Mateus 15
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Pharisěophú ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá aklè̌ tahehenuô, a o dố vǐ̤ Jerusalem rò a hyǎ sudyǎ Byacè Jesǔ,
1 Então alguns fariseus e mestres da lei chegaram de Jerusalém para ver Jesus e lhe perguntaram:
2 “Nè̤ khǒpacè̤̌ yětahe nuôma me̤těrò a krwǒlṳ̂me̤ kuô̌ǔ phú tè̤cò́bucò́bè̌ alé̤klǒ o nuôtahe to me̤tě? Èthǐ kíré̤ esè rò a sǐplǐ kuô̌ǔ atakhu to.”
2 “Por que seus discípulos desobedecem à tradição dos líderes religiosos? Eles não respeitam a cerimônia de lavar as mãos antes de comer!”.
3 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ vǐkyǎ Cò́marya mekyǎngó̤ tahe rò thǐ cuốkrwǒ lṳ̂me̤ tuố̤ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ me̤tě?
3 Jesus respondeu: “E por que vocês, com suas tradições, desobedecem ao mandamento de Deus?
4 Me̤těhérò, Cò́marya hé, ‘Bezṳ̂́benyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌ ní,’ rò ‘Kayǎ dố a isò̌ amuố̤aphè̌ tôprè̤prè̤nuô bè me̤thyěkyǎ lǔ.’
4 Pois Deus ordenou: ‘Honre seu pai e sua mãe’ e ‘Quem insultar seu pai ou sua mãe será executado’.
5 Manárò thǐ nò̌hé ǔmuố̤ǔphè̌, ‘Kố꤮ muố̤, Kố꤮ phè̌, rû̌htè̌ dố vǎ tǒbè myákhwè me̤cwó̤ ná thǐnuô a o vǎ, manárò vǎ yǒ belya̤ htuô̌hò́ vǎ thè́plò ná vǎ tǒbè dyé ná Cò́marya,’ thǐ nò̌hé ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ phúnuô.
5 Em vez disso, vocês ensinam que, se alguém disser a seus pais: ‘Sinto muito, mas não posso ajudá-los; jurei entregar como oferta a Deus aquilo que eu teria dado a vocês’,
6 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ka̤ hé amuố̤aphè̌ phúnuô hérò thǐ nò̌bezṳ̂́benyá̤ pǎ ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ to hò́. Thǐ lṳ̂krwǒ thǐ phyěphuô̌ alé̤klǒ akhu-akhyě thǐ me̤taphǔkyǎlò̌ hò́ Cò́marya a tè̤mekyǎngó̤ yětômû̌ hò́.
6 não precisará mais honrar seus pais. Com isso, vocês anulam a palavra de Deus em favor de sua própria tradição.
7 Kayǎ cyé̤zò́cò́te̤ ané̤ thǐ꤮, Prè̤pro̤ Isaiah héone thǐrithǐkyǎ nuôma a tǒtû́ cò́.
7 Hipócritas! Isaías tinha razão quando assim profetizou a seu respeito:
8 ‘Kayǎ yětahe bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ vǎ ná akhǎu manárò athè́plò nuôma a otaphǎye̤ ná vǎ prè́.
8 ‘Este povo me honra com os lábios, mas o coração está longe de mim.
9 Èthǐ cò́bè̌htya vǎ yěnuô angó̤lasá o tôcô꤮ to. Èthǐ ithyóithya prè́ ǔ ná prè̤lukayǎ alé̤klǒ tahe prè́ manárò a hé ní̤dyé lahyǎ ná a ithyóithya cò́ ǔ ná Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahe cò́.’”
9 Sua adoração é uma farsa, pois ensinam ideias humanas como se fossem mandamentos divinos’”.
10 Byacè Jesǔ è́hyǎphû kayǎ bè́mṳ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ rò yácû́ pṳ̌thè́gně tǎ̤te̤ lahyǎ.
10 Jesus chamou a multidão para perto de si e disse: “Ouçam e procurem entender.
11 Tè̤ dố a nuô̌ dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ dố Cò́marya anyěhyǎ to. Manárò tè̤ dố a hte dố kayǎ kyǎ̤kǔ tahenuô, a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ.”
11 Não é o que entra pela boca que os contamina; vocês se contaminam com as palavras que saem dela”.
12 Bínuôakhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò a hé lǔ, “Nè̤ hébè ngó̤ nuôtahenuô, Pharisěophú tahe thè́plòsè̌ lò̌plǐ nè̤ nuôma nè̤ thè́gně ní̤dyé nè̤né̤ è̌?”
12 Então os discípulos vieram e perguntaram: “O senhor sabe que ofendeu os fariseus com isso que acabou de dizer?”.
13 Rò a hésû èthǐ, “Vǎphè̌ dố mò́khu tôprè̤ ki htò́htekyǎ lò̌plǐ thòmò̤́ dố a isò́ má̤to nuôtahe pǎ.
13 Jesus respondeu: “Toda planta que meu Pai celestial não plantou será arrancada pela raiz.
14 Tane̤ tuố̤ tǎ èthǐ tǎmé̤, plwǒ okyǎdû èthǐ phúnuô hò́. Èthǐ ma kayǎ mèthèkhí tahe dố a thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí tahe aklyá prè́. Kayǎ mèthèkhí tôprè̤ ki thǔpé̤ kayǎ mèthèkhí dố aruôtôprè̤ klyá hénuôma èthǐ ki latǎ̤lò̌ dố hekǔ thè́nyě̤ pǎ.”
14 Portanto, não façam caso deles. São guias cegos conduzindo cegos e, se um cego conduzir outro, ambos cairão numa vala”.
15 Htuô̌rò Petru hé lǔ, “Héplǒ pé̤ pè̤ ngó̤khákho yě angó̤lasá nuô.”
15 Então Pedro disse: “Explique-nos a parábola de que as pessoas não são contaminadas pelo que comem”.
16 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ tane̤plǒ pé̤ kuô̌nyǎhí ǔ to è̌?
16 “Ainda não entendem?”, perguntou Jesus.
17 Tè̤lò̌꤮ plǐ dố a nuô̌ dố kyǎ̤kǔ tahe nuôma, a nuô̌ dố phuô̤̌kǔ, a nuô̌ htuô̌ dố phuô̤̌kǔ rò a bè htecuốkyǎ dố dò̌klò̌ nuôma thǐ thè́gně to è̌?
17 “Tudo que comem passa pelo estômago e vai para o esgoto,
18 Manárò tè̤ dố a o dố kyǎ̤kǔ hte tahe nuôma a o dố thè́plòkǔ hyǎ, rò a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ.
18 mas as palavras vêm do coração, e é isso que os contamina.
19 Me̤těhérò tè̤me̤thyě prè̤lukayǎ, cuốthû́ ǔphúǔmě, cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, ehuôehí, khyálahǒlahya tè̤, dyámwi̤htyězo̤ ǔ, ná tè̤tane̤ taprómǔmyá̤ tahe, lò̌꤮ tè̤ yětahe nuôma a hyǎhtelò̌ dố kayǎ a thè́plòkǔ prè́.
19 Pois do coração vêm maus pensamentos, homicídio, adultério, imoralidade sexual, roubo, mentiras e calúnias.
20 Tè̤yě tahe ma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ. Sǐplǐ takhu to rò esè nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ to.”
20 São essas coisas que os contaminam. Comer sem lavar as mãos não os contaminará.”
21 Byacè Jesǔ htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bí a ophû tavǐtava̤ ná vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido nuôtôpho.
21 Então Jesus deixou a Galileia, rumo ao norte, para a região de Tiro e Sidom.
22 Rò Canan myěcômuố̤ dố a o dố ké̤bínuô tôprè̤ hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ è́htǒ kwǐthè́zò̤htya lǔ, “Kố꤮ Byacè, Khwí Davi aphúkhǔ, thè́zò̤ré̤ vǎ ní꤮ khǐné me̤bè vǎphúmò rò a me̤shyo nyacò́.”
22 Uma mulher cananeia que ali morava veio a ele, suplicando: “Senhor, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim! Minha filha está possuída por um demônio que a atormenta terrivelmente”.
23 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ tômû̌꤮ to. Rò a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ rò kwǐthè́zò̤ lǔ, “Nò̌ ka̤kyǎ prè̤mò nuô tôprè̤, a krwǒ è́htǒè́mo̤ tadû kuô̌ pè̤ nuô̌.”
23 Jesus não disse uma só palavra em resposta. Então os discípulos insistiram com ele: “Mande-a embora; ela não para de gritar atrás de nós”.
24 Rò Byacè Jesǔ hésû prè̤mò yětôprè̤, “Cò́marya nò̌hyǎ tû́prè́ vǎ dố Israelphú dố athyáná thímí lamé̤ tahe agně prè́.”
24 Jesus disse à mulher: “Fui enviado para ajudar apenas as ovelhas perdidas do povo de Israel”.
25 Rò prè̤mò yětôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố Byacè Jesǔ nyěhyǎ rò a hé lǔ, “Kố꤮ Byacè, khyáthè́dǒ me̤cwó̤ ré̤ vǎ ní꤮.”
25 A mulher, porém, aproximou-se, ajoelhou-se diante dele e implorou mais uma vez: “Senhor, ajude-me!”.
26 Rò Byacè hésû lǔ, “Pè̤ phyé phú yětahe asèe rò buôekyǎ ná htwitahe nuôma a kòto.”
26 Jesus respondeu: “Não é certo tirar comida das crianças e jogá-la aos cachorros”.
27 Rò a hésû, “Amá̤, Byacè꤮ manárò htwitahe nuôma a enò́ nyǎprè́ abyacè atè̤ tǎ̤kuố̤tǎ̤vè̤̌ dố dǐrè̤́lè̤̌ nuôtahe prè́.”
27 “Senhor, é verdade”, disse a mulher. “No entanto, até os cachorros comem as migalhas que caem da mesa de seus donos.”
28 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Mòmuố̤, nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌nyacò́! Phú nè̤ kwǐ nuô a ki htwǒ pé̤dû nè̤ ní꤮.” A phúprè̤mò omo̤-oryá ka̤ takrò̤̌ cò́ bí Byacè hé lǔ akhè̌ nuô cò́.
28 “Mulher, sua fé é grande”, disse-lhe Jesus. “Seu pedido será atendido.” E, no mesmo instante, a filha dela foi curada.
29 Byacè htecuốkyǎ bínuô rò a cuốrwó Galilea htyěòduhtû̌ nuô rò a cuốhtya onyǎo dố sorò̤̌lo̤ tôpho.
29 Deixando aquele lugar, Jesus voltou ao mar da Galileia e subiu a um monte, onde se sentou.
30 Kayǎ tahe hyǎpluhyǎphè kuô̌ lò̌plǐ lǔ. Rò èthǐ è́hyǎní̤, záhyǎní̤ lahyǎ kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe, kayǎ mèthèkhí tahe, kayǎ dátò̤̌ tahe, kayǎ pè́ tahe ná dố aruô tahe è́lǎ rò èthǐ hyǎdyatǎ̤ dố Byacè khǎduôshyé rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌ èthǐ.
30 Uma grande multidão veio e colocou diante dele aleijados, cegos, paralíticos, mudos e muitos outros, e ele curou a todos.
31 Bí kayǎ tahe myáhtye ná kayǎ pè́ tahe hébè cyá̤ ka̤khyě, kayǎ dátò̤̌ tahe ryáka̤khyě, kayǎ khǎduôdá tarṳ́-otyá̤ tahe cuốcyá̤khyě, kayǎ mèthèkhí tahe mèthè lǐka̤khyě akhè̌nuô, èthǐ khyéthukhyéthè́ rò htuthè́htya Israel a Cò́marya.
31 As pessoas ficavam admiradas e louvavam o Deus de Israel, pois os que eram mudos agora falavam, os paralíticos estavam curados, os aleijados andavam e os cegos podiam ver.
32 Byacè Jesǔ è́hyǎ a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ, “Vǎ thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ kayǎ yětahe, a o kuô̌ lahyǎ ná vǎ bíyě ma a bǎ hò́ thuô̌nyě hò́. Èthǐ lé̤elé̤ǒ o lahyǎ tôcô꤮ to. Vǎ thè́zṳ̂́ plwǒka̤ tavǐ̤takò̌ èthǐ to, pǎma èthǐ ladyáeladyáǒ rò lakhû́lapò̤ ka̤lò̌ lahyǎ dố klyálo̤ he.”
32 Então Jesus chamou seus discípulos e disse: “Tenho compaixão dessa gente. Estão aqui comigo há três dias e não têm mais nada para comer. Se eu os mandar embora com fome, podem desmaiar no caminho”.
33 Rò a khǒpacè̤̌ tahe hésû lǔ, “Khǎlé̤ bíyě tôphoma dò̌so ophûowó tôdò̌꤮ to. Pè̤ kíré̤ buôe kayǎ yě tôplutôphè agněnuô, pè̤ ki cuốipri̤ etǒ sèe bítě?”
33 Os discípulos disseram: “Onde conseguiríamos comida suficiente para tamanha multidão neste lugar deserto?”.
34 Rò Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐkhò́mǔ o báklò̤́tě?”
34 Jesus perguntou: “Quantos pães vocês têm?”. “Sete, e alguns peixinhos”, responderam eles.
35 Rò Jesǔ nò̌onyǎtǎ̤ lò̌ kayǎ bè́mṳ yětahe dố hekhu.
35 Então Jesus mandou todo o povo sentar-se no chão.
36 A phyéhtya khò́mǔyě thuô̌thyótôklò̤́ ná tè̤̌phú yětahe rò a hébwíhétaryě htuthè́htya Cò́marya rò a ibikyě khò́mǔ yětahe, htuô̌rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe. A khǒpacè̤̌ tahe cuốzṳ́etǎ̤ dǐtû́ pé̤lò̌ ná kayǎ bè́mṳ nuôtahe.
36 Tomou os sete pães e os peixes, agradeceu a Deus e os partiu em pedaços. Em seguida, entregou-os aos discípulos, que os distribuíram à multidão.
37 Èthǐ epwǒ̤edwǒ ní̤lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤, rò a ekò́ǒbǎ pòepòǒ lò̌plǐ cò́. A khǒpacè̤̌ phyédwókhyě khò́mǔ okyǎ yětahenuô a bǎpǎ cò́ ná krí̤nuô thuô̌thyótômě cò́.
37 Todos comeram à vontade, e os discípulos recolheram, ainda, sete cestos grandes com as sobras.
38 Dyá shuô̌shuô̌prè́ prè̤khǔdu dố a esè yěnuô, a o lwǐ̤rí. Prè̤mò ná pacè̤̌ nuô ǔ dyá tố̤kuô̌ to.
38 Os que comeram foram quatro mil homens, sem contar mulheres e crianças.
39 Bí Byacè plwǒka̤kyǎ htuô̌hò́ kayǎ bè́mṳ akhè̌nuô, a cuốnuô̌ dố thòklyěkǔ rò a htecuố dố Magada ké̤.
39 Então Jesus os mandou para casa, entrou num barco e atravessou para a região de Magadã.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.