Lucas 7

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bí Jesǔ hé pé̤ htuô̌lò̌ hò́ ǔ ná lò̌꤮ tè̤yětahe akhè̌nuô, a ka̤khyě dố vǐ̤ Capernaum.
1 Quando Jesus acabou de dizer essas coisas ao povo, foi para a cidade de Cafarnaum.
2 Bí vǐ̤kǔnuô Roma klyěkhuklò́ o tôprè̤, rò alulé phè̌tôprè̤ dố a mo̤ní̤ nyacò́ lǔnuô, a swí rò a phû kíré̤ thyětalí lǎ cò́ hò́.
2 Havia ali um oficial romano que tinha um empregado a quem estimava muito. O empregado estava gravemente doente, quase morto.
3 Bí klyěkhuklò́ yětôprè̤ ní̤huô̌ Jesǔ ari-akyǎ akhè̌nuô, a nò̌cuố Juda muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe dố Jesǔ a o rò a nò̌cuốkwǐthè́zò̤ lǔ ná a ki hyǎ zasǐmé̤ pé̤ lǔ lulé yětôprè̤.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, enviou alguns líderes judeus para pedirem a ele que viesse curar o seu empregado.
4 Bí èthǐ cuốtuố̤hò́ dố Jesǔ o akhè̌nuô, a kwǐthè́zò̤ tadû cò́ Jesǔ, “Nè̤ ki me̤cwó̤ klyěkhuklò́ yětôprè̤ hénuôma a kò prè́.
4 Eles foram falar com Jesus e lhe pediram com insistência: — Esse homem merece, de fato, a sua ajuda,
5 Me̤těhérò a mo̤ní̤ pè̤ myěcôphú tahe, rò a isò́htya pé̤ pè̤ tè̤cò́bè̌hǒ tômě cò́ ni,”
5 pois estima muito o nosso povo e até construiu uma sinagoga para nós.
6 rò Jesǔ krwǒcuốkuô̌ èthǐ.
6 Então Jesus foi com eles. Porém, quando já estava perto da casa, o oficial romano mandou alguns amigos dizerem a Jesus: — Senhor, não se incomode, pois eu não mereço que entre na minha casa.
7 Htuô̌to vǎ tane̤lya̤ ní̤dyé vǎné̤ ná vǎ hyǎmyáhtyesû prè́ nè̤ nuô vǎ kò ná nè̤ to. Manárò hétǎ̤ prè́ nè̤ngó̤ tômû̌ nuôma, vǎlulé tè̤swí klyá omo̤ka̤ nyǎ dû hò́.
7 E acho também que não mereço a honra de falar pessoalmente com o senhor. Dê somente uma ordem, e o meu empregado ficará bom.
8 Mame̤těrò vǎ hé phúyě hénuôma vǎ né̤byacè ní̤dû vǎ bè ní̤dǎ kayǎ dố aduklò̌ ná vǎ tahe angó̤. Phúnuôhò́ klyěphú dố a o dố vǎlè̤̌ tahenuô a bè ní̤dǎkuô̌dû vǎngó̤ phúnuônuô. Ki vǎ hé klyěphú tôprè̤prè̤, ‘cuốmò̌,’ hénuôma a bècuố prè́, ki vǎ hé ke dố aruôtôprè̤, ‘hyǎmò̌,’ hénuôma a bè hyǎ prè́. Htuô̌to vǎ ki hé vǎcṳ̂́, ‘me̤mò̌yě,’ hénuôma a bè me̤ prè́, klyěkhuklò́ nò̌hyǎ hé pè̤ phúyě.”
8 Eu também estou debaixo da autoridade de oficiais superiores e tenho soldados que obedecem às minhas ordens. Digo para um: “Vá lá”, e ele vai. Digo para outro: “Venha cá”, e ele vem. E digo também para o meu empregado: “Faça isto”, e ele faz.
9 Bí Jesǔ ní̤huô̌ a hé phúyě akhè̌nuô, a khyéthukhyéthè́ cò́. A tarítǒ ka̤khyě ané̤ dố kayǎ krwǒkuô̌ lǔkhyě tahe a o rò a hé kayǎ bè́mṳ yětahe, “Vǎ hé pé̤ thǐ, tè̤zṳ̂́ phúyě nuô, vǎ myáhtyenò́ hí tôphuố꤮ to. Dố Israelphú tahe aklè̌ cò́bèbè, vǎ myáhtyenò́ hí tè̤zṳ̂́sò̌ phúyěnuô híto.”
9 Jesus ficou muito admirado quando ouviu isso. Então virou-se e disse para a multidão que o seguia:
10 Bí klyěkhuklò́ akhǒ yětahe ka̤tuố̤ dố klyěkhuklò́ yětôprè̤ ahi akhè̌nuô, èthǐ myáhtye ná alulé swí yětôprè̤ omo̤-oryá ka̤khyě khyěthyá hò́.
10 Aí os amigos do oficial voltaram para a casa dele e encontraram o empregado curado.
11 Nyě̤tyatorò, Jesǔ cuố dố vǐ̤ Nain rò a khǒpacè̤̌ tahe ná kayǎ bè́mṳ tahe krwǒcuốplu krwǒcuốphè kuô̌lò̌ lǔkhyě.
11 Pouco tempo depois Jesus foi para uma cidade chamada Naim. Os seus discípulos e uma grande multidão foram com ele.
12 Bí a kíré̤ cuốtuố̤hò́ dố vǐ̤ kadǎhtû̌ akhè̌nuô, a cuố tǎ̤sû ná kayǎ tômṳ záhyǎ iluốluô̤̌. Luô̤̌ tato̤ yěnuôma má̤dû prè̤mò dố a okryá tû́dû ná a phúprè̤khǔ nuôtôprè̤ thyěkyǎ phe lǔ khǎlé̤. Kayǎ dò̌phúsophú tahe krwǒ hyǎpluhyǎphè kuô̌lò̌ ná prè̤mòokryá yětôprè̤.
12 Quando ele estava chegando perto do portão da cidade, ia saindo um enterro. O defunto era filho único de uma viúva, e muita gente da cidade ia com ela.
13 Bí Byacè myáhtye prè̤mòokryá yětôprè̤ akhè̌nuô, a thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ lǔ rò a hé lǔ, “Nguố̤ tǎmé̤ ní꤮.”
13 Quando o Senhor a viu, ficou com muita pena dela e disse:
14 Rò Jesǔ cuốtǒ dố luô̤̌to̤ yě a o rò a cuốtô lǒnuô. Bínuôakhè̌ kayǎ dố a záhyǎ luô̤̌ tahe okuố. Rò Jesǔ hé, “Prè̤khǔphúthè ihtò mò̌.”
14 Então ele chegou mais perto e tocou no caixão. E os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Rò kayǎ thyě yětôprè̤ ihtòonyǎo, rò a hébè khyěthyá. Rò Jesǔ nò̌cuốtǒkhyě lǔ dố amuố̤ o.
15 O moço sentou-se no caixão e começou a falar, e Jesus o entregou à mãe.
16 Kayǎ bè́mṳ yětahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ rò htuthè́htya lahyǎ Cò́marya rò a hé lahyǎ, “Prè̤pro̤du oluô̌htya hò́ dố pè̤klè̌ tôprè̤ hò́” rò “Cò́marya hyǎlya̤ me̤cwó̤ hò́ akayǎ hò́.”
16 Todos ficaram com muito medo e louvavam a Deus, dizendo: — Que grande
17 Kayǎ hésoluô̌ pasǐcuố lò̌ Jesǔ ari-akyǎyě dố Judaké̤ tôké̤lè̤̌ ná dò̌ o tavǐtava̤ bí Judaké̤ khǎsò̌khǎshyé nuôtahe.
17 Essas notícias a respeito de Jesus se espalharam por todo o país e pelas regiões vizinhas.
18 Giovanni Baptista a khǒpacè̤̌ tahe héso pé̤ Giovanni ná lò̌꤮ tè̤ritè̤kyǎ yětahe.
18 Os discípulos de João Batista contaram tudo isso a ele. Aí João chamou dois deles
19 Rò Giovanni è́hyǎ dố a khǒpacè̤̌ aklè̌ yětahe thè́nyě̤ rò a nò̌cuố èthǐ dố Jesǔ a o rò a nò̌cuốsudyǎ lǔ, “Nè̤ ma Messia dố prè̤pro̤ tahe héone ná a ki hyǎ pǎ nuôtôprè̤ hò́ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè opò̤́myásû̌pǎ dố aruôtôprè̤ ki hyǎ pǎ agně nuô è̌? Cuốsudyǎ phúnuô ní,” a hécuố èthǐ phúnuô.
19 e os enviou ao Senhor Jesus para perguntarem: “O senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?”
20 Bí èthǐ hyǎtuố̤ dố Jesǔ o akhè̌nuô, èthǐ hé lǔ, “Giovanni Baptista nò̌hyǎ pè̤ rò a nò̌hyǎsudyǎ pè̤ ná nè̤rinè̤kyǎ rò a hé hyǎ pè̤, ‘Nè̤ ma Messia dố prè̤pro̤ tahe héone ná a ki hyǎ pǎ nuôtôprè̤ hò́ è̌? Má̤torò pè̤ tǒbè opò̤́myásû̌pǎ dố aruôtôprè̤ ki hyǎ pǎ agně nuô è̌? A hé pè̤ phúnuô.’”
20 Então eles foram até o lugar onde Jesus estava e disseram: — João Batista nos mandou perguntar o seguinte: o senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?
21 Bí èthǐ hyǎ akhè̌nuô, atǒ ná Jesǔ zasǐmé̤ka̤ è́nyacò́ kayǎ dố atè̤swí o tahe, kayǎ dố atè̤sè̌ o tahe, kayǎ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahe ná kayǎ dố a mèthèkhí tahe rò a me̤lǐka̤khyě pé̤ ǔ è́lǎ.
21 Naquele momento Jesus curou muitas pessoas das suas doenças e dos seus sofrimentos, expulsou espíritos maus e também curou muitos cegos.
22 A hésû ka̤khyě pé̤ Giovanni nò̌hyǎ sudyǎ èthǐ tè̤ritè̤kyǎ yětahe, “Ka̤héso pé̤ Giovanni ná lò̌꤮ tè̤ dố thǐ myáhtye ní̤huô̌ yětahenuô ní꤮. Kayǎ mèthèkhí tahe myáhtye cyá̤hò́, kayǎ khǎduôdá tahe cuốcyá̤hò́, kayǎ tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ tahe sǐmé̤ ka̤khyě lò̌hò́, kayǎ khǎlèkaò̌ tahe khǎlèlǐ lò̌hò́, kayǎthyě tahe ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyáhò́, kayǎ sǒrya̤sǒpháphú tahe ní̤huô̌bè kuô̌hò́ tè̤thè́krṳ̂̌mila hò́.
22 Depois respondeu aos discípulos de João:
23 Dố vǎkhuvǎkhyě rò kayǎ dố a thè́plòpyé pé̤to, a zṳ̂́e tadû plehyǎlǎ tahenuô a ki ní̤bè má̤lakǒ cò́ tè̤sò̌ri hò́.”
23 E felizes são as pessoas que não duvidam de mim!
24 Bí Giovanni aprè̤thǔ tè̤ritè̤kyǎ tahe hteka̤ htuô̌hò́ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ cáhtya hébè pé̤ kayǎ bè́mṳ nuôtahe ná Giovanni ari-akyǎ. Rò a hé pé̤ èthǐ, “Thǐ htecuố lahyǎ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuôma, thǐ cuốmyá kryá꤮ ǔpě? Ma thǐ cuốmyá lahyǎ ké̤lathè́ kazuô̤̌ pǒ̤mò̤́ nuôtahe è̌?
24 Quando os discípulos de João foram embora, Jesus começou a dizer ao povo o seguinte a respeito de João:
25 Phúnuô má̤to kihérò, ma thǐ htecuốmyá kryá꤮ ǐtě? Ma thǐ htecuốmyá prè́ lahyǎ kayǎ dố a kû̌thyá pé̤ thǐ hyeca̤ takhè̌plyarashyǐ tôprè̤prè̤ nuôprè́ è̌? Kayǎ dố a kû̌thyá phúnuô tahema kayǎ dố a duzá̤htyathè̌ nuôtahe prè́, phúnuô tahe ma nè̤ myáhtye cyá̤ prè́ dố khwíhǒ tahe akǔ prè́.
25 O que foram ver? Um homem bem-vestido? Ora, os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios!
26 Hépé̤myá vǎ, thǐ htecuốmyá kryá꤮ ǐtětě? Thǐ htecuốmyá prè̤pro̤ tôprè̤prè̤ è̌? Thǐ ki cuốmyá prè̤pro̤ tôprè̤prè̤ hénuôma a má̤hò́. Vǎ hé thǐ, kayǎ dố aduklò̌lố cò́ ná prè̤pro̤nuô, thǐ myáhtye hò́ lǔ hò́.
26 Então me digam: o que foram ver? Um
27 Giovanni ma kayǎ tôprè̤ dố Cò́marya héone lǔrilǔkyǎ,
27 Porque João é aquele a respeito de quem as
28 Jesǔ hé pó̤, “Vǎ hé pé̤ thǐ, lò̌꤮ kayǎ dố a opacè̤̌lya̤ tahe aklè̌nuô, adulốklò̌ cò́ ná prè̤plwǒhtyě Giovanni a o tôprè̤꤮ to. Manárò kayǎ dố a patílốǔ dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ tôprè̤nuô, adulốklò̌ pǎ cò́ ná Giovanni cò́.”
28 — Eu digo a vocês que de todos os homens que já nasceram João é o maior. Porém quem é o menor no
29 Lò̌꤮ kayǎ yětahe ná prè̤kwǐamo-arǎ tahenuô a yǒ plwǒré̤ htuô̌hò́ htyě dố Giovanni o akhu-akhyě, bí èthǐ ní̤huô̌ lahyǎ Jesǔ hébè phúyě akhè̌nuô, èthǐ cṳ̌e ná Cò́marya a tè̤mekyǎngó̤ yětahe nuôma acò́ate̤ prè́.
29 Os cobradores de impostos e todo o povo ouviram isso. Eles eram aqueles que haviam obedecido às ordens justas de Deus e tinham sido batizados por João.
30 Manárò Cò́marya taze-one pé̤ Pharisěophú ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe agně yěnuô, èthǐ cṳ̌e kuô̌ǔ to me̤těhérò èthǐ plwǒ kuô̌ lahyǎ ané̤ ná htyě dố Giovanni a khadǎkǔ to.
30 Mas os fariseus e os mestres da Lei não quiseram ser batizados por João e assim rejeitaram o plano de Deus para eles.
31 Jesǔ hé pó̤, “Kayǎ yětôhtû̌ tahe ma, a thyádû ná maǐtě? Vǎ kíré̤ těradû̌ dyéluô̌ byábû̌myá pé̤dû èthǐ ná maǐtě?
31 E Jesus terminou, dizendo:
32 Èthǐ ma athyáná pacè̤̌phú cuốonyǎ bè́mṳlǔ dố klè́dǎ nuôtahe prè́. Rò a è́htǒè́mo̤ cuố ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ,
32 Elas são como crianças sentadas na praça. Um grupo grita para o outro:
33 “Giovanni Baptista hyǎduôe sèesèǒ, hyǎduôǒ thòbǐthèhtyězǎ̤ rò thǐ hé lǔ, ‘Khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ hò́.’
33 João Batista jejua e não bebe vinho, e vocês dizem: “Ele está dominado por um demônio.”
34 Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě hyǎehyǎǒ kuô̌ke rò thǐ hé, ‘Myámò̌ kayǎ yětôprè̤lé, a ǒshyo nyacò́ thòbǐthèhtyězǎ̤, a cuố bò́thyókhè́khǒ dûgně ná prè̤kwǐamo-arǎ ná prè̤oraphú nuôtahelé,’ thǐ hé phúnuô.
34 O
35 Manárò bí kayǎ tahehe ohtwǒprè̤ phú Cò́marya a tè̤thíphè́ yěakhè̌nuô, kayǎ dố aruô tahe ki myáhtye thè́gněhyǎ ná Cò́marya a tè̤thíphè́ yěnuôma a tǒprè́, phúnuô pǎ.”
35 Mas aqueles que aceitam a sabedoria de Deus mostram que ela é verdadeira.
36 Pharisěophú tôprè̤ hyǎè́e Jesǔ dǐmò̤́hé rò Jesǔ ka̤kuô̌ dố lǔhi rò ka̤-onyǎ ekuô̌ lǔ dố dǐrè̤́ khǎshyé.
36 Um fariseu convidou Jesus para jantar. Jesus foi até a casa dele e sentou-se para comer.
37 Bí vǐ̤ nuôtôvǐ̤ akǔnuô prè̤mò dố a me̤thû́tè̤ otôprè̤. A ní̤huô̌ ná Jesǔ hyǎedǐ bí Pharisěophúyě ahi rò a phyéhyǎní̤ pyǎ̤ dố ǔ me̤ ná lò̤́bǔ dố a obǎ ná htyěnuô̤mû́ tôpyǎ̤.
37 Naquela cidade morava uma mulher de má fama. Ela soube que Jesus estava jantando na casa do fariseu. Então pegou um frasco feito de alabastro , cheio de perfume,
38 Rò a hyǎihtòo phûtatò dố Jesǔ akhyěkhu rò a nguố̤ rò a mèthèhtyě tǎ̤co lò̌plǐ cò́ Byacè Jesǔ akhǎduô. Rò a htû́thǔplǐ pé̤kyǎ Byacè Jesǔ khǎduôyě ná akhuluô̤, rò a nuô̤mû́ lǔ khǎduô. Htuô̌rò a lyátǎ̤ htyěnuô̤mû́yě dố lǔ khǎduôlo̤.
38 e ficou aos pés de Jesus, por trás. Ela chorava e as suas lágrimas molhavam os pés dele. Então ela os enxugou com os seus próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e derramava o perfume neles.
39 Bí Pharisěophú dố a è́mo̤sû Jesǔ yětôprè̤ myáhtye a me̤phúyě akhè̌nuô, a tane̤ dố a thè́plòkǔ, “Kayǎ yětôprè̤nuô, a ki má̤lakǒ prè̤pro̤ tôprè̤ kihérò, prè̤mò dố a tôbè lǔ yětôprè̤ nuôma prè̤mò phútě tôcôtě, rò dố aré̤ano nuôma a ohtwǒprè̤ me̤kryá꤮ phútěnuô a tǒ thè́gně vǎ,”
39 Quando o fariseu viu isso, pensou assim: “Se este homem fosse, de fato, um profeta , saberia quem é esta mulher que está tocando nele e a vida de pecado que ela leva.”
40 Rò Jesǔ hé lǔ, “Simonè, vǎ thè́zṳ̂́ hé nè̤ tè̤tôcô.”
40 Jesus então disse ao fariseu: — Fale, Mestre! — respondeu Simão.
41 Jesǔ hé lǔ, “Bètôphuố kayǎ othè́nyě̤, anuố̤asu o rò a tǒbè pláka̤khyě kayǎ dố a plwǒbò èthǐ rû̌ yětôprè̤. Tôprè̤nuô asu-o rû̌zye nyǎ̤cwè̤́, rò dố aruô tôprè̤nuô asu-o rû̌zye hákhya.
41 Jesus disse:
42 Èthǐ plá ka̤khyěbè́ pǎ asu tôprè̤꤮ to akhu-akhyě rû̌byacè yětôprè̤ dyalwókyǎ pé̤ èthǐsu yětahe. Ki me̤phúnuôrò, bítě tôprè̤ ki mo̤lốklò̌ lǔ pě?”
42 mas nenhum dos dois podia pagar ao homem que havia emprestado. Então ele perdoou a dívida de cada um. Qual deles vai estimá-lo mais?
43 Rò Simonè hésû è, “Vǎ tane̤ myáma, kayǎ dố a plwǒlwókyǎ è́ pé̤klò̌ lǔsu nuôtôprè̤ mo̤ní̤ è́klò̌ lǔ kǒle.”
43 — Eu acho que é aquele que foi mais perdoado! — respondeu Simão.
44 Htuô̌rò Byacè Jesǔ tarí ka̤khyětǒ dố prè̤mò yětôprè̤ a o rò a hé Simonè, “Nè̤ myáhtye sálé̤ prè̤mò yětôprè̤ è̌? Vǎ hyǎnuô̌ cò́ dố nè̤ hidò́kǔ cò́ rò, phú pè̤ lé̤klǒ o ná nè̤ tǒbè dyé vǎ htyě lé̤sǐplǐ khǎduô agněnuô nè̤ dyé vǎ to. Manárò èyěnuô a htû́plǐ cò́ vǎ khǎduô ná a mèthèhtyě cò́ rò a htû́thǔ cò́ ná akhuluô̤ cò́.
44 Então virou-se para a mulher e disse a Simão:
45 Nè̤ rò nè̤ nuô̤mû́sû vǎ to, manárò è rò cáhtya bí vǎ hyǎnuô̌ akhè̌, a nuô̤mû́ vǎ khǎduônuô a okuố cò́ tôphuố꤮ to.
45 Você não me beijou quando cheguei; ela, porém, não para de beijar os meus pés desde que entrei.
46 Phú pè̤ lé̤klǒlé̤khya onuô, nè̤ plò̤́ pé̤kuô̌ vǎ khuklò́ ná máǔhtyě to, manárò è rò a lyátǎ̤ cò́ htyěnuô̤mû́ dố vǎ khǎduôlo̤ cò́.
46 Você não pôs azeite perfumado na minha cabeça , porém ela derramou perfume nos meus pés.
47 Phúnuôrò vǎ hé nè̤, prè̤mò dố atè̤thû́ oè́ yětôprè̤nuô, Cò́marya plwǒkyǎ lò̌hò́ lǔtè̤thû́ hò́. Phúnuôrò a khyáluô̌ hò́ ná a mo̤ ní̤dyé nyacò́ vǎ hò́. Manárò kayǎ dố Cò́marya plwǒkyǎ patí prè́ lǔtè̤thû́ tahenuô a ki mo̤ní̤ ka̤khyěsû patíprè́ Cò́marya prè́.”
47 Eu afirmo a você, então, que o grande amor que ela mostrou prova que os seus muitos pecados já foram perdoados. Mas onde pouco é perdoado, pouco amor é mostrado.
48 Htuô̌rò Jesǔ hé prè̤mò nuôtôprè̤, “Vǎ plwǒkyǎ lò̌hò́ nè̤ tè̤thû́tè̤ora hò́.”
48 Então Jesus disse à mulher:
49 Kayǎ dố a onyǎo tava̤kuô̌ ná Jesǔ bí lé̤edǐrè̤́ khǎshyé nuôtahe hé ní̤dyélǔ, “A cuố plwǒkyǎ cyá̤ cò́ ǔ tè̤thû́tè̤ora cò́ rò è ma kayǎ phútě tôprè̤ cò́tě?”
49 Os que estavam sentados à mesa começaram a perguntar: — Que homem é esse que até perdoa pecados?
50 Manárò Jesǔ héní̤ prè̤mò nuôtôprè̤, “Nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ nuô, a me̤lwóhteka̤ hò́ nè̤ hò́. Ka̤mo̤mo̤ ka̤ryáryá dû ní꤮.”
50 Mas Jesus disse à mulher:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.