Marcos 7
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bínuô akhè̌ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá ná Pharisěophú dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ hyǎ tahenuô, a hyǎ oplò́oplu tava̤ lò̌plǐ dố Jesǔ khǎshyé.
1 Alguns fariseus e alguns mestres da Lei que tinham vindo de Jerusalém reuniram-se em volta de Jesus.
2 Èthǐ myáhtye Byacè a khǒpacè̤̌ tahe esèe rò a sǐplǐ kuô̌ǔ atakhu to. Angó̤lasá ma èthǐ thè́zṳ̂́ hé ná phú tè̤cò́bucò́bè̌ alé̤klǒ o ná bí e tyahí sè to akhè̌ tǒbè sǐplǐ ré̤ takhu tadû́rò a khǒpacè̤̌ tahe me̤kuô̌ phúnuô to.
2 Eles viram que alguns dos discípulos dele estavam comendo com mãos impuras , quer dizer, não tinham lavado as mãos como os fariseus mandavam o povo fazer.
3 (Me̤těhénuôrò Pharisěophú tahe ná lò̌꤮ Judaphú tahenuô a ki sǐplǐ lahyǎ atakhu tuố̤dố takhutarǎ tû́rò èthǐ phyéeno sèesèǒ prè́, èthǐ pṳ̂́maní̤ lahyǎ èthǐ phyěphuô̌ lé̤klǒ tahe.
3 (Os judeus, e especialmente os fariseus, seguem os ensinamentos que receberam dos antigos: eles só comem depois de lavar as mãos com bastante cuidado.
4 Èthǐ ki o dố klè́ ka̤ hérò a ki sǐplǐsǐplè̤́kyǎ atakhu to hénuô, èthǐ eǒ tôcô꤮ to. Htuô̌to èthǐ pṳ̂́maní̤ tadûpǎ lé̤klǒ dố aruô tahenuô a o è́lǎ pǎ. Kryá꤮ maǐtě hérò, èthǐ sǐplǐ ryá bělé̤ǒ tahe, dǐithwípò̤ tahe, ná bětalǐ thǐtahe.)
4 E, antes de comer, lavam tudo o que vem do mercado. Seguem ainda muitos outros costumes, como a maneira certa de lavar copos, jarros, vasilhas de metal e camas.)
5 Htuô̌rò Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ khǒpacè̤̌ tahe rò a krwǒme̤ kuô̌ phú phyěphuô̌ lé̤klǒ ithyókyǎ ǔ nuô to vǎ? Bí èthǐ esèǒhtyě akhè̌nuô, a sǐplǐkyǎ kuô̌ lahyǎ atakhu to me̤tě?”
5 Os fariseus e os mestres da Lei perguntaram a Jesus: — Por que é que os seus discípulos não obedecem aos ensinamentos dos antigos e comem sem lavar as mãos?
6 Jesǔ hésû èthǐ, “Prè̤pro̤ Isaiah héone thǐrithǐkyǎ nuôma a tǒtû́ cò́. Thǐ ma prè̤ cyé̤zò́cò́te̤ ané̤ tahe. Prè̤pro̤ Isaiah rǎkyǎ dố nuôkhè̌ rò a hé, Cò́marya hé,
6 Jesus respondeu:
7 Èthǐ cò́bè̌htya vǎ yěnuô angó̤lasá o tôcô꤮ to. Èthǐ ithyóithya prè́ ǔ ná prè̤lukayǎ alé̤klǒ tahe prè́ manárò a hé ní̤dyé lahyǎ ná a ithyóithya cò́ ǔ ná Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahecò́.’
7 A adoração deste povo é inútil,
8 “Thǐ dyataphǎ khókyǎ Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahe rò thǐ pṳ̂́klò̤ma ní̤dyé lahyǎ prè̤lukayǎ a lé̤klǒlé̤khya tahe.”
8 E continuou:
9 Htuô̌rò a hé èthǐ, “Thyáphú thǐ ki pṳ̂́ma ní̤dyé thǐ lé̤klǒ tè̤thyótè̤thya tahe agněnuôrò, Cò́marya mekyǎngó̤ tahenuô, thǐ limyǎ htésûkyǎ cyá̤ nyacò́.
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 Mosè hé, ‘Bezṳ̂́benyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌ ní,’ rò ‘Kayǎ dố a isò̌ amuố̤aphè̌ tôprè̤prè̤nuô bè me̤thyěkyǎ lǔ.’
10 Pois Moisés ordenou: “Respeite o seu pai e a sua mãe.” E disse também: “Que seja morto aquele que amaldiçoar o seu pai ou a sua mãe!”
11 Manárò thǐ nò̌hé ǔmuố̤ǔphè̌, ‘Kố꤮ muố̤, Kố꤮ phè̌, rû̌htè̌ dố vǎ kitǒ myákhwè me̤cwó̤ ná thǐnuô a o vǎ, manárò vǎ ki nò̌e è ná Kòban,’ thǐ nò̌hé ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ phúnuô,
11 Mas vocês ensinam que, se alguém tem alguma coisa que poderia usar para ajudar os seus pais, mas diz: “Eu dediquei isto a Deus”,
12 htuô̌rò thǐ nò̌me̤cwó̤ myákhwèní̤ pǎ èthǐ ná amuố̤aphè̌ to.
12 então ele não precisa ajudar os seus pais.
13 Phúnuô akhu-akhyě thǐ me̤taphǔkyǎlò̌ hò́ Cò́marya alǎ̤angó̤ hékyǎ yěnuôtahe hò́, me̤těhérò thǐ pṳ̂́klò̤maní̤ thǐ lé̤klǒ rò thǐ dyétǎ̤ dǐtû́ ǔ. Thǐ me̤thyá phúyě dố aruô tahenuô a o è́pǎ nyacò́.”
13 Assim vocês desprezam a palavra de Deus, trocando-a por ensinamentos que passam de pais para filhos. E vocês fazem muitas outras coisas como esta.
14 Rò Byacè Jesǔ è́hyǎphû kayǎ bè́mṳ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Pwǒ̤꤮ tôprè̤ ní̤dǎ lahyǎ vǎ hé thǐyě rò yácû́ pṳ̌thè́gně tǎ̤te̤ lahyǎ.
14 Jesus chamou outra vez a multidão e disse:
15 Tè̤ dố a o dố aklò̌ rò a hyǎnuô̌ dố kayǎ tôprè̤prè̤ akǔ tahenuô a me̤ taprómǔmyá̤ cyá̤ lǔ to, manárò tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ rò a hte tahe nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ prè́.”
15 Tudo o que vem de fora e entra numa pessoa não faz com que ela fique
16 (“Lò̌꤮ thǐ yětahe, thǐ ki thè́zṳ̂́ thè́gně hérò, thǐ tǒkò ní̤dǎ lahyǎ.”)
16 [Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.]
17 Jesǔ htecuố taphǎkyǎ dố kayǎ oró̤klè̌ rò bí a cuốnuô̌ dố hidò́kǔ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ ngó̤khákho angó̤lasá tahe.
17 Quando Jesus se afastou da multidão e entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram o que queria dizer essa comparação.
18 Rò a hé pé̤ èthǐ, “Thǐ thè́gně kuô̌nyǎ ǔ to è̌? Thǐ tǒbè thè́gně, sèe ǐtětě꤮ bèbè, a o dố aklò̌ rò a hyǎnuô̌ dố kayǎkǔ tahe nuôma, a me̤ taprómǔmyá̤ cyá̤ lǔ to.
18 Então ele disse:
19 Me̤těhérò sèe yěnuô, a nuô̌ dố lǔ thè́plòkǔ má̤to, a nuô̌ dố phuô̤̌kǔ rò a bè htecuốkyǎ dố dò̌klò̌ prè́.” (A hé phúyěnuôma, a thè́zṳ̂́ hé, sèe ǐtětě꤮ bèbè, e ma a ní̤ lò̌prè́.)
19 porque não vai para o coração, mas para o estômago, e depois sai do corpo. Com isso Jesus quis dizer que todos os tipos de alimento podem ser comidos.
20 Htuô̌rò a hé, “Tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ rò a hte tahe nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ prè́.
20 Ele continuou:
21 Tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ hyǎhte tahe nuôma má̤hò́ tè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ tahe, cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, ehuôehí, me̤thyě kayǎ, cuốthû́ ǔměǔvè̤,
21 Porque é de dentro, do coração, que vêm os maus pensamentos, a imoralidade sexual, os roubos, os crimes de morte,
22 tè̤lò̤̌phǎ kò́vè̌kò́pra e ní̤dyégně, tè̤thè́kháthè́hte ǔ, lahǒeǔ, tè̤me̤ mǔmyá̤ricyá̤, thè́khwè́ní̤ǔtè̤, pacyé̤ishyéǔ, phyéduné̤, me̤tè̤ rò tane̤ tǎ̤te̤ to.
22 os adultérios, a avareza, as maldades, as mentiras, as imoralidades, a inveja, a calúnia, o orgulho e o falar e agir sem pensar nas consequências.
23 Lò̌꤮ tè̤ dố aryáto yětahenuô a o dố kayǎ thè́plòkǔ hte rò a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ prè́.”
23 Tudo isso vem de dentro e faz com que as pessoas fiquem impuras.
24 Jesǔ htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bínuôtôpho rò a htecuốtuố̤ dố khǎlé̤ tôpho dố aphû ná vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido. Htuô̌rò a cuốnuô̌ dố hitômě akǔ rò a thè́zṳ̂́ dyéthè́gně ané̤ ná kayǎ bè́mṳ yětahe to tadû́rò a owóouố bícyá̤ to.
24 Jesus saiu dali e foi para a região que fica perto da cidade de Tiro. Ele entrou numa casa e não queria que soubessem que estava ali, mas não pôde se esconder.
25 Prè̤mò tôprè̤ ní̤huô̌ Jesǔ ari-akyǎkyǎ ná tôphuốtuô̌ a hyǎ dángṳ̂cò́bè̌lya̤ dố Jesǔ khǎduôshyé. Rò prè̤mò yětôprè̤nuô a phúprè̤mò patíphú o tôprè̤ rò khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tè̤.
25 Certa mulher, que tinha uma filha que estava dominada por um espírito mau, ouviu falar a respeito de Jesus. Ela veio e se ajoelhou aos pés dele.
26 Prè̤mò yětôprè̤ ma Judaphú má̤to, a o dố Syria ké̤muố̤ alè̤̌ Phonicia ké̤kǔ, rò a o ní̤dyé ná a phúprè̤mò tôprè̤. Rò a hyǎ kwǐthè́zò̤ tadû Jesǔ ná a ki vè̤́htekyǎ pé̤ khǐnékhǐnò̌ dố a phúprè̤mò yěnuô akǔ.
26 Era estrangeira, de nacionalidade siro-fenícia, e pediu que Jesus expulsasse da sua filha o demônio.
27 Htuô̌rò Jesǔ hé è, “Phú tahenuô a tǒbè ekò́ǒbǎ ré̤, pè̤ phyé phú yětahe asèe rò buôekyǎ ná htwi tahe nuôma a kòto.” (Jesǔ hé ná pacè̤̌phúyě angó̤lasá ma Judaphú rò htwi a hé nuôma Judaphú má̤to tahe.)
27 Mas Jesus lhe disse:
28 Manárò a hésû Jesǔ, “A má̤lakǒ cò́ Byacè, htwi dố a o dố dǐrè̤́ alè̤̌ tahenuô a enò́ kuô̌nyǎprè́ phú tahe asèe tǎ̤kuố̤tǎ̤vè̤̌ nuôtahe nyǎprè́.”
28 — Mas, senhor, — respondeu a mulher — até mesmo os cachorrinhos que ficam debaixo da mesa comem as migalhas de pão que as crianças deixam cair.
29 Jesǔ hé lǔ, “Nè̤ hésû ka̤khyě tè̤yě aryá nyacò́ akhu-akhyě nè̤ ka̤ dố hi ma aní̤ hò́. Khǐnékhǐnò̌ o dố nè̤ phúprè̤mò akǔ nuôtôduô̌ htecuốkyǎ hò́.”
29 Jesus disse:
30 A ka̤ dố ahi rò a myáhtye ná a phúprè̤mò omyěkhû́ o dố lé̤myěkhu rò a thè́gně ná khǐnékhǐnò̌ htekyǎhò́ dố lǔkǔ hò́.
30 Quando a mulher voltou para casa, encontrou a criança deitada na cama; de fato, o demônio tinha saído dela.
31 Htuô̌rò Jesǔ o bí vǐ̤ Tyre tavǐtava̤ nuô rò a nuô̌ cuốplúbè́ vǐ̤ Sido, htuô̌rò a ka̤khyě dố Galilea htyěò. Htyěò yěnuô a ophû ná vǐ̤ shyé dố ǔ è́ ná Decapoli hé yěnuô tôké̤ akǔ.
31 Jesus saiu da região que fica perto da cidade de Tiro, passou por Sidom e pela região das Dez Cidades e chegou ao lago da Galileia.
32 Kayǎ tahe è́hyǎní̤ kayǎphè̌ khǎlèkaò̌ rò a pè́ uốáyá hébè cyá̤ kadákadǒ tôprè̤ dố Jesǔ a o rò èthǐ kwǐthè́zò̤ tadû Jesǔ dố a ki dya atakhu dố lǔlo̤.
32 Algumas pessoas trouxeram um homem que era surdo e quase não podia falar e pediram a Jesus que pusesse a mão sobre ele.
33 Rò Jesǔ è́hte taphǎcuốkhókyǎ tû́dû kayǎphè̌ yětôprè̤ dố kayǎ oró̤klè̌ rò kǐ̤nuô̌ htuô̌ akanò̌ dố kayǎphè̌ nuôtôprè̤ a khǎlèkǔ rò a htupláco apli̤htyě ná akanò̌ rò a tô ná kayǎphè̌ nuôtôprè̤ apli̤.
33 Jesus o tirou do meio da multidão e pôs os dedos nos ouvidos dele. Em seguida cuspiu e colocou um pouco da saliva na língua do homem.
34 Htuô̌rò a tṳ́htya dố mò́khu rò a thè́muố̤, rò a hé lǔ, “Éphatha!” Angó̤lasá ma “lǐhtyamò̌!” nuôprè́.
34 Depois olhou para o céu, deu um suspiro profundo e disse ao homem:
35 Rò kayǎphè̌ nuôtôprè̤ khǎlè lǐka̤khyě rò apli̤ cè̤́ ka̤khyě rò a hébè cyá̤ ryá khyěthyá.
35 E naquele momento os ouvidos do homem se abriram, a sua língua se soltou, e ele começou a falar sem dificuldade.
36 Jesǔ hé èthǐ ná héso pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, a hé èthǐ phúnuô tadû́rò Jesǔ nò̌héluô̌ to shyoshyo, èthǐ lé héluô̌ shyoshyo.
36 Jesus ordenou a todos que não contassem para ninguém o que tinha acontecido; porém, quanto mais ele ordenava, mais eles falavam do que havia acontecido.
37 Rò lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ tahenuô, a khyéthukhyéthè́ lahyǎ kanó̤꤮ to. Rò èthǐ hé lahyǎ, “Lò̌꤮ è me̤tè̤ tahe nuôma aryá nyacò́! Kayǎ khǎlèkaò̌ ma a me̤lǐka̤khyě, kayǎ pè́ ma a me̤hébè cyá̤ ka̤khyě pé̤ cò́ ǔ ni,” a hé lahyǎ phúnuô.
37 E todas as pessoas que o ouviam ficavam muito admiradas e diziam: — Tudo o que faz ele faz bem; ele até mesmo faz com que os surdos ouçam e os mudos falem!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.