Mateus 15

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Pharisěophú ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá aklè̌ tahehenuô, a o dố vǐ̤ Jerusalem rò a hyǎ sudyǎ Byacè Jesǔ,
1 Então chegaram ao pé de Jesus uns escribas e fariseus de Jerusalém, dizendo:
2 “Nè̤ khǒpacè̤̌ yětahe nuôma me̤těrò a krwǒlṳ̂me̤ kuô̌ǔ phú tè̤cò́bucò́bè̌ alé̤klǒ o nuôtahe to me̤tě? Èthǐ kíré̤ esè rò a sǐplǐ kuô̌ǔ atakhu to.”
2 Por que transgridem os teus discípulos a tradição dos anciãos? pois não lavam as mãos quando comem pão.
3 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ vǐkyǎ Cò́marya mekyǎngó̤ tahe rò thǐ cuốkrwǒ lṳ̂me̤ tuố̤ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ me̤tě?
3 Ele, porém, respondendo, disse-lhes: Por que transgredis vós, também, o mandamento de Deus pela vossa tradição?
4 Me̤těhérò, Cò́marya hé, ‘Bezṳ̂́benyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌ ní,’ rò ‘Kayǎ dố a isò̌ amuố̤aphè̌ tôprè̤prè̤nuô bè me̤thyěkyǎ lǔ.’
4 Porque Deus ordenou, dizendo: Honra a teu pai e a tua mãe; e: Quem maldisser ao pai ou à mãe, certamente morrerá.
5 Manárò thǐ nò̌hé ǔmuố̤ǔphè̌, ‘Kố꤮ muố̤, Kố꤮ phè̌, rû̌htè̌ dố vǎ tǒbè myákhwè me̤cwó̤ ná thǐnuô a o vǎ, manárò vǎ yǒ belya̤ htuô̌hò́ vǎ thè́plò ná vǎ tǒbè dyé ná Cò́marya,’ thǐ nò̌hé ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ phúnuô.
5 Mas vós dizeis: Qualquer que disser ao pai ou à mãe: É oferta ao Senhor o que poderias aproveitar de mim; esse não precisa honrar nem a seu pai nem a sua mãe,
6 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ka̤ hé amuố̤aphè̌ phúnuô hérò thǐ nò̌bezṳ̂́benyá̤ pǎ ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ to hò́. Thǐ lṳ̂krwǒ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ akhu-akhyě thǐ me̤taphǔkyǎlò̌ hò́ Cò́marya a tè̤mekyǎngó̤ yětômû̌ hò́.
6 E assim invalidastes, pela vossa tradição, o mandamento de Deus.
7 Kayǎ cyé̤zò́cò́te̤ ané̤ thǐ꤮, Prè̤pro̤ Isaiah héone thǐrithǐkyǎ nuôma a tǒtû́ cò́.
7 Hipócritas, bem profetizou Isaías a vosso respeito, dizendo:
8 ‘Kayǎ yětahe bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ vǎ ná akhǎu manárò athè́plò nuôma a otaphǎye̤ ná vǎ prè́.
8 Este povo se aproxima de mim com a sua boca e me honra com os seus lábios, mas o seu coração está longe de mim.
9 Èthǐ cò́bè̌htya vǎ yěnuô angó̤lasá o tôcô꤮ to. Èthǐ ithyóithya prè́ ǔ ná prè̤lukayǎ alé̤klǒ tahe prè́ manárò a hé ní̤dyé lahyǎ ná a ithyóithya cò́ ǔ ná Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahe cò́.’”
9 Mas, em vão me adoram, ensinando doutrinas que são preceitos dos homens.
10 Byacè Jesǔ è́hyǎphû kayǎ bè́mṳ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ rò yácû́ pṳ̌thè́gně tǎ̤te̤ lahyǎ.
10 E, chamando a si a multidão, disse-lhes: Ouvi, e entendei:
11 Tè̤ dố a nuô̌ dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ dố Cò́marya anyěhyǎ to. Manárò tè̤ dố a hte dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ.”
11 O que contamina o homem não é o que entra na boca, mas o que sai da boca, isso é o que contamina o homem.
12 Bínuôakhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò a hé lǔ, “Nè̤ hébè ngó̤ nuôtahenuô, Pharisěophú tahe thè́plòsè̌ lò̌plǐ nè̤ nuôma nè̤ thè́gně ní̤dyé nè̤né̤ è̌?”
12 Então, acercando-se dele os seus discípulos, disseram-lhe: Sabes que os fariseus, ouvindo essas palavras, se escandalizaram?
13 Rò a hésû èthǐ, “Vǎphè̌ dố mò́khu tôprè̤ ki htò́htekyǎ lò̌plǐ thòmò̤́ dố a isò́ má̤to nuôtahe pǎ.
13 Ele, porém, respondendo, disse: Toda a planta, que meu Pai celestial não plantou, será arrancada.
14 Tane̤ tuố̤ tǎ èthǐ tǎmé̤, plwǒ okyǎdû èthǐ phúnuô hò́. Èthǐ ma kayǎ mèthèkhí tahe dố a thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí tahe aklyá prè́. Kayǎ mèthèkhí tôprè̤ ki thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí dố aruôtôprè̤ klyá hénuôma èthǐ ki latǎ̤lò̌ dố hekǔ thè́nyě̤ pǎ.”
14 Deixai-os; são cegos condutores de cegos. Ora, se um cego guiar outro cego, ambos cairão na cova.
15 Htuô̌rò Petru hé lǔ, “Héplǒ pé̤ pè̤ ngó̤khákho yě angó̤lasá nuô.”
15 E Pedro, tomando a palavra, disse-lhe: Explica-nos essa parábola.
16 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ tane̤plǒ pé̤ kuô̌nyǎhí ǔ to è̌?
16 Jesus, porém, disse: Até vós mesmos estais ainda sem entender?
17 Tè̤lò̌꤮ plǐ dố a nuô̌ dố kyǎ̤kǔ tahe nuôma, a nuô̌ dố phuô̤̌kǔ, a nuô̌ htuô̌ dố phuô̤̌kǔ rò a bè htecuốkyǎ dố dò̌klò̌ nuôma thǐ thè́gně to è̌?
17 Ainda não compreendeis que tudo o que entra pela boca desce para o ventre, e é lançado fora?
18 Manárò tè̤ dố a o dố kyǎ̤kǔ hte tahe nuôma a o dố thè́plòkǔ hyǎ, rò a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ.
18 Mas, o que sai da boca, procede do coração, e isso contamina o homem.
19 Me̤těhérò tè̤me̤thyě prè̤lukayǎ, cuốthû́ ǔphúǔmě, cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, ehuôehí, khyálahǒlahya tè̤, dyámwi̤htyězo̤ ǔ, ná tè̤tane̤ taprómǔmyá̤ tahe, lò̌꤮ tè̤ yětahe nuôma a hyǎhtelò̌ dố kayǎ a thè́plòkǔ prè́.
19 Porque do coração procedem os maus pensamentos, mortes, adultérios, fornicação, furtos, falsos testemunhos e blasfêmias.
20 Tè̤yě tahe ma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ. Sǐplǐ takhu to rò esè nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ to.”
20 São estas coisas que contaminam o homem; mas comer sem lavar as mãos, isso não contamina o homem.
21 Byacè Jesǔ htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bí a ophû tavǐtava̤ ná vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido nuôtôpho.
21 E, partindo Jesus dali, foi para as partes de Tiro e de Sidom.
22 Rò Canan myěcômuố̤ dố a o dố ké̤bínuô tôprè̤ hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ è́htǒ kwǐthè́zò̤htya lǔ, “Kố꤮ Byacè, Khwí Davi aphúkhǔ, thè́zò̤ré̤ vǎ ní꤮ khǐné me̤bè vǎphúmò rò a me̤shyo nyacò́.”
22 E eis que uma mulher cananéia, que saíra daquelas cercanias, clamou, dizendo: Senhor, Filho de Davi, tem misericórdia de mim, que minha filha está miseravelmente endemoninhada.
23 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ tômû̌꤮ to. Rò a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ rò kwǐthè́zò̤ lǔ, “Nò̌ ka̤kyǎ prè̤mò nuô tôprè̤, a krwǒ è́htǒè́mo̤ tadû kuô̌ pè̤ nuô̌.”
23 Mas ele não lhe respondeu palavra. E os seus discípulos, chegando ao pé dele, rogaram-lhe, dizendo: Despede-a, que vem gritando atrás de nós.
24 Rò Byacè Jesǔ hésû prè̤mò yětôprè̤, “Cò́marya nò̌hyǎ tû́prè́ vǎ dố Israelphú dố athyáná thímí lamé̤ tahe agně prè́.”
24 E ele, respondendo, disse: Eu não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.
25 Rò prè̤mò yětôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố Byacè Jesǔ nyěhyǎ rò a hé lǔ, “Kố꤮ Byacè, khyáthè́dǒ me̤cwó̤ ré̤ vǎ ní꤮.”
25 Então chegou ela, e adorou-o, dizendo: Senhor, socorre-me!
26 Rò Byacè hésû lǔ, “Pè̤ phyé phú yětahe asèe rò buôekyǎ ná htwitahe nuôma a kòto.”
26 Ele, porém, respondendo, disse: Não é bom pegar no pão dos filhos e deitá-lo aos cachorrinhos.
27 Rò a hésû, “Amá̤, Byacè꤮ manárò htwitahe nuôma a enò́ nyǎprè́ abyacè atè̤ tǎ̤kuố̤tǎ̤vè̤̌ dố dǐrè̤́lè̤̌ nuôtahe prè́.”
27 E ela disse: Sim, Senhor, mas também os cachorrinhos comem das migalhas que caem da mesa dos seus senhores.
28 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Mòmuố̤, nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌nyacò́! Phú nè̤ kwǐ nuô a ki htwǒ pé̤dû nè̤ ní꤮.” A phúprè̤mò omo̤-oryá ka̤ takrò̤̌ cò́ bí Byacè hé lǔ akhè̌ nuô cò́.
28 Então respondeu Jesus, e disse-lhe: Ó mulher, grande é a tua fé! Seja isso feito para contigo como tu desejas. E desde aquela hora a sua filha ficou sã.
29 Byacè htecuốkyǎ bínuô rò a cuốrwó Galilea htyěòduhtû̌ nuô rò a cuốhtya onyǎo dố sorò̤̌lo̤ tôpho.
29 Partindo Jesus dali, chegou ao pé do mar da Galiléia, e, subindo a um monte, assentou-se lá.
30 Kayǎ tahe hyǎpluhyǎphè kuô̌ lò̌plǐ lǔ. Rò èthǐ è́hyǎní̤, záhyǎní̤ lahyǎ kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe, kayǎ mèthèkhí tahe, kayǎ dátò̤̌ tahe, kayǎ pè́ tahe ná dố aruô tahe è́lǎ rò èthǐ hyǎdyatǎ̤ dố Byacè khǎduôshyé rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌ èthǐ.
30 E veio ter com ele grandes multidões, que traziam coxos, cegos, mudos, aleijados, e outros muitos, e os puseram aos pés de Jesus, e ele os sarou,
31 Bí kayǎ tahe myáhtye ná kayǎ pè́ tahe hébè cyá̤ ka̤khyě, kayǎ dátò̤̌ tahe ryáka̤khyě, kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe cuốcyá̤khyě, kayǎ mèthèkhí tahe mèthè lǐka̤khyě akhè̌nuô, èthǐ khyéthukhyéthè́ rò htuthè́htya Israel a Cò́marya.
31 De tal sorte, que a multidão se maravilhou vendo os mudos a falar, os aleijados sãos, os coxos a andar, e os cegos a ver; e glorificava o Deus de Israel.
32 Byacè Jesǔ è́hyǎ a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ, “Vǎ thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ kayǎ yětahe, a o kuô̌ lahyǎ ná vǎ bíyě ma a bǎ hò́ thuô̌nyě hò́. Èthǐ lé̤elé̤ǒ o lahyǎ tôcô꤮ to. Vǎ thè́zṳ̂́ plwǒka̤ tavǐ̤takò̌ èthǐ to, pǎma èthǐ ladyáeladyáǒ rò lakhû́lapò̤ ka̤lò̌ lahyǎ dố klyálo̤ he.”
32 E Jesus, chamando os seus discípulos, disse: Tenho compaixão da multidão, porque já está comigo há três dias, e não tem o que comer; e não quero despedi-la em jejum, para que não desfaleça no caminho.
33 Rò a khǒpacè̤̌ tahe hésû lǔ, “Khǎlé̤ bíyě tôphoma dò̌so ophûowó tôdò̌꤮ to. Pè̤ kíré̤ buôe kayǎ yě tôplutôphè agněnuô, pè̤ ki cuốipri̤ etǒ sèe bítě?”
33 E os seus discípulos disseram-lhe: De onde nos viriam, num deserto, tantos pães, para saciar tal multidão?
34 Rò Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐkhò́mǔ o báklò̤́tě?”
34 E Jesus disse-lhes: Quantos pães tendes? E eles disseram: Sete, e uns poucos de peixinhos.
35 Rò Jesǔ nò̌onyǎtǎ̤ lò̌ kayǎ bè́mṳ yětahe dố hekhu.
35 Então mandou à multidão que se assentasse no chão,
36 A phyéhtya khò́mǔyě thuô̌thyótôklò̤́ ná tè̤̌phú yětahe rò a hébwíhétaryě htuthè́htya Cò́marya rò a ibikyě khò́mǔ yětahe, htuô̌rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe. A khǒpacè̤̌ tahe cuốzṳ́etǎ̤ dǐtû́ pé̤lò̌ ná kayǎ bè́mṳ nuôtahe.
36 E, tomando os sete pães e os peixes, e dando graças, partiu-os, e deu-os aos seus discípulos, e os discípulos à multidão.
37 Èthǐ epwǒ̤edwǒ ní̤lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤, rò a ekò́ǒbǎ pòepòǒ lò̌plǐ cò́. A khǒpacè̤̌ phyédwókhyě khò́mǔ okyǎ yětahenuô a bǎpǎ cò́ ná krí̤nuô thuô̌thyótômě cò́.
37 E todos comeram e se saciaram; e levantaram, do que sobejou, sete cestos cheios de pedaços.
38 Dyá shuô̌shuô̌prè́ prè̤khǔdu dố a esè yěnuô, a o lwǐ̤rí. Prè̤mò ná pacè̤̌ nuô ǔ dyá tố̤kuô̌ to.
38 Ora, os que tinham comido eram quatro mil homens, além de mulheres e crianças.
39 Bí Byacè plwǒka̤kyǎ htuô̌hò́ kayǎ bè́mṳ akhè̌nuô, a cuốnuô̌ dố thòklyěkǔ rò a htecuố dố Magada ké̤.
39 E, tendo despedido a multidão, entrou no barco, e dirigiu-se ao território de Magadã.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.