Lucas 9
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Jesǔ è́hyǎ plò́lò̌ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ rò thyáphú prè̤dônyǎphú yětahe ki vè̤́htekyǎbè́ lò̌ khǐnétahe rò a ki zasǐmé̤bè́ lò̌ tè̤swítè̤sè̌ tahe agněnuôrò, a dyé pé̤ èthǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ ná tè̤taryěshyosò̌ tahe.
1 Jesus reuniu os Doze e lhes deu poder e autoridade para expulsar todos os demônios e curar enfermidades.
2 Htuô̌rò a plwǒcuố èthǐ dố a ki cuố hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya ahtyěaké̤, rò a ki zasǐmé̤ pé̤ kayǎswíkayǎsè̌ tahe.
2 Depois, enviou-os para anunciar o reino de Deus e curar os enfermos.
3 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ cuốklyá rò phyécuốní̤ tǎ tôcô꤮ tǎmé̤ ní꤮, ihtyábǒ bèbè, pyě̤ bèbè, sèe bèbè, rû̌htè̌ bèbè phyéní̤ tǎmé̤. Phyécuốlốphyécuốklò̌ tǎ ca̤ tôpṳ̂꤮ tǎmé̤.
3 Ele os instruiu, dizendo: “Não levem coisa alguma em sua jornada. Não levem cajado, nem bolsa de viagem, nem comida, nem dinheiro, nem mesmo uma muda de roupa extra.
4 Otadûkuô̌ bí hi dố a è́mo̤sû thǐ nuôtômě akǔ tuố̤dố thǐ htecuốkyǎ bí vǐ̤kǔnuô pǎní꤮.
4 Aonde quer que forem, hospedem-se na mesma casa até partirem da cidade.
5 Ǔ ki è́mo̤sû thǐ tôpho꤮ to hénuô, thuô̌tǎ̤kyǎ hemû dố thǐ khǎduôlo̤ nuôtahe rò htecuốkyǎ dố vǐ̤nuô tôvǐ̤ akǔ ní꤮. Thǐ ki me̤phúnuô héma athyáná thǐ dyéluô̌kyǎhò́ tè̤mátè̤dyǎ tôcô dố Cò́marya ki cirya èthǐ pǎ nuôhò́.”
5 E, se uma cidade se recusar a recebê-los, sacudam a poeira dos pés ao saírem, em sinal de reprovação”.
6 Prè̤dônyǎphú tahe htecuố rò a cuốnuô̌ tôdò̌ htuô̌ tôdò̌ rò a cuố hésodônyǎ pé̤ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila, rò a cuố zasǐmé̤ pé̤ ǔ tè̤swítè̤sè̌ dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho.
6 Então começaram a percorrer os povoados, anunciando as boas-novas e curando os enfermos.
7 Bínuôakhè̌ Galilea ké̤ a Khwí Herodè ní̤huô̌ ná Jesǔ me̤tè̤ yětahe, rò a súsá lò̌ lǔ thè́plò, me̤těhérò, kayǎ tahehe hé ná Giovanni Baptista thyěihtòka̤khyě hò́.
7 Quando Herodes Antipas ouviu falar de tudo que Jesus fazia, ficou perplexo, pois alguns diziam que João Batista havia ressuscitado dos mortos.
8 Tahe kuô̌ke rò a hé ná Elia hyǎoluô̌htya khyěthyáhò́, tahehe rò a hé kuô̌ke ná prè̤pro̤ dố꤮ nyénu aklè̌ tôprè̤prè̤ htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá hò́.
8 Outros acreditavam que Jesus era Elias, ou um dos antigos profetas que tinha voltado à vida.
9 Rò Khwí Herodè hé, “Vǎ nò̌pǎ̤tṳ̂̌kyǎ htuô̌hò́ Giovanni akhuklò́ hò́ rò kayǎ dố vǎ ní̤huô̌ ari-akyǎ yětôprè̤ nuôma ǔpěpě è̌?” Rò, “Vǎ ki myáhtye cyá̤ Jesǔ phútětě,” a tane̤ phúnuô.
9 “Eu decapitei João”, dizia Herodes. “Então quem é o homem sobre quem ouço essas histórias?” E procurava ver Jesus.
10 Prè̤dônyǎphú tahe ka̤khyě rò ka̤héso pé̤lò̌ Jesǔ ná lò̌꤮ èthǐ me̤htuô̌hò́ tè̤nuôtahe ari-akyǎ. Jesǔ è́ní̤ èthǐ rò a htecuố tû́dû lahyǎ dố vǐ̤tôvǐ̤ dố ǔ è́ ná Bethsaida nuôtôvǐ̤.
10 Quando os apóstolos voltaram, contaram a Jesus tudo que tinham feito. Em seguida, Jesus se retirou para a cidade de Betsaida, a fim de estar a sós com eles.
11 Bí kayǎ bè́mṳ ní̤huô̌ ná Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốhò́ dố vǐ̤ nuôtôvǐ̤ akhè̌, èthǐ krwǒcuốkuô̌ lahyǎ bínuô. Jesǔ è́mo̤sû èthǐ rò hésodônyǎ pé̤ èthǐ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ rò a zasǐmé̤ pé̤ kayǎ tahe a tè̤swítè̤sè̌.
11 As multidões descobriram seu paradeiro e o seguiram. Ele as recebeu, ensinou-lhes a respeito do reino de Deus e curou os que estavam enfermos.
12 Bí mò̤́ kíré̤ tǎ̤ hò́ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤yě hyǎ dố lǔo rò a hyǎhé lǔ, “Thyáphú èthǐ ki cuố myápṳ̌e myápṳ̌ǒ, ki cuốmyápṳ̌ ní̤dyé lahyǎ dû èthǐ lé̤omyě khǎlé̤khǎbya agněnuôrò, nò̌ka̤kyǎ mò̌ èthǐ dố dò̌kǔsokǔ dố a o tavǐtava̤ bíyě tôpho nuô, me̤těhérò khǎlé̤ bíyětôphoma dò̌ ophû tôdò̌꤮ to.”
12 No fim da tarde, os Doze se aproximaram e lhe disseram: “Mande as multidões aos povoados e campos vizinhos, para que encontrem comida e abrigo para passar a noite, pois estamos num lugar isolado”.
13 Manárò Jesǔ hé èthǐ, “Myá dyéedyéǒ pé̤ èthǐ tôcôcô nuô.”
13 Jesus, porém, disse: “Providenciem vocês mesmos alimento para eles”. “Temos apenas cinco pães e dois peixes”, responderam. “Ou o senhor espera que compremos comida para todo esse povo?”
14 Dyáshuô̌shuô̌prè́ prè̤khǔdu yětahenuô a phû꤮ odû nyǎ̤rí cò́.
14 Havia ali cerca de cinco mil homens. Jesus respondeu: “Digam a eles que se sentem em grupos de cinquenta”.
15 A khǒpacè̤̌ tahe nò̌onyǎo kayǎ bè́mṳ phú a hétǎ̤ èthǐ nuô.
15 Os discípulos seguiram sua instrução, e todos se sentaram.
16 Rò Jesǔ phyé khò́mǔnuô nyǎ̤klò̤́ ná tè̤̌phúnuô nyě̤bè rò a tṳ́htya dố mò́lè̤̌ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya. Htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ ná tè̤̌phúyě rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ nuôtahe. Rò a khǒpacè̤̌ tahe zṳ́tǎ̤e pé̤ ná kayǎ bè́mṳ yětahe.
16 Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu-os em pedaços e os entregou aos discípulos para que distribuíssem ao povo.
17 Èthǐ e pòepòǒ ekò́ǒbǎ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́ rò a khǒpacè̤̌ tahe phyédwóplò́ khyěthyá khò́mǔ ná tè̤̌phú dố a ibikyě rò a okyǎlố tahenuô a obǎ pǎ cò́ ná krí̤nuô shyényě̤mě cò́.
17 Todos comeram à vontade, e os discípulos encheram ainda doze cestos com as sobras.
18 Tônyěkhè̌ bí Jesǔ kwǐcò́bè̌ tû́dû tôprè̤ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe ophû ná lǔ rò Byacè sudyǎ èthǐ, “Kayǎ bè́mṳ tahe hékryá lahyǎ vǎ ná vǎ maǔpě?”
18 Certo dia, Jesus orava em particular, acompanhado apenas dos discípulos. Ele lhes perguntou: “Quem as multidões dizem que eu sou?”.
19 Rò èthǐ hésû, “Taheherò a hé nè̤ ná Giovanni Baptista, tahehe kuô̌kerò a hé ná Prè̤pro̤ Elia, taheherò a hé ná prè̤pro̤ dố꤮ nyénu tahe aklè̌ tôprè̤prè̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě prè́,” a hé lahyǎ phúnuô.
19 Os discípulos responderam: “Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros ainda, que é um dos profetas antigos que ressuscitou”.
20 Rò Jesǔ sudyǎke èthǐ, rò a hé èthǐ, “Thǐ kuô̌kelé꤮, thǐ hé vǎ ná ǔpě?”
20 “E vocês?”, perguntou ele. “Quem vocês dizem que eu sou?” Pedro respondeu: “O senhor é o Cristo enviado por Deus!”.
21 Rò Jesǔ mekyǎ tǎ̤te̤kyǎ angó̤ rò a hé èthǐ ná thǐ bè cuố hésoluô̌ní̤ pé̤ ǔ tôprè̤꤮ to ní꤮.
21 Jesus advertiu severamente seus discípulos de que não dissessem a ninguém quem ele era.
22 Htuô̌rò a hé pé̤ pó̤ èthǐ, “Prè̤lu aphúkhǔ má̤ vǎyě, a bè khyábè nyǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ è́myěè́cô pǎ, rò Judaphú aplò́amṳ akhuklò́ tahe ná bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ki cṳ̌ vǎ to, a ki thò́taná̤kyǎ vǎ pǎ. Ǔ me̤thyěkyǎ vǎ pǎ rò thuô̌nyětônyě pǎnuô Cò́marya ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá vǎ pǎ.”
22 “É necessário que o Filho do Homem sofra muitas coisas”, disse. “Ele será rejeitado pelos líderes do povo, pelos principais sacerdotes e pelos mestres da lei. Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará.”
23 Htuô̌rò Jesǔ héso pé̤ èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤, “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ krwǒ vǎkhyě hénuô, a tǒbè me̤ phú vǎ thè́zṳ̂́nò̌me̤ lǔ nuôtahe, a me̤ cṳ́꤮ dû athè́plò ma aní̤ to. A bè záhtya ní̤dyédû a krusu pwǒ̤꤮ tônyě rò a bè krwǒ vǎkhyě.
23 Disse ele à multidão: “Se alguém quer ser meu seguidor, negue a si mesmo, tome diariamente sua cruz e siga-me.
24 Me̤těhérò kayǎ dố a thè́zṳ̂́ me̤lwóhteka̤ ní̤dyé a thè́plòhtwǒprè̤ tôprè̤prè̤ nuô, a thè́plòhtwǒprè̤ ki lamé̤kyǎ pǎ. Manárò dố vǎkhuvǎkhyě rò kayǎ tôprè̤prè̤ ki dyélya̤kyǎ a thè́plòhtwǒprè̤ ní̤dû hénuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.
24 Se tentar se apegar à sua vida, a perderá. Mas, se abrir mão de sua vida por minha causa, a salvará.
25 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ní̤bè lò̌ cò́ hekhusǐba a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe cò́ tadû́rò a ki lacṳ́kyǎ a thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yě hénuô abwío dố lǔgně ǐtě?
25 Que vantagem há em ganhar o mundo inteiro, mas perder ou destruir a própria vida?
26 Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́tarè̤̌ vǎ ná vǎlǎ̤vǎngó̤ yětahe tôprè̤prè̤ nuô, shyé꤮ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ki hyǎhò́ ná a taryědutaryěhtǔ ná aphè̌ a taryědutaryěhtǔ ná tanémò́khuphú sǎsè̌ tahe a taryědutaryěhtǔ hò́pǎ akhè̌nuô, vǎ ki thè́tarè̤̌ kuô̌ke lǔ pǎ.
26 Se alguém se envergonhar de mim e de minha mensagem, o Filho do Homem se envergonhará dele quando vier em sua glória e na glória do Pai e dos santos anjos.
27 Vǎ hé má̤lakǒ cò́ thǐ, kayǎ dố a ihtòo bí thǐklè̌yě tahehenuô, bí èthǐ thyě tyahí tokhè̌, èthǐ ki myáhtyenò́ lahyǎ Cò́marya hyǎ pốhtyěpốké̤ pǎ.”
27 Eu lhes digo a verdade: alguns que aqui estão não morrerão antes de ver o reino de Deus!”.
28 Bí Jesǔ hébèhtuô̌ phúyě dốkhyě a phû bǎhò́ nyělwǐ̤thyó akhè̌nuô, a è́ní̤ Petru, Giovanni ná Jakomo rò a cuốhtya dố so tômě alo̤ rò Byacè Jesǔ kíré̤ cuốkwǐcò́bè̌ bínuô.
28 Cerca de oito dias depois, Jesus levou consigo Pedro, João e Tiago a um monte para orar.
29 Bí a kwǐcò́bè̌ akhè̌nuô, amèthè htulyahtya khólò̌ rò a hyeca̤ tahenuô abǔplyatakhè̌htya lò̌plǐ cò́.
29 Enquanto ele orava, a aparência de seu rosto foi transformada, e suas roupas se tornaram brancas e resplandecentes.
30 Kayǎ hyǎ oluô̌htyakhyé bínuô thè́nyě̤ rò a hébè ná Jesǔ. Èthǐ ma Mosè ná Prè̤pro̤ Elia.
30 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
31 Rò a oluô̌htya tố̤ ná mò́khu a tè̤lǐtè̤takhè̌ tahe rò a hébè ná Jesǔ. Èthǐ hébè ní̤dyélǔ ná nyě̤tyato pǎnuô Jesǔ ki me̤lốme̤bǎhtya Cò́marya a tè̤taze-one yěnuô pǎ, rò a ki thyěkyǎ bí vǐ̤ Jerusalem akǔnuô pǎ ari-akyǎ.
31 Tinham um aspecto glorioso e falavam sobre a partida de Jesus, que estava para se cumprir em Jerusalém.
32 Petru ná a khǒbò́thyó tahe omyění̤sè̌ tadû́rò bí èthǐ thè́né̤htya akhè̌nuô, a myáhtye Jesǔ a taryědutaryěhtǔ tahe htuô̌ná kayǎ thè́nyě̤ ihtò otố̤kuô̌ ná lǔ.
32 Pedro e os outros lutavam contra o sono, mas acabaram despertando e viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Bí Mosè ná Prè̤pro̤ Elia htecuốkyǎ hò́ akhè̌nuô, Petru hé Jesǔ, “Byacè꤮, khǎlé̤ bíyě tôpho rò atwó̤ mo̤ryá lǎ. Pè̤ ki isò́pé̤ thǐ lé̤thû thuô̌mě, tôměrò nè̤gně, tôměrò Mosè agně, tôměrò Prè̤pro̤ Elia agně.” (A hé phúyě tadû́rò a hékryá꤮ ǐtěnuô a thè́gně ní̤dyé to.)
33 Quando Moisés e Elias iam se retirando, Pedro, sem saber o que dizia, falou: “Mestre, é maravilhoso estarmos aqui! Vamos fazer três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
34 Bí Petru hébè pǎprè́ akhè̌nuô, ò́luố̤ tôba hyǎ oluô̌htya rò a lapò̤ tǎ̤bíkyǎ èthǐ. Bí ò́luố̤ lapò̤bí èthǐ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe thè́isě lò̌plǐ cò́.
34 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem surgiu e os envolveu, enchendo-os de medo.
35 Rò ngó̤pra̤hte dố ò́luố̤ akǔ rò a hé, “È ma vǎphúkhǔ dố vǎ nwóhtya htuô̌hò́ è tôprè̤. Ní̤dǎ lahyǎ angó̤ ní꤮.”
35 Então uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho, meu Escolhido. Ouçam-no!”.
36 Bí ngó̤pra̤ okuốhò́ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ yěthè́thuô̌ myáhtye ná Jesǔ okyǎ tû́dûprè́ tôprè̤ prè́. Lò̌꤮ tè̤ritè̤kyǎ dố èthǐ myáhtye a htwǒhtya yětahenuô a hésoluô̌ pé̤ ǔ tôprè̤꤮ to, bínuôkhè̌ èthǐ othuôtakrû́ ní̤dyé lò̌plǐ prè́.
36 Quando a voz silenciou, só Jesus estava ali. Naquela ocasião, os discípulos não contaram a ninguém o que tinham visto.
37 Dốkhyětônyě, bí èthǐ o dố sokhu hítǎ̤ akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳdu hyǎmyásû cò́ èthǐ tôplutôphè.
37 No dia seguinte, quando desceram do monte, uma grande multidão veio ao encontro de Jesus.
38 Dố kayǎ bè́mṳ aklè̌ tôprè̤nuô a è́htǒ, “Thárá꤮! Vǎ kwǐthè́zò̤ nè̤, nè̤ myámò̌ vǎphúkhǔ yělé. Vǎphúkhǔ oprè́ tôprè̤꤮ tuô̌ prè́.
38 Um homem na multidão gritou: “Mestre, suplico-lhe que veja meu filho, o único que tenho!
39 Khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ rò a è́htǒhtyakhyé. Htuô̌rò a me̤taryé lǔ rò akyǎ̤kǔ bò́bè́hte. Khǐnékhǐnò̌ yětôduô̌nuô, pwǒ̤phuốphuố꤮ a me̤bè lǔ rò a htecuố zǔnyé to, a me̤cyě̤me̤cṳ̂ me̤ thè́práladyá lò̌ lǔ.
39 Um espírito impuro se apodera dele e o faz gritar. Lança-o em convulsões e o faz espumar pela boca. Sacode-o violentamente e quase nunca o deixa em paz.
40 Vǎ kwǐthè́zò̤ nè̤ khǒpacè̤̌ tahe ki vè̤́htekyǎ pé̤ lǔ khǐnékhǐnò̌yě tadû́rò èthǐ vè̤́htekyǎ bè́to.”
40 Supliquei a seus discípulos que o expulsassem, mas eles não conseguiram”.
41 Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ oto, thǐ khǎlèduô̌ nyacò́! Vǎ bè onyě̤ tố̤kuô̌pǎ ná thǐ bátě pǎ? Vǎ tǒbè khyáthè́dǒ nyě̤pé̤kuô̌pǎ thǐ bátě?” A héhtuô̌ phúnuôrò a héke kayǎphè̌ nuôtôprè̤, “È́hyǎ nè̤ phúkhǔ bíyě.”
41 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês e terei de suportá-los?”. Então disse ao homem: “Traga-me seu filho”.
42 Bí pacè̤̌phè̌ yětôprè̤ hyǎ akhè̌nuô, khǐnékhǐnò̌ me̤lakhû́tǎ̤ lǔ dố hekhu rò a me̤taryé lǔ. Rò Jesǔ thè́prwǒ̤ khǐnéyě, rò a zasǐmé̤kyǎ pé̤ lǔ, rò a dyéka̤khyě khyěthyá ná aphè̌.
42 Quando o menino se aproximou, o demônio o derrubou no chão, numa convulsão violenta. Jesus, porém, repreendeu o espírito impuro, curou o menino e o devolveu ao pai.
43 Kayǎ o bínuô pwǒ̤꤮ tôprè̤ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ shyosò̌ yěnuô cò́.
43 Todos se espantaram com a grandiosidade do poder de Deus. Enquanto todos se maravilhavam com seus feitos, Jesus disse aos discípulos:
44 “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ ngó̤ dố vǎ ki hésoluô̌ pé̤ thǐ khǒnyá̤ yětahe ní꤮. Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki isè̌ tǎ̤kyǎ è dố prè̤lukayǎ a takhukǔ pǎ.”
44 “Ouçam-me e lembrem-se do que lhes digo: o Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas”.
45 Manárò a khǒpacè̤̌ tahe thè́gněplǒ lǔ tè̤hébè yětômû̌ angó̤lasá to. Thyáphú èthǐ ki thè́gně tǎmé̤ nuô, ǔ beuốbebíkyǎ angó̤lasá prè́. Èthǐ sudyǎbû Byacè Jesǔ tôprè̤꤮ to.
45 Eles, porém, não entendiam essas coisas. O significado estava escondido deles, de modo que não eram capazes de compreender e tinham medo de perguntar.
46 Byacè a khǒpacè̤̌ tahe krékryá̤ ní̤dyélǔ ná dố èthǐ aklè̌nuô, ǔpě ki htwǒdulố ǔ pǎpě, phúnuô.
46 Os discípulos começaram a discutir sobre qual deles seria o maior.
47 Jesǔ thè́gně èthǐ atè̤tane̤ dố a thè́plòkǔ tahe akhu-akhyě a è́hyǎ pacè̤̌ tôprè̤ rò a nò̌hyǎ kahtòo lǔ dố akhǎshyé,
47 Jesus, conhecendo seus pensamentos, trouxe para junto de si uma criança pequena
48 rò a hé èthǐ, “Kayǎ dố a myá vǎmèthè rò a ki è́mo̤sû pacè̤̌phú thyáná yětôprè̤ tôprè̤prè̤nuô a è́mo̤sû hò́ vǎ hò́. Rò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a è́sû vǎ nuôma a è́sû prè̤ dố a nò̌hyǎlya̤ vǎ yětôprè̤nuô hò́. Me̤těhérò, kayǎ dố a tane̤patí ní̤dyélố ané̤ dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤ nuôma kayǎ dố a htwǒdulố ǔ hò́.”
48 e disse: “Quem recebe uma criança como esta em meu nome recebe a mim, e quem me recebe também recebe aquele que me enviou. Portanto, o menor entre vocês será o maior”.
49 Giovanni héhte, “Byacè꤮ pè̤ myáhtye kayǎ tôprè̤ dố a cuố vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ tahe ná nè̤mwi̤. A yǒ otố̤kuô̌ dố pè̤amṳkǔ má̤to rò pè̤ hé tǎ̤tṳ̂̌kyǎ lǔ.”
49 João disse a Jesus: “Mestre, vimos alguém usar seu nome para expulsar demônios; nós o proibimos, pois ele não era do nosso grupo”.
50 Manárò Jesǔ hésû Giovanni, “Cuốpṳ̌ me̤tǎ̤tṳ̂̌ tǎ è tǎmé̤. Me̤těhérò kayǎ dố a htésû thǐ to tahe nuôma kayǎ dố a pó̤ ní̤dyé thǐ hò́.”
50 “Não o proíbam!”, disse Jesus. “Quem não é contra vocês é a favor de vocês.”
51 Bí mò̤́nyěmò̤́thè̌ phûhyǎhò́ dố ǔ ki è́htyahò́ Jesǔ dố mò́khu akhè̌nuô, a belya̤ athè́plò ná a ki cuố dố vǐ̤ Jerusalem.
51 Como se aproximava o tempo de ser elevado ao céu, Jesus partiu com determinação para Jerusalém.
52 Jesǔ nò̌cuốone ré̤ prè̤thǔ tè̤ritè̤kyǎ tahe dố nyě, rò thyáphú èthǐ ki taritaryǎ one pé̤ Byacè agně lò̌꤮ plǐ nuôrò, èthǐ htecuố nuô̌ okuốlá dố Samaria dò̌tôdò̌ akǔ.
52 Enviou mensageiros adiante até um povoado samaritano, a fim de fazerem os preparativos para sua chegada.
53 Manárò dò̌phúsophú tahe è́mo̤sû Jesǔ to, me̤těhérò èthǐ thè́gně tǎ̤te̤hò́ ná è ki cuố hò́ dố vǐ̤ Jerusalem hò́.
53 Contudo, os habitantes do povoado não receberam Jesus, porque parecia evidente que ele estava a caminho de Jerusalém.
54 Bí a khǒpacè̤̌ Jakomo ná Giovanni myáhtye èthǐ me̤phúyě rò, èthǐ hé Byacè, “Byacè, pè̤ è́tǎ̤ mi dố mò́khu rò nò̌hyǎlya̤ û̌kyǎ lò̌ èthǐ pǎ nuôma nè̤ thè́plò o to è̌?”
54 Percebendo isso, Tiago e João disseram a Jesus: “Senhor, quer que mandemos cair fogo do céu para consumi-los?”.
55 Jesǔ tarí ka̤khyě rò a thè́prwǒ̤ èthǐ.
55 Jesus, porém, se voltou para eles e os repreendeu.
56 Rò èthǐ htecuố plehyǎ khókyǎ dố aruô tôdò̌.
56 E seguiram para outro povoado.
57 Bí èthǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, kayǎ tôprè̤ hé Jesǔ, “Nè̤ cuố bítě꤮ tôpho bèbè, vǎ ki krwǒcuốkuô̌ ná nè̤ rò vǎ htwǒkuô̌ nè̤ khǒpacè̤̌.”
57 Quando andavam pelo caminho, alguém disse a Jesus: “Eu o seguirei aonde quer que vá”.
58 Rò Jesǔ hésû è, “Htwimi̤ tahe o ná akǔ, htuphú tahe o ná apwi̤, tadû́rò prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, bí vǎ lé̤omyě kuố tabè́thè́prá khǎlé̤ agně prè́nuô a o tôpho꤮ to.”
58 Jesus respondeu: “As raposas têm tocas onde morar e as aves têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem sequer um lugar para recostar a cabeça”.
59 A hé kuô̌ke kayǎ dố aruôtôprè̤, “Krwǒkuô̌ vǎkhyě rò htwǒkuô̌ vǎ khǒpacè̤̌.”
59 E a outra pessoa ele disse: “Siga-me”. O homem, porém, respondeu: “Senhor, deixe-me primeiro sepultar meu pai”.
60 Jesǔ hésû lǔ, “Kayǎthyě yětahenuô, nò̌iluố ní̤dyédû ná kayǎ dố a thyě lahyǎ nuôtahe. Manárò nè̤yě, cuố hésodônyǎ pé̤ré̤ ǔ ná Cò́marya htyěké̤ ari-akyǎ.”
60 Jesus respondeu: “Deixe que os mortos sepultem seus próprios mortos. Você, porém, deve ir e anunciar o reino de Deus”.
61 Dố aruô pó̤ke tôprè̤ rò a hé, “Byacè꤮ vǎ htwǒkuô̌ nè̤ khǒpacè̤̌, manárò plwǒka̤ hémo̤héryá kuô̌ré̤ vǎ ná vǎ hiphúphyǎphú tahe.”
61 Outro, ainda, disse: “Senhor, eu o seguirei, mas deixe que antes me despeça de minha família”.
62 Jesǔ hésû è, “Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a pṳ̂́htáhtè̌ rò a tarí ka̤khyě nuô, abwítaryě o dố Cò́marya ahtyěaké̤ agně tôcô꤮ to.”
62 Mas Jesus lhe disse: “Quem põe a mão no arado e olha para trás não está apto para o reino de Deus”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.