Lucas 1

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Kayǎ è́prè̤ yácû́ rǎmárǎdyǎ lahyǎ tè̤ dố a htwǒhtya bí pè̤klè̌ yětahe ari-akyǎ.
1 Muitos empreenderam compor uma história dos acontecimentos que se realizaram entre nós,
2 Èthǐ krwǒrǎkuô̌ prè́ phú kayǎ dố a myáhtye ná ané̤ dố kalúkhè̌ rò a hésodônyǎ luô̌ pé̤ ǔ ná tè̤ritè̤kyǎ nuôtahe héso dǐtû́ pé̤ pè̤ nuôtahe prè́.
2 como no-los transmitiram aqueles que foram desde o princípio testemunhas oculares e que se tornaram ministros da palavra.
3 Phúnuô akhu-akhyě, Thárádu Theophilo꤮, vǎ myápṳ̌ thè́gně tǎ̤te̤ htuô̌lò̌ hò́ tè̤htwǒhtya dố a khǎshyékhǎrya̤ tahehò́ akhu-akhyě, vǎ dyalya̤ hò́ vǎ thè́plò ná vǎ ki rǎ pé̤ nè̤ phú a htwǒhtya tôtó̤ htuô̌ tôtó̤ hénuôma a klyá ryá nyǎ prè́ vǎ tane̤ phúyě.
3 Também a mim me pareceu bem, depois de haver diligentemente investigado tudo desde o princípio, escrevê-los para ti segundo a ordem, excelentíssimo Teófilo,
4 Thyáphú nè̤ ki thè́gně tǎ̤te̤ lò̌lá̤takli lò̌ tè̤ritè̤kyǎ má̤lakǒ phú nè̤ ithyónò́ htuô̌hò́ nuôtahe agněnuôrò, vǎ rǎ phúnuô prè́.
4 para que conheças a solidez daqueles ensinamentos que tens recebido.
5 Bí Khwí Herodè htwǒ khwí dố Juda ké̤kǔ akhè̌nuô, bwídu dố amwi̤ ná Zekaria otôprè̤. Rò ènuô a opatố̤kuô̌ dố prè̤lǔtyǎ aplò́amṳ dố ǔ è́ lǔmwi̤ ná Abijah mú꤮ nukhè̌ nuôtômṳ akǔ, rò amě mwi̤ ná Elizabeth. È ma aklwǐalyǎ ícû̌tố̤ ná bwídu tahe.
5 Nos tempos de Herodes, rei da Judéia, houve um sacerdote por nome Zacarias, da classe de Abias; sua mulher, descendente de Aarão, chamava-se Isabel.
6 Èthǐ thè́nyě̤ lò̌ a ohtwǒprè̤ cò́te̤ryá lò̌ cò́ dố Cò́marya a mèthènyě cò́ rò phú Byacè Cò́marya a tè̤thyótè̤thya ná a tè̤mekyǎngó̤ tahe héonuô èthǐ cṳ̌e me̤lốme̤bǎ lò̌plǐ cò́.
6 Ambos eram justos diante de Deus e observavam irrepreensivelmente todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
7 Elizabeth sǒphú akhu-akhyě èthǐ phúo kuô̌ lahyǎ ǔ to, htuô̌to èthǐ thè́nyě̤lò̌ a muố̤prè̤́ lǎhò́.
7 Mas não tinham filho, porque Isabel era estéril e ambos de idade avançada.
8 Tônyěnuô, shuốkhè̌ tuố̤hò́ dố Zekaria tǒ phyéní̤ tè̤me̤ dố a lya̤bè lǔ yě. A me̤ tè̤me̤ phú bwídu tôprè̤ dố tè̤lǔhǒdu akǔ.
8 Ora, exercendo Zacarias diante de Deus as funções de sacerdote, na ordem da sua classe,
9 Phú bwídu tahe lé̤klǒ onuô, ǔ nwóhtya hò́ è ná a tǒbè sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ bínuô tônyě akhu-akhyě, a cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ.
9 coube-lhe por sorte, segundo o costume em uso entre os sacerdotes, entrar no santuário do Senhor e aí oferecer o perfume.
10 Bí a sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ akhè̌nuô, dố aklò̌nuô, ǔ kwǐcò́bè̌ró̤cò́bè̌è́ nyacò́.
10 Todo o povo estava de fora, à hora da oferenda do perfume.
11 Cò́marya tanémò́khuphú tôprè̤ oluô̌htya pé̤ dố Zekaria anyěhyǎ rò a kahtò o bí lé̤sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ akhǎlé̤ dố cò́htwó nuôtôkyě.
11 Apareceu-lhe então um anjo do Senhor, em pé, à direita do altar do perfume.
12 Bí Zekaria myáhtye tanémò́khuphú akhè̌nuô, a khyé rò a thè́isě.
12 Vendo-o, Zacarias ficou perturbado, e o temor assaltou-o.
13 Manárò tanémò́khuphú hé lǔ, “Zekaria꤮ thè́isě tǎmé̤! Cò́marya ní̤huô̌ hò́ nè̤ tè̤kwǐcò́bè̌ akhu-akhyě nè̤mě Elizabeth ki phúo pé̤ nè̤ phúprè̤khǔ tôprè̤ pǎ rò nè̤ tǒbè è́ amwǐ̤ ná Giovanni pǎ.
13 Mas o anjo disse-lhe: Não temas, Zacarias, porque foi ouvida a tua oração: Isabel, tua mulher, dar-te-á um filho, e chamá-lo-ás João.
14 Shyé꤮ a o pacè̤̌lya̤ pǎ ma a ki me̤ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nè̤ pǎ rò kayǎ ki thè́krṳ̂̌plu thè́krṳ̂̌phè kuô̌lò̌ ná nè̤ pǎ.
14 Ele será para ti motivo de gozo e alegria, e muitos se alegrarão com o seu nascimento;
15 È ma a ki htwǒ du dố Cò́marya a mèthènyě pǎ tôprè̤. Thòbǐthèhtyězǎ̤ bèbè, htyěsípré̤ bèbè a tǒbè eǒní̤ tôcô꤮ to. A ki lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố a muố̤hò́kǔ akhè̌ cò́ pǎ.
15 porque será grande diante do Senhor e não beberá vinho nem cerveja, e desde o ventre de sua mãe será cheio do Espírito Santo;
16 Rò a ki thǔ ka̤khyě è́nyacò́ Israelphú tahe dố èthǐ Byacè Cò́marya a o pǎ.
16 ele converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor, seu Deus,
17 A ki hyǎ ré̤ ná Byacè pǎ, rò athè́plò ki hè̌shyoresò̌ rò a ki o ná taryěshyosò̌ phú Prè̤pro̤ Elia nuô pǎ. A ki me̤rè̤̌ ka̤khyě khyěthyá phè̌tahe ná phútahe pǎ. A ki buô̌tarí ka̤khyětǒ khyěthyá kayǎ ní̤dǎ kuô̌ǔ ngó̤ to nuôtahe dố prè̤cò́prè̤te̤ tahe a klyádè̌kǔ pǎ. Thyáphú kayǎ tahe ki otaritaryǎsû Byacè atè̤hyǎ pǎ yěnuôrò, a ki taritaryǎ one pé̤ kayǎ tômṳ dố Byacè agně pǎ.”
17 e irá adiante de Deus com o espírito e poder de Elias para reconduzir os corações dos pais aos filhos e os rebeldes à sabedoria dos justos, para preparar ao Senhor um povo bem disposto.
18 Zekaria sudyǎ tanémò́khuphú, “Yěnuôma amá̤ è̌, amá̤to è̌ nuô, vǎ ki thè́gně myálwó cyá̤ phútě? Vǎ rò vǎ muố̤prè̤́ lǎ hò́hò́, vǎmě rò a muố̤prè̤́ lǎhò́hò́.”
18 Zacarias perguntou ao anjo: Donde terei certeza disto? Pois sou velho e minha mulher é de idade avançada.
19 Rò tanémò́khuphú hésû lǔ, “Vǎ ma Gabrielè, vǎ kahtò dố Cò́marya a mèthènyě rò a nò̌hyǎlya̤ vǎ dố vǎ ki hyǎ héso pé̤ nè̤ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yětôcô nuôprè́.
19 O anjo respondeu-lhe: Eu sou Gabriel, que assisto diante de Deus, e fui enviado para te falar e te trazer esta feliz nova.
20 Vǎ hyǎ héso pé̤ nè̤ rò nè̤ zṳ̂́eto akhu-akhyě, nè̤ ki pè́ tuố̤dố a htwǒhtya phú vǎ ò́lya̤kyǎ nè̤ nuôtônyě pǎ. Shyé꤮ ashuốakhè̌ bè pǎnuô, a ki lốhtyabǎhtya dû phú vǎ hénuô pǎ.”
20 Eis que ficarás mudo e não poderás falar até o dia em que estas coisas acontecerem, visto que não deste crédito às minhas palavras, que se hão de cumprir a seu tempo.
21 Bínuôkhè̌ dố aklò̌nuô ǔ opò̤́ è́nyacò́ Zekaria rò a cuốnuô̌ onyě̤ nyacò́ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ mame̤tě èthǐ tane̤ lahyǎ phúnuô.
21 No entanto, o povo estava esperando Zacarias; e admirava-se de ele se demorar tanto tempo no santuário.
22 Bí a hte tuố̤dố aklò̌ khè̌nuô a hébè cyá̤ pǎ èthǐ to rò èthǐ thè́gně ná a klyá myáhtye nyǎ tè̤myáhtyelwó tôcôcô dố tè̤lǔhǒdu akǔ nuô hò́. A hébè cyá̤ pǎ ná akhǎu tômû̌꤮ to rò a vû́vyá̤luô̌ prè́ ná takhukhadǎ prè́.
22 Ao sair, não lhes podia falar, e compreenderam que tivera no santuário uma visão. Ele lhes explicava isto por acenos; e permaneceu mudo.
23 Rò bí a tè̤phyétè̤me̤ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ htuô̌hò́ akhè̌nuô, Zekaria ka̤ dố ahi.
23 Decorridos os dias do seu ministério, retirou-se para sua casa.
24 Nyě̤tyatonuô amě Elizabeth muố̤dò̌htya rò a owóouố dố hikǔ nyǎ̤lè̌ khǎlé̤ cò́.
24 Algum tempo depois Isabel, sua mulher, concebeu; e por cinco meses se ocultava, dizendo:
25 Rò a hé, “Khǒnyá̤yě Byacè me̤cwó̤ hò́ vǎ hò́. A phyékyǎ pé̤ hò́ vǎ tè̤thè́tarè̤̌ dố ǔ pacyé̤ishyé vǎ nuôtahe hò́.”
25 Eis a graça que o Senhor me fez, quando lançou os olhos sobre mim para tirar o meu opróbrio dentre os homens.
26 Bí Elizabeth muố̤dò̌ bǎhò́ lè̌thuô̌thyó akhè̌nuô, Cò́marya nò̌hyǎlya̤ tanémò́khuphú Gabrielè dố vǐ̤ Nazarè dố a o dố Galilea ké̤ nuôtôvǐ̤ akǔ.
26 No sexto mês, o anjo Gabriel foi enviado por Deus a uma cidade da Galiléia, chamada Nazaré,
27 A phyéhyǎ ní̤pé̤ prè̤mòphúthè dố amwi̤ ná Maria yěnuô tôprè̤ a tè̤ritè̤kyǎ. Maria yěnuô a ò́lya̤ htuô̌hò́ dố a ki phyé ná prè̤khǔ dố amwi̤ ná Joseph yěnuô tôprè̤ hò́. Joseph ma Khwí Davi aklwǐlyǎ tǎ̤lya̤ dǐtû́ tôprè̤.
27 a uma virgem desposada com um homem que se chamava José, da casa de Davi e o nome da virgem era Maria.
28 Tanémò́khuphú hyǎ dố a o rò a hé lǔ, “Cò́marya myádu khóní̤dûhò́ nè̤ hò́, rò Byacè ki okuô̌dû ná nè̤ ní꤮.”
28 Entrando, o anjo disse-lhe: Ave, cheia de graça, o Senhor é contigo.
29 Mò́khutanéphú hyǎ hésoluô̌ pé̤ Maria tè̤ritè̤kyǎ yěnuô, a tane̤plǒ ní̤dyé angó̤lasá to, a tane̤pyá̤tane̤sè̌ ní̤dyé nyacò́.
29 Perturbou-se ela com estas palavras e pôs-se a pensar no que significaria semelhante saudação.
30 Tanémò́khuphú hé lǔ, “Maria꤮ thè́isě tǎmé̤ ní! Cò́marya me̤bwíme̤taryě hò́ nè̤ hò́.
30 O anjo disse-lhe: Não temas, Maria, pois encontraste graça diante de Deus.
31 Nè̤ ki muố̤dò̌htya pǎ rò nè̤ ki phúo ní̤dyé pacè̤̌ prè̤khǔphú tôprè̤ pǎ, rò è́ amwǐ̤ ná Jesǔ ní꤮.
31 Eis que conceberás e darás à luz um filho, e lhe porás o nome de Jesus.
32 È ma kayǎ dố abwídu-ataryěhtǔ tôprè̤ pǎ rò ǔ ki è́ è ná tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ pǎ. Byacè Cò́marya ki dyé htwǒ è ná khwí tôprè̤ phú aklwǐalyǎ Davi nuô pǎ.
32 Ele será grande e chamar-se-á Filho do Altíssimo, e o Senhor Deus lhe dará o trono de seu pai Davi; e reinará eternamente na casa de Jacó,
33 Htuô̌rò a ki htwǒhtya Israelphú tahe akhwí pwǒ̤tôhtû̌ pwǒ̤taple pǎ rò ahtyěaké̤ nuô atadû pé̤ cyá̤ pǎ cò́ to.”
33 e o seu reino não terá fim.
34 Rò Maria hésû tanémò́khuphú, “Vǎ phúthè prè́yě, vǎ ki muố̤dò̌ rò ki phúo cyá̤ phútě?”
34 Maria perguntou ao anjo: Como se fará isso, pois não conheço homem?
35 Rò tanémò́khuphú hésû è, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè ki hyǎlya̤ dû dố nè̤lo̤ pǎ rò dố tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě pǎ rò pacè̤̌phú tôprè̤ ki hyǎo pacè̤̌lya̤ pǎ. Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyěrò pacè̤̌sǎsè̌ yětôprè̤nuô ǔ ki è́ lǔ ná Cò́marya aphúkhǔ pǎ.
35 Respondeu-lhe o anjo: O Espírito Santo descerá sobre ti, e a força do Altíssimo te envolverá com a sua sombra. Por isso o ente santo que nascer de ti será chamado Filho de Deus.
36 Tane̤tuố̤dû nè̤ tôpuố̤bǔ Elizabeth nuô, a muố̤prè̤́ lǎhò́. Ǔ hé lǔ ná aphú o cyá̤ pǎto hò́ tadû́rò, khǒnyá̤yě a muố̤dò̌ bǎhò́ lè̌thuô̌thyó hò́.
36 Também Isabel, tua parenta, até ela concebeu um filho na sua velhice; e já está no sexto mês aquela que é tida por estéril,
37 Cò́marya me̤cyá̤ tè̤pwǒ̤tôcô.”
37 porque a Deus nenhuma coisa é impossível.
38 Rò Maria hésû, “Vǎ ma Byacè a lulémuố̤ tôprè̤ prè́. A ki htwǒhtyadû phú nè̤ hénuô pǎ ní꤮.” Rò tanémò́khuphú htecuố taphǎkyǎ ná lǔ.
38 Então disse Maria: Eis aqui a serva do Senhor. Faça-se em mim segundo a tua palavra. E o anjo afastou-se dela.
39 Nyě̤tyato nuô, Maria otaritaryǎ ané̤ rò a htetalwǒ̤ cuố dố vǐ̤ dố a o dố solo̤ nuôtôvǐ̤, bí Judaké̤kǔ nuô.
39 Naqueles dias, Maria se levantou e foi às pressas às montanhas, a uma cidade de Judá.
40 A cuốnuô̌ dố Zekaria a hidò́kǔ rò a hémo̤héryá avyá̤ Elizabeth.
40 Entrou em casa de Zacarias e saudou Isabel.
41 Rò bí Elizabeth ní̤huô̌ Maria hémo̤héryá lǔ akhè̌nuô, pacè̤̌phú dố ahò́kǔ yětôprè̤nuô, a kṳ́ká̤htya. Rò Elizabeth yěnuô a lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè.
41 Ora, apenas Isabel ouviu a saudação de Maria, a criança estremeceu no seu seio; e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Rò a hébèshyo, “Dố prè̤mò lò̌꤮ plǐ aklè̌nuô nè̤ ma prè̤mò dố a ní̤bè lốhò́ ǔ tè̤sò̌ri tôprè̤ hò́ rò pacè̤̌phú dố nè̤ ki phúo ní̤dyé lǔ pǎ yětôprè̤nuô a ní̤bè kuô̌dûhò́ tè̤sò̌ri hò́.
42 E exclamou em alta voz: Bendita és tu entre as mulheres e bendito é o fruto do teu ventre.
43 Vǎ Byacè amuố̤ cuốhyǎtuố̤ dố vǎ o me̤tě? Vǎ cuố ní̤bè khódû tè̤myádu vǎ me̤tě?
43 Donde me vem esta honra de vir a mim a mãe de meu Senhor?
44 Vǎ ní̤huô̌ nè̤ hémo̤héryá vǎvǎ ná pacè̤̌phú o dố vǎhò́kǔ yětôprè̤ kṳ́ká̤htya thè́krṳ̂̌thè́lò̌ cò́.
44 Pois assim que a voz de tua saudação chegou aos meus ouvidos, a criança estremeceu de alegria no meu seio.
45 Nè̤ zṳ̂́e ná Byacè a tè̤ritè̤kyǎ yě ki hyǎ lốhtyabǎhtya má̤lakǒ dố nè̤gně pǎ akhu-akhyě nè̤ ní̤bèhò́ tè̤sò̌ri hò́!”
45 Bem-aventurada és tu que creste, pois se hão de cumprir as coisas que da parte do Senhor te foram ditas!
46 Maria hé,
46 E Maria disse: Minha alma glorifica ao Senhor,
47 Cò́marya ma prè̤me̤lwóhteka̤ vǎ tôprè̤ htuô̌to è ma vǎ Byacè tôprè̤ akhu-akhyě vǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.
47 meu espírito exulta de alegria em Deus, meu Salvador,
48 Vǎ ma a lulémuố̤ dố amèthè okuô̌ǔ to tôprè̤ manárò a thè́né̤htyabè tuố̤ vǎ. Cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎnuô myěcô pwǒ̤꤮ tôcô ki è́ vǎ ná prè̤mò dố a ní̤bè tè̤sò̌ri tôprè̤ pǎ.
48 porque olhou para sua pobre serva. Por isto, desde agora, me proclamarão bem-aventurada todas as gerações,
49 Me̤těhérò Cò́marya dố ashyo-asò̌ yětôprè̤ dyéo htwǒhtya pé̤hò́ vǎ tè̤acò́azǎ̤ tadû yěnuô ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe dố vǎgně hò́. Amwi̤ ma asǎsè̌.
49 porque realizou em mim maravilhas aquele que é poderoso e cujo nome é Santo.
50 Aphúalye̤ dố a dyaduzṳ̂́nyá̤ lǔ tahenuô, a ki thè́zò̤klabèní̤ èthǐ tôhtû̌ htuô̌ tôhtû̌ pǎ.
50 Sua misericórdia se estende, de geração em geração, sobre os que o temem.
51 Bí a zó̤htya atakhu dố ashyo-asò̌ yě akhè̌, kayǎ dố a tane̤du ní̤dyé ané̤ tahenuô, a ki lṳpruốlṳpryǎkyǎ lò̌ pǎ.
51 Manifestou o poder do seu braço: desconcertou os corações dos soberbos.
52 A dyatǎ̤kyǎ khwí shyosò̌ tahe dố èthǐ akhǎlé̤ rò a dyahtyalô̌ tapleke kayǎ dố amèthè okuô̌ǔ to nuôtahe hò́.
52 Derrubou do trono os poderosos e exaltou os humildes.
53 A dyéekò́ dyéǒbǎ hò́ kayǎ dố a ovǐ̤okò̌ tahe rò a plwǒka̤ kazuô̌kyǎ kayǎ duzá̤htyathè̌ tahe hò́.
53 Saciou de bens os indigentes e despediu de mãos vazias os ricos.
54 A thè́né̤htya tuố̤bèhò́ tè̤ dố a ò́lya̤ htuô̌hò́ ná pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu nuôtahe rò a hyǎme̤cwó̤ hò́ alulé Israelphú tahe hò́.
54 Acolheu a Israel, seu servo, lembrado da sua misericórdia,
55 Thyáphú a ki thè́zò̤klabèní̤ Abraham ná aklwǐalyǎ yětahe tôhtû̌ htuô̌ tôhtû̌ agněnuôrò, a thè́né̤htya ní̤dyé hò́.”
55 conforme prometera a nossos pais, em favor de Abraão e sua posteridade, para sempre.
56 Maria cuốokuốkuô̌ ná Elizabeth yěnuô a phûbǎ cò́ thuô̌lè̌ hò́ rò a ka̤no dố ahi prè́.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses. Depois voltou para casa.
57 Bí Elizabeth ahò́athè́ tǒlè̌ hò́ akhè̌nuô, aphú oní̤ phúprè̤khǔ tôprè̤.
57 Completando-se para Isabel o tempo de dar à luz, teve um filho.
58 Kayǎ ophûowó ná lǔ bínuô tahe ná aklwǐalyǎ phûwó tahe ní̤huô̌ ná Byacè dyéluô̌ hò́ a tè̤thè́zò̤ní̤ lakǒ lǔ akhè̌nuô, èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ kuô̌lò̌ lǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
58 Os seus vizinhos e parentes souberam que o Senhor lhe manifestara a sua misericórdia, e congratulavam-se com ela.
59 Èthǐ lé̤klǒ o ná ki pacè̤̌ bǎhò́ agně lwǐ̤thyó hénuô, ǔ bè dû́talí ní̤pé̤ lǔphá. Bí atǒ dû́talíphá akhè̌nuô, aklwǐalyǎ tahe hyǎkuô̌ lahyǎ rò èthǐ thè́zṳ̂́ pó̤ní̤ lahyǎ amwǐ̤ ná aphè̌ Zekaria amwi̤ ní̤dû.
59 No oitavo dia, foram circuncidar o menino e o queriam chamar pelo nome de seu pai, Zacarias.
60 Manárò amuố̤ hé, “Má̤to! Tǒbè pó̤ní̤ lǔmwǐ̤ ná Giovanni.”
60 Mas sua mãe interveio: Não, disse ela, ele se chamará João.
61 Èthǐ hésû amuố̤, “Dố thǐklwǐthǐlyǎ aklè̌nuô, amwi̤ ná Giovanni nuô a o tôprè̤꤮ to.”
61 Replicaram-lhe: Não há ninguém na tua família que se chame por este nome.
62 Aphè̌ thè́zṳ̂́ è́ amwǐ̤ ná ǔpěnuô èthǐ thè́zṳ̂́ thè́gně akhu-akhyě, èthǐ dyéluô̌ lahyǎ a takhukhadǎ rò sudyǎ lǔ.
62 E perguntavam por acenos ao seu pai como queria que se chamasse.
63 Aphè̌ kwǐ lò̤́ba rò a rǎtǎ̤, “Amwi̤ ma Giovanni.” Rò èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́.
63 Ele, pedindo uma tabuinha, escreveu nela as palavras: João é o seu nome. Todos ficaram pasmados.
64 Bínuô tôphuốtuô̌ Zekaria hébè cyá̤ ka̤khyě rò a htuthè́htya Cò́marya.
64 E logo se lhe abriu a boca e soltou-se-lhe a língua e ele falou, bendizendo a Deus.
65 Kayǎ ophûowó bínuô tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́, rò tè̤htwǒhtya phúyěnuô a luô̌pasǐ cuốlò̌ cò́ Judaké̤ tôké̤lè̤̌ cò́.
65 O temor apoderou-se de todos os seus vizinhos; o fato divulgou-se por todas as montanhas da Judéia.
66 Byacè a tè̤pro̤tè̤prya̤ yǒ okuô̌ ná pacè̤̌phú yětôprè̤ akhu-akhyě, lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yětahenuô a khyéthukhyéthè́ rò a hé lahyǎ, “Pacè̤̌phú yětôprè̤nuô a ki htwǒhtya ǐtě pǎ ha?” phúnuô.
66 Todos os que o ouviam conservavam-no no coração, dizendo: Que será este menino? Porque a mão do Senhor estava com ele.
67 Giovanni aphè̌ Zekaria lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a hépro̤ one ré̤ Cò́marya ari-akyǎ,
67 Zacarias, seu pai, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou, nestes termos:
68 “Pè̤ ki htuthè́htya ró̤lǔ Israel a Byacè Cò́marya pó꤮. Me̤těhérò a hyǎhò́ dố akayǎ tahe a o hò́ rò a hyǎ me̤lwóhteka̤ hò́ akayǎ hò́.
68 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, porque visitou e resgatou o seu povo,
69 Dố Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú Davi aklwǐalyǎ akǔnuô, Cò́marya dyéohtwǒhtya pé̤ hò́ pè̤ prè̤me̤lwóhteka̤ Byacè dố a o ná a taryěshyosò̌ yětôprè̤ hò́.
69 e suscitou-nos um poderoso Salvador, na casa de Davi, seu servo
70 Cò́marya ò́lya̤ one htuô̌hò́ ná aprè̤pro̤ sǎsè̌ dố nuôkhè̌ tahe,
70 {como havia anunciado, desde os primeiros tempos, mediante os seus santos profetas},
71 è ki me̤lwóhteka̤ pè̤ dố khura tahe ná kayǎ dố a thè́hte pè̤ nuôtahe a takhukǔ pǎ.
71 para nos livrar dos nossos inimigos e das mãos de todos os que nos odeiam.
72 A hé ná a ki dyéluô̌ a tè̤thè́zò̤klabè dố pè̤phyěpè̤phuô̌ tahe alo̤ pǎ, htuô̌to a ki thè́né̤htya bètuố̤ khyěthyá a tè̤ò́lya̤ sǎsè̌ nuôtahe pǎ.
72 Assim exerce a sua misericórdia com nossos pais, e se recorda de sua santa aliança,
73 — ausente —
73 segundo o juramento que fez a nosso pai Abraão: de nos conceder que, sem temor,
74 — ausente —
74 libertados de mãos inimigas, possamos servi-lo
75 — ausente —
75 em santidade e justiça, em sua presença, todos os dias da nossa vida.
76 Zekaria hé aphú, “Vǎphúkhǔ, ǔ ki è́ nè̤ ná tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya aprè̤pro̤ tôprè̤ pǎ, me̤těhérò nè̤ ki hyǎ taritaryǎ one ré̤ pé̤ Byacè lé̤hyǎklyá agně pǎ.
76 E tu, menino, serás chamado profeta do Altíssimo, porque precederás o Senhor e lhe prepararás o caminho,
77 Nè̤ ki héso pé̤ Byacè akayǎ è́prè̤ ná Cò́marya ki plwǒkyǎ èthǐ tè̤thû́tè̤ora pǎ, rò èthǐ ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ.
77 para dar ao seu povo conhecer a salvação, pelo perdão dos pecados.
78 Me̤těhérò pè̤ Cò́marya yěnuô, a thè́zò̤ní̤ nyacò́ ǔ rò a khyáthè́dǒ nyacò́. A nò̌hyǎlya̤hò́ kayǎ o dố mò́khu tôprè̤ ki hyǎ me̤lwóhteka̤ hò́ pè̤, prè̤me̤lwóhteka̤ pè̤ yětôprè̤nuô, a thyáhò́ ná tamò̤́ lǐhtyaré̤ dố mò̤́lǐbǔkhè̌ nuôhò́.
78 Graças à ternura e misericórdia de nosso Deus, que nos vai trazer do alto a visita do Sol nascente,
79 Rò tamò̤́yě a htya dố mò́lè̤̌ rò a ki lǐtakhè̌tǎ̤ pé̤ kayǎ o dố tè̤khítè̤lò̤, tè̤thyě azo̤uô akǔ nuôtahe lò̌꤮ plǐ pǎ, rò a ki zṳ̌klyázṳ̌klǒ cuố ní̤pé̤dû pè̤ tè̤ohtwǒprè̤ dố tè̤kacṳ́kabè́ aklyákǔ pǎ.”
79 que há de iluminar os que jazem nas trevas e na sombra da morte e dirigir os nossos passos no caminho da paz.
80 Bí Giovanni duhtyahò́ akhè̌nuô, Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ dyé lǔ tè̤taryěshyosò̌. Bí a cáhtya me̤luô̌ tyahí atè̤me̤ dố Israelphú tahe a mèthènyě híto akhè̌nuô, a cuốo prè́ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu akǔ prè́.
80 O menino foi crescendo e fortificava-se em espírito, e viveu nos desertos até o dia em que se apresentou diante de Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.