Mateus 14
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Bínuôakhè̌ Prè̤pốtè̤ Herodè ní̤huô̌ Byacè Jesǔ ari-akyǎ.
1 Quando Herodes Antipas ouviu falar de Jesus,
2 Rò a hé a prè̤me̤tè̤phú tahe, “È ma Giovanni Baptista prè́, a thyěihtòka̤khyě hò́, tû́rò a me̤cyá̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuôtahe hò́nuô.”
2 disse a seus conselheiros: “Deve ser João Batista que ressuscitou dos mortos! Por isso ele tem poder para fazer esses milagres”.
3 — ausente —
3 Herodes havia mandado prender e encarcerar João para agradar Herodias, que era esposa de Filipe, seu irmão.
4 — ausente —
4 João tinha dito repetidamente a Herodes: “É contra a lei que o senhor viva com ela”.
5 Khwí Herodè thè́zṳ̂́ me̤thyěkyǎ cò́ Giovanni tadû́rò Judaphú tahe yǒ zṳ̂́e ná Giovanni ma prè̤pro̤ tôprè̤ akhu-akhyě, a thè́isě èthǐ alé̤ rò a me̤thyě bû lǔ to.
5 Herodes queria matá-lo, mas tinha medo de provocar uma revolta, pois o povo acreditava que João era profeta.
6 Manárò bí Khwí Herodè o pacè̤̌lya̤ amò̤́nyě hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, Herodia aphúprè̤mò ilě dố Khwí Herodè anyěhyǎ ná sǐpré̤ tahe anyěhyǎ rò Khwí Herodè thè́plòmo̤ thè́plòmǐ kanó̤꤮ to akhu-akhyě,
6 Contudo, numa festa de aniversário de Herodes, a filha de Herodias dançou diante dos convidados e agradou muito o rei,
7 a ò́lya̤ ná a thè́zṳ̂́ kwǐ ǐtětě꤮ nuô, a ki dyé lǔ a hé lǔ phúnuô.
7 e ele prometeu, sob juramento, que lhe daria qualquer coisa que ela pedisse.
8 Rò bèkwǐ maǐtěnuô amuố̤ hé pé̤ lǔ rò a cuố hé Khwí Herodè, “Pǎ̤tṳ̂̌ pé̤ vǎ Giovanni Baptista akyǎ̤bǒ rò dya pé̤ vǎ akhuklò́ yěnuô dố dǐbě taè̌dukǔ rò hyǎdyé vǎ bíyě,” a hé phúnuô.
8 Instigada pela mãe, a moça disse: “Quero a cabeça de João Batista num prato!”.
9 Khwíyě a thè́plòmo̤ to tadû́rò a yǒ ò́lya̤ htuô̌hò́ dố asǐpré̤ tahe anyěhyǎ akhu-akhyě a hétǎ̤ aklyěphú tahe ná a ki cuốme̤phú pacè̤̌muố̤ yětôprè̤ kwǐ lǔ nuô.
9 O rei se arrependeu do que tinha dito, mas, por causa do juramento feito diante dos convidados, deu as ordens para que atendessem ao pedido.
10 Èthǐ cuố dố ǔ lé̤dò́o kayǎ htò̌kǔ rò a cuốpǎ̤tṳ̂̌ ka̤ Giovanni akyǎ̤bǒ.
10 João foi decapitado na prisão,
11 Èthǐ dyanuô̌ Giovanni a khuklò́yě dố dǐbětaè̌du akǔ rò a hyǎdyé ná pacè̤̌muố̤ nuôtôprè̤ rò pacè̤̌muố̤yě cò̤̌ka̤ dố amuố̤ o.
11 e sua cabeça foi trazida num prato e entregue à moça, que a levou à sua mãe.
12 Giovanni a khǒpacè̤̌ tahe hyǎphyéka̤ lǔ né̤klò̤́ okyǎyě rò ka̤ iluốkyǎ lǔ. Htuô̌rò èthǐ cuố dyásopé̤ Byacè Jesǔ.
12 Os discípulos de João vieram, levaram seu corpo e o sepultaram. Em seguida, foram a Jesus e lhe contaram o que havia acontecido.
13 Bí Byacè Jesǔ ní̤huô̌ ná ǔ me̤thyě htuô̌hò́ Giovanni akhè̌nuô, è ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌ sidyání̤ thòklyě rò htecuốkyǎ lahyǎ tû́dû dố khǎlé̤thuôkrě dố ǔ o tôprè̤꤮ to tôpho. Rò bí kayǎ bè́mṳ ní̤huô̌hò́ akhè̌nuô, a o lahyǎ bí vǐ̤kǔ nuôtahe rò a htekrwǒ cuốkuô̌ lahyǎ ná khǎduô dố khǒkhu tôkyě.
13 Logo que Jesus ouviu a notícia, partiu de barco para um lugar isolado, a fim de ficar só. As multidões, porém, descobriram para onde ele ia e o seguiram a pé, vindas de muitas cidades.
14 Bí Byacè Jesǔ o dố thòklyěkǔ hte akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ bè́mṳdu cuố opò̤́ one ré̤ lò̌hò́ dố nyěhò́. Bí a myáhtye èthǐ akhè̌ a thè́zò̤ ní̤dyé èthǐ rò a zasǐmé̤ pé̤lò̌ kayǎswí dố èthǐklè̌ nuôtahe.
14 Quando Jesus saiu do barco, viu a grande multidão, teve compaixão dela e curou os enfermos.
15 Bí mò̤́hé tamò̤́ kíré̤ phûtǎ̤hò́ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò a hyǎhé lǔ, “Khǎlé̤ bíyětôphoma dò̌ ophû tôdò̌꤮ to, htuô̌to mò̤́hé hò́ akhu-akhyě thyáphú èthǐ ki cuốipri̤-e ní̤dyédû lahyǎ a lé̤elé̤ǒ dốdò̌dốso nuôtahe akǔ rò nò̌ka̤mò̌ kayǎ yětahe.”
15 Ao entardecer, os discípulos foram até ele e disseram: “Este lugar é isolado, e já está ficando tarde. Mande as multidões embora, para que possam ir aos povoados e comprar comida”.
16 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Lonò̌ka̤ èthǐ to. Myá dyéedyéǒ pé̤ èthǐ tôcôcô nuô.”
16 “Não há necessidade”, disse Jesus. “Providenciem vocês mesmos alimento para elas.”
17 Rò èthǐ hésû lǔ, “Pè̤tè̤ o prè́tû́ khò́mǔ nyǎ̤klò̤́ ná tè̤̌phú nyě̤bè prè́.”
17 Eles responderam: “Temos apenas cinco pães e dois peixes!”.
18 Rò a hé èthǐ, “Phyéhyǎ dố vǎ o yě.”
18 “Tragam para cá”, disse ele.
19 Rò a nò̌onyǎlya̤lò̌ lò̌꤮ kayǎ nuôtahe dố mi̤thuô̌lè̌khu. A phyé khò́mǔ nyǎ̤klò̤́ ná tè̤̌ nyě̤bèyě rò a tṳ́htya dố mò́lè̤̌ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ. Htuô̌rò a dyétǎ̤ dố a khǒpacè̤̌ tahe a o. Rò a khǒpacè̤̌ tahe zṳ́tǎ̤ dǐtû́ dố kayǎ bè́mṳ tahe a o.
19 Em seguida, mandou o povo sentar-se na grama. Tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu os pães em pedaços e os entregou a seus discípulos, que distribuíram às multidões.
20 Èthǐ e pòepòǒ ekò́ǒbǎ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́. A khǒpacè̤̌ tahe phyédwóplò́ khyě a okyǎlố tahenuô a obǎ pǎ cò́ ná krí̤nuô shyényě̤mě cò́.
20 Todos comeram à vontade, e os discípulos recolheram doze cestos com as sobras.
21 Dyáshuô̌shuô̌prè́ prè̤khǔdu dố a e sè yětahenuô a phû꤮ odû nyǎ̤rí cò́. Prè̤mò ná pacè̤̌phú tahenuô dyátuố̤ lǔ to.
21 Os que comeram foram cerca de cinco mil homens, sem contar mulheres e crianças.
22 Èthǐ ihtuôplò́ htuô̌htuô̌ ná Jesǔ nò̌cuốnuô̌ sidyá lò̌ a khǒpacè̤̌ tahe thòklyě rò a nò̌htecuố ré̤kyǎ èthǐ dố htyěò bè́rè̤̌. Rò bí a khǒpacè̤̌ htyasidyá thòklyě akhè̌nuô, è rò a plwǒka̤kyǎ lò̌ kayǎ bè́mṳ nuôtahe.
22 Logo em seguida, Jesus insistiu com seus discípulos que voltassem ao barco e atravessassem até o outro lado do mar, enquanto ele despedia as multidões.
23 A plwǒka̤htuô̌ kayǎ bè́mṳ rò, a cuốhtya kwǐcò́bè̌ dố solo̤ tû́dû tôprè̤ prè́. Bí mò̤́khípaló̤ hyǎ hò́ akhè̌nuô, a o tû́dû bínuô tôprè̤ prè́.
23 Depois de mandá-las para casa, Jesus subiu sozinho ao monte a fim de orar. Quando anoiteceu, ele ainda estava ali, sozinho.
24 Manárò bí thòklyě nuôtôbè htecuố ye̤lǎhò́ dố nókǔ akhè̌nuô, ké̤lathè́du hyǎsásû èthǐ rò htyěháhó hyǎplyá̤ kò́klí lò̌ èthǐ thòklyě.
24 Enquanto isso, os discípulos, distantes da terra firme, lutavam contra as ondas, pois um vento forte havia se levantado.
25 Bí shyě i-utazè̤̌ mò̤́ kíré̤ lǐbǔhò́ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ cuố dố htyěkhu rò a hyǎtǒ èthǐ.
25 Por volta das três da madrugada, Jesus foi até eles, caminhando sobre as águas.
26 Bí a khǒpacè̤̌ tahe myáhtye lǔ cuố dố htyěkhu akhè̌nuô, èthǐ thè́isě tanyǎ̤tadè cò́ rò a è́htǒ lahyǎ, “Kố꤮ luô̤̌taprya̤.”
26 Quando os discípulos o viram caminhando sobre as águas, ficaram aterrorizados. “É um fantasma!”, gritaram, cheios de medo.
27 Manárò tôphuốtuô̌, Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Dyakhû̌dyahǎ lahyǎ thǐ thè́plò. Thè́isě lahyǎ tǎmé̤, yěma vǎ prè́.”
27 Imediatamente, porém, Jesus lhes disse: “Não tenham medo! Coragem, sou eu!”.
28 Rò Petru hé, “Byacè, ki nè̤ má̤lakǒ hérò hé vǎ dố vǎ ki hyǎkuô̌ dố htyěkhu dố nè̤ o.”
28 Então Pedro gritou: “Se é realmente o senhor, ordene que eu vá caminhando sobre as águas até onde está!”.
29 Rò a hé lǔ, “hyǎmò̌.”
29 “Venha!”, respondeu Jesus. Então Pedro desceu do barco e caminhou sobre as águas em direção a Jesus.
30 Manárò bí a myáhtye ké̤lathè́ htyěháhó akhè̌nuô, a thè́isě rò a lacû́tǎ̤, rò a è́htǒ, “Byacè, me̤cwó̤ ré̤ vǎ ní꤮.”
30 Mas, quando reparou no vento forte e nas ondas, ficou aterrorizado, começou a afundar e gritou: “Senhor, salva-me!”.
31 Byacè Jesǔ zó̤hyǎ atakhu tôphuốtuô̌ rò a cwihtya lǔ rò a hé lǔ, “Nè̤ tè̤zṳ̂́ patí꤮ lǎ vǎ꤮, nè̤ thè́plò rare me̤tě?”
31 No mesmo instante, Jesus estendeu a mão e o segurou. “Como é pequena a sua fé!”, disse ele. “Por que você duvidou?”
32 Bí èthǐ htyanuô̌ dố thòklyěkǔ akhè̌nuô, ké̤tacố hyǎ.
32 Quando entraram no barco, o vento parou.
33 Bínuôakhè̌ kayǎ o dố thòklyěkǔ nuôtahe cò́bè̌htya Byacè Jesǔ rò a hé, “Nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ má̤lakǒ nyǎ hò́.”
33 Então os outros discípulos o adoraram e exclamaram: “De fato, o senhor é o Filho de Deus!”.
34 Èthǐ cuốbè́ hò́ htyěòduyě rò a cuốtuố̤ lahyǎ dố Gennesaret ké̤.
34 Depois de atravessarem o mar, chegaram a Genesaré.
35 Dò̌phúsophú bínuô tahe tǒ̤maní̤ Jesǔ rò èthǐ cuốhéso pé̤lò̌ lò̌꤮ kayǎ dố a o lahyǎ dố ké̤kǔ bínuô tahe rò ǔ è́hyǎ lò̌ kayǎswí kayǎsè̌ tahe dố Jesǔ o.
35 Quando o povo reconheceu Jesus, a notícia de sua chegada se espalhou rapidamente por toda a região, e trouxeram os enfermos para que fossem curados.
36 Èthǐ kwǐthè́zò̤ Byacè ná nò̌tôbè prè́ nè̤ ca̤htû̌ yěnuô ná prè̤swí prè̤sè̌ yětahenuô takiphúprè́. Rò kayǎ dố a tôbè lǔ ca̤htû̌ tahenuô, a tè̤swítè̤sè̌ lamé̤ lò̌plǐ cò́.
36 Suplicavam que ele deixasse os enfermos apenas tocar na borda de seu manto, e todos que o tocavam eram curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.