤ dố Byacè khǎduôshyé rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌ èthǐ.
30 Então numerosa multidão aproximou-se dele, trazendo consigo mudos, cegos, coxos, aleijados e muitos outros enfermos. Puseram-nos aos seus pés e ele os curou,
31 Bí kayǎ tahe myáhtye ná kayǎ pè́ tahe hébè cyá̤ ka̤khyě, kayǎ dátò̤̌ tahe ryáka̤khyě, kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe cuốcyá̤khyě, kayǎ mèthèkhí tahe mèthè lǐka̤khyě akhè̌nuô, èthǐ khyéthukhyéthè́ rò htuthè́htya Israel a Cò́marya.
31 de sorte que o povo estava admirado ante o espetáculo dos mudos que falavam, daqueles aleijados curados, de coxos que andavam, dos cegos que viam; e glorificavam ao Deus de Israel.
32 Byacè Jesǔ è́hyǎ a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ, “Vǎ thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ kayǎ yětahe, a o kuô̌ lahyǎ ná vǎ bíyě ma a bǎ hò́ thuô̌nyě hò́. Èthǐ lé̤elé̤ǒ o lahyǎ tôcô꤮ to. Vǎ thè́zṳ̂́ plwǒka̤ tavǐ̤takò̌ èthǐ to, pǎma èthǐ ladyáeladyáǒ rò lakhû́lapò̤ ka̤lò̌ lahyǎ dố klyálo̤ he.”
32 Jesus, porém, reuniu os seus discípulos e disse-lhes: Tenho piedade esta multidão: eis que há três dias está perto de mim e não tem nada para comer. Não quero despedi-la em jejum, para que não desfaleça no caminho.
33 Rò a khǒpacè̤̌ tahe hésû lǔ, “Khǎlé̤ bíyě tôphoma dò̌so ophûowó tôdò̌꤮ to. Pè̤ kíré̤ buôe kayǎ yě tôplutôphè agněnuô, pè̤ ki cuốipri̤ etǒ sèe bítě?”
33 Disseram-lhe os discípulos: De que maneira procuraremos neste lugar deserto pão bastante para saciar tal multidão?
34 Rò Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐkhò́mǔ o báklò̤́tě?”
34 Pergunta-lhes Jesus: Quantos pães tendes? Sete, e alguns peixinhos, responderam eles.
35 Rò Jesǔ nò̌onyǎtǎ̤ lò̌ kayǎ bè́mṳ yětahe dố hekhu.
35 Mandou, então, a multidão assentar-se no chão,
36 A phyéhtya khò́mǔyě thuô̌thyótôklò̤́ ná tè̤̌phú yětahe rò a hébwíhétaryě htuthè́htya Cò́marya rò a ibikyě khò́mǔ yětahe, htuô̌rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe. A khǒpacè̤̌ tahe cuốzṳ́etǎ̤ dǐtû́ pé̤lò̌ ná kayǎ bè́mṳ nuôtahe.
36 tomou os sete pães e os peixes e abençoou-os. Depois os partiu e os deu aos discípulos, que os distribuíram à multidão.
37 Èthǐ epwǒ̤edwǒ ní̤lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤, rò a ekò́ǒbǎ pòepòǒ lò̌plǐ cò́. A khǒpacè̤̌ phyédwókhyě khò́mǔ okyǎ yětahenuô a bǎpǎ cò́ ná krí̤nuô thuô̌thyótômě cò́.
37 Todos comeram e ficaram saciados, e, dos pedaços que restaram, encheram sete cestos.
38 Dyá shuô̌shuô̌prè́ prè̤khǔdu dố a esè yěnuô, a o lwǐ̤rí. Prè̤mò ná pacè̤̌ nuô ǔ dyá tố̤kuô̌ to.
38 Ora, os que se alimentaram foram quatro mil homens, sem contar as mulheres e as crianças.
39 Bí Byacè plwǒka̤kyǎ htuô̌hò́ kayǎ bè́mṳ akhè̌nuô, a cuốnuô̌ dố thòklyěkǔ rò a htecuố dố Magada ké̤.
39 Jesus então despediu o povo, subiu para a barca e retornou à região de Magadã.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.