Marcos 7
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC
1 Bínuô akhè̌ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá ná Pharisěophú dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ hyǎ tahenuô, a hyǎ oplò́oplu tava̤ lò̌plǐ dố Jesǔ khǎshyé.
1 E reuniram-se em volta dele os fariseus e alguns dos escribas que tinham vindo de Jerusalém.
2 Èthǐ myáhtye Byacè a khǒpacè̤̌ tahe esèe rò a sǐplǐ kuô̌ǔ atakhu to. Angó̤lasá ma èthǐ thè́zṳ̂́ hé ná phú tè̤cò́bucò́bè̌ alé̤klǒ o ná bí e tyahí sè to akhè̌ tǒbè sǐplǐ ré̤ takhu tadû́rò a khǒpacè̤̌ tahe me̤kuô̌ phúnuô to.
2 E, vendo que alguns dos seus discípulos comiam pão com as mãos impuras, isto é, por lavar, os repreendiam.
3 (Me̤těhénuôrò Pharisěophú tahe ná lò̌꤮ Judaphú tahenuô a ki sǐplǐ lahyǎ atakhu tuố̤dố takhutarǎ tû́rò èthǐ phyéeno sèesèǒ prè́, èthǐ pṳ̂́maní̤ lahyǎ èthǐ phyěphuô̌ lé̤klǒ tahe.
3 Porque os fariseus e todos os judeus, conservando a tradição dos antigos, não comem sem lavar as mãos muitas vezes;
4 Èthǐ ki o dố klè́ ka̤ hérò a ki sǐplǐsǐplè̤́kyǎ atakhu to hénuô, èthǐ eǒ tôcô꤮ to. Htuô̌to èthǐ pṳ̂́maní̤ tadûpǎ lé̤klǒ dố aruô tahenuô a o è́lǎ pǎ. Kryá꤮ maǐtě hérò, èthǐ sǐplǐ ryá bělé̤ǒ tahe, dǐithwípò̤ tahe, ná bětalǐ thǐtahe.)
4 e, quando voltam do mercado, se não se lavarem, não comem. E muitas outras coisas há que receberam para observar, como lavar os copos, e os jarros, e os vasos de metal, e as camas.
5 Htuô̌rò Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ khǒpacè̤̌ tahe rò a krwǒme̤ kuô̌ phú phyěphuô̌ lé̤klǒ ithyókyǎ ǔ nuô to vǎ? Bí èthǐ esèǒhtyě akhè̌nuô, a sǐplǐkyǎ kuô̌ lahyǎ atakhu to me̤tě?”
5 Depois, perguntaram-lhe os fariseus e os escribas: Por que não andam os teus discípulos conforme a tradição dos antigos, mas comem com as mãos por lavar?
6 Jesǔ hésû èthǐ, “Prè̤pro̤ Isaiah héone thǐrithǐkyǎ nuôma a tǒtû́ cò́. Thǐ ma prè̤ cyé̤zò́cò́te̤ ané̤ tahe. Prè̤pro̤ Isaiah rǎkyǎ dố nuôkhè̌ rò a hé, Cò́marya hé,
6 E ele, respondendo, disse-lhes: Bem profetizou Isaías acerca de vós, hipócritas, como está escrito: Este povo honra-me com os lábios, mas o seu coração está longe de mim.
7 Èthǐ cò́bè̌htya vǎ yěnuô angó̤lasá o tôcô꤮ to. Èthǐ ithyóithya prè́ ǔ ná prè̤lukayǎ alé̤klǒ tahe prè́ manárò a hé ní̤dyé lahyǎ ná a ithyóithya cò́ ǔ ná Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahecò́.’
7 Em vão, porém, me honram, ensinando doutrinas que são mandamentos de homens.
8 “Thǐ dyataphǎ khókyǎ Cò́marya a tè̤thyótè̤thya tahe rò thǐ pṳ̂́klò̤ma ní̤dyé lahyǎ prè̤lukayǎ a lé̤klǒlé̤khya tahe.”
8 Porque, deixando o mandamento de Deus, retendes a tradição dos homens,
9 Htuô̌rò a hé èthǐ, “Thyáphú thǐ ki pṳ̂́ma ní̤dyé thǐ lé̤klǒ tè̤thyótè̤thya tahe agněnuôrò, Cò́marya mekyǎngó̤ tahenuô, thǐ limyǎ htésûkyǎ cyá̤ nyacò́.
9 E dizia-lhes: Bem invalidais o mandamento de Deus para guardardes a vossa tradição.
10 Mosè hé, ‘Bezṳ̂́benyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌ ní,’ rò ‘Kayǎ dố a isò̌ amuố̤aphè̌ tôprè̤prè̤nuô bè me̤thyěkyǎ lǔ.’
10 Porque Moisés disse: Honra a teu pai e a tua mãe e: Quem maldisser ou o pai ou a mãe deve ser punido com a morte.
11 Manárò thǐ nò̌hé ǔmuố̤ǔphè̌, ‘Kố꤮ muố̤, Kố꤮ phè̌, rû̌htè̌ dố vǎ kitǒ myákhwè me̤cwó̤ ná thǐnuô a o vǎ, manárò vǎ ki nò̌e è ná Kòban,’ thǐ nò̌hé ǔ ná ǔmuố̤ǔphè̌ phúnuô,
11 Porém vós dizeis: Se um homem disser ao pai ou à mãe: Aquilo que poderias aproveitar de mim é Corbã, isto é, oferta ao Senhor,
12 htuô̌rò thǐ nò̌me̤cwó̤ myákhwèní̤ pǎ èthǐ ná amuố̤aphè̌ to.
12 nada mais lhe deixais fazer por seu pai ou por sua mãe,
13 Phúnuô akhu-akhyě thǐ me̤taphǔkyǎlò̌ hò́ Cò́marya alǎ̤angó̤ hékyǎ yěnuôtahe hò́, me̤těhérò thǐ pṳ̂́klò̤maní̤ thǐ lé̤klǒ rò thǐ dyétǎ̤ dǐtû́ ǔ. Thǐ me̤thyá phúyě dố aruô tahenuô a o è́pǎ nyacò́.”
13 invalidando, assim, a palavra de Deus pela vossa tradição, que vós ordenastes. E muitas
14 Rò Byacè Jesǔ è́hyǎphû kayǎ bè́mṳ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Pwǒ̤꤮ tôprè̤ ní̤dǎ lahyǎ vǎ hé thǐyě rò yácû́ pṳ̌thè́gně tǎ̤te̤ lahyǎ.
14 E, chamando outra vez a multidão, disse-lhes: Ouvi-me, vós todos, e compreendei.
15 Tè̤ dố a o dố aklò̌ rò a hyǎnuô̌ dố kayǎ tôprè̤prè̤ akǔ tahenuô a me̤ taprómǔmyá̤ cyá̤ lǔ to, manárò tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ rò a hte tahe nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ prè́.”
15 Nada há, fora do homem, que, entrando nele, o possa contaminar; mas o que sai dele, isso é que contamina o homem.
16 (“Lò̌꤮ thǐ yětahe, thǐ ki thè́zṳ̂́ thè́gně hérò, thǐ tǒkò ní̤dǎ lahyǎ.”)
16 Se alguém tem ouvidos para ouvir, que ouça.
17 Jesǔ htecuố taphǎkyǎ dố kayǎ oró̤klè̌ rò bí a cuốnuô̌ dố hidò́kǔ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ ngó̤khákho angó̤lasá tahe.
17 Depois, quando deixou a multidão e entrou em casa, os seus discípulos o interrogavam acerca desta parábola.
18 Rò a hé pé̤ èthǐ, “Thǐ thè́gně kuô̌nyǎ ǔ to è̌? Thǐ tǒbè thè́gně, sèe ǐtětě꤮ bèbè, a o dố aklò̌ rò a hyǎnuô̌ dố kayǎkǔ tahe nuôma, a me̤ taprómǔmyá̤ cyá̤ lǔ to.
18 E ele disse-lhes: Assim também vós estais sem entendimento? Não compreendeis que tudo o que de fora entra no homem não o pode contaminar,
19 Me̤těhérò sèe yěnuô, a nuô̌ dố lǔ thè́plòkǔ má̤to, a nuô̌ dố phuô̤̌kǔ rò a bè htecuốkyǎ dố dò̌klò̌ prè́.” (A hé phúyěnuôma, a thè́zṳ̂́ hé, sèe ǐtětě꤮ bèbè, e ma a ní̤ lò̌prè́.)
19 porque não entra no seu coração, mas no ventre e é lançado fora, ficando puras todas as comidas?
20 Htuô̌rò a hé, “Tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ rò a hte tahe nuôma a me̤ taprómǔmyá̤ lǔ prè́.
20 E dizia: O que sai do homem, isso é que contamina o homem.
21 Tè̤ dố a o dố kayǎ thè́plòkǔ hyǎhte tahe nuôma má̤hò́ tè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ tahe, cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, ehuôehí, me̤thyě kayǎ, cuốthû́ ǔměǔvè̤,
21 Porque do interior do coração dos homens saem os maus pensamentos, os adultérios, as prostituições, os homicídios,
22 tè̤lò̤̌phǎ kò́vè̌kò́pra e ní̤dyégně, tè̤thè́kháthè́hte ǔ, lahǒeǔ, tè̤me̤ mǔmyá̤ricyá̤, thè́khwè́ní̤ǔtè̤, pacyé̤ishyéǔ, phyéduné̤, me̤tè̤ rò tane̤ tǎ̤te̤ to.
22 os furtos, a avareza, as maldades, o engano, a dissolução, a inveja, a blasfêmia, a soberba, a loucura.
23 Lò̌꤮ tè̤ dố aryáto yětahenuô a o dố kayǎ thè́plòkǔ hte rò a me̤ taprómǔmyá̤ kayǎ prè́.”
23 Todos estes males procedem de dentro e contaminam o homem.
24 Jesǔ htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bínuôtôpho rò a htecuốtuố̤ dố khǎlé̤ tôpho dố aphû ná vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido. Htuô̌rò a cuốnuô̌ dố hitômě akǔ rò a thè́zṳ̂́ dyéthè́gně ané̤ ná kayǎ bè́mṳ yětahe to tadû́rò a owóouố bícyá̤ to.
24 E, levantando-se dali, foi para os territórios de Tiro e de Sidom. E, entrando numa casa, queria que ninguém o soubesse, mas não pôde esconder-se,
25 Prè̤mò tôprè̤ ní̤huô̌ Jesǔ ari-akyǎkyǎ ná tôphuốtuô̌ a hyǎ dángṳ̂cò́bè̌lya̤ dố Jesǔ khǎduôshyé. Rò prè̤mò yětôprè̤nuô a phúprè̤mò patíphú o tôprè̤ rò khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tè̤.
25 porque uma mulher cuja filha tinha um espírito imundo, ouvindo falar dele, foi e lançou-se aos seus pés.
26 Prè̤mò yětôprè̤ ma Judaphú má̤to, a o dố Syria ké̤muố̤ alè̤̌ Phonicia ké̤kǔ, rò a o ní̤dyé ná a phúprè̤mò tôprè̤. Rò a hyǎ kwǐthè́zò̤ tadû Jesǔ ná a ki vè̤́htekyǎ pé̤ khǐnékhǐnò̌ dố a phúprè̤mò yěnuô akǔ.
26 E a mulher era grega, siro-fenícia de nação, e rogava-lhe que expulsasse de sua filha o demônio.
27 Htuô̌rò Jesǔ hé è, “Phú tahenuô a tǒbè ekò́ǒbǎ ré̤, pè̤ phyé phú yětahe asèe rò buôekyǎ ná htwi tahe nuôma a kòto.” (Jesǔ hé ná pacè̤̌phúyě angó̤lasá ma Judaphú rò htwi a hé nuôma Judaphú má̤to tahe.)
27 Mas Jesus disse-lhe: Deixa primeiro saciar os filhos, porque não convém tomar o pão dos filhos e lançá-
28 Manárò a hésû Jesǔ, “A má̤lakǒ cò́ Byacè, htwi dố a o dố dǐrè̤́ alè̤̌ tahenuô a enò́ kuô̌nyǎprè́ phú tahe asèe tǎ̤kuố̤tǎ̤vè̤̌ nuôtahe nyǎprè́.”
28 Ela, porém, respondeu e disse-lhe: Sim, Senhor; mas também os cachorrinhos comem, debaixo da mesa, as migalhas dos filhos.
29 Jesǔ hé lǔ, “Nè̤ hésû ka̤khyě tè̤yě aryá nyacò́ akhu-akhyě nè̤ ka̤ dố hi ma aní̤ hò́. Khǐnékhǐnò̌ o dố nè̤ phúprè̤mò akǔ nuôtôduô̌ htecuốkyǎ hò́.”
29 Então, ele disse-lhe: Por essa palavra, vai; o demônio
30 A ka̤ dố ahi rò a myáhtye ná a phúprè̤mò omyěkhû́ o dố lé̤myěkhu rò a thè́gně ná khǐnékhǐnò̌ htekyǎhò́ dố lǔkǔ hò́.
30 E, indo ela para sua casa, achou a filha deitada sobre a cama, pois o demônio já tinha saído.
31 Htuô̌rò Jesǔ o bí vǐ̤ Tyre tavǐtava̤ nuô rò a nuô̌ cuốplúbè́ vǐ̤ Sido, htuô̌rò a ka̤khyě dố Galilea htyěò. Htyěò yěnuô a ophû ná vǐ̤ shyé dố ǔ è́ ná Decapoli hé yěnuô tôké̤ akǔ.
31 E ele, tornando a sair dos territórios de Tiro e de Sidom, foi até ao mar da Galileia, pelos confins de Decápolis.
32 Kayǎ tahe è́hyǎní̤ kayǎphè̌ khǎlèkaò̌ rò a pè́ uốáyá hébè cyá̤ kadákadǒ tôprè̤ dố Jesǔ a o rò èthǐ kwǐthè́zò̤ tadû Jesǔ dố a ki dya atakhu dố lǔlo̤.
32 E trouxeram-lhe um surdo, que falava dificilmente, e rogaram-lhe que impusesse as mãos sobre ele.
33 Rò Jesǔ è́hte taphǎcuốkhókyǎ tû́dû kayǎphè̌ yětôprè̤ dố kayǎ oró̤klè̌ rò kǐ̤nuô̌ htuô̌ akanò̌ dố kayǎphè̌ nuôtôprè̤ a khǎlèkǔ rò a htupláco apli̤htyě ná akanò̌ rò a tô ná kayǎphè̌ nuôtôprè̤ apli̤.
33 E, tirando-o à parte de entre a multidão, pôs-lhe os dedos nos ouvidos e, cuspindo, tocou-lhe na língua.
34 Htuô̌rò a tṳ́htya dố mò́khu rò a thè́muố̤, rò a hé lǔ, “Éphatha!” Angó̤lasá ma “lǐhtyamò̌!” nuôprè́.
34 E, levantando os olhos ao céu, suspirou e disse: Efatá, isto é, abre-te.
35 Rò kayǎphè̌ nuôtôprè̤ khǎlè lǐka̤khyě rò apli̤ cè̤́ ka̤khyě rò a hébè cyá̤ ryá khyěthyá.
35 E logo se lhe abriram os ouvidos, e a prisão da língua se desfez, e falava perfeitamente.
36 Jesǔ hé èthǐ ná héso pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, a hé èthǐ phúnuô tadû́rò Jesǔ nò̌héluô̌ to shyoshyo, èthǐ lé héluô̌ shyoshyo.
36 E ordenou-lhes que a ninguém o dissessem; mas, quanto mais lho proibia, tanto mais o divulgavam.
37 Rò lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ tahenuô, a khyéthukhyéthè́ lahyǎ kanó̤꤮ to. Rò èthǐ hé lahyǎ, “Lò̌꤮ è me̤tè̤ tahe nuôma aryá nyacò́! Kayǎ khǎlèkaò̌ ma a me̤lǐka̤khyě, kayǎ pè́ ma a me̤hébè cyá̤ ka̤khyě pé̤ cò́ ǔ ni,” a hé lahyǎ phúnuô.
37 E, admirando-se sobremaneira, diziam: Tudo faz bem; faz ouvir os surdos e falar os mudos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.