Marcos 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Jesǔ kanuô̌ khyěthyá dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò bínuô tôphonuô, kayǎ takhuthyě o tôprè̤.
1 Outra vez entrou numa sinagoga, e estava ali um homem que tinha uma das mãos atrofiada.
2 A yǒ tǒ ná Mò̤́nyěduô akhu-akhyě, Pharisěophú tahehenuô a thè́zṳ̂́ pṳ̌ pṳ̂́ Byacè Jesǔ atè̤thû́ rò a opò̤́ myá lǔ ná Mò̤́nyěduô yěnuôma a zasǐmé̤ kayǎ dá yětôprè̤ pǎ è̌, ma to è̌ phúnuô.
2 E observavam-no para ver se no sábado curaria o homem, a fim de o acusarem.
3 Rò Jesǔ hé kayǎ takhuthyě tôkhó yětôprè̤, “Hyǎ dố nyěyě.”
3 E disse Jesus ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te e vem para o meio.
4 Htuô̌rò a sudyǎ èthǐ, “Pè̤ tè̤thyótè̤thya hé pè̤ ná bí Judaphú a Mò̤́nyěduô akhè̌nuôma, pè̤ tǒbè me̤cwó̤ ǔ è̌? Má̤toma pè̤ tǒbè me̤pyá̤me̤sè̌ ǔ è̌? Pè̤ tǒbè me̤lwóhteka̤ kayǎ tôprè̤prè̤ athè́plò htwǒprè̤ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè me̤thyě ǔ è̌?” Manárò èthǐ dyátaklwo lò̌plǐ prè́.
4 Então lhes perguntou: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida ou matar? Eles, porém, se calaram.
5 A bèsè̌ Jesǔ athè́plò, me̤těhérò èthǐ khǎlèduô̌ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤, tè̤thè́zò̤ní̤ ǔnuô a o cò́ taki꤮ to akhu-akhyě, Jesǔ myá èthǐ rò a thè́plòdu talwósû́lû̌ rò a hé kayǎ takhuthyě tôkhó yětôprè̤, “Zó̤hte nè̤ takhunuô,” rò a zó̤hte atakhu, rò atakhu ryáka̤khyě plû́lò̌ khyěthyá.
5 E olhando em redor para eles com indignação, condoendo-se da dureza dos seus corações, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele estendeu, e lhe foi restabelecida.
6 Pharisěophú tahe htecuố taphǎkyǎ rò tôphuốtuô̌ èthǐ cuốoplò́ tố̤ná kayǎ dố a krwǒkuô̌ Khwí Herodè akhyě nuôtahe rò èthǐ cuố okú hébè ní̤dyélǔ ná tǒbè me̤thyě Jesǔ phútě ari-akyǎ.
6 E os fariseus, saindo dali, entraram logo em conselho com os herodianos contra ele, para o matarem.
7 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuố taphǎkyǎ dố Galilea htyěòdu rò kayǎ dố Galilea ké̤kǔ nuôtahe krwǒ ró̤è́꤮ kuô̌ nyacò́ èthǐkhyěcò́. Tahehe nuôma dố Juda ké̤kǔ,
7 Jesus, porém, se retirou com os seus discípulos para a beira do mar; e uma grande multidão dos da Galiléia o seguiu; também da Judéia,
8 tahehe nuôma dố vǐ̤ Jerusalem, tahehe nuôma dố Idumea ké̤ ná dố Jordano htyěklǒ cíhte tôkyě, tahehe nuôma a o tavǐtava̤ lahyǎ bí vǐ̤ Tyre ná vǐ̤ Sido yěnuôtahe lò̌꤮ plǐ krwǒkuô̌ lò̌ èthǐ akhyě. Lò̌꤮ kayǎ yětahe nuôma kayǎ dố a ní̤huô̌ lò̌plǐ Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahe rò a krwǒcuốkuô̌ èthǐkhyě prè́.
8 e de Jerusalém, da Iduméia e de além do Jordão, e das regiões de Tiro e de Sidom, grandes multidões, ouvindo falar de tudo quanto fazia, vieram ter com ele.
9 Jesǔ hé a khǒpacè̤̌ tahe ná thyáphú kayǎ bè́mṳdu yětahe ki hyǎ tadwítashya tǎ lǔ tǎmé̤ agněnuô, a nò̌taritaryǎ one èthǐ thòklyě tôbè.
9 Recomendou, pois, a seus discípulos que se lhe preparasse um barquinho, por causa da multidão, para que não o apertasse;
10 Jesǔ cuố hétuố̤ a khǒpacè̤̌ phúyě me̤těhérò a yǒ me̤sǐmé̤ è́nyacò́ hò́ kayǎswíkayǎsè̌ tahe hò́, rò kayǎ dố aswíasè̌ pǎ tahenuô, a yǒ dwíhyǎtǒ lǔ rò kíré̤ hyǎ tôbè lò̌ lǔ akhu-akhyěrò a nò̌me̤ ǔ phúnuô prè́.
10 porque tinha curado a muitos, de modo que todos quantos tinham algum mal arrojavam-se a ele para lhe tocarem.
11 Né me̤bè kayǎ yětahenuô, a myáhtye Jesǔ bíkhè̌tě꤮ bèbè, a lakhû́tǎ̤ dố Jesǔ a mèthènyě rò a è́htǒ lahyǎ, “Nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤,” a hé lahyǎ phúnuô.
11 E os espíritos imundos, quando o viam, prostravam-se diante dele e clamavam, dizendo: Tu és o Filho de Deus.
12 Rò a thè́prwǒ̤ khǐné nuôtahe, “Vǎ ma ǔpěnuô hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.”
12 E ele lhes advertia com insistência que não o dessem a conhecer.
13 Htuô̌rò Jesǔ htya dố solo̤ rò a è́hyǎ kayǎ dố atǒ lǔthè́plò nuôtahe dố a o rò èthǐ hyǎ lahyǎ dố lǔo.
13 Depois subiu ao monte, e chamou a si os que ele mesmo queria; e vieram a ele.
14 Jesǔ nwóphyé a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ rò a hé èthǐ, “Vǎ nwóhtya thǐ ná thǐ tǒbè otố̤kuô̌ ná vǎ htuô̌to vǎ ki nò̌htecuố thǐ pǎ rò thǐ ki cuốhésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ pǎ. Rò a è́ ní̤dyé èthǐ yě shyéthè́nyě̤ amwi̤ ná Prè̤dônyǎphú.
14 Então designou doze para que estivessem com ele, e os mandasse a pregar;
15 Htuô̌to vǎ ki dyé thǐ tè̤taryěshyosò̌ dố thǐ ki vè̤́htekyǎbè́ khǐné nuôtahe pǎ.”
15 e para que tivessem autoridade de expulsar os demônios.
16 Jesǔ nwóhtya a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ yětahe nuôma kryá꤮ ǔpě hé rò, Simonè (Dố Jesǔ è́thè̌taple lǔmwi̤ ná Petru)
16 Designou, pois, os doze, a saber: Simão, a quem pôs o nome de Pedro;
17 Zebedeo aphúprè̤khǔ Jakomo ná apuố̤ Giovanni, rò Jesǔ è́thè̌taple èthǐmwǐ̤ ná Boanerge. Angó̤lasá ma shyelya̤ a phúprè̤khǔ tahe.
17 Tiago, filho de Zebedeu, e João, irmão de Tiago, aos quais pôs o nome de Boanerges, que significa: Filhos do trovão;
18 Andrea, Philipu, Bartholomeo, Matteo, Thomazo, Alphaeo aphúkhǔ Jakomo, Thaddeo, Simonè dố a mo̤ ní̤dyé ahtyěaké̤ yěnuô tôprè̤,
18 André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu, Tadeu, Simão, o cananeu,
19 ná Juda Iscariot dố a isè̌tǎ̤kyǎ Jesǔ nuôtôprè̤.
19 e Judas Iscariotes, aquele que o traiu.
20 Yětôphuốrò Jesǔ ka̤ dố hi. Kayǎ hyǎ oplu-ophè kuô̌lò̌ khyěthyálǔ tuố̤ cò́ dố èthǐ elè́ǒlè́ pǎ cò́ sè to.
20 Depois entrou numa casa. E afluiu outra vez a multidão, de tal modo que nem podiam comer.
21 Bí a puố̤vyá̤muố̤phè̌ ní̤huô̌ hò́ tè̤me̤-ané̤ phúyě akhè̌nuô, èthǐ htecuố rò a ki cuố cwika̤ lǔ me̤těhérò èthǐ hé lǔzo̤, “A cô ná a tamwǐ,” èthǐ hé lǔ phúnuô.
21 Quando os seus ouviram isso, saíram para o prender; porque diziam: Ele está fora de si.
22 Htuô̌rò kayǎ thè́gně tè̤thyótè̤thya o dố vǐ̤ Jerusalem tahe hyǎlya̤ rò a hé lahyǎ, “Khǐnékhǐnò̌ Beelzebul o dố Jesǔ akǔ, rò a yǒ ní̤bè khǐné khuklò́du nuôtahe a taryěpro̤prya̤ tû́rò a vè̤́htekyǎ bè́ prè́ khǐné nuôtahe prè́.”
22 E os escribas que tinham descido de Jerusalém diziam: Ele está possesso de Belzebu; e: É pelo príncipe dos demônios que expulsa os demônios.
23 Rò Jesǔ è́hyǎ èthǐ dố a o rò a hé èthǐ ná ngó̤khákho phúyě, “Khǐnéricyá̤ khuklò́ cuố vè̤́htebè́ cyá̤ khyěthyá khǐnéricyá̤ khuklò́ phútě?
23 Então Jesus os chamou e lhes disse por parábolas: Como pode Satanás expulsar Satanás?
24 Htyěké̤phú ná htyěké̤phú ki sá ní̤dyé khyědû lǔ hérò ahtyěaké̤ oklò̤ma plehyǎ ícû̌ tố̤cyá̤ pǎ lǔ to.
24 Pois, se um reino se dividir contra si mesmo, tal reino não pode subsistir;
25 Hiphúphyǎphú kiklyékingǎ ní̤dyé khyědû lǔ hérò hiphúphyǎphú yě o plehyǎ tố̤cyá̤ pǎ lǔ to.
25 ou, se uma casa se dividir contra si mesma, tal casa não poderá subsistir;
26 Phúnuôrò khǐnéricyá̤ khuklò́ ná khǐnéricyá̤ khuklò́ ki sá ní̤dyé khyěthyádûlǔ hérò a taryěshyosò̌ tahenuô, a oklò̤ma cyá̤to. A taryěshyosò̌ tahe ki lamé̤kyǎ pǎ.
26 e se Satanás se tem levantado contra si mesmo, e está dividido, tampouco pode ele subsistir; antes tem fim.
27 Manárò bí kayǎ tôprè̤ cuốnuô̌ dố khǐnéricyá̤ khuklò́ dố athyáná kayǎshyokayǎsò̌ tôprè̤ ahikǔ akhè̌nuô, a ki nuô̌ cò̌klò̤ma ré̤ lǔ to kihénuô, a nuô̌ phyéphení̤ cyá̤ lǔtǎ̤tè̤ takhyá꤮ to. A cò̌klò̤ma htuô̌ lǔ tû́ma a phyéphe ní̤ cyá̤ lǔ tǎ̤tè̤ prè́.
27 Pois ninguém pode entrar na casa do valente e roubar-lhe os bens, se primeiro não amarrar o valente; e então lhe saqueará a casa.
28 Vǎ hécò́cò́ thǐ, lò̌꤮ prè̤lukayǎ a tè̤thû́ tahe ná lò̌꤮ a hébè mǔmyá̤ricyá̤ Cò́marya tahenuô Cò́marya ki plwǒkyǎ lò̌ èthǐ tè̤thû́ prè́.
28 Em verdade vos digo: Todos os pecados serão perdoados aos filhos dos homens, bem como todas as blasfêmias que proferirem;
29 Manárò kayǎ dố a pacyé̤ishyé Thè́ Sǎsè̌ Byacè nuô Cò́marya plwǒkyǎbè́ pǎ cò́ lǔtè̤thû́ taki꤮ to. Atè̤thû́ yěnuô a ki omacyá̤ lǎ tacṳ́prè̤ talèkrè́ hò́.”
29 mas aquele que blasfemar contra o Espírito Santo, nunca mais terá perdão, mas será réu de pecado eterno.
30 Jesǔ cuốhétuố̤ phúyě me̤těhérò, “Khǐnékhǐnò̌ o dố lǔkǔ,” èthǐ yǒ hé phúnuô.
30 Porquanto eles diziam: Está possesso de um espírito imundo.
31 Jesǔ amuố̤ ná a puố̤prè̤khǔ tahe hyǎo kahtò dố hiklò̌ rò a nò̌cuốè́ ǔ ná Jesǔ.
31 Chegaram então sua mãe e seus irmãos e, ficando da parte de fora, mandaram chamá-lo.
32 Rò kayǎ è́prè̤ onyǎ tava̤ pluphè lò̌ ná Jesǔ. Ǔ hé Jesǔ, “Myámò̌ dố nuô, nè̤muố̤ ná nè̤ puố̤prè̤khǔ nè̤ puố̤prè̤mò tahe olò̌ dố hiklò̌nuô rò a sudyǎthû́ lahyǎ nè̤.”
32 E a multidão estava sentada ao redor dele, e disseram-lhe: Eis que tua mãe e teus irmãos estão lá fora e te procuram.
33 Rò a hésû èthǐ, “Vǎmuố̤ ná vǎ puố̤prè̤khǔ tahema ǔpě?”
33 Respondeu-lhes Jesus, dizendo: Quem é minha mãe e meus irmãos!
34 A myá tavǐtava̤ní̤ kayǎ onyǎplu tava̤ lǔ nuôtahe rò a hé, “Yělé, kayǎ dố a o bíyě tahe nuôma má̤hò́ vǎmuố̤ ná vǎ puố̤prè̤khǔ tahehò́.
34 E olhando em redor para os que estavam sentados à roda de si, disse: Eis aqui minha mãe e meus irmãos!
35 Kayǎ dố a me̤tǒ phú Cò́marya a tè̤thè́zṳ̂́ nuôtahema má̤hò́ vǎpuố̤vǎvyá̤ tahe ná vǎmuố̤ hò́,” a hé phúnuô.
35 Pois aquele que fizer a vontade de Deus, esse é meu irmão, irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.