Marcos 14
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Bí tè̤cuốtalwópwè̌ ná pwè̌ekhò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho bè tyahíto nyě̤nyě akhè̌nuô, bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe myápṳ̌ klyá tôbǒbǒ dố a ki pṳ̂́me̤thyě huôkyǎ Jesǔ.
1 Ora, dali a dois dias seria a festa da Páscoa e dos {pães} Ázimos; e os sumos sacerdotes e os escribas buscavam algum meio de prender Jesus à traição para matá-lo.
2 Me̤těhérò èthǐ hé, “Bí pè̤ me̤pwè̌ akhè̌yěnuô pè̤ tǒ pṳ̂́ní̤ lǔ to, pǎma kayǎ bè́mṳ tahe thè́plòdu rò a me̤tarû̌tapyǎ lò̌he.”
2 Mas não durante a festa, diziam eles, para não haver talvez algum tumulto entre o povo.
3 Bí Byacè Jesǔ o dố dò̌ Bethania Simonè dố tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ bènò́ lǔ nuôtôprè̤ ahi rò a onyǎ esè dố dǐrè̤́htyalô̌ akhǎshyé akhè̌nuô, prè̤mò tôprè̤ phyéhyǎní̤ pyǎ̤ dố ǔ me̤ è ná lò̤́bǔ dố a obǎ ná nardú htyěnuô̤mû́ ngṳdupri̤du tashuô̌ryá yěnuô tôpyǎ̤. A hyǎdòphè́ pyǎ̤ akhǎu yěrò a lyátǎ̤ dố Byacè Jesǔ khuklò́lo̤.
3 Jesus se achava em Betânia, em casa de Simão, o leproso. Quando ele se pôs à mesa, entrou uma mulher trazendo um vaso de alabastro cheio de um perfume de nardo puro, de grande preço, e, quebrando o vaso, derramou-lho sobre a cabeça.
4 Rò dố èthǐklè̌ tahehenuô a thè́plòdu rò a hé ní̤dyélǔ, “A cuố me̤kyǎdě lò̌ htyěnuô̤mû́ phúnuôma me̤tě?
4 Alguns, porém, ficaram indignados e disseram entre si: Por que este desperdício de bálsamo?
5 Htyěnuô̤mû́ yětôpyǎ̤nuô angṳ o cò́ rû̌zye denari thuô̌cwè̤́ lố cò́ rò, isè̌kyǎ è rò cuốdyé ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuôma aryáklò̌,” èthǐ héhtuô̌ phúnuô rò èthǐ dya lahyǎ prè̤mò nuôtôprè̤ a tè̤thû́.
5 Poder-se-ia tê-lo vendido por mais de trezentos denários, e os dar aos pobres. E irritavam-se contra ela.
6 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Me̤dídyǎ tǎ è tǎmé̤. Thǐ cuố me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ è me̤tě? A me̤dû kǒkǒ. A me̤twó̤me̤ryá nyacò́ hò́ tè̤ dố vǎgně hò́.
6 Mas Jesus disse-lhes: Deixai-a. Por que a molestais? Ela me fez uma boa obra.
7 Kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe otố̤kuô̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Thǐ ki thè́zṳ̂́ me̤cwó̤ èthǐ bíkhè̌tě꤮ nuôma aní̤ prè́, manárò vǎyěnuô vǎ otố̤lǎ kuô̌ ná thǐ to.
7 Vós sempre tendes convosco os pobres e, quando quiserdes, podeis fazer-lhes bem; mas a mim não me tendes sempre.
8 Prè̤mò yětôprè̤nuô bá꤮ a me̤bè́ nuô rò a me̤ htuô̌hò́ vǎ hò́. A hyǎ plò̤́ vǎné̤ ná htyěnuô̤mû́ yěnuôma bí ǔ iluố tyahí vǎ to yěnuô a taritaryǎ one ré̤ hò́ tè̤ dố vǎgně hò́.
8 Ela fez o que pode: embalsamou-me antecipadamente o corpo para a sepultura.
9 Vǎ hécò́꤮ cò́ thǐ, shyé꤮ ǔ lě hésodônyǎ hò́ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě dố hekhu yětôba bítě꤮ tôpho pǎ bèbè, ǔ ki tane̤htya tuố̤bèní̤ è pǎ rò ǔ ki dyáluô̌ní̤ tè̤ dố a me̤htuô̌hò́ yěnuô pǎ.”
9 Em verdade vos digo: onde quer que for pregado em todo o mundo o Evangelho, será contado para sua memória o que ela fez.
10 Dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ amwi̤ ná Juda Iscariot héyětôprè̤nuô, thyáphú a ki isè̌tǎ̤kyǎ ní̤ Jesǔ nuô rò a htecuố dố bwídukhu tahe a o.
10 Judas Iscariotes, um dos Doze, foi avistar-se com os sumos sacerdotes para lhes entregar Jesus.
11 Bí bwídukhu tahe ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ò́lya̤sû Juda ná a ki dyé lǔ rû̌ pǎ. Yětôphuốrò a myápṳ̌hò́ klyá dố a ki isè̌tǎ̤kyǎní̤ Jesǔ.
11 A esta notícia, eles alegraram-se e prometeram dar-lhe dinheiro. E ele buscava ocasião oportuna para o entregar.
12 Bí pwè̌ e khò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho aré̤lố tônyě nuô ǔ me̤thyě thímíphú rò ǔ me̤lǔhtya akhè̌, Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ, “Tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé yěnuô, nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌cuố taritaryǎ tǒ pè̤ bítě tôphotě?”
12 No primeiro dia dos Ázimos, em que se imolava a Páscoa, perguntaram-lhe os discípulos: Onde queres que preparemos a refeição da Páscoa?
13 Phúnuôrò Jesǔ nò̌ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤ rò a hé èthǐ, “Cuốnuô̌ dố vǐ̤kǔnuô rò thǐ ki myáhtyesû ná kayǎphè̌ hyǎdyá cò̤̌ka̤htyě ná thǒví tôprè̤ pǎ. Rò krwǒka̤kuô̌ lǔkhyě nuô ní꤮.
13 Ele enviou dois dos seus discípulos, dizendo: Ide à cidade, e sair-vos-á ao encontro um homem, carregando um cântaro de água.
14 Rò krwǒka̤ kanuô̌ kuô̌ è dố a ka̤ kanuô̌ ní̤dyé hi nuôtômě akǔ rò sudyǎ hibyacènuô, ‘Thárá hé, sǐpré̤ hidò́kǔ akhǎlé̤ dố vǎ ná vǎ khǒpacè̤̌ tahe ki eǒ tè̤cuốtalwópwè̌ lé̤e agněnuô a otǒ bítě?’ Sudyǎ lǔ phúnuô.
14 Segui-o e, onde ele entrar, dizei ao dono da casa: O Mestre pergunta: Onde está a sala em que devo comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 Htuô̌pǎrò a ki zṳ̌luô̌ thǐ hidò́kǔ khǎlé̤lyá̤ dố akhu nuôtôtó̤ dố a olốobǎ cò́ ná tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ dố pè̤ lo nuôtahe cò́ pǎ. Rò okyǎ lahyǎ bínuô rò taritaryǎ pé̤ lahyǎ pè̤ sèesèǒ bínuô ní꤮.”
15 E ele vos mostrará uma grande sala no andar superior, mobiliada e pronta. Fazei ali os preparativos.
16 A khǒpacè̤̌ yěthè́nyě̤ htecuố rò a cuốnuô̌ dố vǐ̤kǔ rò èthǐ cuốmyáhtye má̤lakǒ cò́ phú Jesǔ héone èthǐ nuô cò́. Rò èthǐ cuố taritaryǎní̤ lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé agně bínuô.
16 Partiram os discípulos para a cidade e acharam tudo como Jesus lhes havia dito, e prepararam a Páscoa.
17 Bí mò̤́khípaló̤hò́ akhè̌nuô, Byacè ná a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ hyǎtuố̤kuô̌ bínuô.
17 Chegando a tarde, dirigiu-se ele para lá com os Doze.
18 Bí èthǐ onyǎ esè akhè̌nuô, Jesǔ hé, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, dố thǐklè̌ yěnuô, kayǎ dố a etố̤ǒtố̤ tè̤ ná vǎ rò a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎnuô a o tôprè̤.”
18 E enquanto estavam sentados à mesa e comiam, Jesus disse: Em verdade vos digo: um de vós que come comigo me há de entregar.
19 Cáhtya bínuô rò èthǐ thè́plòmo̤ pǎto, rò èthǐ sudyǎhyǎ Jesǔ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, “Nè̤ hénuô tôprè̤ma vǎ má̤to vǎhé?” phúnuô.
19 Começaram a entristecer-se e a perguntar-lhe, um após outro: Porventura sou eu?
20 Jesǔ hésû èthǐ, “Kayǎ yětôprè̤ nuôma dố thǐ shyéthè́nyě̤ yěaklè̌nuô prè́. È ma kayǎ dố a bò́nuô̌e tố̤kuô̌ ná vǎ dố bělò̤́kǔ nuôtôprè̤ hò́.
20 Respondeu-lhes ele: É um dos Doze, que se serve comigo do mesmo prato.
21 Phú lisǎsè̌kǔ héone ná prè̤lu aphúkhǔ má̤dû vǎyě a bè thyě nyǎpǎ tadû́rò kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lu aphúkhǔ yětôprè̤nuô, Cò́marya ki cirya lǔ pǎ. A ki opacè̤̌lya̤ to hénuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.”
21 O Filho do homem vai, segundo o que dele está escrito, mas ai daquele homem por quem o Filho do homem for traído! Melhor lhe seria que nunca tivesse nascido...
22 Bí èthǐ esè akhè̌nuô, Jesǔ phyé khò́mǔ rò hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ rò a zṳ́tǎ̤ pé̤ a khǒpacè̤̌ tahe rò a hé, “Phyé rò e lahyǎ, yěma vǎ né̤klò̤́.”
22 Durante a refeição, Jesus tomou o pão e, depois de o benzer, partiu-o e deu-lho, dizendo: Tomai, isto é o meu corpo.
23 Htuô̌rò a phyé thòbǐthèhtyěbě rò a hébwíhétaryě Cò́marya htuô̌rò a zṳ́tǎ̤ pé̤ èthǐ rò èthǐ ǒ lahyǎ thòbǐthèhtyě dố běkǔ yěnuô pwǒ̤꤮ tôprè̤.
23 Em seguida, tomou o cálice, deu graças e apresentou-lho, e todos dele beberam.
24 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Yěma vǎthwi dố a ki htwílya̤ pé̤ dố kayǎ è́prè̤ agně pǎ. Yěma tè̤mátè̤dyǎ tôcô dố a ki me̤klò̤me̤ma pé̤ tè̤ò́lya̤thè̌ agně hò́.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o sangue da aliança, que é derramado por muitos.
25 Vǎ hécò́ pé̤ cò́꤮ thǐ, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎnuô vǎ ǒnò́ pǎ thòbǐthèhtyě yě tohò́. Vǎ ki ka̤ǒ ró̤kuô̌ khyěthyá thòbǐthèhtyě athè̌ ná thǐ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ pǎ.”
25 Em verdade vos digo: já não beberei do fruto da videira, até aquele dia em que o beberei de novo no Reino de Deus.
26 Htuô̌rò èthǐ irǒ htuthè́htya Cò́marya ali-irǒ tôtó̤ rò a htecuốhtyakyǎ dố Oliva sokhu.
26 Terminado o canto dos Salmos, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Jesǔ hé èthǐ, “Cò́marya hékyǎ mú꤮ nukhè̌,
27 E Jesus disse-lhes: Vós todos vos escandalizareis, pois está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas serão dispersas {Zac 13,7}.
28 Manárò shyé꤮ vǎ thyě ihtòka̤khyě htuô̌pǎnuô, vǎ ki cuố ré̤ thǐ dố Galilea ké̤kǔ nuô pǎ.”
28 Mas depois que eu ressurgir, eu vos precederei na Galiléia.
29 Petru hésû lǔ, “Ǔruô ki hteklya cuốkhókyǎlò̌ cò́ ná nè̤ tadû́rò vǎ klyá hteklya cuốkhó nyǎ ná nè̤ to.”
29 Entretanto, Pedro lhe respondeu: Ainda que todos se escandalizem de ti, eu, porém, nunca!
30 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ hé má̤lakǒ cò́ nè̤, yětôthè̌ pǎ bí shyěphè̌ i-uhtya tyahí nyě̤phuố to nuô, nè̤ ki htésûbíkyǎ ǔ ná nè̤ thè́gněnò́ vǎ tonuô, thuô̌phuố pǎ.”
30 Jesus disse-lhe: Em verdade te digo: hoje, nesta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes me terás negado.
31 Petru hésûkhyě Jesǔ, “Vǎ tǒbè thyě tố̤kuô̌ cò́ ná nè̤ bèbè vǎ thè́gněnò́ lǔ to nuô vǎ hécò́ nyǎ taki꤮ to hò́,” a hésû sò̌kadố cò́ angó̤ ná Jesǔ, rò a khǒpacè̤̌ dố aruô tahenuô, a krwǒhé thyákuô̌lò̌ phúnuô pwǒ̤꤮ tôprè̤.
31 Mas Pedro repetia com maior ardor: Ainda que seja preciso morrer contigo, não te renegarei.E todos disseram o mesmo.
32 Èthǐ cuố dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Gethsemani rò a hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Bí vǎ cuốkwǐcò́bè̌ akhè̌nuô, onyǎokyǎ lahyǎ bíyě ní꤮.”
32 Foram em seguida para o lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto vou orar.
33 Rò a è́krwǒní̤ Petru, Jakomo ná Giovanni dố a ki cuố tố̤kuô̌ ná lǔ. Rò Jesǔ cáhtya bèzò̤bèthi bèkṳ́bèkyǎ̤ nyacò́.
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João; e começou a ter pavor e a angustiar-se.
34 Rò a hé a khǒpacè̤̌ nuô thè́thuô̌, “A cyě̤ nyacò́ vǎ thè́plò hò́ a tuố̤ cò́ dố vǎ kíré̤ thyě cò́hò́nuô, okyǎ lahyǎ bíyě rò othǎklyǎ lahyǎ ní꤮.”
34 Disse-lhes: A minha alma está numa tristeza mortal; ficai aqui e vigiai.
35 — ausente —
35 Adiantando-se alguns passos, prostrou-se com a face por terra e orava que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 — ausente —
36 Aba! {Pai!}, suplicava ele. Tudo te é possível; afasta de mim este cálice! Contudo, não se faça o que eu quero, senão o que tu queres.
37 A cò́bè̌ htuô̌rò a ka̤khyě khyěthyá rò a ka̤myáhtye ná a khǒpacè̤̌nuô thè́thuô̌ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌ rò a sudyǎ Petru, “Simonè ma nè̤ omyění̤ sǒtapa̤ hò́ è̌, nè̤ thǎklyǎ prè́ bí tômû̌ khǎlé̤ prè́nuô ma a bè́ pǎ cò́nyǎ to è̌”
37 Em seguida, foi ter com seus discípulos e achou-os dormindo. Disse a Pedro: Simão, dormes? Não pudeste vigiar uma hora!
38 a hé lahyǎ èthǐ, “Thyáphú thǐ ki cuốnuô̌ tố̤kuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤nuô, thǎklyǎ rò kwǐcò́bè̌ lahyǎ ní꤮. Thǐ thè́plòshyome̤ nyacò́ tè̤ dố atǒ tadû́rò thǐ né̤klò̤́ yěnuô a hè̌cè̤́recè̤́ nyacò́.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação. Pois o espírito está pronto, mas a carne é fraca.
39 Jesǔ cuốkhyěthyá tôphuố rò a cuốkwǐcò́bè̌ khyěthyá Cò́marya thyáná a cò́bè̌ ré̤ nuô prè́.
39 Afastou-se outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Htuô̌rò a ka̤ khyěthyá dố a khǒpacè̤̌ nuôthè́thuô̌ a o rò a ka̤myáhtye ná èthǐ omyěsǒtapa̤ lò̌plǐ. Èthǐ thè́omyě cyě̤talwósû́lû̌ rò a myáhtebè́ pǎ cò́ to. A tǒ hébèsû lahyǎ Jesǔ phútěnuô a thè́gně pǎ lahyǎ cò́ to.
40 Voltando, achou-os de novo dormindo, porque seus olhos estavam pesados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Bí a ka̤khyě myá èthǐ bǎhò́ thuô̌phuốtôphuố akhè̌nuô, a hé èthǐ, “Thǐ o꤮ myě tadûpǎ lahyǎ, thǐ okuố tabè́thè́prá tadû pǎ cò́ lahyǎ phútě? Bánuôma pò hò́. Ní̤dǎ myámò̌ lahyǎ, shuốkhè̌ dố ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔyě dố prè̤oraphú tahe a takhukǔnuô, a hyǎtuố̤hò́.
41 Voltando pela terceira vez, disse-lhes: Dormi e descansai. Basta! Veio a hora! O Filho do homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores.
42 Ihtò mò̌! Pè̤ bè cuốhò́! Myámò̌dốnuô, kayǎ dố a isè̌ vǎ nuôtôprè̤ hyǎtuố̤hò́!”
42 Levantai-vos e vamos! Aproxima-se o que me há de entregar.
43 Bí Byacè Jesǔ hébè pǎprè́ akhè̌nuô, Juda dố a otố̤kuô̌ dố lǔ khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ yětôprè̤nuô a hyǎtuố̤ bínuô. Rò kayǎ krwǒ hyǎró̤hyǎè́ kuô̌ nyacò́ ná lǔ. Kayǎ yětahenuô a phyéhyǎní̤ lahyǎ nè́tahe, imṳ̂̌tahe. Èthǐ yětahe nuôma má̤prè́ bwídukhu nuôtahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá nuôtahe ná Judaphú khuklò́khuklyǎ nuôtahe nò̌hyǎ lǔ nuôtahe prè́.
43 Ainda falava, quando chegou Judas Iscariotes, um dos Doze, e com ele um bando armado de espadas e cacetes, enviado pelos sumos sacerdotes, escribas e anciãos.
44 Prè̤isè̌tǎ̤kyǎ Byacè yětôprè̤nuô a dyéthè́gně one ré̤ htuô̌hò́ èthǐ, “Kayǎ dố vǎ nuô̤mû́ è tôprè̤ nuôma má̤hò́ Jesǔ dố pè̤ thè́zṳ̂́pṳ̂́ è nuôtôprè̤ hò́ rò hyǎpṳ̂́ lahyǎ lǔ rò opò̤́ma ní̤ryádyédû è ní꤮.”
44 Ora, o traidor tinha-lhes dado o seguinte sinal: Aquele a quem eu beijar é ele. Prendei-o e levai-o com cuidado.
45 Juda hyǎtuố̤tuố̤ ná a cuốtǒ dố Jesǔ o rò a hé lǔ, “Thárá꤮” htuô̌rò a nuô̤mû́ lǔ.
45 Assim que ele se aproximou de Jesus, disse: Rabi!, e o beijou.
46 A me̤phúnuô htuô̌rò kayǎ tahe hyǎpṳ̂́ cò̌klò̤makyǎ Jesǔ.
46 Lançaram-lhe as mãos e o prenderam.
47 Bínuô akhè̌ kayǎ ihtòo bínuô tôprè̤ báhte anè́ rò a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ akhǎlè tôkhó.
47 Um dos circunstantes tirou da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha.
48 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ lě hyǎpṳ̂́ vǎ rò thǐ phyéhyǎní̤ lò̌plǐ cò́ dihtónè́kuố, imṳ̂̌ipò̤ a thyácò́ná thǐ lě hyǎpṳ̂́ prè̤ehuôehí nuô cò́ vǎ? Vǎ ma kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ dố a cuốpṳ̂́phezè́plè́ e ǔtè̤ tôprè̤ nyǎ è̌?
48 Mas Jesus tomou a palavra e disse-lhes: Como a um bandido, saístes com espadas e cacetes para prender-me!
49 Pwǒ̤nyěnyě꤮ vǎ otố̤kuô̌ dố thǐklè̌ rò vǎ ithyóithya thǐ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò thǐ pṳ̂́ vǎ toto. Manárò thǐ cuốhyǎpṳ̂́ tuố̤ vǎ phúyě me̤těhénuôma a bè htwǒhtya phú lisǎsè̌kǔ hénuô prè́nuô̌.”
49 Entretanto, todos os dias estava convosco, ensinando no templo, e não me prendestes. Mas isso acontece para que se cumpram as Escrituras.
50 Bínuôkhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe hteklya cuốkhókyǎ lò̌plǐ lǔkhǎlé̤.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 Prè̤khǔ taló tôprè̤ krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě rò a kû̌thyá tû́prè́ ikè̤̌bǔ rò kayǎ o bínuô tahe pṳ̂́ lǔ.
51 Seguia-o um jovem coberto somente de um pano de linho; e prenderam-no.
52 Manárò a plwótǎ̤kyǎ a ikè̤̌bǔyě rò a hteklya khǎklo̤kyǎ.
52 Mas, lançando ele de si o pano de linho, escapou-lhes despido.
53 Rò èthǐ è́cuố Jesǔ dố bwídukhulố tôprè̤ a o rò bwídukhu tahe, ná Judaphú a khuklò́khuklyǎ tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎoplò́oplu lò̌plǐ lǔ bínuô.
53 Conduziram Jesus à casa do sumo sacerdote, onde se reuniram todos os sacerdotes, escribas e anciãos.
54 Petru krwǒcuố lǒ kuô̌ prè́ Jesǔ dố khyě rò a cuốnuô̌ tuố̤kuô̌ dố bwídukhulố yětôprè̤ ahǒ lo̤tarè́kǔ rò a cuố onyǎ iswí tố̤kuô̌ mi ná kayǎ opò̤́tè̤ bínuô tahe.
54 Pedro o foi seguindo de longe até dentro do pátio. Sentou-se junto do fogo com os servos e aquecia-se.
55 Bwídukhu tahe ná lò̌꤮ kayǎ dố a htwǒduhtwǒkhutahe, thyáphú èthǐ ki cirya me̤thyěkyǎ ní̤ Jesǔ agněnuôrò, a myápṳ̌ lahyǎ lé̤kè̤lahǒ lé̤nè̌lahya Jesǔ atè̤thû́ tahe. Manárò èthǐ myáhtye lǔtè̤thû́ tôcô꤮ to.
55 Os sumos sacerdotes e todo o conselho buscavam algum testemunho contra Jesus, para o condenar à morte, mas não o achavam.
56 Èthǐ kayǎ è́prè̤ hyǎdya bò̌bye lahyǎ Jesǔ tè̤thû́ tadû́rò kayǎ dố a hyǎ pṳ̌dya lahyǎ Jesǔ atè̤thû́ yětahe a tè̤hébè tahenuô a thyákhyělǔ tôprè̤꤮ to.
56 Muitos diziam falsos testemunhos contra ele, mas seus depoimentos não concordavam.
57 Kayǎ tahehe ihtò rò kè̤bò̌kè̤bye lò̌ lǔtè̤thû́ rò a hé lahyǎ,
57 Levantaram-se, então, alguns e deram esse falso testemunho contra ele:
58 “Pè̤ ní̤huô̌ a hé, ‘Vǎ me̤ tǎ̤prò̤kyǎ tè̤lǔhǒdu dố prè̤lukayǎ me̤htya yěnuôtômě rò thuô̌nyě akǔnuô vǎ ki isò́htya khóke dố aruô tômě, dố prè̤lukayǎ isò́htya ná atakhu má̤to yěnuô tômě pǎ,’ a hé phúnuô.”
58 Ouvimo-lo dizer: Eu destruirei este templo, feito por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, que não será feito por mãos de homens.
59 Manárò èthǐ dya lǔtè̤thû́ yětahenuô a thyákhyělǔ tômû̌꤮ to.
59 Mas nem neste ponto eram coerentes os seus testemunhos.
60 Bwídukhulố yětôprè̤ ihtò dố ǔ lò̌꤮ plǐ a mèthènyě rò a sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ hé ka̤khyěsû ǔ hyǎdya nè̤ tè̤thû́ yětahe tômû̌꤮ to me̤tě? Ǔ hyǎkè̤hyǎnè̌lò̌ nè̤ tè̤thû́ yěnuôma nè̤ ní̤huô̌ to è̌?”
60 O sumo sacerdote levantou-se no meio da assembléia e perguntou a Jesus: Não respondes nada? O que é isto que dizem contra ti?
61 Manárò Jesǔ odyátaklwo pé̤ lǔ prè́, a hébè ka̤khyěsû lǔ tômû̌꤮ to.
61 Mas Jesus se calava e nada respondia. O sumo sacerdote tornou a perguntar-lhe: És tu o Cristo, o Filho de Deus bendito?
62 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Ò, vǎ hò́. Rò thǐ ki myáhtye prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ki onyǎo dố Cò́marya dố ashyo-asò̌ yětôprè̤ atakhu cò́htwó nuôtôkyě pǎ, rò thǐ ki myáhtye vǎ sidyáhyǎní̤ mò́khu a ò́luố̤ pǎ.”
62 Jesus respondeu: Eu o sou. E vereis o Filho do Homem sentado à direita do poder de Deus, vindo sobre as nuvens do céu.
63 Bwídukhulố nuôtôprè̤ htò́zè̤̌kyǎ aca̤ rò a hé, “Pè̤ lopǎ kayǎ dố a ki zṳ̌luô̌ lǔtè̤thû́ tôprè̤꤮ to.
63 O sumo sacerdote rasgou então as suas vestes. Para que desejamos ainda testemunhas?!, exclamou ele.
64 A hébè radû̌ ní̤dyé cò́ ané̤ phú Cò́marya tôprè̤ nuôma thǐ ní̤huô̌ lò̌dûhò́ rò ma thǐ tane̤ lahyǎ phútě?”
64 Ouvistes a blasfêmia! Que vos parece? E unanimemente o julgaram merecedor da morte.
65 Kayǎ dố aruô tahe cáhtya htuplá lǔ, htuô̌rò cò̌bí lǔmèthè rò plú lǔ. Èthǐ hé lahyǎ Jesǔ, “Pro̤myámyá, ǔpě plú nè̤ pě?” Htuô̌rò klyěphú dố a opò̤́ tè̤ tahe pṳ̂́cuố lǔ rò plyá̤ pó̤ lǔ.
65 Alguns começaram a cuspir nele, a tapar-lhe o rosto, a dar-lhe socos e a dizer-lhe: Adivinha! Os servos igualmente davam-lhe bofetadas.
66 Bí Petru opǎprè́ dố hikhyěkhu lo̤tarè́kǔ akhè̌nuô, prè̤mòphú dố a me̤ pé̤ bwídukhulố nuôtôprè̤ atè̤me̤ yětôprè̤nuô a okuô̌ bínuô, rò a hyǎtǒ dố lǔo.
66 Estando Pedro embaixo, no pátio, veio uma das criadas do sumo sacerdote.
67 Bí a myáhtye Petru iswími akhè̌nuô, a myárè̤̌tǎ̤tǎ̤ lǔ rò a hé lǔ, “Nè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌prè́ lǔ ná Nazarèphú Jesǔ nuôtôprè̤ prè́ vǎ.”
67 Ela fixou os olhos em Pedro, que se aquecia, e disse: Também tu estavas com Jesus de Nazaré.
68 Rò Petru htébíkyǎ rò a hé, “Nè̤ hé ǐtěnuô vǎ thè́gněplǒ nè̤tè̤ to,” a héhtuô̌rò a htecuố otaphǎkyǎ dố lo̤kadǎhtû̌ rò bínuôakhè̌ shyěphè̌ tôbè i-uhtya.
68 Ele negou: Não sei, nem compreendo o que dizes. E saiu para a entrada do pátio; e o galo cantou.
69 Prè̤me̤tè̤phú prè̤mò pǎnu nuôtôprè̤ myáhtye khyěthyá Petru cuốo bínuô rò a cuốhéso pé̤ khyěthyá kayǎ ihtòo tavǐtava̤ phû bínuô tahe, “Kayǎ yětôprè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌ lǔ ná dố nuôtahe prè́ meně.”
69 A criada, que o vira, começou a dizer aos circunstantes: Este faz parte do grupo deles.
70 Manárò Petru htébísû khyěthyá.
70 Mas Pedro negou outra vez. Pouco depois, os que ali estavam diziam de novo a Pedro: Certamente tu és daqueles, pois és galileu.
71 Manárò Petru byǎlya̤ní̤ ané̤ dố Cò́marya nyěhyǎ, “Kayǎ dố thǐ hé ari-akyǎ khǒnyá̤yě tôprè̤nuô vǎ thè́gně lǔ to,” a byǎní̤ angó̤ phúnuô.
71 Então ele começou a praguejar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 A byǎ htuô̌htuô̌ ná shyěphè̌ i-uhtya pó̤khyěthyá nyě̤phuốtôphuố. Bínuôkhè̌ Petru tane̤htya tuố̤bè Byacè Jesǔ héonekyǎ lǔ ngó̤, “Bí shyěphè̌ i-uhtya tyahí nyě̤phuốtôphuố tonuô, nè̤ ki htébíkyǎ vǎ thuô̌phuố pǎ” a hé lǔ ngó̤ phúnuô akhu-akhyě cí꤮ asè̌htya cò́ lǔthè́plò rò a nguố̤thyěnguố̤o cò́.
72 E imediatamente cantou o galo pela segunda vez. Pedro lembrou-se da palavra que Jesus lhe havia dito: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás. E, lembrando-se disso, rompeu em soluços.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.