Marcos 2

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Ano thuô̌lwǐ̤nyěnuô Jesǔ ka̤khyě dố vǐ̤ Capernaum akǔ rò kayǎ tahe ní̤huô̌ lahyǎ ná a o dố hi.
1 Dias depois, quando Jesus retornou a Cafarnaum, a notícia de que ele tinha voltado se espalhou rapidamente.
2 Phúnuôrò kayǎ hyǎ tadwítashya ró̤ talwósû́lû̌ rò bí kadǎklò̌ prè́nuô rò akhǎlé̤ odǎ pǎ cò́ tôpho꤮ to. Jesǔ hésodônyǎ ithyóithyatǎ̤ pé̤ èthǐ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ tahe.
2 Em pouco tempo, a casa onde estava hospedado ficou tão cheia que não havia lugar nem do lado de fora da porta. Enquanto ele anunciava a palavra de Deus,
3 Bínuô akhè̌ prè̤khǔ thè́lwǐ̤ záhyǎní̤ kayǎné̤ thyětôkyě dố Jesǔ a o tôprè̤.
3 quatro homens vieram carregando um paralítico numa maca.
4 Manárò kayǎ yǒ oró̤ talwósû́lû̌ akhu-akhyě, èthǐ hyǎnuô̌phûcyá̤ pǎ dố Jesǔ a o to rò a htya me̤plǒ tǒdè̌ hikhuklwó bí Jesǔ oní̤ akhunuô rò a cya̤tǎ̤ kayǎ thyětôkyě yětôprè̤ ná icò̤̌.
4 Por causa da multidão, não tinham como levá-lo até Jesus. Então abriram um buraco no teto, acima de onde Jesus estava. Em seguida, baixaram o homem na maca, bem na frente dele.
5 Bí Jesǔ myáhtye èthǐ atè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ o phúnuô rò a hé kayǎ swí thyětôkyě nuôtôprè̤, “Vǎphú꤮ vǎ plwǒkyǎhò́ nè̤ tè̤thû́ hò́,” a hé lǔ phúnuô.
5 Ao ver a fé que eles tinham, Jesus disse ao paralítico: “Filho, seus pecados estão perdoados”.
6 Bínuô akhè̌ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe onyǎo lahyǎ bínuô rò a tane̤ lahyǎ dố a thè́plòkǔ,
6 Alguns dos mestres da lei que estavam ali sentados pensaram:
7 “Kayǎ yětôprè̤ a cuố hétuố̤ phúyě me̤tě? È hébèthû́ hò́ Cò́marya hò́. Ǔpě tôprè̤ ki plwǒkyǎ cyá̤ tè̤thû́ pě? Prè̤ plwǒkyǎ cyá̤ tè̤thû́ ma tû́prè́ Cò́marya tôprè̤ prè́.”
7 “O que ele está dizendo? Isso é blasfêmia! Somente Deus pode perdoar pecados!”.
8 Tôphuốtuô̌ Jesǔ thè́gně èthǐ tè̤tane̤ dố thè́plòkǔ rò a hé èthǐ, “Thǐ cuốtane̤ tuố̤ lahyǎ dố thǐ thè́plòkǔ phúnuôma me̤tě?
8 Jesus logo percebeu o que eles estavam pensando e perguntou: “Por que vocês questionam essas coisas em seu coração?
9 Ki vǎ hé kayǎ thyětôkyě yětôprè̤, ‘Vǎ plwǒkyǎhò́ nè̤ tè̤thû́ hò́’ má̤torò ‘Kahtò phyéní̤ nè̤ lé̤myěnuô rò cuố mò̌’ kihéma azǔklò̌ bítě tôcôtě?
9 O que é mais fácil dizer ao paralítico: ‘Seus pecados estão perdoados’ ou ‘Levante-se, pegue sua maca e ande’?
10 Manárò prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě, thyáphú thǐ ki thè́gně lahyǎ ná dố hekhu yěnuô, vǎ o ná taryěshyosò̌ dố vǎ plwǒkyǎbè́ ǔ tè̤thû́tè̤plá tahenuôrò, vǎ ki dyéluô̌ pé̤ thǐ,” a hé htuô̌phúnuôrò, a hé prè̤thyětôkyě yětôprè̤,
10 Mas eu lhes mostrarei que o Filho do Homem tem autoridade na terra para perdoar pecados”. Então disse ao paralítico:
11 “Vǎ hé nè̤, ihtò talǔní̤ nè̤ klolé̤myě nuôrò ka̤mò̌ dố nè̤ hinuô.”
11 “Levante-se, pegue sua maca e vá para casa”.
12 Rò tôphuốtuô̌ a ihtò talǔní̤ a klolé̤myě rò a htecuố dố kayǎ lò̌꤮ plǐ a mèthènyě. Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ rò htuthè́htya lahyǎ Cò́marya rò a hé lahyǎ, “Tè̤me̤-ané̤ phúyěnuô, pè̤ myáhtyenò́ takhyá꤮ to,” a hé lahyǎ phúnuô.
12 O homem se levantou de um salto, pegou sua maca e saiu andando diante de todos. A multidão ficou admirada e louvava a Deus, exclamando: “Nunca vimos nada igual!”.
13 Jesǔ htecuố khyěthyá dố Galilea htyěò khǎshyé rò kayǎ bè́mṳ hyǎ otava̤ lò̌ khyě lǔ rò a cáhtya ithyóithya pé̤ khyěthyá èthǐ bínuô.
13 Em seguida, Jesus saiu outra vez para a beira do mar e ensinou as multidões que vinham até ele.
14 Bí a cuố akhè̌nuô, a myáhtye Alphaeo aphú Levi. È ma prè̤kwǐ amo-arǎ tôprè̤. A myáhtye a onyǎo dố lé̤kwǐamo-arǎ hikǔ rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Krwǒkuô̌ vǎkhyě,” rò Levi kahtò krwǒcuốkuô̌ lǔkhyě.
14 Enquanto caminhava por ali, viu Levi, filho de Alfeu, sentado no lugar onde se coletavam os impostos. “Siga-me”, disse-lhe Jesus, e Levi se levantou e o seguiu.
15 Bí Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ edǐ mò̤́hé dố Levi hi akhè̌, prè̤kwǐ amo-arǎ tahe ná prè̤oraphú tahe e ǒ tố̤kuô̌ ná èthǐ, me̤těhérò kayǎ dố a krwǒ Jesǔ akhyě tahenuô, a thyáprè́ ná èthǐnuô a oparó̤ è́lǎ.
15 Mais tarde, na casa de Levi, Jesus e seus discípulos estavam à mesa, acompanhados de um grande número de cobradores de impostos e outros pecadores, pois eram muitos os que o seguiam.
16 Bí Pharisěophú dố a ithyó Cò́marya a tè̤thyótè̤thya nuôtahe myáhtye Jesǔ etố̤ǒtố̤ ná prè̤me̤thû́me̤phyetè̤phú tahe ná prè̤kwǐ amo-arǎ tahe akhè̌nuô, a sudyǎ Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe, “Mame̤těrò è cuố etố̤ǒtố̤ kuô̌tuố̤ ná kayǎ kwǐ amo-arǎ nuôtahe ná prè̤oraphú nuôtahe me̤tě?” A sudyǎ lahyǎ phúnuô.
16 Quando alguns fariseus, mestres da lei, viram Jesus comer com cobradores de impostos e outros pecadores, perguntaram a seus discípulos: “Por que ele come com cobradores de impostos e pecadores?”.
17 Bí Jesǔ ní̤huô̌ èthǐ sudyǎ phúyě akhè̌nuô, a héka̤khyěsû èthǐ, “Kayǎ dố a oshyo-opryǎ tahenuô, a lo ná tè̤khuthárádu to, kayǎ dố aswíasè̌ tahenuô tû́ma a lo prè́ tè̤khuthárádu prè́. Vǎ hyǎ è́ka̤ kayǎ dố acò́ate̤ nuôtahe má̤to. Vǎ hyǎ è́ka̤prè́ kayǎ dố a tè̤thû́tè̤ora odûgně nuôtahe prè́.”
17 Ao ouvir isso, Jesus lhes disse: “As pessoas saudáveis não precisam de médico, mas sim os doentes. Não vim para chamar os justos, mas sim os pecadores”.
18 Bínuô akhè̌ Giovanni a khǒpacè̤̌ ná Pharisěophú tahe a duôeduôǒ lahyǎ. Rò kayǎ tahehe hyǎ sudyǎ Jesǔ, “Giovanni a khǒpacè̤̌ ná Pharisěophú a khǒpacè̤̌ tahe duôe sèesèǒ, manárò nè̤ khǒpacè̤̌ tahenuô a duôe kuô̌ǔ sèesèǒ to me̤tě?” A hyǎ sudyǎ lǔ phú nuô.
18 Certa vez, quando os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando, algumas pessoas vieram a Jesus e perguntaram: “Por que seus discípulos não têm o hábito de jejuar como os discípulos de João e os discípulos dos fariseus?”.
19 Byacè Jesǔ hésû èthǐ ná ngó̤khákho tômû̌ rò a hé, “Bí khǒmè̤̌khǔphè̌ otố̤kuô̌pǎ ná akhǒ sǐpré̤sǐmya̤ akhè̌nuô, a khǒsǐpré̤ yětahe cuốduôeduôǒ cyá̤ phútě? Bí khǒmè̤̌prè̤khǔ cuốkyǎ híto, a dǎ otố̤kuô̌pǎ ná akhǒathyó tahe hénuô, èthǐ duôe cyá̤ sèesèǒ to.
19 Jesus respondeu: “Por acaso os convidados de um casamento jejuam enquanto festejam com o noivo? Não podem jejuar enquanto o noivo está com eles.
20 Shyé꤮ ǔ è́cuố taphǎkyǎhò́ khǒmè̤̌khǔphè̌ hò́ pǎ akhè̌nuô, èthǐ ki duôeduôǒ lahyǎ pǎ.
20 Um dia, porém, o noivo lhes será tirado, e então jejuarão.
21 “Ǔ isè́phè hyeca̤lye̤ ná ikè̤̌thè̌ dố a tanuố hítoyě nuô a o tôprè̤꤮ to. Ki isè́phè phúnuô hénuôma ikè̤̌thè̌yě a ki htò́tanuốka̤ rò a lé htò́tazwí lazè̤̌ cuốlyá̤ryá pó̤ hyeca̤lye̤yě pǎ.
21 “Além disso, ninguém remendaria uma roupa velha usando pano novo. O pano novo encolheria a roupa velha e a rasgaria, deixando um buraco ainda maior.
22 Ǔ zṳ̂nuô̌ htyězǎ̤thè̌ dố htyěǒphálye̤kǔ nuô a o tôprè̤꤮ to. Ǔ ki zṳ̂nuô̌ phúnuô hérò htyězǎ̤ yěnuô a ki thè̌phè́kyǎ htyěǒphálye̤ yětômě pǎ, rò htyězǎ̤ ki lakuố̤kyǎ lò̌ pǎ. Htyězǎ̤ athè̌ yěnuô ǔ bè zṳ̂nuô̌ prè́ lǔ dố htyěǒ athè̌kǔ prè́.”
22 “E ninguém colocaria vinho novo em velhos recipientes de couro. O vinho os arrebentaria, e tanto o vinho como os recipientes se estragariam. Vinho novo precisa de recipientes novos”.
23 Bí Mò̤́nyěduô nuôtônyě akhè̌nuô, Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌cuốbè́ ǔ buốkǔlǎ prè́lé̤khu tahe, rò a khǒpacè̤̌ tahe ipráe cuố ǔ buốkǔlǎthè.
23 Num sábado, enquanto Jesus caminhava pelos campos de cereal, seus discípulos começaram a colher espigas.
24 Rò Pharisěophú tahe hé Jesǔ, “Myámò̌, tè̤me̤ dố èthǐ tǒbè me̤ní̤ to dố Mò̤́nyěduô yětahenuô, èthǐ cuốme̤dû lahyǎ agně phúnuô me̤tě?”
24 Os fariseus lhe perguntaram: “Por que seus discípulos desobedecem à lei colhendo cereal no sábado?”.
25 Rò a hésû èthǐ, “Dố nuôkhè̌ bí Davi ná a khǒbò́thyó tahe ladyáeladyáǒ rò a lobè lé̤elé̤ǒ akhè̌nuôrò, a me̤kryá꤮ ǐtětě nuôma thǐ hốnò́ kuô̌nyǎ ǔ to è̌?
25 Jesus respondeu: “Vocês não leram nas Escrituras o que fez Davi quando ele e seus companheiros tiveram fome?
26 Èthǐ cuốnuô̌ lahyǎ dố Cò́marya ahikǔ rò khò́mǔ dố ǔ lǔhtya ná Cò́marya tahe nuôma a o bínuô, rò ení̤ prè́tû́ prè̤lǔtyǎtè̤phú tahe prè́ tadû́rò Davi ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌phyée vǎhéto? Bínuôkhè̌ nuôma atǒ ná Abiathar htwǒ bwídukhulố.”
26 Ele entrou na casa de Deus, nos dias em que Abiatar era sumo sacerdote, comeu os pães sagrados que só os sacerdotes tinham permissão de comer e os deu também a seus companheiros”.
27 Byacè Jesǔ hépó̤ èthǐ, “Kayǎ nuôma Mò̤́nyěduô agně má̤to, Mò̤́nyěduô nuôma kayǎ lò̌꤮ plǐ agně.
27 Então Jesus disse: “O sábado foi feito por causa do homem, e não o homem por causa do sábado.
28 Prè̤lu kayǎ aphúkhǔ má̤dû vǎ yěnuôma Mò̤́nyěduô a Byacè cò́ tôprè̤hò́,” a hésû èthǐ phúnuô.
28 Portanto, o Filho do Homem é senhor até mesmo do sábado”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.