Marcos 12

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Jesǔ cáhtya dyá pé̤ bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe ná ngó̤khákho tahe phúyě, “Bètôphuố, kayǎ o tôprè̤, a isò́iplû̌ ní̤dyé a thòbǐthèmò̤́ tahe dố aprè́khu yě rò a ira̤tava̤bí ní̤dyé lò̌ a thòbǐthèphè yě, rò a ikhûo ní̤dyé ahekǔ tôkǔ dố a lé̤izí̤hte ná thòbǐthèhtyě, rò a isò́htyaní̤ lé̤thûhtyalô̌ dố ǔ lé̤opò̤́myá ná thòbǐthèphè yěnuô tômě. Htuô̌rò a khyǎekyǎ kuố ná prè̤khyǎe tahe rò a htecuốkyǎ dố ké̤aruô tôké̤.
1 Depois Jesus começou a falar por meio de parábolas . Ele disse:
2 Bí thòbǐthè mǐhò́ akhè̌nuô, thòbǐthèphè byacè nò̌hyǎ a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ dố prè̤khyǎe yětahe a o rò a nò̌hyǎ phyéka̤kuô̌ lǔ thòbǐthè dố a tǒkò ní̤bèkuô̌ nuôtahe.
2 Quando chegou o tempo da colheita, o dono enviou um empregado para receber a sua parte.
3 Prè̤khyǎeprè́ yětahe pṳ̂́ lǔ rò mṳ̂̌sûpò̤sûhtuô̌ lǔlulé yětôprè̤ rò a plwǒka̤ kazuô̌klíkyǎ prè́ lǔ prè́.
3 Mas os lavradores agarraram o empregado, bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
4 Htuô̌rò thòbǐthèphè byacè nò̌hyǎ tapleke a prè̤me̤tè̤phú dố aruô tôprè̤ dố èthǐ a o rò èthǐ mṳ̂̌ lǔkhuklò́ htuô̌to me̤tarè̤̌ lò̌plǐ lǔ.
4 O dono mandou mais um empregado, mas eles bateram na cabeça dele e o trataram de um modo vergonhoso.
5 Thòbǐthèphè byacè nò̌hyǎ pó̤ a prè̤me̤tè̤phú dố khyě tôprè̤ rò èthǐ me̤thyěkyǎ lǔ. Èthǐ mṳ̂̌pò̤ ǔ tahe me̤thyěkyǎ ǔ tahe. Èthǐ me̤ ǔ phúyě nuôma a o è́ nyacò́ hò́.
5 E ainda outro foi mandado para lá, mas os lavradores o mataram. E o mesmo aconteceu com muitos mais — uns foram surrados, e outros foram mortos.
6 “Thòbǐthèphè byacè lé̤nò̌hyǎpó̤ ǔ nuô a okyǎ pǎprè́tû́ aphúkhǔ dố a mo̤ ní̤dyé yětôprè̤ prè́. Dốkhyětadû rò a tane̤, ‘Vǎ ki nò̌hyǎ vǎ phúprè̤khǔ ma a bezṳ̂́benyá̤ klò̌pǎ kǒle,’ a tane̤ rò a nò̌hyǎ lǔ dố prè̤khyǎe yětahe a o.
6 E agora a única pessoa que o dono da plantação tinha para mandar lá era o seu querido filho. Finalmente ele o mandou, pensando assim: “O meu filho eles vão respeitar.”
7 “Manárò prè̤khyǎe yětahenuô a hébèdônyǎ dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, ‘Kayǎ yětôprè̤ ma thòbǐthèphè byacè aphúkhǔ dố a kíré̤ ní̤bè ucè̌tazè̌ nuôtôprè̤ hò́. Cuố! Cuốme̤thyěkyǎ lǔ pó꤮! A ucè̌tazè̌ tahenuô a ki htwǒlò̌ pè̤tè̤ pǎ.’
7 Mas os lavradores disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
8 A hé lahyǎ rò èthǐ pṳ̂́ me̤thyěkyǎ thòbǐthèphè byacè aphúkhǔyě rò a vǐhtekyǎ lǔ dố thòbǐthèphèklò̌,” Jesǔ hékhákho pé̤ èthǐ phúnuô.
8 — Então agarraram o filho, e o mataram, e jogaram o corpo para fora da plantação.
9 Htuô̌rò Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Ki me̤phúnuôrò thòbǐthèphè byacè yětôprè̤nuô a ki me̤ phútě pǎ? A hyǎ me̤thyěkyǎ prè̤khyǎeprè́ nuôtahe rò a ki plwǒkhyǎe tapleke ná kayǎ dố aruô tahe pǎ.”
9 Aí Jesus perguntou:
10 Htuô̌rò Jesǔ hé khyěthyá èthǐ, “Lisǎsè̌kǔ hé,
10 Vocês não leram o que as
11 Yěnuôma Byacè Cò́marya me̤tè̤ prè́, rò a me̤tè̤ yěnuôma a tè̤pro̤tè̤prya̤ nyacò́.’
11 Isso foi feito pelo Senhor
12 Judaphú khuklò́khuklyǎ tahenuô, a thè́gně ná Jesǔ dyá khákho èthǐ ná prè̤vǐkyǎ lò̤́ nuôtômě ma èthǐ hò́ akhu-akhyě a myápṳ̌ lahyǎ klyá dố a kíré̤ pṳ̂́ Jesǔ tadû́rò èthǐ thè́isě kayǎ bè́mṳ nuôtahe alé̤ rò èthǐ htecuố taphǎkyǎ prè́ Jesǔ khǎlé̤.
12 Os líderes judeus sabiam que a parábola era contra eles e quiseram prender Jesus, mas tinham medo do povo. Por isso deixaram Jesus em paz e foram embora.
13 Ǔ nò̌hyǎ Pharisěophú tahe ná Khwí Herodè akayǎ tahe dố Jesǔ a o dố a ki hyǎ myápṳ̌ pṳ̂́ lahyǎ Jesǔ hébèthû́ngó̤ tahe.
13 Depois mandaram que alguns fariseus e alguns membros do partido de Herodes fossem falar com Jesus a fim de conseguirem alguma prova contra ele.
14 Èthǐ hyǎ dố Jesǔ a o rò a hé lahyǎ lǔ, “Thárádu꤮ pè̤ thè́gně ná nè̤ ma kayǎcò́kayǎte̤ rò a hébècò́prè́ ngó̤ tôprè̤. Nè̤ thè́isě kuô̌ǔlé̤ tôprè̤꤮ to, nè̤ myádumyápatí kuô̌ǔ tôprè̤꤮ to. Nè̤ dǎ ithyóithyahò́ ǔ tè̤má̤tè̤cò́ hénuôma, nè̤ ithyó pé̤ cò́ ǔ phú Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌ithyó nè̤ nuô cò́. Phúnuôrò pè̤ dyé amo-arǎ dố Khwí Caesare a o nuôma atǒ è̌? Ma atǒ to è̌?
14 Eles chegaram e disseram: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto e não se importa com a opinião dos outros. O senhor não julga pela aparência, mas ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige. Diga: é ou não é contra a nossa
15 Pè̤ tǒkò dyé è è̌? Ma pè̤ tǒkò dyé to è̌? Héso pé̤myá pè̤.”
15 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
16 Rò èthǐ hyǎdyé lǔ rû̌zye denari nuôtôbè rò a sudyǎ èthǐ, “Yěma ǔpě khuklò́zǎ̤zo̤ pě? A rǎo ná ǔpě amwi̤pě?”
16 Eles trouxeram, e ele perguntou: Eles responderam: — São do Imperador.
17 Htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Khwídu Caesare atè̤ kihérò dyé ná khwídunuô, Cò́marya atè̤ kihérò dyé ná Cò́marya nuô.” Jesǔ hé èthǐ phúnuô rò èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ Jesǔ khǎlé̤ cò́.
17 Então Jesus disse: E eles ficaram admirados com Jesus.
18 Saducěophú thǐtahe lé̤klǒ hé lahyǎ ná ǔ thyěhtuô̌ nuô ǔ htwǒprè̤ ka̤khyě cyá̤ pǎ takhyá꤮ to phúnuô. Rò èthǐ hyǎ dố Jesǔ a o rò sudyǎ lǔ,
18 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus e disseram:
19 “Thárádu꤮, Mosè rǎkyǎ tè̤thyótè̤thya tômû̌ dố pè̤gně rò a hé, kayǎ tôprè̤prè̤ ki thyěkyǎ amě khǎlé̤, rò aphú ki okyǎ tôprè̤꤮ to hénuô, thyáphú aklwǐalyǎ ki okyǎ nuôrò, a puố̤prè̤khǔ bè phyédwó akhǐ okyǎyě, a hé phúnuô.
19 — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte lei : “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
20 Tôphuốnuô puố̤ ná vyá̤ prè̤khǔ o thuô̌thyótôprè̤. A vyá̤prè̤́lố tôprè̤ phyé amě rò bí a thyěkhè̌nuô aphú okyǎ tôprè̤꤮ to.
20 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
21 Rò apuố̤ ahò́lè̤̌lya̤ tôprè̤ phyédwó khyěthyá akhǐyě rò a thyěkyǎpó̤ rò aphúalye̤ okyǎ tôprè̤꤮ to. Apuố̤ thuô̌prè̤tôprè̤ nuô a htwǒhtya thyá kuô̌lò̌ phúnuô.
21 O segundo casou com a viúva e morreu sem deixar filhos. Aconteceu a mesma coisa com o terceiro.
22 Puố̤návyá̤ thuô̌thyótôprè̤ yěnuô, a htwǒhtya thyá lò̌plǐ lǔ phúnuô, rò èthǐ yě thuô̌thyótôprè̤ ní̤cû̌ lò̌plǐ lǔ amě tôprè̤꤮ tuô̌ rò a thyěkyǎ lò̌plǐ, aphúokyǎ lahyǎ tôprè̤꤮ to rò dốkhyětadûnuô prè̤mò yětôprè̤ thyěkyǎ kuô̌ pó̤.
22 Afinal, os sete irmãos casaram com a mesma mulher e morreram sem deixar filhos. Depois de todos eles, a mulher também morreu.
23 Phúnuôrò shyé꤮ ǔ thyěihtòka̤khyě amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, prè̤mò yětôprè̤ ki htwǒ bítě tôprè̤ amě pǎpě? Me̤těhérò èthǐ puố̤návyá̤ thuô̌thyótôprè̤ ní̤cû̌lò̌ lǔ prè̤mò yětôprè̤ prè́ nuô̌꤮.”
23 Portanto, no dia da ressurreição, quando todos os mortos tornarem a viver, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
24 Jesǔ hésû èthǐ, “Thǐ zṳ̂́ethû́ lò̌hò́, thǐ thè́gně tǎ̤te̤ kuô̌ǔ lisǎsè̌ ná Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ me̤cyá̤ tè̤ tahe to.
24 Jesus respondeu:
25 Me̤těhérò shyé꤮ ǔ thyě ihtòka̤khyě pǎnuô ǔ phyéphúphyémě, ǔ phyéphúphyévè̤ o pǎtohò́, èthǐ ki thyákuô̌lò̌ phú mò́khutanéphú nuôtahe pǎhò́.
25 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
26 Mosè rǎmákyǎ tè̤htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ dố a libakǔ bí miû̌ cǎcuố̤ atè̤dyá nuôtôtó̤ akǔnuô, vǎ tane̤ ná thǐ hốnò́ hò́. Bí likǔnuô, Cò́marya hé Mosè phútě hérò, ‘Vǎ ma Abraham a Cò́marya, Isaac a Cò́marya, ná Jacob a Cò́marya,’ Mosè rǎkyǎ phúnuô.
26 Vocês nunca leram no
27 Cò́marya ma kayǎthyě tahe a Cò́marya má̤to, kayǎ htwǒprè̤ tahe a Cò́marya. Thǐ zṳ̂́ethû́ lò̌lá̤takli cò́,” a hé Saducěophú thǐtahe phúnuô.
27 E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos. Vocês estão completamente errados!
28 Bínuôakhè̌ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá obínuô tôprè̤ rò a ní̤huô̌ èthǐ kryá̤ lǔ. A myáhtye ná Jesǔ hé ka̤khyěsû cyá̤ nyacò́ èthǐ akhu-akhyě a sudyǎ Jesǔ, “Tè̤mekyǎngó̤ lò̌꤮ plǐ aklè̌ nuôma a lodulố ǔ ma bítě tômû̌tě?”
28 Um mestre da Lei que estava ali ouviu a discussão. Viu que Jesus tinha dado uma boa resposta e por isso perguntou: — Qual é o mais importante de todos os mandamentos da
29 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Tè̤mekyǎ dố a lodulố ǔ ma ǐtě hérò, ‘Kố꤮ Israelphú thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ꤮ Byacè o prè́tû́ pè̤ Byacè Cò́marya yětôprè̤ prè́.
29 Jesus respondeu:
30 Rò thǐ bè mo̤ lò̌thulò̌thè́ thǐ Cò́marya ná thǐ thè́plò sǐmělò̌, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤ohtwǒprè̤ lò̌꤮ plǐ, mo̤ lò̌thulò̌thè́ è ná thǐ tè̤tane̤ lò̌꤮ plǐ,’ yěnuôma tè̤mekyǎngó̤ aré̤lố tômû̌ dố a lodulố ǔ hò́.
30 Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com toda a mente e com todas as forças.”
31 Tè̤mekyǎngó̤ nyě̤mû̌tômû̌ ma, ‘Thǐ bè mo̤ ní̤dyé thǐhi khǎsò̌khǎshyé tahe phú thǐ mo̤lya̤ ní̤dyé thǐné̤ nuô.’ Tè̤mekyǎngó̤ dố a lodulố ná yě dố aruô nuôma a o pǎto hò́.”
31 E o segundo mais importante é este: “Ame os outros como você ama a você mesmo.” Não existe outro mandamento mais importante do que esses dois.
32 Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá yětôprè̤ hésû Jesǔ, “Thárá꤮ nè̤ hé nuôma a tǒtû́ cò́, nè̤ hé ná Cò́marya o prè́tû́ tôprè̤꤮ tuô̌, Cò́marya dố aruônuô a o pǎ tôprè̤꤮ to nè̤ hé nuôma a má̤lakǒ cò́.
32 Então o mestre da Lei disse a Jesus: — Muito bem, Mestre! O senhor disse a verdade. Ele é o único Deus, e não existe outro além dele.
33 Pè̤ bè mo̤ lò̌thulò̌thè́ pè̤ Cò́marya ná pè̤ thè́plò sǐmělò̌, ná pè̤ tè̤tane̤ lò̌꤮ plǐ, pè̤hè̌pè̤re lò̌꤮ plǐ. Htuô̌to pè̤ bè mo̤ní̤ kayǎ dố aruôtahe thyáná pè̤ mo̤ ní̤dyé pè̤né̤ nuôma aryáklò̌ pǎ cò́ ná lò̌꤮ pè̤ sû́û̌ me̤lǔhtya tè̤phútè̤lye̤ sǐduô̌ ná mi ná lò̌꤮ pè̤ me̤lǔhtya tè̤ dố aruô tahe cò́ nuôma vǎ thè́gně,” a hésû lǔ phúnuô.
33 Devemos amar a Deus com todo o nosso coração, com toda a nossa mente e com todas as nossas forças e também devemos amar os outros como amamos a nós mesmos. Pois é melhor obedecer a estes dois mandamentos do que trazer animais para serem queimados no altar e oferecer outros sacrifícios a Deus.
34 Jesǔ myáhtye ná kayǎ yětôprè̤ hésû cyá̤dè nyacò́ rò a hé lǔ, “Nè̤ phû nuô̌ní̤ talí꤮ lǎ hò́ dố Cò́marya a htyělé̤ké̤kǔ hò́,” a héhtuô̌ lǔ rò dốkhyěnuô ǔ sudyǎbû pǎ Jesǔ tôprè̤꤮ to.
34 Jesus viu que o mestre da Lei tinha respondido com sabedoria e disse: Depois disso ninguém tinha coragem de fazer mais perguntas a Jesus.
35 Bí Jesǔ ithyóithya ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a sudyǎ ǔ, “Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe a hé ná Krístu dố a me̤lwóhteka̤ ǔ yětôprè̤ nuôma a tǎ̤klwǐtǎ̤lyǎ kalya̤ dố Khwí Davi a hé phúnuô vǎhéto?
35 Quando Jesus estava ensinando no pátio do Templo, perguntou:
36 Me̤těhérò Khwí Davi ané̤byacè ní̤dû nuô Thè́ Sǎsè̌ Byacè hturyǎ̤ lǔthè́plò rò a nò̌hé lǔ,
36 Pois Davi, inspirado pelo Espírito Santo, escreveu:
37 “Davi ané̤byacè ní̤dû a è́ Krístu dố a me̤lwóhteka̤ ǔ yěnuô tôprè̤, ‘Byacè’ akhu-akhyě a cuố htwǒ cyá̤ Khwí Davi aphúkhǔ phútě?”
37 O próprio Davi chama o Messias de Senhor. Portanto, como é que o Messias pode ser descendente de Davi? Uma grande multidão escutava com prazer o que Jesus ensinava.
38 Bí Jesǔ ithyóithya ǔ akhè̌nuô, a hé, “Rò̤ní̤ lahyǎ thǐné̤ ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá nuôtahe ní꤮. Èthǐ nuôtahe ma a phyéduphyéhtyalô̌ lahyǎ ané̤ rò a thè́zṳ̂́ thyá lahyǎ ca̤cwo̤karo̤ tahe rò bí a myáhtye tǎ̤sû ná ǔ dố klè́kǔ akhè̌nuô, a thè́zṳ̂́ nò̌hébè bezṳ̂́benyá̤ ǔ ná ané̤.
38 Ele dizia ao povo:
39 Htuô̌to dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuôbèbè, dố pwè̌kǔ nuôbèbè, èthǐ thè́zṳ̂́ onyǎo lahyǎ khǎlé̤ dố ǔ dyaduzṳ̂́nyá̤ní̤ è nuôtahe prè́.
39 preferem os lugares de honra nas
40 Thyáphú èthǐ ki ní̤bè prè̤mòokryá tahe ahinuôrò, èthǐ ilò̌ilyá ǔ, htuô̌to thyáphú ǔ ki ní̤dǎní̤ rò ǔ ki myáhtye pǎ tǎ èthǐ tè̤thû́ tǎmé̤ agněnuô, a kwǐcò́bè̌htǔ pé̤ ǔ. Dố èthǐ me̤phúnuô akhu-akhyě èthǐ ki khyábè cyě̤klò̌lố cò́ ǔ tè̤cirya pǎ.”
40 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçarem, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
41 Jesǔ onyǎphû bí ǔ lé̤be-oplò́ rû̌tố khǎlé̤ anyěhyǎ nuô rò a myá kayǎ tahe hyǎ sunuô̌ rû̌ akhè̌, kayǎ duzá̤htyathè̌ è́prè̤ hyǎ sunuô̌ è́nyacò́ rû̌ cò́.
41 Jesus estava no pátio do Templo, sentado perto da caixa das ofertas, olhando com atenção as pessoas que punham dinheiro ali. Muitos ricos davam muito dinheiro.
42 Manárò prè̤mòokryá dố a sǒphásǒrya̤ o tôprè̤ rò a hyǎ sunuô̌ kuô̌ rû̌ talǐli̤ nyě̤myé dố angṳ krṳ̂nya̤ prè́ ná rû̌ tôpè̌ nuôprè́.
42 Então chegou uma viúva pobre e pôs na caixa duas moedinhas de pouco valor.
43 Rò Jesǔ è́plò́ a khǒpacè̤̌ tahe dố a o rò a hé èthǐ, “Vǎ hécò́cò́꤮ thǐ, lò̌꤮ kayǎ dố a hyǎsunuô̌ rû̌ dố lé̤sunuô̌ rû̌tốkǔ yěnuô prè̤mòokryá nuôtôprè̤ sunuô̌ è́klò̌lố cò́ ǔ hò́.
43 Aí Jesus chamou os discípulos e disse:
44 Me̤těhérò lò̌꤮ a hyǎsunuô̌ rû̌ nuôtahema, a tè̤olốobǎ sû́lû̌ rò a hyǎsunuô̌ prè́ lahyǎ atè̤ o kyǎsò̌kyǎse kyǎ nuôtahe prè́. Manárò prè̤mòokryá yětôprè̤ nuôma a sǒphásǒrya̤, a tè̤olốobǎ to tadû́rò a hyǎsunuô̌ lò̌plû́kyǎ cò́ arû̌ dố a lé̤buôe ná a thè́plòhtwǒprè̤ agně yěnuô cò́.”
44 Porque os outros deram do que estava sobrando. Porém ela, que é tão pobre, deu tudo o que tinha para viver.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.